Notebooky a servis 1 - vnitřek notebooku
28. 3. 2007 07:00 Rubrika: Ostatní Autor: Jiří Zima
Průměrně u každého pátého notebooku se v záruční době objeví závada, kvůli které musí navštívit servis. V tomto prvním díle se podíváme do nitra notebooku - to pomůže k pochopení jeho určitých specifik, které má proti velkým stolním počítačům, a také k pochopení odlišností týkajících se oprav.
Rozdíly od stolního počítače
Stolní počítače jsou velmi modulární a univerzální. Když se v nich nějaká část pokazí, není problém ji samotnou vyměnit. Když vám například „odejde“ grafická karta, tak ji jednoduše vyndáte a koupíte jinou, která je kompatibilní se sběrnicí, do které byla ta původní zapojena. Nemusíte se omezovat na stejný model karty a ani na stejného výrobce. Klidně můžete jako náhradu použít mnohem lepší a novější model. U notebooku je situace ovšem podstatně horší. Notebook je velmi komplexní zařízení – je to celý počítač „namačkaný“ do jedné krabičky. Z důvodu miniaturizace se používají většinou specializované součástky, které mají specifické rozměry, uchycení i konektory.
Například taková základní deska v notebooku bývá často „unikátní“ díl pro jeden model, maximálně část modelové řady. Když se taková deska odporoučí, tak jí nelze vyměnit za jinou (například lepší) z jiného modelu nebo za desku úplně jiného výrobce. A V obchodě s výpočetní technikou jí prostě nekoupíte. Jediná oficiální cesta (pokud pomineme například nákup součástek přes ebay od lidí snažících se zpeněžit zbytky svého miláčka) je tedy zavítat do servisu konkrétní značky.
Co je uvnitř specifické
Pro lepší pochopení oprav (reklamací) je dobré se podívat, jak to s těmi součástkami vlastně je – nebude na škodu si přiblížit, jak se liší jednotlivé modely, modelové řady a konfigurace. Výrobce navrhne určitÉ šasi, kterÉ má pevně daný design, rozměry, chlazení, rozmístění portů a možnosti osazení konkrétními LCD panely a bateriemi – tOto šasi anebo jeho modifikace potom většinou sdílí notebooky určité modelové řady. Samotné modely se pak liší v použití rozdílných specifických součástek. Mezi ně právě patří již zmiňovaná základní deska.
Pro jednotlivé modely výrobci většinou vytvoří několik základních desek. Ty se krom rozměrů, umístění portů a pár dalších drobností mohou od sebe navzájem velmi lišit. Mohou být založené na AMD i Intel procesorech, používat různé čipové sady, využívat služeb sdílené nebo dedikované grafiky a třeba i mít jiný počet portů (levnějším verzím chybí třeba výstup na televizi a jiné „bonusové“ konektory). Tyto desky tedy spolu nemají moc společného.
Drtivá většina zařízení notebooku je integrována přímo na základní desce. V rámci modularity mezi modely jedné řady se občas některé části dávají na samostatné „moduly“ – tedy samostatné tištěné spoje, které se propojují se základní deskou různými konektory. Tyto moduly nejsou nijak standardizované a opět se jedná o součást konkrétního notebooku. Někdy takto bývá oddělena (například) USB porty. Krom toho, že lze takovým oddělením snížit rušení od okolních součástek, tak v případě závady se nemusí měnit celá (velmi drahá) základní deska, ale jen konkrétní modul, kde došlo k závadě. Pokud ale odejde některá z integrovaných součástek, pak je většinou potřeba vyměnit desku celou – stará deska pak může putovat samotná na opravu a po opravení do servisu, kde bude připravena pro další notebook, kde bude potřeba základní desku vyměnit.
Dalším modulem bývá často dedikovaná grafická karta (není to pravidlem, někdy i dedikovaný grafický čip bývá připájen přímo na základní desce). Ačkoli standardy pro moduly s mobilními grafickými kartami už byly vymyšleny (například MXM), tak jen málo výrobců se jich drží. Používají se různé konektory a rozměry, někdy jsou ovšem i jen jinak rozmístěné pozice pro přišroubování. I když jiná karta do notebooku sedne, ještě stále není jisté, že je konektor elektricky kompatibilní a že to bude fungovat. Sehnat správnou kartu lze tedy opět oficiální cestou pouze v servise. Pokud má notebook slot pro modul s grafickou kartou, tak je téměř jisté, že neobsahuje integrovanou grafiku v čipové sadě (je použita taková verze čipové sady, která ji v sobě nemá) – naopak pokud má notebook integrovanou, tak na 95% bude chybět slot pro jakékoli rozšíření. Pokud někdy výrobce dělá dva notebooky (klidně i pod stejným názvem), které se liší pouze grafickou kartou, tak i přesto jednoduché dodání grafické karty většinou není možné. I při použití stejných základních desek a stejného šasi je ještě třeba těch správných (a správně dimenzovaných) chladičů.
Základní deska v notebooku - jak je vidět, její umístění do jiného stroje je nemožné.
Co je „univerzální“
Ne všechny součásti jsou specifické pro konkrétní notebook. Jsou to především takové části, které už jsou připraveny pro použití v notebooku a které jsou s tímto účelem i navrženy tak, aby nic nebránilo jejich užití ve většině produktů všech kategorií. Mezi takové součásti patří procesory, paměti RAM, bezdrátové síťové karty a pevné disky. Tyto součástky jsou i běžně dostupné v obchodech. Pomocí vhodné volby těchto součástek pak výrobce vytváří jednotlivé konfigurace konkrétního modelu, které pak můžeme najít v obchodech (většinou se definují několika číslicemi nebo písmeny za názvem notebooku). Někteří výrobci pak nabízejí také možnost vytvoření vlastní konfigurace přes webový konfigurátor.
Většina těchto součástek bývá přístupná (snad až na procesor), aniž by bylo potřeba celý notebook rozebírat. Pro trochu pokročilejší uživatele tak není problém si vyměnit pevný disk, přidat Wi-fi kartu nebo paměť RAM bez návštěvy autorizovaného servisu (problém může být u některých značek, kdy jejich notebooky jsou omezeny na konkrétní moduly s vlastním firmware nebo jinou specifickou odlišností, aby uživatelé byli nuceni kupovat pouze u nich – samozřejmě za větší peníz).
U většiny dnešních notebooků je procesor v normální patici (to neplatí pouze u velmi malých notebooků s Ultra Low Voltage procesory), jeho snadné výměně brání pouze systém chlazení. Výměna procesorů uživateli není u výrobců příliš vítaná (někteří výrobci tak dávají na procesory záruční pečeť), protože procesor je velmi náročný na chlazení. Je tedy potřeba, aby chladící systém byl na procesoru správně upevněn a mezi ním a procesorem byla nanesena vhodně teplovodivá pasta. Občas se stane, že to pokazí u nějakého kusu i lidé v továrně, kteří notebooky skládají – takový kus má pak problém s přehříváním a zpravidla se vyznačuje ventilátorem běžícím jak o život a vypínáním po určité době práce (to je pak jasným důvodem pro reklamaci).
Paměť RAM - podobné od různých výrobců jsou dnes v drtivé většině prodávaných notebooků.
Kazivost notebooků
Jak jsem již na začátku článku předeslal - notebook je vlastně kompletní počítačová sestava. Pokud budeme uvažovat nad poruchovostí klasického počítače, je určitá pravděpodobnost, že se pokazí nějaká konkrétní součástka uvnitř počítače (pro každou součástku jiná) a stejně tak je určitá pravděpodobnost, že se může pokazit nějaká konkrétní periferie (klávesnice nebo obrazovka). Nad notebookem se většinou uvažuje jako nad celkem. Tento celek v sobě obsahuje všechno to, co má počítač. Kdo absolvoval hodiny matematiky na střední nebo vysoké škole, kde se braly pravděpodobnosti, tak je mu zcela jasné, že takový celek má výrazně vyšší pravděpodobnost, že se v něm jako takovém něco pokazí.
Průměrně dnes u většiny značek platí, že se v servisu během záruky otočí skoro celá pětina prodaných notebooků. To se týká samozřejmě uznaných zákroků. Některé značky jsou na tom lépe, některé hůř. Obecně navíc platí, že jinak jsou na tom nejlevnější modely a jinak top segment. Dále je potřeba přičíst možnou neochotu servisu u některých značek na určité závady, které v rámci reklamace zamítnou, a tak se ve statistice neprojeví (naopak jiné značky zas vyreklamují i chybu zjevně způsobenou uživatelem). Krom toho ne každá závada je stejně závažná (může jít o nefunkční základní desku a stejně tak třeba o nefunkční tlačítko na klávesnici). Udělat zcela objektivní hodnocení všech značek by bylo velmi obtížné.
Co je však podstatné, že toto číslo není nijak malé. Je dokonce tak velké, že už nejde s klidem ignorovat riziko, že se nějaká závada objeví i u konkrétního kusu, který si chcete koupit. Notebook je vystavován díky svému předurčení k práci „v terénu“ mnohem větší námaze a mnohem většímu riziku poškození než stolní počítač – může jít o náhlé změny teplot a vlhkosti prostředí, prach nebo mechanickou námahu kloubů. Nedílnou součástí notebooku je tak záruka a servis.
U notebooku tedy nerozhoduje pouze, jak výkonný procesor má, nebo kolik má paměti RAM. Pokud vidíme dva stejně výkonné a těžké notebooky, kdy jeden je za 30 a druhý za 60 tisíc, je dost možné, že ten druhý bude víc připravený pro časté přenášení i v nehostinějších podmínkách a (nebo) má v ceně lepší záruku.
Co bude příště
V tomto díle jsme si uvedli na pravou míru, jak to s těmi notebooky vlastně je a jak jsou složené jejich vnitřnosti. To je velmi důležité pro lepší pochopení celého procesu opravy. V příštím díle se podíváme na jednotlivé typy záruk u notebooků, s čím vším jít do servisu a jak při takové reklamaci (resp. opravě) postupovat.
