10. 1. 2014 01:57    Rubrika: Komerční sdělení

Ben a Tarka ve stopách legendární výpravy kapitána Scotta

„Jdu na jih a jdu na sever.“ Upravenou větu z cimrmanovské hry si na opačném, jižním pólu mohli o Vánocích říct dva polárníci, kteří se rozhodli dokončit sto dva let staré dobrodružství kapitána Scotta. Kroky Bena Saunderse a Tarky L’Herpiniera můžeme díky odolným, speciálně testovaným ultrabookům a solárním panelům poprvé v dějinách polárních výprav sledovat takřka v přímém přenosu. Společnost Intel, partner projektu, technologie půl roku testovala v mrazících boxech při teplotách -40 stupňů Celsia.

Ben a Tarka ve stopách legendární výpravy kapitána Scotta

V době vrcholící vánoční pohody a připravovaných novoročních oslav vstoupil do své poloviny jeden z nejpozoruhodnějších a nejbrutálnějších výkonů v oblasti polárních výprav, putování britského polárníka Bena Saunderse a jeho parťáka Tarky L’Herpiniere ve stopách legendární výpravy kapitána Scotta. Členové Scottovy expedice Terra Nova vyrazili od pobřeží Antarktidy k jižnímu pólu, kterého dosáhli 17. ledna 1912, při zpáteční cestě ovšem výprava ztroskotala a vyčerpaný Robert Falcon Scott 29. března přišel o život společně s doktorem Edwardem Wilsonem a poručíkem Henry (“Birdie”) Bowersem.

> videa z příprav a cesty <

Sto dva let staré dobrodružství jednoznačně spadá do kategorie nejdrsnějších sportovních výkonů, jaké terén Země vůbec skýtá, i proto se žádný následovník, který by tragicky přetrženou cestu dotáhl do konce, až donedávna nenašel. Není těžké zjistit proč: 2900 kilometrů je zhruba vzdálenost mezi Paříží a Moskvou anebo z českých hranic do Santiago de Compostela, případně, chcete-li, z povrchu Země k okraji jejího jádra, přičtěte si k tomu mráz až -46 stupňů Celsia, který ještě zesiluje ledový vítr a sněžení. Ben a Tarka si navíc podmínky ztížili tím, že si všechny věci, vybavení a jídlo vezou na saních s sebou. Jak náročné je zabalit se na takovou výpravu si ostatně můžete vyzkoušet na Hubu Benovy expedice. Krom toho zde najdete spoustu zajímavostí z historie, příprav expedice a v neposlední řadě je možné sledovat Benův postup on-line.


Při hledání dalších „nej“ je určitě potřeba zmínit, že Ben a Tarka jsou první svého druhu, kteří mohou po celou dobu výpravy takřka plnohodnotně využívat výhod počítače. Polárníci na cestě každý den aktualizují svůj blog a jsou ve spojení se svými fanoušky přes sociální sítě. Každý den tak najdeme nové zápisky, fotky a videa. Co ale umožňuje takové revoluční počínání? V první řadě je to Ultrabook Sony Vaio Pro s dotykovou obrazovkou a odolným šasí z uhlíkového vlákna. Díky úspornému procesoru Intel čtvrté generace se výrazně prodlužuje i operační doba. Druhým zařízením je odolný Ultrabook typu „dva v jednom“ Panasonic Toughbook AX2.

O navázání spojení s okolním světem se dále stará satelitní telefon Iridium Extreme a modifikovaná anténa Iridium Pilot. O zajištění polohy se stará Iridium Nanotracker, který každou hodinu zasílá Benovy souřadnice na centrálu v Londýně. Určitě vás napadlo, jak takové množství techniky lze napájet. Ve výbavě proto nechybí tři sady lithium-polymerových baterií a hlavně dvojice speciálně upravených 62 wattových solárních panelů, které lze upevnit na sáně a v noci i na stan. A jak to, že v noci? Na jižní polokouli je léto a to znamená světlo celých 24 hodin, tzv. polární den. I přes to panují v Antarktidě krušné podmínky, nedávno dokonce padl teplotní rekord. Technika proto musí splňovat nejpřísnější kritéria. V laboratořích společnosti Intel, technologického partnera výpravy, byly proto prováděny testy ve speciálních boxech při teplotách dosahujících -40 °C. Podle inženýra Simona Lambdena, jenž měl na starosti i úpravy technologického vybavení, testy probíhaly plných šest měsíců.

Krom komunikace se světem polárníkům technika zpříjemňuje chvíle odpočinku ve stanu, kdy si pouští filmy (na Štědrý den se chtěli rozhodnout mezi filmy Vánoční skřítek nebo Život je - prý podle toho, zda se jim bude chtít se smát nebo brečet). Kdyby to nebyla tvrdá práce, chtělo by se mluvit o dovolenkovém provozu. První výprava, která je co do technologického vybavení skutečně hodná 21. století, je možná díky odolným, speciálně testovaným ultrabookům a solárním panelům.

Podíváme-li se o století zpět, kapitán Scott a jeho muži si museli vystačit s daleko skromnější výbavou. Místo blogu deník expedice, místo ultrabooků tužka a papír. K navigaci používali teodolit, jehož starší bratříčky můžete dnes stále vidět u zeměměřičů.

Posedlost gramy aneb jak zabalit na polární výpravu

Srovnání výbavy původní expedice s tou Saundersovou je v některých ohledech i paradoxní: zatímco Scott se při přepravě materiálu částečně spolehl na techniku a kromě poníků se rozhodl i pro motorové sáně (obojí přispělo k jeho tragickému osudu), Ben a Tarka jdou sami a vše si vezou na odlehčených saních. Slovo „odlehčené“ je na místě a platí téměř pro každou část jejich vybavení. Vždyť i Benův Ultrabook má pouhých 870 gramů, lehčí v této kategorii nenajdete. Odlehčené jsou i jejich zubní kartáčky, které mají na minimum ořezanou rukojeť, právě tak jako jejich lyže Ski Trab s připevněným látkovým pruhem na skluznici (protiskluzová úprava). Rozpočítány na čtyři měsíce dopředu jsou i role toaletního papíru, na každý den připadnou dva kousky. Prádlo si během 110 dnů cesty budou měnit třikrát. Snahou je prostě ušetřit každý gram, protože i tak se odlehčený náklad jejich saní vyhoupl na dvě stě kilogramů. Jakou sílu je třeba vyvinout k tomu, abyste tyto saně na leckdy nepevném a nestejnoměrném sněhovém povrchu vůbec uvedli do chodu? Můžete si udělat představu z videí, kde i takový sportovec jako Ben musí pěkně napínat svaly. Jen pro srovnání: každý z mužů Scottovy výpravy táhl přibližně polovinu. A teď si představte, že Ben a Tarka s tímto nákladem mají za sebou putování po Beardmoreově ledovci, jednom z největších na světě, při němž postupně nastoupali 2700 výškových metrů.


S postupujícím časem se váha nákladu snižuje, spotřebováváte především potraviny, ale úměrně tomu klesají i sily. Potraviny, to je rovněž kapitola sama o sobě – konzervy, které ještě donedávna v potravě polárníků převažovaly, nahradila energeticky vydatná strava - vysokokalorické mrazem sušené jídlo, energetické nápoje a energetické tyčinky. I když se Ben a Tarka nijak nešidí a dostanou do sebe denně stravu s téměř šesti tisíci kaloriemi, což je ekvivalent příjmu těžce pracujícího horníka, jejich výdej převažuje a každý týden zhubnou o jeden kilogram. Do konce více než čtyři měsíce trvající výpravy tak přijdou o nejméně 15 kilogramů lehčí. V době vrcholících novoročních předsevzetí by se skoro chtělo dodat: jestli chcete pořádně zhubnout, vyražte na polární výpravu.

Na Štěpána na jižním pólu

Obvyklý pokrm čekal polárníky i během Vánoc, kdy se po antaktické plošině přiblížili k jižnímu pólu. Pod „stromečkem“ si otevřeli paměťové karty, na nichž měly nahrané vzkazy od svých blízkých. Jsou zaheslované, takže si je mohou prohlédnout na ultrabooku vždy v určitém bodě cesty.


Na jižní pól dorazili na Štěpána večer. Ten den urazili extrémních 56 km. Jsou tedy už za půlkou, ale náročnější polovinu trasy ještě mají před sebou. Doufejme, že se Benovi splní sen o zdolání nejnáročnější expedice jeho života, na kterou se připravoval více než deset let. A to už má leccos za sebou, patří totiž mezi vyvolené tři lidi, jimž se podařilo dostat na lyžích na severní pól, což zvládl ve 26 letech jako nejmladší v historii, přičemž rekord překonal o více než deset let. Navíc v roce 2004, kdy tohoto úspěchu dosáhl, panovaly dle úřadu NASA v regionu „nejhorší klimatické podmínky za dobu jejich sledování.” Ben je také držitelem britského rekordu v nejdelší arktické cestě. Jeho cestu zatím nikdo nezopakoval. Na kluka, kterému v 13 letech napsali do školního vysvědčení, že mu chybí dostatečný impuls k tomu, aby v životě dosáhl čehokoli smysluplného, docela dobrý výkon. Díky informačním technologiím může Bena a Tarku podpořit kdokoli, vzkaz lze zanechat na jejich blogu.


| Diskuse | Komerční sdělení . Reportáže
Sdílej:

Porovnání výkonu notebooků testovaných v redakci