Belkin High Speed Docking Station - univerzální dokování
25. 9. 2007 07:00 Rubrika: Příslušenství Autor: Jiří Zima
Za podporu dokovací stanice si nechávají výrobci slušně zaplatit a u většiny výrobců je tato možnost výdobytkem jen business modelů. Konečně jsme měli možnost otestovat první univerzální dokovací stanici, která se k notebooku připojuje přes rozhranní ExpressCard. Tuto bílou krabičku lze sehnat za cenu pod 6000,- Kč včetně DPH.
Primární vlastností většiny notebooků je mobilita. Aby mohly být notebooky mobilní, tak je potřeba udělat mnoho kompromisů proti běžným stolním počítačům. To znamená menší displej a horšími parametry (ty jsou dané nároky na malou tloušťku, hmotnost a především spotřebu LCD panelu), touchpad místo myši, slabé reproduktory a velmi osekanou klávesnici. Pokud člověk potřebuje být mobilní, volí notebook s rozměry displeje pod 15". Mít k tomu navíc ještě stolní počítač je často velký problém, protože to znamená neustálé přetahování dat mezi oběma počítači, což je zdlouhavé a pracné (i když na to existuje řada utilit, i tak to vytváří určité nároky na uživatele a obecně jsem ještě nenašel žádný program, který by mi úplně vyhovoval). Většina lidí pak na to rezignuje. Pokud takový člověk potřebuje být opravdu mobilní, tak počítač nakonec přestane používat a bude pracovat pouze na notebooku.
V tuto chvíli buď musí rezignovat na komfort ze stolního počítače, nebo může začít používat s notebookem externí periferie. On to vlastně vůbec není problém. Notebooky mají na sobě vždy výstup na externí monitor (občas i digitální), audio konektory a spoustu USB portů. Problém je ale v tom, že celá změť kabelů na stole vypadá dost nevzhledně a zapojování/odpojování notebooku je zdlouhavější záležitost. Mimo to je potřeba mít všechny kabely nějak uchycené, aby vám po odpojení třeba nezapadaly za pracovní stůl.
Dokovací stanice v tomhle může značně ulehčit práci. Většinou stačí mít připravenou dokovací stanici, do které je všechno zapojeno. Člověk pak jen přijde s holým notebookem a ten do ní „nacvakne“ – všechno se pak automaticky přepne a není potřeba nic dalšího řešit. Při manuálním zapojování to tak snadno bohužel nejde a port na dokovací stanici není na každém notebooku.
Částečným řešením může být aktivní USB hub. Díky němu aspoň nemusíte připojovat všechna zařízení postupně a zbude tak odděleně jen zvuková/síťová karta a monitor. Dalším možným řešením je USB port replikátor. Ten v sobě většinou nese i USB zvukovou a síťovou kartu. Konektor pro připojení monitoru se na takových zařízeních dá také najít. Protože ale v sobě nemají grafickou kartu, tak jde pouze o mezičlánek a z replikátoru trčí další kabel, který je ale stejně nutné k notebooku připojit.
Je jasné, že jsou věci, které na USB nikdy použitelné nebudou. Jednou z nich je například grafická karta. Ta pro plnohodnotné použití potřebuje dostatečně výkonnou sběrnici, kterou jí USB prostě nemůže nabídnout. V dnešní době je ovšem na většině notebooků přítomen slot ExpressCard. Parametry tohoto slotu jsou velmi slušné. Skrývá v sobě totiž jeden PCI-Express 1x a jedno USB. Jedna linka PCI-Express má rychlost asi čtyřikrát vyšší než klasické PCI. Prvním zařízením, které se rozhodlo tohoto slotu využít pro připojení dokovací stanice, je Belkin High Speed Docking Station.
Technické specifikace
Papírové parametry vypadají více než slibně. Prostorový analogový 5.1 výstup, digitální S/PDIF konektor, DVI-I i VGA, pět USB portů a síťová karta. Dalo by se říct, že tady nic neschází (maximálně někdo by mohl postrádat PS/2 konektory a paralelní port pro starší periferie). Je tedy čas se podívat, jak to celé funguje a co to doopravdy umí. Trocha teorie neuškodí.
Do vlastního slotu na notebooku připojíte Express kartu, kterou propojíte speciálním kabelem s dokovací stanicí. Karta v sobě nemá žádnou logiku a slouží jen jako jakási prodlužka. Do dokovací stanice se tak dostane jeden USB port a jedna PCI-Express linka. Tyto dvě části jsou uvnitř na sobě nezávislé, tak je i samostatně rozeberu.
Realizace připojení podle správce zařízení
Na USB z notebooku je připojen na aktivní rozbočovač. Ten obsluhuje všechna zařízení až na grafickou kartu. To znamená, že zvuková karta (C-Media CM-106) je připojena na USB sběrnici. Díky tomu nepotřebuje žádné ovladače, protože podpora pro USB audio je už v hodně starých Windows. Na USB sběrnici je připojena i síťová karta. Jde o 100Mbs čip ADMtek ADM851X (ta už ovladače potřebuje). Výhoda použití USB zařízení je jasná. Není potřeba dělat žádné úpravy v ovladačích, protože všechna USB zařízení jsou připravena na odpojování a připojování za chodu. Aktivní rozbočovač má mimo integrovaných součástí na sebe připojeno i 5 USB portů pro další externí zařízení připojitelná uživatelem. Tolik k USB části.
PCI-Express část je na množství připojených zařízení podstatně chudší. Na ni je totiž připojena jen grafická karta. Vnitřní logika čipu nejdříve vytváří most mezi PCI-E a PCI sběrnicí a samotný čip pak komunikuje na principu PCI sběrnice. Na stránkách Belkinu je uvedeno, že se jedná o grafický čip XGI X9. Takový čip neexistuje, ale diagnostika prozradila, že se jedná o čip se série XGI Volari Z. To znamená minimální spotřebu a bohužel také minimální funkce. Čip je velký asi jako nehet a obsahuje v sobě pouze 2D jádro. Takže se nekoná žádná 3D akcelerace a bohužel ani akcelerace videa. Toto jádro je primárně zaměřené na segment serverů a miniaturních zařízení. Připojeno má na sebe pravděpodobně 8 nebo 16 MB RAM (diagnostikou nešlo zjistit). Paměť je podle specifikací DDR a paměťová sběrnice může mít šířku 16 nebo 32 bitů.
Obsah balení
V krabici naleznete mimo samotné dokovací stanice i Express kartu a propojovací kabel. Samozřejmě nechybí ani CD s ovladačem, manuál a napájecí adaptér. Adaptér má velikost podobnou 65W adaptérům, které se dávají k notebookům se sdílenou grafickou kartou.
Instalace
Na dodávaném CD je ovladač z ledna tohoto roku. Doporučuji rovnou stáhnout z internetu aktuální ovladač, který přidává rozumné grafické rozhraní pro ovládání celého zařízení. Pokud vše funguje, jak má, tak je instalace otázkou pár minut. Instalaci jsem započal na notebooku UMAX VisionBook 7800WXR s Windows Vista. Instalace proběhla v pořádku, jen grafickou kartu instalátor hledal velmi dlouho a pravděpodobně ji ani nenašel. Po restartu sice přibyl v nastavení zobrazení další monitor. Nebylo však možné ho aktivovat a vlastní ovládací aplikace si myslela, že dokovací stanice není připojena. Nezafungoval ani starší a ani novější ovladač. Nezabraly ani žádné další pokusy o zprovoznění a přišel na řadu jiný notebook. Tím je maličký Fujitsu-Siemens Amilo Pro V3205 s Windows XP SP2. Na něm instalace proběhla v pořádku. Bohužel po aktivací výstupu grafické karty se notebook vždy zasekl. Někdy ihned, někdy do 10 sekund. Jakákoli alchymie nezabrala. Nepomohl ani ovladač přímo od XGI a ani ještě novější ovladače od výrobce. Občas se zaseknutí projevovalo ještě v BIOSu, takže se jedná jednoznačně o hardwarový problém. Na obhajobu dokovací stanice musím říct, že toto Amilo Pro V3205 a jeden podobný UMAX měly problémy už s nedávno recenzovanou redukcí na PCMCIA karty (od jiného výrobce).
Posledním dostupným notebookem s ExpressCard slotem byl 14" ACER Aspire 4920G. Na tom jediném se podařilo rozběhat i grafickou kartu dokovací stanice.
Tento fakt je poměrně smutný a je otázkou, zda jsme měli v ruce zrovna ty modely, které nejsou plně kompatibilní, nebo zda může mít dokovací stanice problémy i s více notebooky.
Připojení/odpojení
Na vlastní dokovací stanici jsem připojil myš, pevný disk, TV tuner, LAN a prostorové reproduktory. Pro otestovaní jsem dále připojil LCD panel pomocí DVI i VGA kabelu. Po připojení automaticky začala fungovat myš a tuner a disk se objevil ve Windows. Zvuková karta si automaticky přebrala statut výchozího zařízení pro přehrávání/nahrávání. Při připojení hrající Windows Media Player sice ještě hrál na interní reproduktory, po stopnutí a znovuspuštění přehrávání už zvuk šel ze zvukové karty v dokovací stanici. Síťová karta si vytvořila ve Windows nové samostatné připojení – díky konfiguraci z DHCP byla ihned aktivní a systém se přes ni připojil na internet.
Externí monitor se při prvním spuštění automaticky neaktivoval. Nejprve je totiž potřeba kliknout na ikonu s modrým B v bílém čtverci, která se objeví v oznamovací oblasti vedle hodin. Po té vyskočí nastavovací okno. V něm si můžete vybrat z několika módů zobrazení. Konkrétně tu je rozšířená plocha (kdy adaptér funguje jako sekundární), primární zobrazení (interní grafická karta v notebooku se deaktivuje) a klonování (grafika kopíruje obraz z notebookového LCD). Stačí kliknout na požadovaný režim, nastavit rozlišení a barevnou hloubku a kliknout na tlačítko OK.
Zvuková karta hrála pouze na přední reproduktory. Nastavení prostorového zvuku lze provést v jejím ovládacím panelu.
Po odpojení se vše vrátilo do původního režimu a nastavení zůstalo uloženo. Při dalším připojení se nastavily monitory podle poslední konfigurace a zvuková karta si taktéž pamatovala nastavení prostorového zvuku. Minimálně jednou se mi ovšem stalo, že při odpojování dokovací stanice se objevila obrazovka „modré smrti“ a notebook bylo nutné restartovat. Doporučuji proto před odpojením vypnout v ovládacím programu zobrazení přes grafickou kartu v dokovací stanici. Při připojování mi naopak vadilo, že se restartovaly všechny dosavadní síťové adaptéry. Pokud je tedy člověk například přes Wi-Fi připojen na icq/irc a připojí dokovací stanici (i když do ní nemá připojen LAN kabel), tak mu spojení vypadne a je nutné se znovu připojit.
Síťová a zvuková karta
Ačkoli jsou obě zařízení připojena přes USB, je jejich funkčnost bezchybná. Zvukovou kartu hodnotím rozhodně pozitivně. Zvuk je prokreslenější a hlasitější než u integrovaných zvukových karet z notebooků. V jejím ovládacím panelu je kromě nastavení prostorového zvuku i ekvalizér, karaoke a několik dalších voleb. Síťová karta taktéž fungovala bez problému. Na druhou stanu dokázal bych si ji představit spíše na PCI sběrnici. Takhle vytěžuje víc procesor (i když to není nijak fatální) a nedosahuje plné rychlosti.
Grafická karta
Tady už tak pozitivní nebudu. Použitý grafický čip je určen do zařízení, kde je potřeba pouze zobrazit nějaký 2D obraz. Nekoná se absolutně žádná akcelerace. Nevím, na co vývojáři této dokovací stanice mysleli při návrhu a výběru jednotlivých čipů. Pochybuji, že bych měl tak odlišné požadavky od jiných lidí, ale pokud si připojuji externí LCD, tak krom standardní práce ve Windows si budu chtít zcela jistě také pustit nějaký ten film. Přehrávání filmů je absolutně bez šance. Krom toho, že některé přehrávače odmítaly pracovat, když byla externí grafika jako primární, když už nějaký přehrávač video zobrazil, tak bylo kompletně zpracované procesorem. V takovém případě chybí jakékoli vyhlazování a v případě, že si video roztáhnete na celou obrazovku, tak je nepříjemně kostrbaté. Další problém je, že není ani plynulé, protože vytěžuje naplno procesor a žádný procesor není dostatečně výkonný, aby podobnou operaci utáhl. S touto realitou ostře kontrastuje nápis „Superior video performance“ na krabici.
O tom, že byla volba grafické karty špatná, není pochyb. XGI má v nabídce i jiné úsporné čipy a výběr nějakého se základní 2D/3D/video akcelerací by nejen že příliš neprodražil výrobu, ale ani nezvedl nároky na chlazení. Pokud bych šel ještě dál, tak jsem přesvědčen o tom, že každé podobné zařízení by mělo mít grafiku s výkonem minimálně nějakých sdílených grafik a měla by umět aspoň DX9. Pokud máte spuštěné rozhraní Aero a připojíte dokovací stanici, tak se při aktivaci externí grafiky Aero vypne.
Zde použitou grafiku mohu doporučit snad jen jako možnost připojit druhý externí monitor a ten primární mít připojený na výstup z notebooku. Pak se ale částečně vytrácí komfort celého řešení.
Mimochodem na dokovací stanici je DVI-I i VGA výstup. Kdo by čekal možnost připojit dva oddělené displeje, tak ho rovnou vyvedu z omylu. Grafická karta umí zpracovávat jen jeden obraz, takže pokud připojíte oba konektory, tak půjde do obou identický obraz. Kvalita VGA výstupu je na úrovni nižšího průměru mezi notebooky. Žádné zázraky nečekejte. Díky DVI to však tolik nemusí mrzet.
Jedna věc mě velmi potěšila. Při testování na notebooku Sony VAIO SZ jsem aktivoval grafickou kartu v dokovací stanici ve Windows a přepnul na notebooku grafickou kartu (posuvným přepínačem na notebooku, který přepíná mezi dedikovanou a integrovanou – specialita tohoto notebooku). Po restartu naskočil BIOS na externím monitoru připojeném do dokovací stanice. To znamená, že grafická karta má vlastní BIOS a je tedy plně kompatibilní se standardem VGA. Zde to byla souhra náhod, pevně ale doufám, že, až se podobná řešení přes ExpressCard rozšíří, výrobci notebooků se odhodlají přidat podporu pro výběr primární grafické karty do BIOSu, stejně jako je to u stolních počítačů. Protože je ExpressCard vlastně PCI-Express, tak je to celé opravdu jen otázkou správné aktualizace BIOSu.
Kompatibilita
Zařízení je určeno pro 32bit systémy Windows XP a Vista. Jen pro tyto systémy Belkin dodává ovladače. Předpokládám, že na Windows 2000 by mohly fungovat stejné ovladače jako na Windows XP. Neměl jsem to ale možnost odzkoušet.
Pokud budete hledat ovladače pro každé zařízení samostatně, tak zvuková karta minimálně pro stereo režim žádné nepotřebuje a síťová karta má ovladače pro všechny ještě aspoň trochu používané systémy. Grafická karta má ovladače na stránkách XGI také pro mnoho systémů (včetně 64bit verzí). Může však být problém s odpojováním, se kterým původní ovladače nepočítají.
Pod systémem MacOS X funguje všechno až na grafickou kartu a pod systémem Linux by teoreticky mohlo být možné rozběhat dokovací stanici celou. Zvuková a síťová karta jsou přímo podporovány. Grafická karta má taktéž ovladače ve většině distribucí (díky jejímu primárnímu zaměření na servery). Za pomoci několika skriptů by se dalo ošetřit i odpojování za chodu. Reálně to odzkoušené ale nemám, protože aktuálně nemám žádný notebook s Linuxem, který by měl ExpressCard slot.
Závěr
Belkin High Speed Docking Station je prvním opravdovým pokusem udělat univerzální dokovací stanici se vším všudy. Některé věci bohužel ještě nejsou úplně dořešené. Jednou je problém s instalací na některých počítačích. Druhou je pak nevhodná volba grafické karty, která je orientována v tomto případě snad jen na cenu. Samotné zařízení je ale dobré a může být skvělým řešením pro lidi, kteří potřebují k notebooku připojit víc externích monitorů, nebo potřebují mít dokonale ostrý obraz pro práci ve 2D programech a jejich notebook nemá DVI výstup. V případě, že LCD připojujete jen jediné a plánujete si přehrávat i nějaká ta videa či hrát hry, tak doporučuji využívat radši výstup přímo z notebooku.
Přepokládaná koncová cena zařízení je 5041,- Kč bez DPH (5 999,- Kč včetně DPH).
Klady a zápory
+ první zařízení tohoto druhu
+ dobrá zvuková karta
+ DVI
- špatná volba grafické karty (chybí dualview, akcelerace videa a 3D)
- problémy s instalací na některých noteboocích