Delock USB 2.0 SVGA Adapter - přídavná grafická karta do USB

17. 4. 2007 07:00 Rubrika: Příslušenství Autor: Jiří Zima

Při přednáškách, prezentacích nebo pro potřeby více informačních panelů by člověka potěšilo mít možnost připojit si pro maximální pohodlí co nejvíc zobrazovacích zařízení k jednomu počítači. Ale co když potřebujete víc grafických výstupů, než kolik notebook nabízí? Potom nezbývá, než sáhnout po externí grafické kartě. Asi nejúspornějším takovýmto řešením je Delock USB 2.0 SVGA Adapter se svou cenou necelých 2000,- Kč bez DPH.

Delock USB 2.0 SVGA Adapter - přídavná grafická karta do USB

Na rozdíl od stolních počítačů, kde jsou standardem většiny grafických karet dva výstupy na monitor, většina dnešních notebooků je stále vybavena pouze jedním výstupem (často dokonce jen VGA). Mnoho uživatelů za životnost přístroje výstup na externí zobrazovací zařízení nikdy nepoužije. Pro jiné však práce s připojeným externím monitorem je denním chlebem. Více výstupů můžeme najít jen na některých větších notebookách (15“+) nebo na dokovací stanici, a to většinou jako kombinaci DVI-D (pouze digitální signál) a VGA, takže pokud potřebujeme připojit dva projektory s analogovým vstupem, máme smůlu.

Představte si modelovou situaci, že potřebujete něco odprezentovat nebo odpřednášet pro víc lidí. Mnoho dnešní konferenčních a přednáškových místností (dokonce i na státních vysokých školách) je vybaveno připojením na dva projektory. Na takovou činnost si jen málokdo vezme nějaký velký DTR notebook (popřípadě dokovací stanici), kde by potřebný počet portů mohl být, takže je potřeba hledat řešení jinde, pokud chcete oba výstupy mít z jednoho stroje. Těch řešení existuje několik a my jsme se tentokrát podívali na to nejlevnější z nich – na USB 2.0 SVGA Adapter, který u nás prodává Delock.

Technické specifikace

Celý adaptér vážící 122 g je vyveden převážně v průhledném modrém plastu. Na jednom jeho konci se nachází VGA výstup a z druhého vede kabel zakončený USB konektorem. Tento kabel je pevně přidělán k přístroji a má přibližně 50 cm. Maličký čip nacházející se na spodní straně adaptéru, který skrývá pod nálepkou označení Netchip NET2280, není ničím jiným než PCI můstkem. Vytváří tedy PCI sběrnici připojenou k USB portu. Díky jeho osazení lze použít jakýkoli grafický čip podporující PCI/AGP. Protože zařízení je napájeno z USB portu, tak nesmí být použitý grafický čip příliš energeticky náročný. Volba proto padla na starší kousek z dílny SiS, konkrétně SiS315E. SiS315 byl navržen kdysi v stolních počítačích jako konkurence k NVIDIA GeForce4MX. Jeho grafické jádro bylo mimo jiné použito jako sdílená grafika v čipových sadách SiS650 a M650, což je mobilní varianta kdysi (3-4 roky zpět) hojně používaná v mnoha noteboocích (výkon byl s ~1200 body v 3D Marku2001 někde na úrovni nejhorších variant GeForce2MX, ale i přesto ve své době patřilo M650 k nejvýkonnějším sdíleným řešením). Grafický čip je spolu s jedním 8MB SDRAM (32-bit, 6ns, až 166 MHz – kvůli použití 64-bit přenosu lze efektivně pracovat s 4 MB) paměťovým modulem ukryt pod plíškem vedle intenzivní modré diody signalizující zapnutí, viditelným při pohledu na horní stranu přístroje.

Tento grafický čip má velmi malou spotřebu (plíšek umístěný nad ním plní pouze ochrannou úlohu a nijak se ho nedotýká a nepomáhá jeho chlazení). Vzhledem k tomu, že používá i nižší takty než dospělá verze na normálních grafických kartách, tak produkuje velmi málo tepla. Zařízení se tedy hřeje, ale je spíš vlažné – určitě se o něj člověk nespálí.

Instalace

V krabici krom vlastního adaptéru najdete ještě brožurku a malé (8cm) CD. Před připojením adaptéru je potřeba nainstalovat ovladače (najdeme zde pouze drivery pro Windows 2000/XP) a restartovat systém. Na CD toho mnoho není. Jen složka s manuály a složka s ovladači. V každé pro tři zařízení (liší se například barvou). Které zařízení z nich máte musíte zjistit z manuálů podle barvy (modré má první adresář). Instalace proběhne rychle a na nic se vás neptá. Po restartu již najdete ve vlastnostech zařízení další monitor k nastavení. Pokud připojíte adaptér, tak se v informační liště na Start panelu objeví dvoubarevná ikona, přes kterou lze pravým tlačítkem myši provádět základní nastavení.

Linuxová komunita si vytvořila vlastní jednoduché ovladače, které podporují tolik, co ovladače ve Windows (takže skoro nic krom samotného vykreslování - viz níže). Při používání v Linuxu se nevyskytly žádné problémy.

Na výběr je několik módů práce. Krom volby na deaktivaci zařízení se v menu nachází volby pro práci jako primární nebo sekundární grafická karta (to vše lze nastavit i z vlastností zařízení, zde to však je připravené pro rychlejší přepnutí). Specialitkou je možnost klonování obrazu z primární grafické karty (specialitka to je, protože většinou jde klonování jen v rámci jedné grafické karty). Všechny módy fungují bezchybně a přepínání je snadné.

Výkon

Svým výkonem toto zařízení určitě neoslní. I přes použití 256bit 3D akcelerátoru s rozsáhlou podporou pro přehrávání videa (a DVD) je výkon velmi slabý. Na vině jsou ovladače. Ty totiž nevyužívají snad žádné z vlastností tohoto grafického čipu a krom toho, že nepodporují akceleraci 3D v žádném rozhraní a nevyužívají ani žádné akcelerační schopnosti pro dekódování videa, tak nemají ani základní podporu pro video overlay (způsob vykreslování videa, kdy se obraz přenáší do grafické karty v jiném barevném prostoru a hlavně v původním rozlišení, ze kterého se pak roztahuje na obrazovku až uvnitř karty) a dokonce ani žádné akcelerační funkce pro 2D (tedy vykreslování oken ve Windows). Všechna práce tak zůstává na procesoru. Ten tak musí obstarávat veškeré vykreslování, které je tak velmi závislé na jeho rychlosti. Pro grafickou kartu bez základní akcelerace není žádný procesor dost silný, takže proti očekávání není úzkým hrdlem sběrnice USB ani při jejím vytížení jiným zařízením (kopírování dat na USB pevný disk).

Pod tíhou tohoto faktu tato externí grafická karta není určena na žádné hry, žádné činnosti vyžadující rychlé překreslování obrazovky a ani na filmy nebo videa. Přehrávání videa je navíc kvůli absenci hardwarové podpory přehrávání krom trhanosti i bez jakéhokoli vyhlazování. Pro základní práci ve Windows, textovém editoru, tabulkovém procesoru nebo na prezentace je však výkon dostačující. Tato karta nemá být plnohodnotnou náhradou chybějícího dalšího výstupu na monitor. Její nasazení je převážně v zobrazování statického obrazu na prezentacích nebo informačních panelech.

Kvalita grafického výstupu

Zařízení nabízí pouze možnost připojení pomocí standardního VGA konektoru (který je stále ještě běžně používaný na většině notebooků). To znamená, že výstup je analogový a náchylný na různá rušení a jeho kvalita je velmi ovlivnitelná použitými součástkami. Maximální podporované rozlišení 1280 x 1024 je nativní pro dnes běžně používané displeje s úhlopříčkou 17“ a 19“. Použití této externí grafické karty pro práci s takovým LCD však rozhodně nedoporučuji. Na referenčním starším kvalitním LCD (s velmi dobrým vstupem, avšak bez pokročilejší elektroniky schopné čistit nedostatky v signálu) byl obraz při tomto rozlišení silně „mázlý“ a práce s textem a tabulkami je v tomto případě pro oči při delší práci velmi nepříjemná (na obrázku je vidět porovnání s digitálním výstupem z notebooku přes DVI). I druhý kvalitní LCD panel (který si jinak umí poradit i s ne úplně dokonalým signálem) byl v tomto případě bezradný a obraz zůstal „mázlý“.

Na levé fotografii je vidět referenční digitální signál z notebooku přes DVI,
na pravé fotce můžete vidět výstup z testovaného USB adaptéru.

Při rozlišení XGA (1024 x 768) a nižších je obraz v pořádku a nedokonalosti v signálu jsou již na úrovni výstupů z dnešních notebooků. Pro připojení projektorů dnes většinou s klidem stačí právě rozlišení XGA a primární účel užití tak kvalitou výstupu nijak neutrpěl. Pokud plánujete připojení CRT monitoru, tak není problém nastavit vyšší obnovovací frekvence, aby obraz neblikal. V tomto ohledu je grafická karta na dnešní úrovni a omezení tak zůstává pouze na monitoru (při 1024x768 umí nastavit až 120 Hz). Krom základních rozlišení 640 x 480, 800 x 600, 1024 x 768, 1152 x 864 a 1280 x 1024, lze na adaptéru nastavit i 1280 x 768. Kvůli funkci klonování mi zde ještě trochu chybí možnost 1280 x 800, které je dnes používé většinou notebooků.

Nároky

K plnohodnotnému chodu zařízení potřebujete počítač s volným USB 2.0 portem a operačním systémem Windows2000 nebo vyšším. Při testování na notebooku s Core Duo 1,6 GHz bylo překreslování pro práci ve Windows optimální. Při použití Celeronu (Prescott) 2,4 GHz bylo překreslování znatelně trhanější, hlavně při přesouvání oken. Testoval jsem zařízení na zkoušku i na notebooku s mobilním Pentiem II 400 MHz a USB 1.1. Vykreslování bylo velmi pomalé a limitem už bylo USB. Procesor se tak příliš nenamáhal. Překreslení celé obrazovky trvalo přibližně sekundu při rozlišení 1280 x 1024. Na těchto starých strojích je to rychlost zoufalá, ale v nouzi to na prezentace stále stačí.

Další monitory

Protože na každém počítači dnes můžeme najít víc USB, někoho určitě napadne, že by šlo koupit víc těchto externích grafických karet a rozšířit si tak zobrazení o libovolný počet monitorů. To by však přineslo potíže při připojení do systému. Výrobce to vyřešil třemi různými revizemi, které jsou barevně odlišené. Pro zařízení konkrétní barvy vytvoří ovladač ve Windows další virtuální obrazovku. V případě, že připojíme dvě zařízení stejné barvy, obě se snaží připojit ke stejnému ovladači a systém upřednostní první připojené. Krom námi testované varianty lze koupit ještě stříbrnou a černou, a lze tedy připojit až tři monitory navíc. Zajímavé je, že toto omezení neplatí v Linuxu a lze tam libovolně kombinovat i více zařízení jedné barvy.

voda
Každý další připojený adaptér se hlásí jako samostatná obrazovka.

Závěr

Přestože jsem napsal, že výkon grafiky není nejlepší, jeho zaměření to vůbec nijak nevadí. Větší výkon se od ní neočekává a v tom, na co je určena, nemá nejmenší problémy. Veškeré výtky jsou směřovány pouze proti použití jako plnohodnotná přídavná grafická karta, kde by asi u většiny lidí neměla šanci. Ovladače zamrzí jenom z toho pohledu, že potenciál zařízení není využit tak, jak by mu slušelo, ovšem na druhou stranu nikde se výrobce nechlubí, že by tato grafika měla umět něco, co nakonec neumí. Ovladače jsou jinak stabilní a snadno konfigurovatelné, takže jako takové pro práci nejsou žádnou překážkou. Ohledně výkonu se musely podřídit ceně, protože jak je známo, tak vývoj ovladačů je velmi nákladná záležitost a s komplexními ovladači by cena výrazně vzrostla. A právě cena je u tohoto zařízení velmi pozitivní. Za necelých 1970 Kč bez DPH (2344 Kč včetně DPH) se totiž jedná o nejlevnější a nejjednodušší řešení (do USB taky o jediné), jakým k notebooku připojit další zobrazovací zařízení (například druhý projektor) na prezentacích, firemních schůzkách, předváděčkách a dalších činnostech, kde výkon není nijak limitující.

Otázkou zůstává, zda by si svou cílovou skupinu našlo i podobné samostatné zařízení, kde by byl ale DVI-I (analog i digitál) výstup a ovladače by měly podporu pro veškerou základní (2D) akceleraci včetně videa, které by se pak dalo použít jako plnohodnotné stálé připojení dalšího monitoru pro náročnější práci, pokud by se cena zvedla na dvojnásobek.