15. 8. 2013 07:00    Rubrika: Příslušenství    Autor: Jiří Zima

Recenze: Lenovo OneLink Dock - nové dokování pro ThinkPady Edge

Plnohodnotné dokování bylo většinou dostupné od střední pracovní třídy notebooků výše. Lenovo se rozhodlo vyjít vstříc těm, kteří chtějí využít výhody dokování, ale nechtějí platit za drahé pracovní modely. OneLink je zajímavé řešení, které sice plnohodnotný dok nemůže nahradit, ale netrpí hlavními nevýhodami univerzálních doků pro USB.

Recenze: Lenovo OneLink Dock - nové dokování pro ThinkPady Edge

Základní popis a balení

Lenovo OneLink není klasická dokovací stanice ve tvaru placky, na kterou se notebook připojuje položením. Je to menší krabička, která se připojuje speciálním kabelem, a na první pohled může vypadat jako univerzální řešení pro rozhraní USB, ale nenechte se zmást. V tuto chvíli jde o dok speciálně určený pro modely:

  • Lenovo ThinkPad Edge E431 (14,0“)
  • Lenovo ThinkPad Edge E531 (15,6“)

Již teď je jasné, že podporu budou mít i jejich přímí nástupci s procesory Haswell (E440, E540), a dá se očekávat, že podpora se rozšíří i na další modely ThinkPadů Edge. Zda stejné rozhraní začnou využívat také některé z tenkých modelů vyšších tříd, to zůstává otázkou. Samotné rozhraní je ovšem navrženo tak, aby se nemuselo brzy měnit.

Propojovací kabel má délku přibližně jeden metr a je součástí dokovací stanice. Samotná stanice má stylové černé provedení se zkosenou a mírně zúženou čelní stranou. Přední část je lesklá a zdobí ji nahoře malé logo ThinkPad, kdy červená tečka v nápisu slouží jako indikace připojení notebooku. Vzdáleně stanice připomíná malý kvádřík na stojato a měří přibližně 200 x 120 x 170 mm. Právě malé rozměry budou s ohledem na cílovou skupinu malých firem a domácích uživatelů pozitivem, neboť ne každý si chce na stole zabrat místo velkou dokovací stanici.

Jak už to u správných dokovacích stanic bývá, propojovací kabel slouží nejen pro vyvedení potřebných rozhraní, ale notebook se s ním také napájí. Lenovo zvolilo to nejjednodušší řešení. Konektor OneLink má totiž tvar napájecího konektoru, jen je širší a přidaná část slouží jako datová. Jsou to tedy v podstatě dva kabely v jednom.

Jediné tlačítko, kterým OneLink dok disponuje, je tlačítko vypínače. Toto tlačítko duplikuje funkci hlavního vypínače v notebooku. Díky němu nemusíte zadokovaný notebook otevírat, abyste jej mohli zapnout. Je to mimochodem další prvek, který uživatelům u univerzálních dokovacích stanic pro USB chyběl.

V balení spolu s dokem dostanete napájecí adaptér (v testované verzi s výkonem 65 W), jednoduchou tištěnou příručku a dle stránek výrobce údajně také redukci z HDMI na VGA. U testovaného kusu ovšem nebyla taková redukce přítomna.

Na českém trhu nejsou žádné konfigurace doku s 90W napájecím adaptérem. Testoval jsem dok s 65W napájením u ThinkPadu Edge E531 s čtyřjádrovým procesorem a dedikovanou grafikou. Bál jsem se, že to způsobí nějaké problémy, ale výsledkem je pouze dočasné zastavení nabíjení baterie po dobu výkonové zátěže. Jinak notebook dále běží na plný výkon.

Konektory a výbava

V zadní části je stanice vybavena dvěma USB 2.0, připojením gigabitového ethernetu, digitálním obrazovým výstupem HDMI a konektorem napájení (stejným jako v notebooku). Vpředu výbavu doplňuje dvojice USB 3.0 a kombinovaný vstup/výstup zvukového čipu.

Jedno z předních USB je označeno ikonou baterie a slouží pro nabíjení mobilních zařízení. Pokud je ovšem notebook připojený, jsou napájena všechna USB (vpředu i vzadu) bez ohledu na to, zda je notebook zapnutý. Toto jediné USB je napájeno také v případě, že notebook od stanice odpojíte.

Neustálé napájení všech USB, pokud je notebook připojený (byť vypnutý), může být na obtíž, pokud chcete v doku nechat zapojený pevný disk, který se neumí automaticky vypnout při nečinnosti. Takový disk se bude totiž neustále točit, stejně tak budou svítit indikační diody všech připojených flashdisků a další zařízení. Sám jako problém vnímám pouze fakt, že není žádné USB 3.0 vzadu. Pokud chcete mít k doku neustále připojený externí disk rychlým rozhraním, bude muset být připojený vždy přes přední porty.

U výstupu HDMI jsem narazil na problém, že ani při zapnutí zavřeného notebooku na něj grafický čip nepřesměruje obraz, dokud se nezavede operační systém a nenastaví vše podle sebe (poradí si s tím Windows i Linux). Nejde ovšem přímo o chybu doku (kde je výstup nativní), ale o problém firmware ThinkPadů E431/E531, které sice umožňují zvolit si primární výstup obrazu pro start, ale chybí zde volba HDMI v doku. Navíc na rozdíl od jiných notebooků tyto ThinkPady posílají obraz na interní displej i v případě, že je notebook zavřený a displej tedy nesvítí (obvyklé chování je, že při zavřeném displeji je vybrán libovolný jiný výstup).

Vnitřní zapojení doku

Už od prvního uvedení této dokovací stanice jsem přemýšlel, jak se Lenovo popralo s technickou stránkou věci. Dalo se očekávat, že nepůjde o klasický nativní dok tak, jak jej známe z vyšších řad. Přesto se Lenovo dušovalo, že OneLink netrpí nízkým výkonem obrazového výstupu jako řešení s USB, takže bylo jasné, že minimálně obraz musel být vyveden přímo. Diagnostika sběrnice ukázala, že datová část konektoru v sobě nese rozhraní USB 3.0, výstup DisplayPort a primitivní komunikaci pro indikaci připojení notebooku a vyvedení hlavního vypínače.

Obrazový výstup HDMI, kterým je stanice vybavena, je tedy ve skutečnosti pasivně konvertován z výstupu DisplayPort grafické karty v notebooku. Takové řešení je pochopitelné s ohledem na budoucnost rozumné, protože DisplayPort je pokročilejší rozhraní s většími možnostmi. Na druhou stranu zůstává otázkou, do jaké verze HDMI je výstup konvertován. Pokud jde o 1.3a, bude rozlišení výstupu omezeno na 1920x1080 (1920x1200), pokud je zde plná podpora 1.4a, bude výstup podporovat monitor s rozlišením do 2560x1440. Bohužel v redakci nedisponujeme monitorem s takovým rozlišením, takže není možnost výstup otestovat. Specifikace Lenova k produktu pro jistotu také mlčí.

Všechna ostatní rozhraní jsou řešena pomocí sběrnice USB. To znamená, že uvnitř stanice je USB zvukový čip a čip pro USB ethernet. Zvukový čip funguje automaticky a bez ovladačů (standard USB audio), avšak pro připojení do sítě bylo nutné ze stránek výrobce stáhnout ovladač. Tedy alespoň pod Windows 7, kde jsem stanici testoval. Je možné, že ve Windows 8 je již ovladač přítomen, neboť jde o poměrně rozšířený čip od ASIX, který lze najít snad v každé USB ethernet redukci. Pro příznivce Linuxu bych dodal, že ani poslední verze Ubuntu nedokázala USB ethernet rozpoznat.

Stanice je tedy jeden velký USB 3.0 rozbočovat, ke kterému jsou připojeny oba čipy i všechny zbylé porty (vyjma HDMI). Propustnost USB 3.0 je naštěstí velká, takže ani kopírování po gigabitové síti na externí USB 3.0 disk není pomalejší, než u nativních dokovacích stanic. Právě takovou situaci jsem ověřoval a v případě kopírování na výkonné SSD lze dosáhnout plných rychlostí gigabitového ethernetu.

Závěr

Lenovo OneLink je dobře zpracované řešení dokování pro nové pracovní notebooky nižší třídy – ThinkPad Edge (zatím jen E431 a E531). Pro uživatele se dok v mnoha ohledech chová jako klasické velké dokovací stanice, jen je menší a připojuje se k notebooku kabelem. Samotný stojí 2 251,- Kč bez DPH (2 724,- Kč s DPH), což je podobná cena jako u větších stanic.

Rozdíl je v ceně na straně notebooku. Řešení, které ve speciálním kabelu přenáší USB a DisplayPort, totiž nenavyšuje cenu základní desky, a tak je možné podobné dokování dostat i do nižší třídy notebooků. Konkurence nabízí pro levné notebooky pouze řešení pomocí univerzálních doků do USB, které ovšem neumí napájet notebook, nemají vyvedený vypínač notebooku a trpí nízkým výkonem obrazových výstupů. Zde lze jediné větší omezení vidět v možnosti připojit pouze jeden monitor, ale to je problém týkající se výhradně náročnějších uživatelů.


| Diskuse | Příslušenství . Recenze
Sdílej: