RECENZE: Toshiba Qosmio G40 - multimedia na maximum

17. 1. 2008 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Když se řekne multimediální notebook, tak ty znalé napadne jako první slovo Qosmio. Ani nejnovější přírůstek nijak nenarušuje zaběhnutou pověst a nabízí maximální multimediální výbavu: Full HD (WUXGA) 17,1'' displej, HD DVD mechaniku, 5 reproduktorů se skvělým zvukem a dálkové ovládání. Ani samotné vnitřnosti nejsou nijak pozadu, a tak nechybí nejvýkonnější mobilní Core 2 Duo procesor a dedikovaná grafika NVIDIA. Tomu všemu odpovídá i doporučená cena 60 000,- Kč bez DPH.

Základní popis

Při prvním pohledu na tento notebook mě napadla jediná otázka: je to ještě velký notebook, nebo spíše malý stolní počítač? Má to baterii, takže to bude asi notebook. Tyto věty naznačují, jak je na tom nové Qosmio s velikostí, resp. mobilitou. Toshiba se vyhnula použití zaoblených tvarů a zvolila ostřejší hrany. Osobně můžu říct, že to beru jedině pozitivně. Celý notebook je černý a kontrastní je jen bílá vrchní část základny (tedy klávesnice a okolí). Vnější část víka (stejně jako okolí klávesnice) používá lesklé plasy, které jsou náchylné na zachytávání otisků, takže pokud budete chtít mít svůj notebook dokonale čistý, budete ho stále dokola čistit (na displej i vnější část víka dodává Toshiba látkové pouzdro, které po navléknutí na notebooku drží).

V zavřeném stavu se na víku nikde nenachází klasický nápis Toshiba. Ten je vystřídán pěkným velkým stříbrným logotypem Qosmio. Nápis Qosmio se uklidil i na střed pod displej, že jde o Toshibu se dozvíte maximálně z malého nápisu v levém dolním rohu víka zevnitř. Bílý vršek základny notebooku působí velmi nezvykle a zvýrazňuje celkovou velikost notebooku. Ačkoli mně se design líbí a působí na mě tak nějak exklusivně, mé nezasvěcené okolí se mnou nesouhlasilo a většina lidí notebook za design spíše odsoudila. Holt malé notebooky se vždycky líbily víc a na tom se jen tak nic nezmění.

Víko samotné je velmi pevné a displej je v něm velmi dobře chráněn. Horší je to ovšem se základnou notebooku, kde musím mít velké výhrady. Hodilo by se jí více vyztužit, protože celková váha je dost velká a notebook lze celkem snadno nepříjemně kroutit. Pokud pak položíte notebook na nerovný povrch, který bude více tlačit na místo u hlavního ventilátoru, tak je slyšet, jak se lopatky zasekávají o plasty. Při mírném zatlačení se pak ventilátor úplně zastaví, a to je už závažná chyba, na kterou je potřeba upozornit. Abych částečně Qosmio ospravedlnil, tak na obhajobu rovnou říkám, že takový notebook je určený primárně na poponášení mezi stoly a velké nároky dané neustálým přenášením se na něj tolik nevztahují.

Pokud jde o jednotlivá rozhraní, tak tady už budu převážně chválit. Na přední straně se nachází výsuvná dvířka optické mechaniky a infračervený přijímač (pouze pro dálkové ovládání) a indikační diody. Na levé straně je postupně od uživatele USB, záslepkou (jednou dohromady) krytý ExpressCard s PCMCIA slotem, čtečka paměťových karet, druhé USB a zdířka zámku Kensington. Pravá strana obsahuje (postupně od uživatele) čtyři audio konektory, třetí USB, připojení telefonní linky analogového modemu a AV i S-Video vstup. Na zadní straně je za displejem skryt LAN konektor, digitální HDMI, dva větrací průduchy, VGA s S-Videem jako výstupy pro starší analogová zařízení, poslední dvě USB, napájení, připojení dvou dedikovaných infračervených přijímačů (jeden součástí balení) a plnohodnotný velký konektor klasické televizní antény.

Portů má tedy notebook požehnaně a nemůžu si stěžovat ani na jejich rozmístění, které mi přijde maximálně logické (snad až na výstupy zvukové karty, u kterých by mohly kabely k externím reproduktorům překážet připojené myši). I přes velké množství portů bych zde uvítal ještě konektor pro eSATA, který by u "skoro desktopu" nebyl k zahození.

Víko i přes standardní uchycení kloubů nabízí maximální úhel otevření kolem 135°. V zavřeném stavu je jištěno jedním masivním zámkem.

Indikační diody jsou pro Toshibu typicky umístěné na předním panelu. Indikují připojení napájecího adaptéru, zapnutí notebooku, nabití baterie, práci disku, optické mechaniky, čtečky karet a stav bezdrátového vysílače. Všechny ikony jsou, mimo poslední oranžové, standardně modré. Ikona zapnutí umí svítit také oranžově, a to v případě režimu spánku. Podobně je na tom i ikona baterie, která svítí taktéž oranžově při dobíjení. Svítivost této řady diod je optimální a nijak nepříjemně neoslňují.

Přístroj nabízí proti běžným notebookům omezenější mobilitu danou většími rozměry a hmotností. Pokud máte v plánu s notebookem celý den cestovat pěšky či MHD, tak notebook určitě není pro vás (takoví lidé ale také málokdy kupují notebook této cenové kategorie). Pokud bych měl hovořit v konkrétních číslech, rozměry jsou 440 x 300 x 45 mm. Při položení notebooku váhu se mi naskytl pohled na úctyhodný údaj 4,68 kg. Taková váha předurčuje k minimálnímu přenášení. Adaptér patří taktéž do kategorie větších. Se svým výkonem 120 W váží 811 g. Zajímavostí je propojení notebooku s napájecím adaptérem pomocí kabelu se čtyřmi vodiči. Ten je kvůli tomu skoro stejně tlustý, jako ten, který vede do zásuvky.

Klávesnice a ovládací prvky

Fotografie pod recenzí o klávesnici napoví určitě více než tisíc slov, takže se nebudu zbytečně rozepisovat. Určitě bych chtěl ale pochválit za bílou klávesnici, na které jsou černé popisky stále dostatečně kontrastní i za horších světelných podmínek. Rozložení je na notebook více méně standardní. Klávesnice notebooků Toshiba řadím na nejvyšší příčky, co se týká logicky rozložení a zpracování klávesnice. Osobně se nejvíce zaměřuji na to, aby CTRL byl v levém dolním rohu, mezerník byl dostatečně velký, blok kurzorových šipek byl oddělen mezerami, klávesy pro pohyb v dokumentech nebyly sdílené s jinými klávesami, Insert a Delete byly v pravém horním rohu a aby horní řada kláves byla přehledně rozdělena do bloků. To všechno tato klávesnice splňuje, takže nemám žádné výhrady.

Toshiba používá šikovný mechanismus přepínání funkce numerického bloku pomocí dvou kláves. Jejich přepínáním lze nastavit jeden ze čtyř módů. Buď klávesy fungují jako čísla, nebo jako šipky. Dále numerický blok může fungovat v případě stisknutého Fn nebo i bez něj. Jeho funkci jasně indikují diody vestavěné do kláves F10 a F11 (tyto klávesy módy přepínají). Další šikovnou vychytávkou je zelená dioda indikující zámek CapsLock umístěná přímo na samotné klávese. Díky tomu je stále na očích.

Prostřednictvím Fn klávesy a horní řady kláves lze nastavovat a aktivovat nejrůznější funkce: rychlé ztlumení zvuku, zamknutí počítače, přepínání profilů spotřeby, hibernaci/režim spánku, přepínání výstupů grafické karty, regulaci intenzity podsvícení, přepínání funkce bezdrátového vysílače a deaktivaci touchpadu. Všechna tato tlačítka fungují pouze při aktivovaném programu Toshiba FlashCards a k němu musím mít velké výhrady. Všechny poloprůhledné efekty a animace programu jsou sice hezké, ale program byl i přes extrémně výkonný procesor pro notebook obrovskou zátěží, a tak se velmi často stávalo, že po stisknutí Fn klávesy se celý notebook zasekl (včetně kurzoru myši) na dobu klidně několika (až 5) sekund. Pak se teprve začala provádět zadaná operace, při níž byl notebook stále vytěžován, což se projevovalo velmi trhaným pohybem kurzoru myši. Tento problém se mi nijak nepodařilo vyřešit, protože po deaktivaci obslužného programu přestanou všechny funkce Fn klávesy (s výjimkou NumPadu) fungovat. Tento problém je obecný pro všechny notebooky Toshiba a setkal jsem se s ním už při dřívějších recenzích (tehdy šlo o notebooky určené na mobilitu na úkor výkonu, takže jsem myslel, že je chyba v nich). Protože je to dle mě mimořádně obtěžující, notebook si to vysloužil jako jeden ze svých záporů.

Touchpad je od výrobce Synaptics. Je dvoutlačítkový (mezi tlačítky je umístěna čtečka otisků prstů) a podporuje emulaci kolečka myši pomocí tažení prstu po stranách dotykové plošky. Samotná dotyková ploška je mírně zapuštěná a ani jednou se mi nestalo, že bych se jí omylem dotkl při psaní na klávesnici.

Hlavní HW parametry

Základ vnitřností tvoří kombinace moderní čipové sady Intel PM965 a nejvýkonnějšího mobilního Intel Core 2 Duo procesoru. Tedy varianty T7700, která běží na frekvenci 2,4 GHz, má 4 MB L2 cache a je propojena se zbytkem počítače FSB s rychlostí 800 MHz.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 27 391

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 18 006

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 55 284

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 36 039

Cinebench 9.5

• Rendering (Single CPU): 399

• Rendering (Multiple CPU): 730

• Multiprocessor Speedup: 1,83

Windows Vista – CPU a RAM

• Index dle počtu operací CPU za sekundu: 5,3

• Index dle počtu operací RAM za sekundu: 4,8

Vzhledem k procesoru mě vysoké výsledky nijak nepřekvapily. Vysoký výpočetní výkon určitě ocení ti, kteří plánují na notebooku například střihat video. Samotný výpočetní výkon samozřejmě nestačí a musí být doplněn vhodným množstvím paměti RAM. Ta má celkovou velikost 2 GB a je tvořena dvěma 1GB moduly DDR2 s rychlostí 667 MHz. Paměťový subsystém dosáhl propustnosti 2508 MB/s.

Pevné disky jsou v notebooku rovnou dva. Oba jsou stejné, mají každý kapacitu 200 GB, vyrovnávací paměť 8 MB a rychlost otáčení 4200 rpm. Zejména rychlost otáček je dnes již podprůměrná a tyto disky jsou překonané, takže byly pro mě mírným zklamáním. Systém ale běhal velmi svižně, takže jsem je jako zápor notebooku nakonec nedal. Údajně dle tiskových zpráv řadič podporuje módy RAID 0 a 1. V přiložené (mimochodem velmi kvalitní) příručce jsem ale nikde nenašel způsob, jak dosáhnout spřažení disků a dle nastavovací utility řadiče Intel to téměř jistě vypadá, že žádná RAID podpora není.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 55,71 MB/s

• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 33,6 MB/s

• Průměrná přístupová doba: 14,98 ms

• Windows Vista – Index přenosové rychlosti: 4,7

Optická mechanika TOSHIBA DVD/HDW SD-L902A je specialitkou, protože jde o dvouvrstvou HD-DVD vypalovačku (pouze zápis). Je samozřejmě zaručena i zpětná kompatibilita a lze číst, zapisovat a přepisovat úplně všechna CD/DVD média k tomu určená.

Spojení se světem zajišťuje Wi-Fi karta Intel 4965AGN a gigabitová síťová karta Intel 82566MC, pro spojení s mobilními zařízeními poslouží modul Toshiba Bluetooth 2.0 a v největší nouzi pak nechybí ani připojení analogového 54kb/s modemu.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

Správný multimediální notebook musí mít kvalitní displej. Toho se Toshiba držela, a tak přináší rovnou jeden z těch (do notebooku) nejlepších. Vestavěný širokoúhlý LCD panel má úhlopříčku 17,1", pololesklý povrch (odlesky jsou jen z intenzivních zdrojů světla – je to takový kompromis mezi matným a lesklým displejem) a rozlišení WUXGA – tedy 1920x1200. Pozorovací úhly jsou velmi dobré a stejně tak barevné podání, svítivost a kontrast. Displej je prostě v poměru k ostatním notebookům opravdovou lahůdkou. Pro úplnost jen radši uvedu, že jde stále o TN technologii (do notebooků se už nic jiného nedělá), takže většina (S-)PVA a (S-)IPS displejů ho stále strčí s přehledem do kapsy. Vzhledem k velikosti notebooku mi přijde, že by mohl být displej ještě větší – možná i o 2 palce.

Grafická karta byla zvolena z mainstreamu. Při ceně notebooku to znamená, že pokud hledáte vyloženě herní mašinu, tak se podívejte radši někde jinde. Přesto patří NVIDIA GeForce 8600M GT mezi běžně dostupnými mobilními grafikami k tomu lepšímu. Má 512 MB vlastní paměti připojené 128bit sběrnicí. Frekvence je 475 MHz pro GPU a 800 MHz (efektivně) pro paměti.

Mimo interního LCD lze využít i jednoho ze tří obrazových výstupů. Ty by měly pokrýt potřeby všech uživatelů. Pro starší televize spolehlivě poslouží S-Video TV výstup (480i, PAL/NTSC). VGA výstup nechybí dnes na žádném notebooku, protože se používá stále u dataprojektorů. Všechny ty HD nápisy na notebooku dávají jasně najevo, že se nezapomnělo ani na digitální výstup. Po vzoru spotřební elektroniky jde o HDMI výstup. Ten je schopen pracovat až do rozlišení 1920x1200 a nabízí bezchybný přenos obrazu.

Testy 3D Mark

• 3DMark 2001: 21 139

• 3DMark 03: 8530

• 3DMark 05: 5248

• 3DMark 06: 2876

Windows Vista – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 4,5

• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 5,1

Cinebench 9.5

• Shading (CINEMA 4D): 455

• Shading (OpenGL Software Lighting): 1631

• Shading (OpenGL Hardware Lighting): 2658

• OpenGL Speedup: 5,84

Grafická karta by měla být schopna posloužit na hraní i nejnovějších her. V rozlišení 1920x1200 už to ale u mnohých bude problém. Testoval jsem ale Half-Life 2: Episode Two a ten na střední až vyšší detaily v tomto rozlišení běžel. Stejně tak neměl problém i starší FlatOut2 a Couter-Strike: Source. Need for Speed: ProStreet jsem ale kvůli zajištění plynulosti musel hrát na nižší až střední detaily jen v rozlišení 1280x800.

O tom, že grafická karta s přehledem zvládne všechna multimédia, přehrávání full HD filmů a veškerou kancelářinu se asi nemá cenu ani bavit. To je samozřejmost.

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimédia

Zvukový systém je poháněn integrovanou zvukovou kartou HD audio Realtek ALC262, která je mezi notebooky poměrně rozšířená. Nabízí možnost nastavení EAX efektů prostředí a virtuálního prostorového zvuku a volbu z několika přednastavených ekvalizérů. Počet konektorů zvukové karty je určitě nadstandardní. Výstupy jsou realizovány dvěma z nich. První slouží speciálně pro připojení sluchátek. K druhému lze připojit libovolně sluchátka, externí reproduktory nebo optický kabel digitálního S/PDIF přijímače. Vstupy jsou opět dva. První má předzesilovač a je určen pro mikrofon. Druhý předzesilovač nemá a poslouží k připojení externího zvukového zařízení. Jednoznačně zamrzí fakt, že zvuková karta neumí analogový prostorový výstup. Přitom by stačilo, kdyby byly tyto čtyři konektory programovatelné (jako to mají tyto zvukovky na stolních počítačích a některých noteboocích). Takto si lze ovšem vyvést jen stereo zvuk (sic dvakrát). Další možností vyvedení digitálního S/PDIF zvuku je ještě HDMI konektor.

Uvnitř notebooku se ukrývá hybridní TV tuner schopný přijímat analogový a digitální (DVB-T) pozemní signál. Anténa se připojuje k notebooku klasickým velkým konektorem, takže není vůbec nutné si s sebou nosit žádné redukce. Přidanou hodnotou TV tuneru jsou i obrazové vstupy. Přímo na notebooku je tak S-Video vstup a jack pro připojení AV redukce (3x cinch) s kompozitním vstupem a zvukovým stereo vstupem. Pro obsluhu televize se počítá s využitím programu Media Center.

Radost mi udělala multimediální tlačítka kolem klávesnice. Na levé straně od ní se nachází velký digitální otočný prvek určený k regulaci hlasitosti. Ten jsem si ze všeho oblíbil asi nejvíce, protože je to mimořádně přesný, rychlý a pohodlný způsob regulace. Symetricky k regulaci hlasitosti je na druhé straně speciální shluk tlačítek a dotykových senzorů, který slouží k jednodušší navigaci v přehrávači DVD a aplikace Media Center pro případ, že nemáte po ruce dodávané dálkové ovládání. Nad klávesnicí je pak konečně klasická řada multimediálních tlačítek (reprezentováno kapacitními senzory), která slouží především k ovládání přehrávače. Nabízí také spouštění některých aplikací a nastavení, které souvisí s multimediálními schopnostmi notebooku. Všechny tři prvky kolem klávesnice jsou podsvíceny mnoha modrými diodami. Modrá barva je v posledních letech silně v oblibě na mnoha noteboocích, přestože je oko na modrou barvu méně citlivé. Kvůli tomu se používají intenzivnější diody a senzitivnější jedinci (jako já) pak z takových diod přímo trpí. Zde patří velká pochvala Toshibě, která dala do horní řady multimediálních tlačítek i jedno, které všechny tyto modré diody vypne. Díky tomu pak notebook nesvítí jako vánoční stromeček a uživatel není zbytečně rozptylován. Lidé jako já nechají diody pravděpodobně vypnuté už napořád. Ti, kterým se líbí, si je zcela jistě budou vypínat aspoň na noční sledování filmů.

Integrované reproduktory si zaslouží jen chválu. Jsou navrženy firmou Harman Kardon a kvalitou i hlasitostí předčí často i reproduktory, které lze vidět u stolních počítačů. Jednoznačně mohu říct, že jsem na notebooku nikdy neviděl tak kvalitní reproduktory. Všechno ostatní většinou nesahalo Qosmiu ani po kolena. V mnoha materiálech často najdete informaci, že je zvuk produkován pomocí pěti reproduktorů. To je pravda, ale neznamená to, že je zvuk prostorový. Levý i pravý reproduktor jsou rozděleny na dva. První část je v základně notebooku vedle klávesnice a produkuje středy. Výšková část je pak umístěna ve víku vedle displeje. Bassy řeší subwoofer na spodku notebooku. Reproduktory jsou na poměry notebooků značně větší. Jsou tak hlasité, že je to někdy skoro až na škodu. Při běžném používání doma jsem měl nastavenu hlasitost v přehrávačích na 15%, abych mohl snadno regulovat hlavní hlasitost kolečkem. Na druhou stranu lze z tohoto notebooku pustit film i pro 10 lidí.

Po zvukové stránce jsem opravdu spokojen a je mi jasné, že při této velikosti reproduktorů už to lepší nebude. Qosmio je jediným notebookem, kde se přiznám, že jsem často poslouchal hudbu i bez připojených externích reproduktorů. Poslech hudby už totiž není takovým utrpením, které si většina lidí představí při pohledu na svůj notebook. V hudbě jsou slyšet všechny frekvence a zvuk je čistý. Já jsem při poslechu z interních reproduktorů používal ekvalizér, který je určený pro taneční hudbu (ačkoli tento typ hudby neposlouchám). Ten totiž vytáhne nižší středy a zvuk je plnější.

Co by to bylo za správný multimediální notebook, kdyby k sobě neměl dálkové ovládání. Toshiba samozřejmě jedno přibalila – je velké, černé a hranaté, takže připomíná ovládání k televizím 15 let zpět. Na druhou stranu je promyšlené celkem dobře a i po tmě se s ním naučíte po hmatu velmi rychle pracovat. Ačkoli je přenos pouze infra, velmi mě překvapilo, že si signál vždy našel do notebooku cestu (přitom to vypadá, že přijímač je jen na předním panelu a nikde jinde). Vše fungovalo, i když jsem na notebook mířil zezadu a dokonce i když mezi notebookem a dálkovým ovládáním byla deska stolu. Jak je to Toshibě povedlo, nemám tušení, ale je to velmi příjemné. Dálkovým ovládáním lze přístroj vypnout i zapnout (!).

Nad displejem je vestavěný kvalitní mikrofon a 2,0Mpix webkamera schopná pořizovat fotky (1600x1200) a video.

pro plnou velikost klikněte na obrázek

Zabezpečení

Ačkoli je notebook určen spíše do domácího prostředí, jeho cena už je dost vysoká, takže výrobce neopomněl i některé možnosti zabezpečení. Nechybí TMP čip, čtečka otisků prstů a možnost zaheslovat start počítače, setup BIOSu i harddisk (interní i externí).

Chlazení a provozní hluk

Uvnitř notebooku vzduch cirkuluje za použití dvou ventilátorů. Ty jsou schopny svou rychlost plynule měnit. Výdechy chlazení jsou oba vzadu, což je podle mě jedině dobře, protože otevřené víko displeje částečně tlumí hluk. Obecně mohu říct, že jsem s hlučností notebooku spokojen (ačkoli bývám velmi náročný). Nikdy se sice nestane, že by žádný ventilátor neběžel, ale hlučnost při běžné práci je minimální. Při intenzivní vytížení se občas ventilátory přepnou na rychlost větší, ale je to stále v pořádku.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 28,6°C

• levá strana pod klávesnicí = 26,6°C

• pravá strana pod klávesnicí = 25,8°C

• klávesnice vlevo = 30,8°C

• klávesnice vpravo = 31,6°C

• spodek maximum = 35,5°C (pravo-vzadu)

• výdech chlazení = 43,2°C

• napájecí adaptér = 43,0°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 26,8°C

• levá strana pod klávesnicí = 23,0°C

• pravá strana pod klávesnicí = 25,3°C

• klávesnice vlevo = 31,3°C

• klávesnice vpravo = 31,6°C

• spodek maximum = 35,0°C (uprostřed)

• výdech chlazení = 48,5°C

• napájecí adaptér = 51,1°C

teplota okolí při měření: 21°C

Notebook má velmi dobře vyřešené chlazení, takže žádné přehřívání nehrozí. Nebyl problém si při práci na delší dobu položit notebook na nohy, protože pocitově byl spodek „jen“ vlažný.

Baterie

Velká baterie s vahou 475 g má kapacitu 76 Wh a byla schopna v našem standardním redakčním testu* udržet notebook v provozu celé 3 hodiny a 8 minut, což je velmi příjemná hodnota. V případě přehrávání filmů je spotřeba samozřejmě větší, ale na jeden by to mělo i tak stačit. S možností rozšíření výdrže se nepočítá. Samotný notebook není tímto směrem nijak výrazně zaměřen a i taková výdrž je velmi slušná.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení = 38 W

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení (nabíjení) = 90 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení = 77 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení (nabíjení) = 117 W

BIOS

Toshiba do dražších notebooků dává své vlastní BIOSy. Ty se vyznačují klasickou strohou setup utilitou (co já si pamatuji, tak už před deseti lety měly Toshiba notebooky úplně stejnou), do které se lze dostat stiskem (nejlépe opakovaným) klávesy ESC. Je v ní možné nastavit mnoho věci. Za zmínku určitě stojí přepnutí SATA řadiče do módu kompatibility, nastavení, na kterém displeji se má po startu aktivovat obraz či jestli se má na interním LCD obraz roztahovat na celou plochu. Nechybí samozřejmě ani možnost zapnout notebook v určitý čas nebo nastavit priority bootování (lze bootovat i ze sekundárního disku, takže není problém mít na každém jiný systém).

Příslušenství

V krabici se nachází mimo notebooku i napájecí adaptér (s třížilovou přívodní šňůrou), kabely pro připojení AV vstupů a HDMI, dálkové ovládání (přiloženy dvě baterie), přídavný infračervený vysílač na kabelu a příručky. Balík předinstalovaného software obsahuje operační systém Windows Vista Ultimate (CZ, 32bit), podpůrné utility, Toshiba HD DVD Player, Toshiba Disc Creator a Ulead DVD MovieFactory.

Ceny a záruka

Takový našlápnutý notebook se značkovými reproduktory a HD DVD mechanikou bohužel není zadarmo. Doporučená cena námi testované konfigurace se vyšplhala na 59 508,- Kč bez DPH (70 924,- Kč s DPH). I přes cenu na notebook Toshiba poskytuje záruku pouze standardní – 2 roky s opravou v servisu (bring-in).

Závěr

Více než notebook na řadu Qosmio sedne označení přenosný počítač. Notebook si stále ještě představuji jinak. Qosmio si určitě najde cestu tam, kde jde o určitou image a nehledí se tolik na peníze. Když vynechám HD DVD mechaniku (BR a HD DVD mechaniky v noteboocích teprve přicházejí),tak jsou hlavní předností zcela jistě reproduktory, které jsem na takové (ani blížící se) úrovni nikdy neviděl. Větší výhrady mám pouze k měkkým plastům kolem ventilátoru, který je možno celkem snadno „skřípnout“, a několikasekundovým zásekům při stisku Fn klávesy, které jsou pravděpodobně momentálně v módě u všech nových notebooků Toshiba.

Klady a zápory

+ výborné parametry displeje
+ hlasitý a čistý zvuk neporovnatelně lepší než v jakémkoli jiném notebooku
+ kompletní multimediální výbava včetně HD DVD mechaniky a velkého dálkového ovládání

- zasekávání notebooku při využívání funkcí Fn klávesy
- měkký plast na spodku notebooku při zatlačení způsobuje zastavení ventilátoru
- chybí možnost vyvést analogově prostorový 5.1 zvuk

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Foto galerie Toshiba Qosmio G40

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip