RECENZE: Dlouhodobé zkušenosti: HP Pavilion dv7-6110ec

26. 1. 2012 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Když jsme si vloni vzali na test nový 17'' Pavilion, slíbili jsme, že jej hned nevrátíme a místo toho jej podrobíme dlouhodobému testování. Půl roku je za námi, a tak je na čase zjistit, jak obstál. Právě o tom bude tento článek.

Dlouhodobý test notebooku na tomto serveru neprovádíme poprvé. Před dvěma roky jsem stejnou způsobem testoval multimediální Acer Aspire 5943G a pracovní Lenovo ThinkPad X200. Na čas jsem si od těchto testů oddychl, ale v polovině minulého roku HP představovalo novou sérii svých multimediálních notebooků série Pavilion. Hlásalo, že dostaly kvalitní reproduktory, delší výdrž na baterie a tišší chlazení - tři parametry, které ocení asi každý.

Během tiskovky nászaujala 17" varianta označovaná jako dv7, vybavená pěti reproduktory a subwooferem. Slovo dalo slovo a s jednou z prvních várek putoval do redakce kus, který HP objednalo extra pro nás.

Původně nám byl nabízen pracovní stroj EliteBook, nicméně upřednostnění Pavilionu bylo vcelku logické. Tato řada byla jistou dobu v diskuzích hodnocena negativně pro hlučné chlazení, přehřívání a různé další problémy. Zajímalo nás, jak se nová generace posunula kupředu. Kromě jiného se jako motivace k volbě modelu dv7 přidala zvědavost, jaké bude soužití se 17" notebookem.

HP Pavilion dv7-6110ec

Je to už 12 let od doby, kdy výrobce HP začal v rámci řady Pavilion vyrábět kromě stolních počítačů také notebooky. Zprvu šlo o modely z řady OmniBook upravené pro domácí použití (tlačítka pro ovládání CD přehrávače, vypuštění dokovacího konektoru, jiné konfigurace a především nižší cena). Později se Paviliony úplně oddělily a v rámci řady začaly vznikat od základu jiné notebooky střední a nižší třídy primárně zaměřené na multimédia.

Dalo by se říct, že prvotní myšlenka se během let nijak nezměnila a testovaný Pavilion dv7 je toho jasným příkladem. Multimédia stále hraji prim a zacílení na běžného konzumenta dává jasně najevo zaoblený, líbivý vzhled. Cena sice není na nejnižších příčkách mezi notebooky, ale stále je přijatelná pro běžné lidi a ani nejvyšší modely nedosahují na hranici 30 tisíc včetně DPH.

Byť nejde o vyloženě herní mašiny, nezaostávají Paviliony ani v poměru cena/výkon. Lepší konfigurace jsou dnes vybaveny čtyřjádrovými procesory Core i7 a grafickou kartou vyšší střední třídy - AMD Radeon HD6770M s GDDR5 paměťmi.

Pokud jde o multimédia, co jiného je lépe ztělesňuje než právě 17" stroj s výkonným hardware, pěti reproduktory a subwooferem a plnou výbavou. Právě takový se nejlépe hodí do domácností, kde notebook úplně nahradil počítače a cestuje se především mezi stoly.

Testovaná konfigurace dv7-6110ec má čtyřjádrový procesor Core i7 2630QM, 6 GB RAM, pevný disk s kapacitou 750 GB a výše zmíněnou přepínatelnou grafickou kartu. Displej má rozlišení HD+ (1600x900), které je velikostí bodů na této úhlopříčce podobné stolním LCD. V době začátku testu (srpen 2011) se její cena pohybovala okolo 24 000,- Kč s DPH. O měsíc později zde vyšla klasická velká recenze, ze které můžete vyčíst všechny technické detaily a výsledky testů: HP Pavilion dv7-6110ec - lehkých a výkonných 17".

Zadání dlouhodobého testu

Jelikož jde o velký multimediální notebook, nepočítá se, že by si jej někdo koupil jako stroj na časté cestování. Pro test byly zvoleny následující parametry:

• každodenní provoz s přenášením za hranice domova aspoň jednou týdně (poměr v autě - v batohu 3:1)

• několikahodinový provoz při běžné zátěži na nerovných površích znemožňujících použití spodních otvorů chlazení (typicky postel, peřina)

• použití v prostředí s vysokou vlhkostí vzduchu a teplotní skoky (například provoz venku v zimě a přechod do pokojových teplot v zapnutém stavu)

• žádné zvláštní ohledy při manipulaci (nošení bez ochranných pouzder, občasné přenášení za roh, přenášení v batohu, který není určen pro notebooky)

• Nabíjení baterie podle potřeby situace (částečné vybíjení, neúplné nabíjení) a časté napájení z baterie

Nejčastěji byl počítač používán pro běžnou denní agentu v podobě prohlížení webových stránek, odpovídání na e-maily a IM komunikace. Kromě jiného sloužil k masteringu zvukových nahrávek, kde se hodí větší obrazovka a dva zvukové výstupy, a jako DMX řízení osvětlovací techniky na několika koncertech. K multimediálnímu notebooku také patří sem tam sledování filmů a hraní náročných her.

Co by se mohlo zlepšit

Během testu jsem sepsal všechny vlastnosti, které mě během půlročního používání nějakým způsobem iritovaly a které mě mile překvapily. Negativní vjemy přichází vždy dřív než pozitivní, takže s nimi začnu. Seřazeny jsou od těch nejintenzivnějších až po nejméně podstatné:

(1) Hlučné chlazení v zátěži dokáže v určitých situacích otrávit život asi nejvíce. O ventilátoru běžně nebude vědět, ale jakmile si pustíte náročnou hru nebo budete provádět nějakou výpočetně velmi náročnou činnost (typicky konvertování videa, rendering), rozjede se ventilátor na vysoké otáčky, kdy vás bude obveselovat svištivým zvukem podobným stíhacímu letounu. Sám jsem vždy při hraní používal uzavřená sluchátka. Pokud nejste příliš nároční, nebude vám to vadit, ale pokud máte rádi spíše ticho, nadšením asi překypovat nebudete.

(2) Automatické "přepínání" grafických karet odstartovala před lety NVIDIA se svou technologií Optimus. AMD nechtělo zůstat zahanbeno, a tak vytvořilo obdobu. Zjednodušeně: integrovaná grafika běží pořád a výkonnější dedikovaný čip jí vypomáhá, pouze když je třeba (například ve hrách). Jinak je vypnutý a nespotřebovává energii. AMD se s tímto způsobem přepínání stále trápí, což je znát dnes na velkém množství notebooků včetně tohoto.

Kromě toho, že OpenGL aplikace nejde akcelerovat dedikovaným čipem, ani s hrami není situace pro uživatele nejjednodušší. Hra se často spustí na integrovaném jádře a vy ji musíte ukončit, spustit AMD Catalyst Control Center, přepnout grafiku u aplikace (reprezentované pouze názvem .exe souboru) a aplikaci znovu spustit. Pro začátečníka nic jednoduchého, pokud neví, co se děje.

Nejjednodušší je nakonec nahrát nový BIOS verze F.1A nebo vyšší (pokud již v notebooku není), jehož instalátor najdete na webu HP. Jelikož se hlavní fáze upgradu BIOSu provádí přímo z jeho prostředí a v případě chyby funguje automatická obnova ze zálohy, není se čeho bát (pokud nevíte, co děláte, vždy nejdříve kontaktujte podporu výrobce).

S novým BIOSem se v nastavení objeví možnost změny přepínání na režim fixed, kdy manuálně vybraná grafika zpracovává všechno včetně akcelerovaného prostředí Windows Aero. Pak není problém ani s OpenGL, ani s ničím jiným.

Stačí mít neustále přepnuto na integrovanou grafiku a nastavení měnit jen před hraním her.

(3) USB konektory po pravé straně jsou všechny zbytečně natlačeny co nejblíže k uživateli. Jestliže se řadíte k početné většině praváku, budou vám všechna připojená zařízení svými kabely překážet v prostoru pro manipulaci s myší. Mnohdy je pak lepší používat pouze porty vlevo.

(4) Reproduktory při základním nastavení nehrají příliš dobře. Výšky jsou ostré, basy tlumené a středy prakticky chybí. Problém je v tom, že na hloubky a středy je vyhrazeno po jednom reproduktoru. Převážně výšky však hrají čtyři další v rozích. Pokud tedy výrobce nic nekalibruje, není divu, že je zvuk nevyvážený.

Během používání jsem postupně došel k následujícímu nastavení Beats Audio, se kterým je zvuk vyváženější:

Při zaškrtnutí Beats Audio v ovládacím panelu se ještě přenastaví hloubky a výšky přímo v ovladači zvukové karty. Abyste jej opravili, musíte kliknout na ikonu hlasitosti v rohu obrazovky u hodin, následně kliknout na obrázek nad táhlem hlasitosti, vybrat kartu Nastavení zvuku a změnit Hloubky na 4 a Výšky na 0.

(5) Hlučná tlačítka touchpadu představují problém v situacích, kdybyste neradi rušili používáním notebooku své okolí. Hlasité klapání zvláště nepotěší v čekárnách a večer v posteli, kdy už by vaše družka ráda spala.

(6) Nastavení Beats Audio je společné pro integrované reproduktory i připojená sluchátka. Veškerá vylepšení zvuku aplikovaná repráčky se aplikují na sluchátka, místo aby se automaticky vypnula (nebo aktivovala jiný profil).

Pokud máte nějaké levné pecky za pár stovek, je to úplně jedno, ale kvalitní sluchátka zcela jistě budou potřebovat jiné nastavení. Pro vypnutí všech změn pak musíte v ovladání Beats Audio deaktivovat položku Beats Audio, přepnout ekvalizér na výchozí a v nastavení zvukové karty (dle návodu výše) změnit výšky i hloubky na hodnotu 0. Časté přepínání mezi sluchátky a reproduktory tedy není nejrychlejší. Časem jsem si v hlavě celý proces automatizoval a zvládnu jej za 15-20 sekund, ale stejně to ukazuje na určitou nedomyšlenost.

(7) Zdvojené kurzorové šipky jsou výmysl designérů z HP. Místo aby byly šipky do stran stejně vysoké jako ty nahoru/dolů, jsou vysoké stejně jako ostatní klávesy, čímž nad nimi není mezera. Právě tato mezera je velmi šikovná pro hmatovou orientaci po klávesnici. S tím souvisí ještě jeden nedostatek - klávesnice není podsvícená. Přitom zrovna tomuto notebooku by to slušelo.

(8) Svítící logo HP na víku je podsvíceno opravdu výkonnými bílými diodami, které pro jistotu nejdou vypnout. Při práci v noci tak vidíte můžete za notebookem vidět osvětlenou půlku místnosti. Není to zrovna decentní.

Co potěšilo/překvapilo

(1) Při běžném zatížení velmi tiché chlazení tvoří velký kontrast s hlučností, kterou počítač ventilátor zvládá generovat při hraní her. Pavilion je tišší než všechny ProBooky S a B stejného výrobce a zároveň je tišší než velké množství podobných notebooků na trhu. Ventilátor se standardně točí pořád, ale je to jen v nejnižších otáčkách, kdy stále převažuje šumění ploten disku. Je jedno, jestli si pustíte film, rychle procházíte webové stránky nebo jen píšete e-mail. Ventilátor se běžně nemá potřebu zrychlovat, a počítač tak při práci neruší. Přitom si drží stále nízké teploty.

Při práci v noci se mi osvědčilo přepínání režimu chlazení na tichý (pasivní chlazení). Jediné, co pak uslyšíte je pevný disk, který si tak přímo říká o výměnu za SSD (nebo kombinaci obojího a nastavené vypínání po minutě nečinnosti). Velká škoda, že konfigurace s jedním osazeným diskem sice mají prostor pro vložení druhého, ale není zde potřebný propojovací kabel, který ani na eBay nevyjde nejlevněji.

(2) Výborná ergonomie je u multimediálních notebooků často spíše výjimkou. Pavilion je překvapivě v otázkách konstrukce ergonomičtější než pracovní řada ProBook. Má totiž zaoblenou čelní hranu, aby netlačila do zápěstí, a základna má mírně klínovitý tvar, což dodává klávesnici lepší sklon. Když se k tomu přičte dobrá klávesnice, výborný touchpad, velký displej a tiché chlazení, je práce s tímto počítačem velmi pohodlná.

(3) Tělo počítače je pevné a odolné proti poškrábání. Model dv7 je pevnější než jeho 15,6" kolega. Je dobře vyztužený, aby se na tak velké ploše nic neprohýbalo (ani klávesnice, ani opěrky rukou). Víko je díky kovové výztuži pěkně pevné a tlak na vnější stranu nedeformuje obraz LCD. V rámci kategorie je to jasný nadprůměr.

(4) Čtyři hodiny kancelářského provozu na baterii umožňují neomezovat se všude na elektřinu ze zásuvek. Můžete se tak zabavit i na delších cestách vlakem nebo si vzít počítač s sebou ven. U 17" stroje, který dokáže nabídnout velkou zobrazovací plochu, může být práce na cestách ještě pohodlnější (pokud tedy necestujete letadlem, kde máte před sebou místo sotva na knihu).

(5) Oproti výkonným 15,6" strojům není tento o moc větší a těžší. Okolo displeje není tlustý rámeček a hmotnost je stále přijatelných 3,15 kg. Pokud si koupíte dostatečně velký kvalitní batoh, dá se Pavilion dobře přenášet. Záleží samozřejmě na vašich fyzických dispozicích, ale sám jsem s častým nošením ve vhodném batohu problém neměl. Delší přenášení v brašně však nedoporučuji, pokud nechcete zbytečně jednostranně zatěžovat záda.

(6) Přestože jde o displej se základním rozlišením v rámci úhlopříčky, má relativně dobrý obraz. Má totiž příjemnou teplotu barev, dobrý kontrast a lehce nadprůměrný vertikální pozorovací úhel. K plné spokojenosti jsem musel doladit barvy v ovládacím panelu grafické karty, ale to je potřeba skoro u všech běžných notebooků:

(7) Dva sluchátkové výstupy jsou zvláště pohodlné při sledování filmu ve dvou lidech během cestování vlakem. Osvědčily se mi také, když jsem při úpravách nahrávek potřeboval slyšet ze dvou typů sluchátek, aniž bych pořád prohazoval konektory, nebo když jsem nějakou nahrávku konzultoval s dalším člověkem. Možností využití je určitě ještě víc.

(8) Způsob obsluhy multimediálních kláves na noteboocích HP Pavilion je zatím asi nejlepší, jaký jsem měl možnost vidět. Standardně zde horní řada kláves slouží pro přístup k multimediálním funkcím (jas, hlasitost zvuku, ovládání přehrávače) a původní klávesy F1-F12 fungují v kombinaci s Fn. Pokud však potřebujete vyvolat libovolnou klávesovou zkratku (typicky Alt+F4, Ctrl+F5, Shift+F10), funguje taková zkratka i bez držení Fn stejně jako na běžných klávesnicích.

Komu by ani to nevyhovovalo, může v BIOSu zapnout původní způsob:

(9) Jednou za čas vychází nový ovladač pro grafickou kartu. U některých výrobců se stává, že od uvedení notebooku na trh nevyjde ani jediný ovladač v nové verzi. Pokud je hardware upravený, nemusí s ním fungovat generický ovladač od jeho výrobce. V případě HP se to týká ovladače přepínatelné grafické karty.

Není to sice tak často, ale jednou za čas se nová verze objeví a má certifikaci WHQL. Poslední ovladač je z poloviny září a lze jej stáhnout na webu HP.

Známky opotřebení a reklamace

Během půl roku používání se Pavilion sice za hranice naší země nedostal, ale užil si mnoho cest vlakem, dlouhodobé používání venku v nižších teplotách i u vody. Napsalo se na něm hodně článků a dohrálo několik nových her. Dá se říct, že tohle všechno počítač zvládl, aniž by na sobě dal znát známky používání.

Po očištění suchou švédskou utěrkou vypadal Pavilion zas jako nový. Pomáhá tomu povrch z lakovaného broušeného kovu, na kterém nejsou vidět žádné škrábance ani v prostoru opěrek, ani na vnější straně víka.

Časté otevírání a zavírání víka se neprojevilo na chodu kloubů. Ty jsou stále stejně tuhé a netrpí houpáním. Podobně dopadlo i chlazení, které se zdá být stále stejně efektivní (teploty jsou stejně jako v době recenzování a ventilátor se nespouští častěji). Za dobu provozu se neobjevila žádná závada, která by nutila poslat přístroj do servisu a reklamovat.

Všechny známky opotřebení jsem přehledně rozepsal do bodů:

(1) Vydřený povrch dotykové plochy touchpadu potká během měsíců snad každý notebook, který se používá převážně bez připojené myši. Zde se dle očekávání vydřel prostor uprostřed a po pravé straně, kde jsem si zapnul posouvání stránek (standardně se počítá s posunem dvěma prsty kdekoli). Kromě jiného přestalo levé tlačítko cvakat, pokud se mačká po jeho pravém okraji, což je zrovna jedno z příjemných opotřebením.

(2) Škrábance v stříbrném lemu po obvodu jsou sice malé, ale několik se jich dá při pozorném zkoumání najít. Podobným se dá jen těžko předejít, pokud počítač přenášíte v batohu bez ochranného pouzdra.

(3) Snížení kapacity baterie se projevilo v rozumných mezích. Z původních 62,2 Wh již baterie dokáže pojmout jen 58,0 Wh. Jde tak o 6,7% opotřebení, které je v prvním roce provozu akceptovatelné.

Závěr

Troufám si tvrdit, že Paviliony dv7-6000 jsou dobrá volba, pokud hledáte výkonný multimediální počítač se 17″ obrazovkou a ne zas tak velkou hmotností. Výkon je v rámci ceny relativně dobrý – dají se sehnat konfigurace s čtyřjádrem a grafikou z vyššího mainstreamu (Radeon HD6770M s GDDR5) za 25 tisíc s DPH. Ceny jsou teď vyšší než před půl rokem, což není problém Pavilionu, ale notebooků obecně (problémy s dodávkami disků, kurz dolaru,…). Kdo výkonu zas tolik nepotřebuje, může jít cestou levnější konfigurace za 21 tisíc (s low-end grafikou a dvoujádrem), která je vhodnější, pokud nehrajete hry a neplánujete ve velkém konvertovat video.

Nejlépe lze Pavilion dv7 definovat jako ergonomicky dobře zvládnutý stroj, s použitelnými reproduktory (po vyladění), nadprůměrným mechanickým zpracováním, 4-5hodinovou výdrží na baterii a tichým provozem. Mezi hlavní nedostatky určitě patří velmi hlučné chlazení v zátěži, nešikovně řešené přepínání grafické karty od AMD a hloupě rozmístěná USB. Někomu možná nesedne vzhled.

Během půl roku se Pavilion ukázal jako bezproblémový a díky své z části kovové konstrukci také imunní vůči vizuálním formám opotřebení. Vzhledem k tomu, že se základní deska při manipulaci nekroutí (základna je velmi tvrdá) a komponenty nemají v běžné zátěži vyšší teploty, mohl by mít tento model také dobrou celkovou životnost. Kdybych sám chtěl domů 17″ notebook, ze současné nabídky by to byl asi tento.

Pod čarou

Konfigurace 6110ec byla u nás jako první (a tou dobou snad jediná). Před časem se nabídka změnila a v nových konfiguracích si můžete vybrat například dva disky (dobré kvůli výměně jednoho za SSD) nebo Full HD displej (1920x1080).

V továrně, kde přibalují do krabic USB TV tunery udělali chybu a začali dávat jiný rebrandovaný model od Averu. Jenže si jaksi neuvědomili, že nová verze potřebuje jiný ovladač, takže HP dlouhou dobu posílalo tuner, který je uživateli k ničemu, neboť k němu nebyly ovladače ani na internetu (univerzální od Averu nefungují). Je dost možné, že situace stále trvá. Pokud se vám to přihodí, obraťte se rovnou na servis HP.