10. 9. 2015 08:00    Rubrika: Recenze    Autor: J Z

Test: Lenovo Flex 2 Pro 15 - levnější cesta k velkému IPS displeji a konvertibilní konstrukci

Modely Flex 2 začínají na nejnižších cenových příčkách a mimo nejlevnějších konfigurací mají i kvalitní displeje s IPS maticí. My jsme si do redakce vzali naopak jeden z dražších modelů nazvaných „Pro“, které mají navíc tenké odolnější provedení. Otestovali jsme konfiguraci vybavenou úspornou Core i7 a dedikovanou grafikou NVIDIA.

Lenovo Flex 2 Pro 15 - levnější cesta k velkému IPS displeji a konvertibilní konstrukci

Základní popis

Po velkém úspěchu řady Yoga přemýšlelo Lenovo, jak přiblížit konvertibilní konstrukci nižším cenám. Jedním z řešení je řada Flex, jejíž modely jsou klasické notebooky, které se liší jen větším úhlem otevření nad 180°. Až na tento prvek jde o standardní stroje bez speciálních kloubů a další specifik konvertibilních konstrukcí.

Od prvních nesmělých modelů se řada rozvinula a „dospěla“ s příchodem druhé generace. Základní princip s možností překlopení víka o 300° byl zachován, ale nové modely nabízí kvalitnější displeje, které jsou kvůli vyšším pozorovacím úhlům v podstatě nutností pro pohodlné využití v překlopeném režimu. Navíc se objevily varianty Pro, které přišly o optickou mechaniku, ale jsou tenčí a odolnější. Právě tu jsme měli možnost otestovat.

Tělo počítače je vyrobeno z kombinace broušených kovů a tvrzených plastů a v případě víka je použito také sklo pro překrytí dotykového displeje. Vizuální povedení kompletně černého notebooku je velmi decentní a s ostře řezanými liniemi, které neurazí ani v pracovním prostředí. Vzhledu napomáhá i malá tloušťka.

Mechanická odolnost je v případě základny velmi dobrá. Při zvednutí za roh dochází jen k mírnému kroucení a prohnutí způsobí až silné tlačení na střed. Podložení klávesnice je tak dobré, aby při psaní nedocházelo k jakémukoli prohýbání bloku klávesnice. Víko je velmi pevné a z vnější strany displej chrání přímo nadstandardně. Přesto mám jednu výtku – pokud víko chytnete při změně naklopení třeba za bok, je někdy po celém okraji mírně viditelné vlnění barev na displeji. Během týdne testování jsem počítač nosil s ostatními věcmi v batohu a na displeji se to nijak neprojevilo, ale jestli to může být nějaký problém, ukáže až leda čas.

Klouby mají tužší chod, takže pohodlné otevření jednou rukou nehrozí. Při běžném použití není problém notebook sklopit do roviny (180°). Pokud chcete mít lepší přístup k displeji bez natahování za klávesnici. Překlopíte ho na plných 300° a položíte základnu klávesnicí dolů. Aby se při tom klávesnice neupatlala, je základna vzadu vyvýšená a v předních rozích jsou nahoru mířící malé gumové podložky. Přesto bych se například pokládání na špinavý stolek někde ve fastfoodu v tomto režimu raději vyhnul.


Počítač umí rozpoznat překlopení přes 180° - vypne klávesnici a při zadání znaků se chová jako tablet (tj. zobrazuje klávesnici na obrazovce). Pokud jej postavíte do režimu „stanu“, umí automaticky otočit obrazovku.

Konektorová výbava odpovídá v rozmanitosti dnešním standardům. Za nedostatek vnímám pouze fakt, že ze tří USB portů je pouze jeden rychlého typu (3.0). V základních konfiguracích by to ještě bylo částečně omluvitelné, ale ve chvíli, kdy se bavíme o notebooku za 20 tisíc, už lze jedno USB 3.0 považovat za nedostatečné.

Na levém boku najdete čtečku paměťových karet SD XC (karta se dovnitř vejde jen z půlky), kombinovaný zvukový vstup/výstup, jedno USB 2.0 a zdířku napájení (stejnou jako u ThinkPadů). Vpravo je dále dvojice USB (jedno 3.0), obrazový výstup HDMI a rozkládací konektor pro připojení do počítačové sítě LAN.


Přestože tloušťka 20-21 mm je na plně vybavený počítač velmi dobrá, možná vás překvapí větší půdorysné rozměry 380 x 275 mm. Dokonce se mi stalo, že si někdo myslel, že jde o 17“ notebook. Za to může především větší rozměr do hloubky kvůli kloubům, které se musí zvládat přetáčet o více než 180°.

Hmotnost 2,48 kg patří v rámci tenkých 15,6“ notebooků k horní hranici a je to rozhodně víc, než byste na první pohled čekali. Víc totiž neváží ani některé stroje s čtyřjádrovými procesory Core i7 a dedikovanými grafikami střední třídy. Na rozdíl od nich zde je přibalen menší (65W) napájecí adaptér, který dohromady s třížilovým přívodním kabelem váží jen 347 g.

Klávesnice a ovládací prvky

Klávesnice má typické rozložení pro IdeaPady s numerickým blokem. Všechny klávesy jsou natěsnány na sebe bez jakýchkoli mezer. Kurzorové šipky zasahují do numerického bloku, a aby šly lépe najít po hmatu, mají na sobě drobné výstupky. Navzdory tomu se ovšem bez dívání stejně příliš dobře nenajdou (při přesouvání ruky z písmenné části), což považuji asi za největší prohřešek v rozložení.

Horní řada kláves má standardně jako výchozí multimediální funkci s tím, že F1-F12 jsou dostupné při držení Fn (nebo po přepnutí výchozí funkce v BIOSu). Lenovo ve svých spotřebních modelech (na rozdíl od ThinkPadů) pochopilo, že lidé jsou na určité klávesové zkratky zvyklí, a tak na klávese F4 najdete zavření okna (můžete klidně mačkat i jako Alt+F4) a na F5 obnovení stránky. Ve výsledku jsem tedy neměl potřebu výchozí funkci přepínat.

Mechanika kláves je neuvěřitelně tichá (lze psát téměř nehlučně) a klade při stisku malý odpor. Na jednu stranu je mi vlastně její chování sympatické, nicméně pro rychlé psaní může být malá odezva kláves spíše omezující (což sem pociťoval i na sobě). Nejlépe uděláte, pokud si ji nejdřív dojde vyzkoušet někam do obchodu, ať víte, do které kategorie uživatelů patříte. Pokud však nepíšete hodně rychle a není psaní primární činností na notebooku, není moc co řešit. Obecně však při psaní nemusí vyhovovat provedení přední hrany, která může nepříjemně tlačit do rukou.

Pochválit musím špičkově provedené bílé podsvícení kláves. Na rozdíl od toho v ThinkPadech totiž netrpí rušivým prosvítáním diod mezi klávesami. Ani pod velkým úhlem světlo neuniká tam, kde by nemělo a díky tomu jsou klávesy lépe čitelné. Nastavení podsvícení se řeší manuálně pomocí zkratky Fn+Mezerník a cyklicky se přepíná mezi vypnutím a dvěma stupni intenzity.

Indikační diody jsou z počítače prakticky odstraněny. Zámky kláves Num a Caps Lock mají diody přímo na klávesách. Dále však najdete už jen indikaci připojeného napájení a podsvícenou ikonu vypínače – oboje na pravém boku. Vzhledem k přítomnosti plotnového pevného disku bych ocenil ještě diodu indikující jeho aktivitu. Počítač se občas při náročnějších činnostech měl potřebu zaseknout a dioda aktivity disku by byla aspoň částečnou odpovědí na to, kde je problém.


Velká dotyková plocha touchpadu je vycentrována pod střed psací části klávesnice a je od bloku kláves odsazena poměrně daleko. Jde o variantu s integrovaným tlačítkem uvnitř plochy, která je poháněna elektronikou ELAN. Tlačítko v ploše je mírně tužší a při stisku hlasitě cvaká. Nevymyká se však průměrnému chování touchpadů konkurenčních notebooků.

K elektronice mám určité výhrady kvůli viditelnému zpoždění pohybu kurzoru za prstem a také nemožnosti nastavit, že klepnutí dvěma prsty (bez stisku mechanického tlačítka) vyvolá kontextovou nabídku. Celkově touchpad spadá do průměru „beztlačítkových“ variant v moderních noteboocích.

Hlavní HW parametry

V testované konfiguraci je ještě přítomen procesor předchozí generace (Haswell) – Intel Core i7-4510U s výchozím taktem 2,0 GHz a režimem TurboBoost až do 3,1 GHz. Procesor má stejně jako ostatní nabízené mezní tepelný výkon 15 W (TDP). Na výběr jsou také úsporné procesory Core i5 a i7, a to zatím jak v generaci Haswell, tak i v novější Broadwell.


Operační paměť je na rozdíl od procesoru vyměnitelná. Slouží k tomu dva standardní sloty SO-DIMM DDR3L-1600, které jsou v testované konfiguraci obsazeny 4GB moduly. Celkových 8 GB paměti tedy pracuje v režimu dual-channel. Maximem je v této konfiguraci 16 GB složených ze dvou 8GB modulů. U variant s novějšími procesory Broadwell by teoretické maximum mohlo být dvojnásobné.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

  • Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 60800
  • Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 17060

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

  • Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 119745
  • Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 52888

Cinebench R11.5

  • Rendering (Single CPU): 1,37 pts
  • Rendering (Multiple CPU): 2,57 pts
  • Multiprocessor Speedup: 1,88

Cinebench R15

  • Rendering (Single CPU): 97 CB-CPU
  • Rendering (Multiple CPU): 236 CB-CPU
  • Multiprocessor Speedup: 2,42

RAM

  • HWiNFO32 (propustnost paměti): 11233 MB/s

Při zátěži jednoho jádra se tak během několika sekund stabilizuje na 2,8 GHz. Pokud zatížíte procesor naplno, klesne takt téměř okamžitě na 2,4 GHz, kde se dokáže držet neomezeně dlouho. V případě, že se k tomu přidá ještě grafika, klesne takt jen o 100 MHz.

Konzervativní škálování výkonu procesoru v závislosti na teplotě vnitřních komponent, které je v posledních generacích pro notebooky Lenovo charakteristické, způsobuje, že výkon při dlouhodobé zátěži celého procesoru je přibližně o 10 % nižší, než procesor obvykle zvládne v jiných strojích. I tak by měl výpočetní výkon v běžných situacích plně postačovat.

Z hlediska výkonu je větší limitací spíše pevný disk. V testované konfiguraci má 1 TB ve dvou plotnách a doplněn je 8 GB SSD vyrovnávací pamětí. Ač často výrobci a prodejci hlásí zázračný vliv těchto miniaturních SSD, ani po týdnu provozu jsem nepozoroval nějaké zásadní zlepšení proti obyčejnému 5400 rpm disku. Na druhou stranu zde je zas velký úložný prostor. Disk sice není příliš rychlý, ale je tichý ani v úplném tichu není šum jeho ploten rušivý.

  • HD Tach (měření přenosové rychlosti při čtení z cache): 113 MB/s
  • HD Tach (měření skutečné průměrné přenosové rychlosti při čtení): 89,0 MB/s
  • Průměrná přístupová doba: 18,9 ms

Spojení s okolím je řešeno kombinací základního gigabitového řadiče od Realteku a základní bezdrátové karty od Intelu s podporou Wifi-AC, která navíc zajišťuje i Bluetooth 4.0.

Displej a grafika

15,6“ displej je překrytý lesklým sklem a nabízí rozlišení Full-HD (1920x1080). Díky použití matice IPS je obraz kvalitativně mnohem lepší než u (v této ceně) rozšířenějších TN displejů bez ohledu na rozlišení. Barvy jsou kontrastní, černá je opravdu černá a pod úhlem nedochází k degradaci barev. Přestože jsme tento displej od LG měli v redakci několikrát v různých úpravách, tento konkrétní podtyp má bílou barvu s nádechem do žluté a celkově má obraz teplejší barvy. Pro mnohé notebooky od Lenova je takové nastavení typické, takže jde možná o záměrnou úpravu nastavení panelu.

Pokud si vybíráte mezi nižšími konfiguracemi Flex 2, doporučil bych pouze ty s IPS panely. Úhel otevření po přetočení základny je poměrně malý, takže se pak na displej nikdy nedíváte úplně přímo. Se základním TN panelem (který je v nabídce u nejlevnějších ne-Pro konfigurací) by to znamenalo výraznou degradaci barev a znehodnocení celého konceptu možnosti překlopení.

Rozlišení 1920x1080 má po nastavení zvětšení na 125 % optimální velikost všech prvků. V případě, že si v panelu zobrazení přepnete, aby bylo zvětšení jednotné pro všechny monitory, eliminujete tím šanci, že by se okna starších programů vykreslovala rozmazaně.

Jas displeje je pouze mírně nadprůměrný proti základním TN panelům. Zarazila mě nepříliš odladěná regulace jasu, u které mám pocit, že v Lenovu někdo něco zanedbal. Přes den totiž mají smysl pouze tři nejvyšší stupně jasu. Dokonce i v úplné tmě jsem používal jas někde na dvou třetinách. Vše níže už je hodně tmavé. Ve výsledku lze nízký jas nastavovat velmi precizně, ale ve vyšším jsou skoky příliš velké. Zní to jako maličkost, ale během používání mě to místy obtěžovalo.

Parametry displeje udávané výrobcem

  • Typ obrazovky: IPS
  • Počet barev: 262 tisíc (6bit eDP)
  • Světlost: 300 cd/m^2
  • Pozorovací úhel: 160° horizontálně, 160° vertikálně
  • Kontrast: 700:1
  • Odezva: 35 ms
  • Podsvícení: W-LED

Specifikace vychází z použitého displeje v našem konkrétním notebooku. Tím je LG Display LP156WF4-SPL1. Není však zaručeno, že v jiném kusu bude použit stejný displej od stejného výrobce.


Integrovanému jádru Intel HD4400 může v případě potřeby vypomoct dedikovaný grafický čip nižší třídy NVIDIA GeForce 840M s 2 GB vlastní paměti (64bit DDR3). Ten se zapíná díky technologii NVIDIA Optimus jen u těch aplikací, u kterých má vyšší výkon smysl. V opačném případě vše počítá integrovaná grafika a dedikovaný čip je vypnutý, aby nespotřebovával energii.


Externí monitor lze připojit pouze jeden a slouží k tomu výstup HDMI 1.4a na pravém boku. Tento výstup umí standardně pracovat až v rozlišení 1440p. Zvládne však také rozlišení UHD (3840x2160), pokud se smíříte s poloviční obnovovací frekvencí (30 Hz) – stejné rozlišení v plné snímkové frekvenci zvládají až konfigurace vybavené procesory generace Broadwell (tj. s grafikou Intel HD5500).

Testy 3D Mark

  • 3DMark 11: P2341 (Graphics: 2290, Physics: 3615)

Testy 3D Mark (2013)

  • Ice Storm (DX9): 41197 (Graphics: 45157, Physics: 31524)
  • Cloud Gate (DX10): 5657 (Graphics: 8320, Physics: 2669)
  • Fire Strike (DX11): 1291 (Graphics: 1474, Physics: 3815)

Cinebench (OpenGL)

  • Cinebench R11.5: 44,62 fps
  • Cinebench R15: 57,97 fps

Aliens vs. Predator DirectX 11 Benchmark

  • 1366x768: 27,5 fps
  • 1920x1080: 15,1 fps

Výkon grafického čipu je méně než poloviční proti střední třídě v podobě GeForce GTX860M, což dává tušit, že nejde o ideální řešení pro nadšené hráče moderních her. Pokud se však smíříte se sníženým rozlišením (HD) a místy střídmou volbou detailů, lze si mnohé dnešní hry bez větších obtíží zahrát.

Multimedia

Reproduktory jsou umístěny v předních rozích základny a míří do země. Jejich zvuk není vylepšován žádným softwarovým rozšířením, nicméně navzdory tomu celkové podání spadá do lepšího průměru pro běžné notebooky bez subwooferu (nebo většího množství reproduktorů). Vzhledem k velikosti reproduktorů asi nepřekvapí, že hloubky jsou utlumené, takže na hi-fi poslech to není.

Webkamera nabízí pouze základní kvalitu a na poměry notebookových řešení má poměrně malý dynamický rozsah i skutečné rozlišení. Její aktivitu indikuje bílá dioda vedle objektivu. Okolo můžete najít také otvory duálního mikrofonu.

Chlazení a provozní hluk

Systém chlazení je vybaven jedním ventilátorem a má výdech na levém boku. Při kancelářské práci ventilátor střídavě buď neběží, nebo běží v nízkých otáčkách, kdy jeho hluk nepřesahuje ani šum ploten pevného disku. V takových situacích lze tedy notebook označit za velmi tichý.

Jakmile dojde na plnou zátěž aspoň jednoho jádra, do 30 sekund se přepne ventilátor do vyšších otáček, kdy má lehce pískavý projev. Celkově hlučnost chlazení není velká, ale právě zmíněný projev může být někomu nepříjemný. V běžném ruchu místnosti s více lidmi, se ovšem i takový zvuk ztratí.

hodina provozu - mírná zátěž

  • touchpad = 29,8°C
  • levá strana pod klávesnicí = 29,8°C
  • pravá strana pod klávesnicí = 31,6°C
  • klávesnice vlevo = 31,1°C
  • klávesnice vpravo = 32,1°C
  • spodek maximum = 32,1°C
  • výdech chlazení = 31,9°C
  • napájecí adaptér = 32,8°C

hodina provozu - vysoká zátěž

  • touchpad = 28,1°C
  • levá strana pod klávesnicí = 29,8°C
  • pravá strana pod klávesnicí = 29,7°C
  • klávesnice vlevo = 36,6°C
  • klávesnice vpravo = 36,0°C
  • spodek maximum = 40,4°C (vzadu uprostřed)
  • výdech chlazení = 42,0°C
  • napájecí adaptér = 50,7°C

teplota okolí při měření: 25°C

Při nenáročných činnostech se povrch notebooku nezahřívá ani po hodinách provozu. V případě zátěže grafiky nebo procesoru je teplo cítit hlavně v okolí výdechu. Ani plná zátěž obou komponent nezpůsobí výrazné zahřívání, neboť notebook se snaží teplo rychle vyhnat ven.


Baterie

Integrovaná baterie má kapacitu 44 Wh, takže se řadí lehce pod průměr mezi notebooky. V našem standardním* redakčním testu s ní notebook vydržel pracovat 7 hodin a 14 minut. Při on-line kancelářské práci se středním jasem displeje a zapnutou Wifi lze při šetrnějším provozu dosáhnout na hranici pěti hodin provozu. K dosažení lepšího času musíte buď razantně snížit jas displeje, nebo být hodně úsporní na síťovou komunikaci a jakoukoli zátěž hardware.

Nabití prázdné baterie na 90 % trvá jednu hodinu a dvacet minut.


BIOS

V počítači je firmware Phoenix SecureCore a nabízí následující nastavení:

  • Nastavení režimu USB 3.0 (vypnuto, zapnuto, automatika, „chytrá“ automatika)
  • Vypnutí Wifi přijímače
  • Nastavení režimu SATA řadiče (AHCI, kompatibilita)
  • Nastavení přepínatelné grafiky (integrovaná + dedikovaná, pouze integrovaná)
  • Povolení pípnutí při připojení/odpojení napájení
  • Povolení virtualizace
  • Povolení nahrávání starší verze firmware
  • Nastavení primární funkce horní řady kláves

Systém je možné zavádět v režimu BIOSu i UEFI (volitelně se SecureBoot). Zabezpečení obsahuje základní volby hesla firmware a hesla pevného disku, které u některých disků slouží pro šifrování (netýká se použitého).

Příslušenství

K notebooku jsou přibaleny napájecí adaptér, třížilový přívodní kabel a základní tištěná dokumentace. Operační systém Windows 8.1 je již předinstalován na pevném disku, kde je také dostupná záloha tovární instalace (lze vytvořit kopii na sadu DVD, nebo flash disk).

Součástí tovární instalace je nějaký bloatware, kterému dominuje zkušební verze antiviru. Nejde ovšem o nic, co by nešlo během deseti minut odinstalovat.

Ceny a záruka

Testovanou konfiguraci v době uveřejnění recenze lze pořídit za 16.941,- Kč bez DPH (20.499,- Kč s DPH). Draží už je jen konfigurace s novějším procesorem Core i7-5500U. Za něco málo přes tisícovku navíc získáte především možnost obrazového výstupu v rozlišení UHD při 60 Hz. Ušetřit asi dva tisíce lze naopak nákupem konfigurace, která je vybavena pouze Core i5 (i5-5200U) a 4 GB RAM. Tím, že jde o nový procesor, platí pro něj to samé co výše ohledně podpory vyšších rozlišení.

Záruka je ve všech případech dvouletá s opravou v autorizovaném servisu.

Závěr

Lenovo Flex 2 Pro 15 je sympatickým řešením, pokud hledáte okolo 20 tisíc korun tenký a pěkně vyhlížející notebook s podsvícenou klávesnicí a IPS displejem. Tyto vlastnosti totiž pořád ještě neplatí pro většinu strojů v této cenové relaci. Předností Flex 2 Pro je také tichý chod při kancelářské práci a možnost překlopení základny tak, abyste si mohli dát displej blíže k sobě.

Za nevýhodu lze naopak považovat kolísavě svištivý projev ventilátoru v zátěži (spolu s místy vyšším zahříváním povrchu), horší reakce touchpadu a pouze jediné rychlé USB 3.0. Vzhledem k vyšší hmotnosti v rámci třídy také někoho nepotěší menší kapacita baterie (44 Wh). I přes tyto nedostatky jde o zajímavou volbu v dané ceně, která má mezi konkurenty co nabídnout. V rámci nižších řad notebooků Lenovo si troufám tvrdit, že jde dokonce o nadprůměrný stroj.

Klady a zápory

+ IPS displej
+ podsvícená klávesnice
+ dobré mechanické zpracování

- nastavení regulace jasu (ve většině případů nemá smysl dávat jas pod 75 %)
- v zátěži nepříjemný zvuk ventilátoru (kolísavě pískající)
- pouze jedno USB 3.0 (!)

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru hwinfo32.zip[GAL|]

Technická data

  • Testovaná konfigurace: Lenovo Flex2 Pro-15
  • Instalovaný procesor: Intel Core i7-4510U (2,00/3,10 GHz, 4 MB L3)
  • RAM (GB): 8 DDR3L-1600 (4+4)
  • HDD (GB): 1000 (WDC WD10S21X-24R1BT0-SSHD-8GB, 5400rpm, 8GB SSD cache)
  • ODD: -
  • LCD: 15,6" TFT/IPS (lesklý)
  • LCD rozlišení: full-HD (1920 x 1080)
  • Video: NVIDIA GeForce 840M (2GB, 64bit DDR3) + Intel HD 4400 (IGP)
  • Modem: -
  • LAN: 10/100/1000 (Realtek)
  • WiFi: Intel Dual Band Wireless-AC 3160 (ac/a/b/g/n)
  • Zvuková karta: Realtek HD Audio
  • Polohovací zařízení: touchpad (ELAN)
  • Software: Windows 8.1 (64bit, CZ)
  • Baterie/výdrž: Li-Ion 44 Wh / 7h 14min
  • Rozhraní: 1x audio IN/OUT, SD XC, 1x USB 3.0, 2x USB 2.0, HDMI
  • Rozměry: 386 x 263 x 24,5 mm
  • Hmotnost (kg): 2,43

| Diskuse | Recenze
Sdílej: