1. 3. 2017 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Jak šel čas aneb od Arrendale ke Kaby Lake – srovnání mobilních procesorů Intel Core i5

Často se žehrá na to, jak Intel už příliš nepostupuje ve výkonu svých procesorů, každá další generace přinese nárůst výkonu sotva o pár procentních bodů. Jak bude vypadat srovnání dokonale mainstreamových procesorů Core i5 v průběhu času? Pojďme spolu až do roku 2011.

Jak šel čas aneb od Arrendale ke Kaby Lake – srovnání mobilních procesorů Intel Core i5

Srovnávat procesory historicky napříč generacemi není právě snadný ani častý úkol. Ve světě IT se mění věci velice rychle a výkon procesoru není ani zdaleka jediná veličina, která ovlivňuje uživatelský pocit z notebooku. Ale právě nové generace procesorů jsou hlavním marketingovým důvodem, proč vyměnit stávající stroj za nový. U uživatelů možná spíše převáží pocit nedostatečnosti při pohledu na dobu výdrže zestárlé baterie, nedostatek úložného prostoru a paměti či chybějící nové porty, ale ve všech obchodech vám jako první informaci o novém stroji řeknou právě to, jaký má procesor.

Před samotným srovnáním dovolte ještě kratičký exkurz do historie. Značka Intel Core se objevila na trhu s velkou pompou v lednu 2006. Nahrazovala problematickou architekturu NetBurst Pentií 4, i když s jejich generací Cedar Mill, určenou pouze pro desktopy, krátce koexistovala. Vracela se ke starší paralelní vývojové větvi procesorů Pentium M, zpočátku byla určena výhradně pro mobilní nasazení, ale brzy jako značka ovládla prémiový segment. Procesory Core Duo byly také prvními, které zažily paralelizaci jader a také byly pevnou součástí kdysi slavné a notně tlačené značky Centrino, na kterou dnes již běžně nevzpomeneme.

Přímo procesory Core i5 se objevily v lednu roku 2010, byly postaveny na architektuře Arrendale a značka bez větších problémů ovládá prémiový sektor trhu s x86 procesory dodnes, tedy již 7 generací. Zažila největší rozkvět intelovské tick-tock vývojové strategie (střídání generací podle změny architektury a výrobního procesu) i aktuální přechod na strategii tick-tock-refresh a do budoucnosti zatím může vyhlížet pozitivně.

V našem srovnání jsme vzali nejběžnější procesory Core i5, které ve své době představovaly mainstream vyšší střední třídy. Jejich výběr odráží především to, co uživatelé běžně nacházeli ve svých noteboocích, procesory se tedy liší frekvencemi (i když kromě Haswellu jde o rozpětí pouhých 300 MHz) i TDP, které zohledňuje masivní přechod nabídky k ULV procesorům v roce 2013. Z grafů je krásně vidět, jak se u generace Haswell mírně propadne výkon, ovšem za cenu méně než poloviční spotřeby, a jak rychle Intel starší procesory výkonově dohnal.

Srovnávané procesory

  • Intel Core i5-520M (35W, 2.4 - 2.9GHz) - rok 2010, Arrendale CPU
  • Intel Core i5-2520M (35W, 2.5 - 3.2GHz) - rok 2011, Sandy Bridge CPU
  • Intel Core i5-3210M (35W, 2.5 - 3.2GHz) - rok 2012, Ivy Bridge CPU
  • Intel Core i5-4200U (15W, 1.6 - 2.6GHz) - rok 2013, Haswell CPU
  • Intel Core i5-5200U (15W, 2.2 - 2.7GHz) - rok 2015, Broadwell CPU
  • Intel Core i5-6200U (15W, 2.3 - 2.8GHz) - rok 2015, Skylake CPU
  • Intel Core i5-7200U (15W, 2.5 - 3.5GHz) - rok 2016, Kaby Lake CPU



V grafech je krásně vidět „hup“ mezi roky 2012 a 2013, který značí přechod ze 35 W TDP na 15 W. Také to, že dorovnat výkon trvalo Intelu zhruba tři roky, ale aktuální generace Kaby Lake předčí 35W procesor Ivy Bridge ve všech sledovaných benchmarcích, přitom má neporovnatelně menší nároky na baterii.

Zajímavé je sledovat vývoj grafických jader. Intel nasadil iGPU právě do prvních procesorů Core iX s architekturou Arrendale, zatím mimo čip, ale ve stejném pouzdře. Následující generace Sandy Bridge pak spojila Procesor s paměťovým řadičem a GPU do jediného čipu, jak to známe i dnes. Za povšimnutí stojí především lineárnější zvyšování výkonu grafiky bez ohledu na TDP. Intel stál a stojí pod velkým tlakem výrobců grafických karet NVIDIA a AMD. Že se mu v rámci jeho strategie daří je vidět na tom, jak oba výrobci opustili v nejnovějších generacích low-end produktové řady a nabízejí pouze herní grafiky, které dříve byly řazeny do přinejmenším střední třídy. Konkurenční tlak vykonal své a je škoda, že podobně proti sobě nestojí Intel a AMD i na trhu prémiových procesorů. Uvidíme, co vykoná nová generace AMD Ryzen.

Srovnávané grafické čipy

  • Intel Graphics Media Accelerator (GMA) HD Graphics - rok 2010, Arrendale CPU
  • Intel HD Graphics 3000 - rok 2011, Sandy Bridge CPU
  • Intel HD Graphics 4000 - rok 2012, Ivy Bridge CPU
  • Intel HD Graphics 4400 - rok 2013, Haswell CPU
  • Intel HD Graphics 5500 - rok 2015, Broadwell CPU
  • Intel HD Graphics 520 - rok 2015, Skylake CPU
  • Intel HD Graphics 620 - rok 2016, Kaby Lake CPU



Pokud vybíráte nový notebook, nemáte před sebou nejjednodušší úkol. Mezigeneračně výkon procesorů stále vzrůstá, především ten efektivní (přepočtený na watt výkonu), poslední tři generace i ten absolutní a aktuální generace Kaby Lake je nejlepší prostě ve všech benchmarcích. Měnit haswellovský notebook jen kvůli tomu však není nutné – i jeho výkon dostačuje na všechnu běžnou práci, pokud tedy nemáte specifické požadavky kvůli konkrétním programům.

Na druhou stranu – morální zastarávání je velice znát. Dnes spolu s Kaby Lake dostanete také mnohem rychlejší paměti ve vyšší kapacitě, spuštění počítače a programů se dost citelně zrychlí, pokud v notebooku budete mít SSD místo HDD, a ty se také masivně prosazují až poslední dobou. Podsvícená klávesnice je také čím dále častější a to nemluvím o konstatním snižování průměrné hmotnosti nebo stále častějšímu používání IPS displejů, což dost možná ovlivní váš pocit z denního používání notebooku více než přechod z mobilního Sandy Bridge na desktopový Kaby Lake, který právě prožívám já osobně :-D

Zdroj dat: notebookcheck.net


| Diskuse | Technologie
Sdílej:

Porovnání výkonu notebooků testovaných v redakci