Vyplatí se prodloužit záruku notebooku? Ano i ne

11. 4. 2013 11:45    Rubrika: Komerční sdělení

Během kupování nového přenosného počítače prodejce častokrát zaskočí nepřipraveného zákazníka s možností prodloužit standardní dvouletou záruku. Majitel nového notebooku poté přemýšlí, zda-li se jedná o naprosto zbytečnou službu nebo má skutečně smysl investovat další částku a nechat tak narůst mnohdy nemalé pořizovací náklady přístroje. Nutno podotknout, že podobné dilema řeší i příznivci internetových obchodů, kdy typicky jeden z posledních kroků objednávky přichází se zcela shodnou nabídkou.

Pod drobnohledem

Abychom mohli prodlouženou záruku posoudit, nejprve si ji stručně představíme. Jedná se o volitelnou službu vázanou ke konkrétnímu zařízení. Cena za ni se buď počítá jako procentuální podíl (např. 15 %) z hodnoty produktu nebo se jedná o předem danou pevnou sumu. Obchodníci dále operují i s pojmem rozšířená záruka. Ten může značit synonymum. Existují ale i speciální balíčky téhož názvu, jejž standardní záruku povyšují na zcela jinou úroveň díky mnoha komfortním vlastnostem. Nejvyšší varianta záručního servisu se nese v duchu mezinárodní platnosti a snaze opravit notebook v co nejkratší době (maximálně do druhého pracovního dne), přičemž pokud to závada umožňuje, tak se problém řeší rovnou na místě zákazníka.

Prodloužená doba záruky se začíná vždy počítat od dne, kdy skončí ta standardní. Jak přitom vypadá běžný životní cyklus notebooku? K prvnímu možnému seznámení s vadou může dojít krátce po pořízení. Během prvních šesti měsíců přitom platí zvláštní podmínky, jež chrání samotného majitele. Není například nutno prokazovat, že za poškozením nestojí špatné zacházení. Tento úkol leží na bedrech příslušného servisu. Prodloužená záruka v tomto případě není vůbec potřeba. K projevu nedostatečné životnosti hardwarové komponenty dále často dochází během druhého roku používání přístroje. I zde případnou opravu pokryje běžná záruka. Co se však stane třetí rok?

Nahlížíme do budoucnosti

Dva roky představují dlouhý časový úsek. Pokud již během kupování notebooku zákazník ví, že ho daný model nebude déle než 24 měsíců provázet, stává se logicky prodloužená záruka naprosto zbytečná. Ať už starý a nevýkonný přístroj posléze potká libovolný osud, v případě hardwarových komplikací se o něj postará servis notebooků. Sjednání samotné opravy není nijak složité, stačí jednoduše dle značky zvolit to správné místo. Přístroj s logem firmy Acer tak logicky vyžaduje servis Acer, zatímco přenosný počítač HP bude „nadšen“, když se o něj postará servis HP.

V případě koupě vyššího modelu libovolného výrobce je situace odlišná. Pro názornost si představme, že vlastníme ultrabook Asus Zenbook a chceme jej proměnit ve svého neodmyslitelného společníka. Prodloužení záruky se zde stylizuje do podoby pojišťovacího produktu. Nikdy zkrátka nevíte, zda-li pořízenou službu skutečně využijete. Oproti již zmíněnému pojištění však nesjednání prodloužené záruky nemá fatální dopad. Pokud notebook vypoví službu po zákonné záruční lhůtě, zachrání jej servis Asus.

Závěrem

Prodloužení záruky tedy připadá v úvahu u dražších modelů s delší předpokládanou dobou nasazení. U notebooků ze střední a nižší třídy se v případě méně nákladné opravy jeví jako zajímavá varianta příslušný pozáruční servis.