Jak prodloužit provozní dobu baterie

10. 9. 2004 06:00    Rubrika: Ostatní    Autor: Václav Návrat

Dříve nebo později začne každý uživatel notebooku přemýšlet, jak dlouho mu vlastně vydrží baterie bez nabíjení. Často to bývá jeden z rozhodujících faktorů při pořizování nové mašinky.

Když už notebook máme a rádi bychom vyždímali nějakou tu minutu navíc, někomu možná pomůže některý z níže uvedených tipů. Takže s chutí do toho a půl je hotovo.

I na spotřebu máte svého manažera
Základem by mělo být využití služeb utilitek souhrnně nazývaných power management. Ti šťastnější dostanou svou specializovanou verzi přímo ke svému notebooku. Pokud patříte mezi smolaře, kteří jsou rádi, že jejich notebook má alespoň klávesnici, nezoufejte. Bill Gatesů na vás myslel a zabudoval univerzální power management přímo do svých Wokýnek. V české verzi jej najdete pod nemastným neslaným názvem Možnosti napájení v Ovládacích panelech. Máte na výběr hned několik přednastavených profilů, které si pochopitelně můžete měnit podle vlastních potřeb. Najít optimální nastavení je však pouze na vás, neboť sami víte nejlépe, jak svůj notebook míníte používat. Je ale asi jasné, že pokud je účel notebooku zobrazovat prezentace, tak nastavení vypnutí displeje co minutu a vypnutí disku po 30ti minutách nebude zrovna nejrozumnější.

Snižte jas a budete jásat
Poměrně velkým žroutem energie je LCD displej, a proto je dobré pohrát si trošku s nastavením jasu. Např. večer nepotřebujete, aby displej svítil tak jasně, jako přes den, neboť okolní světlo již tolik neruší. Snížením jasu lze dosáhnout zvýšení provozní doby až o neuvěřitelných 45 minut, a to vše bez jakéhokoliv snížení výkonu PC.

Hodně notebooků má také možnost okamžitého vypnutí displeje přes funkční klávesu Fn. To se hodí, když si potřebujete jen na chvilku někam odskočit.

Pryč se spořičem obrazovky
Spořič obrazovky je sice pěkná věc, ale energie nám moc neušetří, protože displej zůstává stále zapnutý, a tak je výsledek téměř nulový. Mnohem lepší je zrušit jakékoliv "spořiče" a nastavit vypínání obrazovky na stejnou dobu, jakou jste měli u spořiče. Narozdíl od normálních monitorů se LCD displej častým vypínám a zapínáním neničí, takže se nemusíte vůbec obávat zkrácení životnosti.

Zbytečné externí karty
Spousta lidí nechává PCMCIA karty či USB disky zasunuty v notebooku, i když je zrovna vůbec nepoužívají. Je sice pravou, že při nečinnosti mají znatelně menší spotřebu, ale přesto stále nějakou mají. A proč je nechávat v notebooku, když je nepotřebujeme? - těch pár ušetřených minut se nám může nakonec hodit.

Zabudované karty a HW profily
To samé platí také o interních kartách. Je celkem zbytečné mít aktivní wi-fi či modem, když sedíte ve vlaku nebo letadle. Stejně tak i síťová karta a případně i CD-ROM mohou být zbytečnými žrouty pro nás tak drahocenné energie z akumulátoru. V tomto na nás Windows opět pamatovaly a mají Správce zařízení s možností Zakázat hardware. Tímto můžeme zbytečnou kartu vypnout a až ji budeme chtít znova použít, tak bez problému opět zapnout. Tím však jeho velkorysost nekončí, a tak můžete jít ještě dál a nadefinovat si Hardwarové profily, ve kterých určíte, jaký HW má být funkční a který nepotřebujete. Tak odpadá nudné klikání na každou položku a její povolování či zakazování pokaždé, když je potřeba.

Zvýšení kapacity RAM
I když na tento postup není v notebooku zrovna moc místa, u některých to možné je a oplátkou vám bude nejen rychlejší běh programu, ale i ušetřená baterie. Ptáte se jak je to možné? - řešení je prosté. Zvýšení RAM = méně práce s diskem. A disk je nejen druhou nejpomalejší částí notebooku (hned po samotném uživateli), ale taky značným labužníkem co se energie týče.

Pryč s nadbytečnými programy
Následující tip se už může zdát jako trošku paranoidní, ale nepodceňujte jej - i ten může přinést pozitivní výsledek. Jde o to vypnout programy, které jsou pro současnou práci naprosto zbytečné. Ty jen zbytečně zabírají volnou paměť RAM, které se důsledkem toho nedostává potřebným programům, musí swapovat na disk a o práci s diskem jsme se zmiňovali už v předcházejícím bodě.

Dobíjejte kde se dá
Jak podnadpis říká, nebojte se dobíjet baterii notebooku kdykoliv bude příležitost. Kolují mýty, že je nutno vybít co nejvíce akumulátor, a pak nabít do maxima. V jiném případě by prý jinak baterie rychle přišla o svou kapacitu. To sice pravda je, ale pouze u starých notebooků s NiMh baterií a navíc toto stačí udělat jednou do měsíce. U nových lithiových baterií se ničeho takového obávat nemusíte.

Také nezapomínejte občas vytáhnout vaši baterku a očistit její kovové kontakty. Určitě tím nic nezkazíte.

Záložní baterie
Není špatné mít v záloze ještě jednu náhradní baterii pro případ, že potřebujete dodělat něco důležitého a kapacita akumulátoru se již neúprosně blíží k nule. Nová baterie ale není zdaleka otázkou pár korun, ale spíše tisíců, a proto bych ji doporučil jen opravdu těm, kdo si myslí, že pro ně bude nepostradatelná.

Dopřejte svému notebooku spánek
Na závěr se zmíním ještě o dvou zajímavých režimech, které nabízí několik posledních verzí Windows. Jsou to tzv. Úsporný režim a Režim spánku. Oba umožní vypnutí počítače (a tím ušetření značné části energie) bez toho, aniž by jste museli zavírat rozdělanou práci a vypínat programy. Tyto režimy najdete, když kliknete na tlačítko Start a zvolíte Vypnout počítač. Vlevo uvidíte volbu Úsporný režim, pokud zmáčknete tlačítko Shift, tak po jeho dobu držení se místo nápisu Úsporný režim objeví Režim spánku. Poté stačí jen kliknout a vybrat. A jakýže je mezi nimi vlastně rozdíl? Úsporný režim ponechá vše v RAM paměti, kterou pak počítač musí neustále napájet. Na oplátku bude opětovný start počítače velice rychlý, protože všechny data už jsou v RAM. POZOR! - pokud by jste vytáhli síťové napájení a zároveň vytáhli akumulátor, přijdete o všechna neuložená data, protože by notebook neměl z čeho napájet RAM. Druhý režim se chová velice podobně s tím rozdílem, že celý obsah paměti uloží na pevný disk. Tím nebude vyžadovat žádné stálé napájení, ale na druhou stranu bude start systému o něco pomalejší (ovšem stále o dost rychlejší narozdíl od obyčejného vypnutí a zapnutí, které obnáší načtení všech programů znovu).