IBM PS/2 Model P70 - pro nejnáročnější

1. 4. 2013 07:00    Rubrika: Ostatní    Autor: Jiří Zima

Po čase jsme se opět rozhodli vrátit do roku 1989 a podívat se na další z unikátních přenosných počítačů té doby. Tentokrát jde o "kufříkový" model v podání IBM s nadstandardní konfigurací - procesorem 386, 60MB diskem a velkým plazmovým displejem.

IBM PS/2 Model P70 - pro nejnáročnější

Notebooky, tak jak je známe dnes, tu nebyly vždy. Jsou výsledkem dlouhých let evoluce. Není proto na škodu se podívat, jak počítače před více než dvaceti lety vypadaly a co všechno uměly. Z tohoto důvodu jsem sepsal koncem roku 2010 recenzi na notebook Viktor V86P. Psána byla z pohledu té doby, aby lépe podtrhla, jak si stál proti konkurenci. A stejně jako běžné recenze v našem magazínu byla napsána přímo na recenzovaném stroji (konkrétně v textovém editoru T602 pro DOS).

Uplynul nějaký čas a já teď sedím proti oranžovo-černému plazmovému displeji dalšího historického kousku, abych některé z vás pobavil a jiným oživil vzpomínky na doby dávno minulé. Opět se budu v recenzi držet popisu v kontextu doby a standardního formátu místních recenzí. Recenze je psaná tak, jako by rok 1989 právě probíhal.

Základní popis

Kdo jiný by měl být považován za středobod světa PC než právě firma IBM. Firma, která této platformě (IBM PC) vdechla život, když v roce 1981 přišla na trh s kancelářským počítačem IBM 5150. Přestože mezi stolními PC udává IBM stále ještě směr, to samé se nedá říct o přenosných počítačích. Právě tam svého času debutoval Compaq se svým modelem Portable (prvním přenosným PC - obrovskou bednou s malou CRT obrazovkou a odklápěcí klávesnicí) a s dalšími výrobci se postupně začal předbíhat v rozšiřování možností a miniaturizaci.

IBM se již několikrát snažilo ujetý vlak dohnat, ale minulé dva pokusy IBM Portable a IBM Convertible mnoho chvály nesklidily. Bude IBM PS/2 Model P70 jiný? Věřím, že ano. Má totiž charakteristickou kvalitu IBM, velký výkon a dobře se s ním pracuje.

Podobně jako IBM Portable hledalo inspiraci v Compaqu Portable a IBM Convertible se vzhlédlo v konceptu Toshiby T1100, i P70 má jisté prvky společné s jedním produktem konkurence. Nedá se však říct, že by to bylo na škodu. Jde o počítač třídy „luggable“ (kombinace anglických slov luggage a portable), který je větší než notebooky a laptopy a spoléhá se výhradně na napájení z elektrické sítě.

Počítač v zavřeném stavu vypadá jako větší plastový kufřík. Má vyklápěcí držadlo a celý je vyhotoven v béžové barvě. Od běžného kufříku jej však odlišuje několik prvků jako například větrací průduchy nebo odklápěcí krytky pro konektory. Kromě přívodní šňůry je vše integrováno do kompaktního celku - celý počítač si tak můžete nosit snadno s sebou.

Aby bylo možné osadit větší obrazovku, je v pracovním stavu počítač nastojato. Po položení stačí připojit přívodní šňůru, odklopit klávesnici připevněnou dvěma posuvnými zámky a přepnout zapínací kolíbku do polohy zapnuto.

IBM do svého dítka implementovalo několik zajímavých konstrukčních prvků. Například klávesnice po odklopení stále drží se základnou. Její zadní část je tak zvednutá a vytváří lepší náklon. Pokud však chcete, můžete ji pohybem nahoru odpojit, přesunout si ji blíže k sobě a získat tím ergonomii, kterou běžné notebooky nikdy nenabídnou (s počítačem je klávesnice spojena krouceným kabelem).

Samotnou obrazovku je také možné vyklopit. Stačí k sobě přitáhnout spodní část, čímž vysunete obrazovku i s kloubem o pár centimetrů ven ze základny. Následně ji můžete naklánět v úhlu 20° nahoru i dolů.

Poslední výklopný prvek je disketová mechanika. Pokud na ni zatlačíte, pomalu se vysune, aby do ní bylo možné vložit médium. Tento způsob považuji za velmi praktický. Jiné podobné počítače mívají disketové mechaniky ze strany, kde se do nich snáz dostává prach.

Mechanické zpracování je příkladné - od IBM se ani neočekává nic jiného. Všechny díly do sebe perfektně zapadají a nikde není žádná vůle. V zavřeném stavu je počítač připraven na otřesy a nárazy. Nemusíte se bát ani toho, že byste jej rozsedli. Pod plasty se totiž ukrývají tlusté plechy, které jim dělají oporu.


Všechny konektory jsou pohromadě uschovány vzadu. Ty nejdůležitější jsou přístupné po zasunutí velké krytky. Jde o sériový (velká 25pin varianta) a paralelní port, malý kulatý konektor pro připojení myši a externí rozhraní disketového řadiče. Pokud to nestačí, můžete odklopit část zadního plastu a získáte pohled na konektory až dvou rozšiřujících karet a výstup pro připojení externího monitoru.

Pouze zdířka napájení je pod samostatnou krytkou na druhé straně. Jelikož je uvnitř počítače integrovaný 90W napájecí zdroj, stačí připojit obyčejnou čtyřžilovou přívodní šňůru od běžného počítače.

Konektorová výbava by u tak velkého počítače mohla být lepší. Výhradu mám k jedinému sériovému portu. Druhý by si určitě našel užití, přestože myš má své vlastní rozhraní. Chybějící porty naštěstí můžete přidat ve formě MCA karet.

Rozměrově jde o jeden z největších přenosných počítačů na trhu, avšak na první pokusy s CRT obrazovkou v podobě Compaq Portable a IBM Portable zdaleka nemá. V zavřeném stavu je velký jako cestovní kufřík a váží celých 9,53 kg.

Nemá cenu si nic nalhávat, po chvíli se pronese a dlouhou pěší túru bych s ním absolvovat nechtěl. Pogumovaný zaoblený držák však netlačí do ruky, takže kratší cesty jdou absolvovat bez problému.

Klávesnice a ovládací prvky

Velkou předností modelu P70 je fakt, že sdílí klávesnici s ostatními počítači řady PS/2. Tedy nejde o úplně stejný kus, protože tento má změněnou konstrukci pro upevnění k počítači, ale rozložení je identické a vy si při přecházení mezi P70 a stolními počítači nemusíte zvykat na nic nového. Všechny bloky mají standardní rozmístění a nechybí byť jen jediná klávesa.

Klávesnice IBM jsou obecně považovány za nejkvalitnější a nejpohodlnější. Tato má shodný stisk všech mikrospínačů, při kterém vydává charakteristické hlasité klapání.

Hlavní HW parametry

Větší rozměry a absence baterie jsou vyváženy výkonem a rozšiřitelností. Základní deska je vybavena paticemi pro plně 32bit procesor třídy 386 a odpovídající koprocesor 387. IBM nabízí dvě konfigurace, kdy jedna je vybavena 16MHz a druhá 20MHz variantou procesoru Intel 80386DX. Obě konfigurace v základu nejsou vybaveny matematickým koprocesorem. Do redakce se dostala výkonnější 20MHz varianta.

Procesory řady 386 představují obrovský pokrok ve světě PC. Ačkoli při stejném taktu nenabízejí v současných aplikacích o moc vyšší výkon než stejně taktované 286, značně rozšiřují stávající architekturu a umožňují běh při vyšších frekvencích.

Právě nové možnosti jsou možná ještě zajímavější než zvýšení výkonu. Vedle základního reálného režimu nabízejí (proti 286) vylepšený chráněný režim s možností adresace většího množství paměti (teoreticky až 4 GB) a úplně nový virtuální režim. Poslední z režimů umožňuje například současný běh více programů napsaných pro reálný režim. Připočtu-li k tomu efektivnější práci s pamětí pomocí lineární adresace, jsou procesory třídy 386 velký krok kupředu pro moderní multitaskové operační systémy jako OS/2, Windows/386 a přicházející Windows 3.0

IBM v testované konfiguraci nešetřilo ani u operační paměti. Všechny čtyři 72pin sloty typu SIMM byly osazeny 2MB moduly (největší podporované), což dohromady dává neuvěřitelných 8 MB RAM. Taková kapacita by měla ještě dlouho stačit i těm nejnáročnějším zákazníkům. Standardní konfigurace bateriemi napájených počítačů většinou končí u 1 MB a běžně prodávané přenosné počítače s 286 většinou končí u podpory maximálně 2-5 MB.

Pokud je to nutné, je možné paměť ještě dále rozšířit pomocí RAM karet pro sběrnici MCA.

Procesor

  • Třída: 386 (32/32)
  • Frekvence: 20 MHz
  • Index výkonu dle Norton System Info: 17,3

Rychlost operační paměti dle programu VidSpeed

  • Čtení: 3,69 MB/s (7,38 MB/s - 16bit, 14,76 MB/s - 32bit)
  • Zápis: 2,60 MB/s (5,20 MB/s - 16bit, 10,40 MB/s - 32bit)

Index výkonu z programu Norton System Info představuje násobek rychlosti počítače IBM PC XT (4,7 MHz Intel 8088). Model P70 tedy stejné výpočty může zvládnout 17x rychleji. Pro srovnání IBM PC AT (8 MHz 286) dosáhlo indexu 4,4, což je hodnota, přes kterou nejde většina bateriových přenosných počítačů. Oblíbený stolní počítač Compaq 386 má s indexem 34,7 výkon vyšší. Z velké části za to může procesor 386 taktovaný na 33 MHz a zero-wait-state (= přístup procesoru do paměti bez čekacích cyklů).

Velký výkon v kombinaci s rychlými 8 MB RAM jistě ocení všichni, kteří pracují s databázemi a rozsáhlými tabulkami, nebo potřebují zpracovávat složité výpočty. Lze předpokládat, že až se časem objeví plně 32bit aplikace, bude výkon procesoru využit ještě lépe. Procesory 386 jsou jistě dobrá investice do budoucna.

Osazený 3,5“ pevný disk poloviční výšky je k počítači připojen rozhraním ESDI a je kompatibilní pouze se stolními počítači PS/2 Model 55sx a 70 (IBM použilo odlišné konektory). Na jeho plotny se vejde 60 MB. Vzhledem k tomu, že přenosné počítače jsou většinou vybavovány disky do kapacity 40 MB, není 60 MB rozhodně nic, za co by se musel Model P70 stydět.

Pevný disk

  • Rozhraní: ESDI
  • Kapacita: 60 MB
  • Index výkonu disku dle Norton SystemInfo: 4,9
  • Přístupová doba: 19,29 ms
  • Průměrná přenosová rychlost při čtení: 458,6 kB/s

Rychlostí zvolený disk nepatří mezi trhače asfaltu. V rámci přenosných počítačů patří k tomu lepšímu, ale ve výkonných stolních počítačích dnes najdete klidně i dvakrát rychlejší modely.

V případě potřeby IBM nabízí upgrade na 120 MB variantu. Kdo by měl jiné nároky na kapacitu a rychlost, může už disk leda vyměnit za kombinaci SCSI disku a samostatného řadiče v podobě MCA karty.

IBM již od svého předchozího počinu (IBM Convertible) sází na menší formát disket 3,5“ pro svá přenosná zařízení. V rámci řady PS/2 (kromě nejnižšího modelu) je standardem novější mechanika podporující diskety s vysokou hustotou záznamu (HD). Na takovou disketu můžete nahrát 1,44 MB/s. Na rozdíl od situace s 5,25“ mechanikami jsou vedle nových disket podporovány také ty starší (720kB).

Vzhledem k tomu, že většina stolních počítačů disponuje 5,25“ disketovými mechanikami, nabízí IBM externí mechaniku pro tento typ disket. Připojuje se do proprietárního čtvercového konektoru na zadní straně. Tímto konektorem připojená mechanika by měla pracovat na své plné rychlosti a bez ovladače, neboť je spojena přímo s disketovým řadičem, ale před zapojením je dle výrobce nutné vypnout a zapnout počítač.

Po odklopení hlavního krytu vzadu se naskýtá pohled na dva sloty sběrnice MCA. Jeden je 32bit a lze do něj osadit karty plné délky. Druhý je 16bit vejde se do něj karta poloviční délky. V testovaném kusu již byl osazen 32bit síťový adaptér s rychlostí 10 Mbit/s a možností připojení do počítačové sítě koaxiálním kabelem i kroucenou dvoulinkou (10Base-T).

MCA sběrnici lze bez pochyb označit za vyspělejší proti sběrnicím ISA/AT. Na druhou stranu jde o standard, který se zatím mezi výrobci tolik nerozšířil, takže je nabídka karet výrazně omezenější a většina se pohybují cenou o pěkný kus nad modely pro ISA/AT. Obávám se, že na rozšíření MCA karet si budeme muset ještě dlouho počkat kvůli vysokým licenčním poplatkům pro výrobce hardware. Výrobci počítačů „PC kompatibilních“ se navíc vyjádřili ve stylu, že MCA podporovat nehodlají, což by mohlo vyústit v ještě větší roztříštěnost s příchodem dalšího typu slotů, jelikož AT sloty nebudou stačit věčně. (Fakticky se sloty MCA nikdy nerozšířily. Svedly boj s alternativou v podobě EISA, aby se zjistilo, že uživatelé zatím rychlejší sběrnice nepotřebují. Masivní přechod způsobila až sběrnice PCI od Intelu.)

V případě SCSI řadičů, modemů a síťových karet je nabídka postačující, ale například cenově dostupné zvukové karty úplně chybí. V rozšiřitelnosti tedy IBM P70 zaostává za svými konkurenty v podobě Toshiba T3200 a Compaq Portable III, a to je velká škoda, neboť je z nich nejdražší.

Displej a grafika

Velkou chloubou počítače je jeho monochromatický 10,5“ plazmový displej s plným VGA rozlišením (640x480) a schopností zobrazit až 16 odstínů. Rozžhavený plyn svítí oranžovou barvou na černé ploše, čímž se liší od LCD panelů, které jsou v drtivé většině případů s modrým písmem na zeleném pozadí, nebo bílým písmem na modrém pozadí.

Systém plazmových obrazovek používá stejně jako LCD pevný rastr, což znamená jediné nativní rozlišení (a převod jiných pomocí grafické karty) a zároveň ostrost obrazu dalece přesahující možnosti běžných CRT monitorů. Na rozdíl od LCD však každý bod svítí (tudíž není problém s pozorovacími úhly) a obraz se musí neustále obnovovat bod po bodu, aby pro oko působil stabilně. Na druhou stranu tato technologie netrpí pomalým překreslováním známým z LCD.

Obnovovací frekvence je v plném rozlišení nastavena na 60 Hz a na 70 Hz se mění pouze v rozlišeních s 400 (resp. 200) řádky - není tedy rozdíl proti VGA kartám s CRT monitory. Subjektivně je však 60 Hz na tomto plazmovém displeji pro oči příjemnější než 60 Hz na barevných CRT (přirovnal bych to skoro k monochromatickým CRT obrazovkám s dlouhým dosvitem).

Velká úhlopříčka a vysoký kontrast, které si IBM mohlo dovolit, když vypustilo provoz na baterie, umožňují pohodlnou práci srovnatelnou s klasickými počítači. Regulace jasu sice nemá velké rozpětí, ale postačuje pro optimální nastavení přes den v prosvětlené místnosti i v úplné tmě.

Rychlé překreslování potěší v některých grafických aplikacích a mimo jiné také ve hrách. Použitý displej patří v současné době k tomu nejlepšímu, co lze v přenosných počítačích najít, leč nemuselo by to být na dlouho. Na výstavách se již totiž objevily prototypy LCD obrazovek příští generace - vybavené aktivní TFT maticí a schopné zobrazit plných 256 barev. (Na prosazení aktivních barevných LCD si lidé počkali ještě 3 roky a příplatek byl v řádu tisíců dolarů)

Převod barevného obrazu na monochromatický lze nastavit pomocí přiložené diskety. Na výběr je vážený průměr barevných složek a výpočet pouze na základě intenzity zelené barvové složky.

Parametry displeje

  • Typ obrazovky: plazma (monochromatická)
  • Počet barev: 16 odstínů (oranžová-černá)
  • Rozlišení: VGA (640x480)

Grafická karta je s počítačem spojena prostřednictvím 16bit MCA sběrnice a jde o IBM P70 Plasma Display Adapter. Tato karta je založena na stejném VGA čipu, který je použit i v dalších počítačích řady PS/2. Rozdíl je pouze v podpůrných obvodech, které umožňují tvořit správné signály pro plazmový displej.

Karta je vybavena 256 kB vlastní paměti, což ji stačí pro obě nová standardní VGA rozlišení (definovaná také ve Video BIOSu), tedy 640x480 v 16 barvách a 320x200 ve 256 barvách (MCGA). Kromě jiného nechybí podpora ani předchozích standardů EGA, CGA a MDA - jen v případě CGA už není možnost definování vlastních palet přímým přístupem do registrů.

VGA patří v současné době k tomu nejlepšímu, co lze v přenosném počítači najít, a jde stále spíše o minoritní záležitost v záplavě grafických karet podporujících CGA, případně AT&T 6300 („CGA doublescan“ 640x400 ve dvou barvách). VGA umožňuje provoz graficky náročných programů vyžadujících pro svůj běh hi-res grafiku v barvách (typicky CAD).

Není nutné se omezovat pouze na vestavěný displej. Pokud je k VGA výstupu připojen standardní monitor, bude po zapnutí počítače použit místo displeje. Výstup je samozřejmě barevný a podporuje pouze analogový přenos synchronizačních a barvových signálů, což v praxi znamená, že CGA, EGA a MDA monitory s tímto počítačem použít nemůžete. Liší se ostatně i samotný konektor, který má tři řady a 15 vodičů místo původních devíti.

Rychlost grafické karty dle programu VidSpeed

  • Čtení: 528 kB/s (16bit: 570 kB/s, 32bit: 570 kB/s)
  • Zápis: 598 kB/s (16bit: 596 kB/s, 32bit: 594 kB/s)

Program měří rychlost vykonávání základních grafických funkcí putpixel a getpixel.

Z rychlosti čtení a zápisu pixelů lze vyčíst, že větší rozlišení a vyšší počet barev proti CGA nejsou v souladu s výrazně vyšším výkonem, takže například rychlost překreslování v plném rozlišení ve Windows na tomto počítači je nižší než rychlost překreslování oken v plném rozlišení CGA na dříve recenzovaném notebooku Victor V86P (XT). Na druhou stranu větší grafické možnosti to lehce vyváží. Počítač zvládá i taková nasazení, jako například DTP nebo CAD.

Kdo by potřeboval ještě lepší schopnosti anebo chtěl pracovat současně s dvěma monitory, může do 32bit MCA slotu vložit grafický akcelerátor IBM 8514/A, který může fungovat vedle VGA a podporuje až rozlišení 1024x768 při 256 barvách.


Ukázka grafických schopností počítače na Windows 3.0 a několika hrách.

Multimédia

Uvnitř počítače je umístěn jeden reproduktor velikostí podobný těm ze stolních počítačů. Jde o standardní PC Speaker, který nenabídne o moc víc než základní zvukovou odezvu v podobě pípání.

K rozšíření zvukových schopností se nabízí dvě řešení. Tím levnějším je DAC převodník do paralelního portu. Elegantnější, ale také dražší řešení by nabídla samostatná zvuková karta. Zde ovšem zamrzí již zmíněná absence slotů ISA. Zvukové karty pro sběrnici MCA sice existují, ale výběr je žalostný a ceny vysoké.

IBM samotné oficiálně žádné rozšíření o zvukovou kartu nenabízí.

Chlazení a provozní hluk

Celý systém je neustále chlazen jedním velkým ventilátorem v zadní části a jeho hlučnost odpovídá hlučnosti běžného stolního počítače. Stejné je to i s pevným diskem, který se od těch ve stolních počítačích nijak neliší. Díky velkému průměru nemá ventilátor nepříjemný zvuk.

Přístroj je studený i po několika hodinách práce ze všech stran a ventilátor vyfukuje pouze vlažný vzduch.

Baterie a spotřeba

Na rozdíl od počítače IBM Convertible se IBM nesnažilo nabídnout možnost práce na cestách bez připojení napájení. Už samotná konstrukce naznačuje, že zamýšlená mobilita se týká pouze snadnějšího přenášení ve vypnutém stavu.

Většina součástí (čipy a některé desky) je shodná s desktopovými modely rodiny IBM PS/2, což znamená, že se na šetřící technologie moc nehledělo. Počítač si drží velmi podobnou spotřebu v plné zátěži i v nečinnosti. Velkým žroutem energie je plazmový displej, který si dokáže říct klidně o 30 Wattů.

Příkon notebooku

  • Celkový příkon s vypnutým displejem = 73 W
  • Celkový příkon s displejem vyplněným černou barvou = 77 W
  • Celkový příkon s displejem vyplněným „bílou“ barvou = 101 W

Celková spotřeba jasně ukazuje, proč by bylo velmi problematické podobné zařízení provozovat na baterii. Při dnešních kapacitách baterií běžných notebooků by mohl tento počítač pracovat bez připojení do elektrické sítě maximálně 10-15 minut.

BIOS

Po zapnutí se na obrazovce objeví pouze průběh testování operační paměti. V plné konfiguraci (8 MB) trvá poněkud déle, než je běžné, ale je to prakticky to jediné, na co se musí před startem systému čekat. Konfigurace hardware je díky MCA sběrnici zcela automatická a BIOS je následně zkopírován do operační paměti (128 kB) kvůli zrychlení přístupu k jeho rutinám.

BIOS samotný v sobě obsahuje mimo základních rutin pouze diagnostiku při spuštění a veškeré nastavení se provádí zavedením systému z přiložené diskety. V jejím programu nastavení lze změnit kromě data a času také parametry týkající se pevného disku, vložených MCA karet a vestavěného displeje (vypnutí při nečinnosti, režim převodu barev).

Příslušenství

V krabici najdete samostatně základnu počítače s displejem, klávesnici, papírovou fólii na funkční klávesy (pro popsání příkazů důležitých programů), napájecí kabel, příručku rychlého startu (jedna rozkládací strana), uživatelský manuál a disketu s nastavením.

Před prvním použitím je nutné klávesnici připojit k počítači. Pak už ji není nutné odpojovat, neboť se samostatně dodává pouze z logistických důvodů (kvůli různým lokalizacím).

Uvedení počítače do provozuschopného stavu je otázkou přibližně půl hodiny. Musí se nainstalovat operační systém a vytvořit diskové oddíly. Zvolený operační systém se totiž dodává odděleně.

Ceny a záruka

Výkonný procesor, velké množství paměti (operační i diskové) a kvalitní plazmový displej nejsou zadarmo. IBM si za základní konfiguraci s 4 MB RAM a 60MB diskem účtuje $7695. Testovaná konfigurace s 8 MB RAM a 60MB diskem by se měla pohybovat kolem $8295 (pro srovnání: na konci roku 1990 byl dolar za 28 Kčs).

K zařízení se dodává standardní záruka s opravou u servisních partnerů a dobou trvání v délce jednoho roku.

Závěr

IBM PS/2 Model P70 není nejvýkonnější ze systémů s procesorem 386, ale nabízí dobrý výkon v kompaktním balení s VGA grafikou, pohodlnou klávesnicí a velkým plazmovým displejem (nejvyšší dostupné kvality). Pokud často cestujete, potřebujete mít počítač všude s sebou (například jako příruční zavazadlo v letadle) a nechcete mít na každém pracovišti samostatnou stanici, může být Model P70 řešením.

Značka IBM je určitou zárukou kvality, a tomu většinou odpovídá také cena. V tomto případě si však připlatíte hlavně za mobilitu (podobně vybavený počítač přeplatíte minimálně o polovinu). Cenově se P70 prakticky neliší od ekvivalentních modelů jiných velkých výrobců jako Toshiba a Compaq. Ty nabízejí v některých případech vyšší výkon a jednodušší rozšiřitelnost (ISA/AT sloty). Kvalitní plazmový displej s VGA grafikou je však velkou předností.

Klady a zápory

+ špičkový plazmový displej s vysokým kontrastem
+ pohodlná klávesnice s plným rozložením
+ 8 MB operační paměti

- chybí možnost bateriového provozu
- absence ISA/AT slotu
- pouze jeden sériový port

Technická data

  • Testovaná konfigurace: IBM PS/2 Model P70
  • Instalovaný procesor: Intel 80386 (20 MHz, 32/32bit, bez FPU)
  • RAM (kB): 8192
  • HDD (MB): 60 (3600rpm, ESDI)
  • FDD: 3,5" (HD 1,44MB)
  • LCD: 10,5" plasma
  • LCD rozlišení: VGA (640 x 480)
  • Video: IBM P70 Plasma Display Adapter (256kB RAM)
  • LAN: 10 (IBM LAN Adapter/A for Ethernet)
  • Modem: -
  • Software: bez OS
  • Baterie/výdrž: -
  • Rozhraní: 1x COM, LPT, PS/2 mouse, VGA, externí disketová mechanika, 16bit MCA, 32bit MCA
  • Hmotnost (kg): 9,53

| Diskuse | Ostatní
Sdílej: