Recenze: Intel SSD 525 180GB - urychlení systému do slotu mSATA
9. 4. 2013 07:00 Rubrika: Příslušenství Autor: Jiří Zima
Stále více notebooků se objevuje s rozhraním mSATA určeným pro malé SSD karty. Intel nyní zareagoval novým modelem pro toto rozhraní, který je zmenšenou verzí výkonného 2,5“ disku Intel SSD 520.
Technická specifikace
Pro běžné uživatele notebooků jsou v současné nabídce SSD Intelu zajímavé řady 300 a 500. První jmenovaná útočí na to, co běžného uživatele zajímá nejvíc - poměr cena-výkon. Druhá (vyšší) implementuje různé rozšířené možnosti a nové technologie.
Nedávno Intel představil svá nová SSD. V řadě 300 se objevily nejnovější paměťové čipy NAND s 20nm výrobním procesem. Pětistovková řada se dočkala modelu 525, který není ničím jiným než modelem 520 (včetně běžnějších 25nm čipů) s menším počtem čipů a rozměry karty pro mSATA.
Intel SSD 525 je vybaveno (stejným) hojně užívaným osmikanálovým řadičem SandForce-2281. Tento řadič podporuje moderní technologie pro minimalizaci opotřebení buněk paměťových čipů, kompresi přenášených dat, šifrování a kontrolu chyb (až 55 opravitelných bitů z 512b bloků). Pokud jde o výkon, chlubí se teoretickými rychlostmi na úrovni SATA-III (až 500 MB/s). V případě konkrétní implementace od Intelu by měl řadič nabídnout až 50 tisíc operací čtení a až 60 tisíc operací zápisu s 4kB bloky dat. Vysoké rychlosti zápisu jsou silně závislé na schopnosti řadiče komprimovat konkrétní data - u obtížně komprimovatelných zápis klesá na 170 MB/s, resp. 13 tisíc operací.
V mSATA provedení je SSD při stejné kapacitě dražší než jeho 2,5“ varianty. Kvůli menšímu prostoru se totiž musí celá kapacita vejít do méně čipů. V případě Intel SSD 525 je tištěný spoj pro všechny kapacity stejný a rozdíl je pouze v počtu osazených čipů. Každý z nich má 60 GB neformátované kapacity a testovaná 180GB verze má osazeny tři ze čtyř pozic. Nejvyšší verze má tedy limit nastaven na 240 GB.
Karta nemá žádné kovové stínění a váží méně než 10 g, takže změnu hmotnosti notebooku nemáte šanci postřehnout. Ostatně nepředstavuje zátěž ani energetickou. Její spotřeba 250-300 mW je nižší než u klasických pevných disků. Pokud na SSD odsunete celý systém a pevnému disku nastavíte krátký čas vypnutí při nečinnosti, můžete naopak získat cenné minuty navíc (při testu kancelářské práce u ThinkPadu T530 s čtyřjádrovým procesorem Core i7 a devítičlánkovou baterií to dělalo k původním 6 hodinám asi 40 minut navíc).
Instalace
SSD dostanete v malé kartonové krabičce s jednoduchým papírovým letáčkem. Intel nepřibaluje žádné programy pro kopírování systému z původního disku. Má je však ke stažení přímo ze svých stránek. Konkrétně jde o:
První slouží k přenesení kompletního obsahu disku na SSD. Program si umí automaticky změnit velikosti oddílů, případně nabídne ruční úpravu ještě před kopírováním. Jedinou podmínkou je, že na zdrojovém disku není uloženo více dat, než je kapacita cílového SSD. Pokud ji nesplňujete, musíte nejdříve část dat zkopírovat jinam.
Druhý program je vhodný v případě, že kopírujete data jinak (například pomocí recovery z USB disku) a nejsou korektně zarovnána podle geometrie disku. Data umí dodatečně zarovnat (trvá to ovšem stejně dlouho jako vlastní kopírování).
Složitost vložení do notebooku je různá model od modelu. V první řadě je dobré zjistit, zda váš notebook vůbec má slot mSATA. Nejlépe to jde zjistit ze specifikací výrobce, případně podle toho, zda se objevují konfigurace, které mají vedle disku také malou SSD cache (tak je většinou právě v mSATA). Fyzicky slot vypadá stejně jako mini-PCI, ale aby SSD fungovalo, musí být slot připojení k SATA řadiči.
Disk jsem testoval ve dvou počítačích. Prvním byl Lenovo ThinkPad T530, který byl vybaven 1TB plotnovým diskem a 32GB SSD cache. Pro přístup ke slotu je nutné odstranit čtyři označené šrouby ze spodku a následně vyjmout klávesnici. Následně jsem původní malé SSD nahradil testovaným od Intelu. Celý proces by schopnějšímu člověku neměl zabrat více než 5 minut.
Druhý testovaný počítač byl tablet pro firmy Fujitsu Stylistic Q702, kde byl slot mSATA připraven pro jediné datové úložiště. U něj bylo rozebrání otázkou vycvaknutí plastové lišty a odkrytí čtyř šroubů. Proces byl mírně složitější, neboť je potřeba sundat celý zadní kryt, na kterém je snad 20 plastových západek. U podobných zařízení bych výměnu doporučil jen zkušeným a zručným uživatelům.
Ostatně notebooků, u kterých je přístup mSATA jednoduchý, je spíše minorita. Před nákupem byste to měli vzít v potaz.
Výkon a testy
SSD bylo testováno programy ATTO a AS SSD Benchmark. Nejdříve jsem testoval v ThinkPadu T530, kde jsem narazil na zajímavý problém. Přestože má notebook podporu SATA-3 ve slotu mSATA a SSD tak s řadičem komunikuje, přenosové rychlosti jsou uměle omezeny na rychlosti SATA-2. Podobně se mohou chovat i jiné klasické notebooky, kde budete vkládat SSD místo malé cache.
Naopak v tabletu s úsporným Core i5 disk podával své plné výkony SATA-3 a lze očekávat, že všechna zařízení, kde je mSATA jako jediný způsob vložení disku, nebudou rychlosti jakkoli omezovat.
Výsledky s Lenovo ThinkPad T530 (omezená rychlost notebookem):
Výsledky s Fujitsu Stylistic Q702 (plná rychlost):
Z výsledků lze vyčíst, že předností disku je především rychlý zápis, a to zejména při větší zátěži s 4kB bloky dat. V rámci SSD, která běžně v noteboocích a tabletech testujeme, jsou výsledky zápisu na špici. Naopak rychlost čtení je pouze lehce nadprůměrná. Omezení rychlostí v ThinkPadu nakonec na celkový výkon nemělo velký vliv. Je to dáno tím, že SSD málokdy pracuje se sekvenčním čtením/zápisem velkých bloků dat. Důležitý je výkon při zápisu malých bloků, a tam je výkon stále nadprůměrný.
Většina SSD dnes podává výkony, které stačí pro okamžité reakce systému, a srovnání s plotnovými disky nemá smysl. Hodí se ovšem dodat, že některá mSATA SSD podávají při práci s malými bloky klidně poloviční výkon, takže v případech, kdy je maximální rychlost prioritou, může mít smysl upgrade z jednoho SSD na druhé.
Podávaný výkon je téměř na úrovni rychlých 2,5“ SSD. Fyzikální limity jsou ovšem neúprosné a je logické, že SSD s více stejnými paměťovými čipy a větším počtem zapojených kanálů do řadiče bude vždy o kousek rychlejší.
Zabezpečení
Řadič lze uzamknout pomocí diskového hesla v BIOSu (ATA password) jako klasické pevné disky. Data jsou standardně šifrována vygenerovaným klíčem pomocí 128bit algoritmu AES a pravděpodobně dochází k zašifrování klíče zadaným heslem.
Bohužel dokumentace ze strany výrobce řadiče i Intelu je příliš vágní, abych mohl říct, nakolik je takové řešení neprůstřelné (například zda se vůbec heslo používá k zašifrování klíče, či slouží pouze k uzamčení řadiče). Berte jej tedy spíše jako ochranu proti běžným zlodějíčkům a ne jako záruku nedobytné datové pevnosti.
Přestože výrobce řadiče v dokumentaci uvádí podporu 256bit algoritmu AES, Intel jej u svých starších SSD ze specifikace odstranil.
Cena
Testované SSD se u nás prodává za ceny okolo 4500 Kč bez DPH (5445 Kč s DPH) a má záruku 5 let.
Závěr
Intel SSD 525 je nový rychlý disk pro použití ve slotu mSATA. V testované verzi s kapacitou 180 GB je úložný prostor dostatečně velký pro systém a všechny základní programy. Podávané výkony jsou mezi mSATA disky nadprůměrné a nejsou o moc nižší než u 2,5“ SSD. Díky tomu jde o vhodný doplněk zejména do výkonných notebooků, kde chcete zachovat původní plotnový disk kvůli odkládání objemnějších dat. Musíte si pouze ověřit, že váš notebook má slot mSATA a že se k němu umíte bezpečně dostat. Pak již zbývá pouze vzít v úvahu, že za určitou záruku kvality s logem Intel si připlatíte.
Pod čarou
V rámci dlouhodobého testu máme 300GB variantu Intel SSD 320, na kterém testujeme spolehlivost a výdrž. Disk již běží skoro dva roky a je v počítači, který se používá pro práci s videem a zejména pro audio mixování nahrávek z koncertů v DAW programech.
Během používání byl 2279x zapnut a vypnut, z toho 48x vypnut nevhodně (například odpojení napájení). Zapsalo se na něj 5,76 TB dat a 4,09 TB z něj bylo přečteno. Výsledkem je stále nulový počet všech detekovatelných typů chyb a opotřebení paměťových buněk pod 1%.
Obavy z omezené životnosti (proti plotnovým diskům) v souvislosti s prvními generacemi SSD už tedy považuji za zbytečné. SSD samozřejmě nejsou bezporuchová stejně jako kterákoli jiná elektronika, nicméně minimálně životnost buněk kvůli počtu přepisů by již neměla představovat problémy.
