RECENZE: Acer Ferrari 1100 - F1 mezi malými notebooky

18. 12. 2007 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Obecně panuje mýtus, že velké notebooky musí být rychlé a malé nutě pomalé. Do redakce se nám dostal tento 12,1'' notebook, který dokazuje, že to nemusí být vždy pravda. Top model procesoru AMD Turion64 X2, 4 GB RAM a velmi rychlý pevný disk mu totiž dodávají výkon na práci, za který by se nemusely stydět ani ty největší notebooky. Když k tomu připočtu exkluzivitu jména Ferrari, je logické, že doporučená koncová cena je něco málo pod 50 000,- Kč bez DPH.

Základní popis

Proti staré verzi velmi ubylo červené barvy, která se odklidila pouze na jeden prvek – tlačítko zapnutí. Notebook je tak téměř celý černý. Vnější část víka má matný povrch, takže se na něj nechytají otisky. To mě velmi těší, protože špinavý a „otlapkaný“ notebook dobře nevypadá nikdy. V zavřeném stavu zcela jistě mnoho lidí zaujme dominující žlutý znak automobilky Ferrari, který je obklopen decentním kostkovaným vzorem.

Po otevření se nám naskytne pohled i na lesklé plochy, kterými je realizován rám displeje, prostor nad klávesnicí i její úzký lem. Na těchto černých leštěných plochách je bohužel vidět každé smítko prachu, takže pokud budete chtít mít svůj notebook krásně čistý, budete z něj prach muset utírat prakticky neustále. Díky tomu, že jsou tyto plochy na místech, kam si nikdo ruce neodkládá, aspoň tolik nehrozí časté otisky prstů. To se ovšem nedá říct o okolních matných plastech v prostoru opěrek rukou, které jsou velmi hladké a vznikají na nich otisky a šmouhy (potem) velmi snadno.

Celkově musím říct, že se mi design líbí. Černá barva působí velmi decentně. Díky výraznému logu automobilky však každému dojde, o jaký stroj se jedná. Eleganci podtrhují i drobné designové prvky, jako třeba červeně podsvícená tlačítka v levém horním rohu a bílá lišta s dotykovými senzory rychlé volby některých aplikací.

Pokud jde o zpracování, tak to je samozřejmě na prvotřídní úrovni. Základna notebooku je opravdu velmi pevná a karbonový kryt víka sice je pružný, ale dokáže chránit displej proti vnějšímu tlaku. V tomto ohledu tedy hodnotím na výbornou a nemám nejmenších výhrad.

Pokud se tedy podíváme blíže, na přední straně najdeme FireWire (pro připojení kamery či velkokapacitních zařízení), audio konektory, přepínače Bluetooth a Wi-Fi (samostatně) a plnohodnotný infračervený port (FIR). Levá strana nese postupně od uživatele ExpressCard slot (verze 54 krytá záslepkou), dvě USB nad sebou, připojení LAN a masivní výdech chlazení. Obrazové výstupy (VGA i S-Video) se uklidily na zadní část, kde s nimi mimo baterie (která zabírá většinu prostoru) je i konektor pro napájecí adaptér a zdířka Kensignton zámku. Poslední, levá strana má také co nabídnout. Postupně od uživatele jde o slot-in optickou mechaniku (mechanika nemá vysouvací dvířka, ale jen štěrbinu a nelze na ní přehrát disky s menší fyzickou velikostí), čtečku paměťových karet (xD, MMC, SD, MS/Pro) krytou záslepkou, poslední (třetí) USB port a připojení analogového modemu.

Abych to tak shrnul, ze základních konektorů je tu úplně všechno. Zejména potěší TV výstup, který se na strojích této velikosti velmi špatně hledá. Zamrzí naopak absence digitálních grafických výstupů. Zejména takové HDMI by novému Ferrari velmi slušelo. Co se nevešlo na notebook, lze najít na dokovací stanici, která nabízí opravdu širokou škálu rozhraní a lze díky ní připojit i dva externí monitory (jeden digitálně přes DVI a druhý analogově přes VGA za předpokladu, že je vypnutý interní displej). Kdybych mohl něco na notebook přidat, tak by to bylo určitě aspoň jedno USB na zadní stranu někam u obrazových výstupů.

Z hlediska mobility je na tom přístroj velmi dobře. Úhlopříčka displeje 12,1" jasně předurčuje k dennímu nošení. Celkově jsou rozměry 304 x 228 x 34 mm při váze 1,96 kg. Tato váha je na poměry 12,1" notebooků mírně vyšší. Vzhledem k vysokému výkonu a integrované optické mechanice však nad tím lze přimhouřit oko. Adaptér má výkon 65 W a patří k těm nejmenším, jaké lze u notebooku najít. Výrobce se chlubí tím, že ve vypnutém stavu dokáže baterii nabít na 80% během jedné hodiny. Při maximální vytížení se ale díky nižšímu výkonu nabíjí notebook velmi dlouho.

Klávesnice a ovládací prvky

Klávesnice je černá s bílými českými popisky. Popisky klávesy Fn jsou bledě modrou barvou. Všechny popisky jsou dostatečně kontrastní a dobře čitelné. Stejně tak popisky Fn mají dostatečně jinou barvu, aby se nepletly s ostatními funkcemi. V pravém dolním rohu se nachází klávesa CTRL a Fn je tedy až napravo od ní. Klávesa Windows je na celé klávesnici pouze jedna (vpravo od Fn).

Funkce pro pohyb v dokumentech se vtěsnaly na dvě klávesy nad kurzorovými šipkami do stran (a stejně jako ty jsou také zmenšené na výšku na polovinu). Standardně fungují tyto dvě klávesy jako PgUp a PgDn. V kombinaci s Fn mají funkci Home a End. Umístění Insert a Delete je už ale klasické – to znamená pravý horní roh klávesnice. Tato nejvyšší řada kláves je taktéž zmenšená. Tentokrát ale jen na dvě třetiny původní velikosti. Klávesy jsou v této řadě rozděleny malými mezerami po blocích. Tyto bloky jsou ale velmi netradiční. Klávesy v rozích jsou odděleny velkou mezerou, a ostatní klávesy pak menší mezerou postupně po 5ti klávesách (takže nejde o standardní rozdělení ze stolních klávesnic).

Na klávesu Enter (na výšku) zůstalo bohužel málo prostoru. Je proto zúžená. Přesto jsem neměl s jejím používáním žádné problémy, že bych nějak přehmatával jinam. Horší to bylo s klávesami různých interpunkčních znamének napravo od písmen. Ty jsou různě zmenšené na šířku a třeba takovou klávesu s pomlčkou jsem stisk v polovině případů i s nějakou sousední.

Jinak se mi ovšem psalo na klávesnici výborně. Její chod je přesný a velmi tichý. Neměl jsem tak problém psát velmi rychle. I přes některé kompromisy dané velikostí hodnotím klávesnici jako nadprůměrnou.

Funkce pomocí klávesy Fn jsou standardní pro většinu notebooků tohoto výrobce. V kombinaci s kurzorovými šipkami lze ovládat hlasitost a intenzitu podsvícení. V kombinaci s klávesami F1-F12 lze dále především vypínat podsvícení a touchpad, úplně ztlumit zvuk, přepínat výstupy grafické karty a přístroj uspat.

Touchpad je z dílny firmy Synaptics. To znamená, že umí všechny základní funkce včetně emulace kolečka myši pomocí tažení prstu po pravé straně dotykové plošky. Ta má kostičkovaný hrubý vzorek. Někomu to nevyhovuje, já to naopak vnímám jako dobrý nápad. K touchpadu se bohužel vážou dvě mé výtky. První je mířena na tlačítka, která jsou spojena do jednoho kusu a velmi nejistě (a tuze) se mačkají). Druhá je poněkud netradičnější. Pokud si nevhodně opřete ruce v blízkosti touchpadu, tak ten pak může špatně reagovat na pohyb prstů. Stalo se mi to během recenzování několikrát a pomohlo vždy zvednout celou ruku (ale trvalo mi, než jsem na to přišel).

Hlavní HW parametry

Vnitřnosti notebooku jsou poněkud netradiční proti tomu, co tu většinou v recenzích zmiňujeme. Srdcem je mobilní čipová sada AMD M690 s osazeným procesorem AMD Turion 64 X2 TL-66 s frekvencí 2,30 GHz (2x512kB L2 cache, TDP 35 W). Procesor není žádné ořezávátko. Vlastně jde o vlajkovou loď AMD. Proti koncepci od Intelu je paměťový řadič integrovaný přímo v procesoru. V tomto případě umí paměti DDR2 až do frekvence 800 MHz. Pro méně technické čtenáře rovnou dodávám, že AMD procesory díky jiné architektuře nejsou tolik závislé na L2 cache (tento parametr se vlastně vůbec nedá používat na srovnání výkonu).

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 27 262

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 35 762

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 54 386

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 71 417

Cinebench 9.5

• Rendering (Single CPU): 363

• Rendering (Multiple CPU): 653

• Multiprocessor Speedup: 1,80

Windows Vista – CPU a RAM

• Index dle počtu operací CPU za sekundu: 4,9

• Index dle počtu operací RAM za sekundu: 5,9

Pokud bych měl procesor porovnat s konkurencí od Intelu, tak v některých operacích bude o něco pomalejší než Core 2 Duo T7500 a v některých zas rychlejší (v některých konkrétních situacích dokonce výrazně). Pro úplnost dodávám, že model T7700 je nejvyšší běžně dodávaný mobilní procesor do notebooku z nabídky Intelu.

Paměťová výbava je přímo luxusní. Jsou totiž osazeny dva 2GB RAM moduly DDR2-667 a běží v dual-channel režimu. Díky 4 GB je práce v předinstalovaných Windows Vista výrazně rychlejší než na jiných noteboocích (a pro jejich plnou využitelnost je potřeba 64-bit OS). Přenosová rychlost naměřená programem HWiNFO32 patří s hodnotou 2421 MB/s k lepšímu průměru.

Pevný disk je od, v noteboocích méně viditelného, výrobce Western Digital (ve stolních počítačích ovšem velmi známého – však také z jeho dílen vyšlo první rozhraní ATA). Konkrétně jde o model WD2500BEVS, který se honosí úctyhodnou kapacitou 250 GB. Jeho plotny se otáčí rychlostí 5400 rpm a jsou podpořeny 8MB cache. Tento byl pro mě obrovským překvapením. Nabízí totiž výkon, se kterým si nezadají i ty nejmodernější notebookové 7200 rpm disky. Dodal bych jen, že disk při práci nevydává klasické cvakání. Spíš jenom tak zesiluje a zeslabuje své šumění.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 101,95 MB/s

• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 46,4 MB/s

• Průměrná přístupová doba: 17,65 ms

• Windows Vista – Index přenosové rychlosti: 5,2

Optická mechanika je specialitkou v tom, že nemá žádná vysouvací dvířka. Štěrbinovému mechanismu vkládání médií se říká slot-in. Hlasitostí patří mechanika k průměru. Při přehrávání filmů by neměla rušit. Při maximálním čtení však dokáže generovat pořádný hluk. Jde mimochodem o Matshita DVD-RAM UJ-857G – tedy multiformátovou dvouvrstvou vypalovačku schopnou pálit na libovolné CD/DVD médium (které to umožňuje).

Na komunikaci se světem slouží gigabitová síťová karta Broadcom NetLink Gigabit Ethernet a bezdrátový Wi-Fi adaptér Broadcom 802.11n (standardy a/b/g/draft-n). Pro komunikaci s menšími zařízeními tu máme navíc ještě Bluetooth a rychlý Infraport (IrDA/FIR). S Wi-Fi adaptérem jsem bohužel moc spokojen nebyl. Při slabším signálu mě při vyšším zatížení sítě neustále odpojoval, a to jak na doma při připojení na router přes dvě zdi rodinného domku, tak i ve škole v odlehlejších laboratořích (notebooky s Intel Wi-Fi kartou na těchto místech dokázaly udržet stabilní připojení). Tam, kde je plný signál, už s odpojováním nebyl problém. Bohužel to nebyl jediný problém. Po několika režimech spánku a hibernacích (2–4) většinou Wi-Fi karta přestala pracovat úplně. Windows se nedokázaly na žádnou síť připojit, i když nějaké detekovaly, a hlásily neznámou chybu. Jediným řešení v takovou chvíli byl restart, úspěšně se tomu dalo předcházet vypínáním Wi-Fi karty vypínacím „šoupátkem“ před každou hibernací či režimem spánku; řekl bych ale, že se jedná spíše o vadu testovaného kusu.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

12,1" palcové širokoúhlé LCD má lesklou povrchovou úpravu (tu lze u exkluzivních notebooků vždy s jistotou čekat). Nejde sice o žádný model s velkými pozorovacími úhly, i tak ho hodnotím mírně pozitivně. Obraz je krásně čistý a ostrý. Odlesky světla jsou možná až moc silné. Na druhou stranu na barevné podání si nemohu ani v nejmenším stěžovat.

Výrobce hlásá, že má displej LED podsvícení (což uvedený displej podle datasheetu opravdu má). Na druhou stranu při porovnání s jinými notebooky s LED displeji je tento pozadu. Barvy jsou mírně dožluta a podsvícení není tak silné, jak bývá u LED podsvícení zvykem. Pokud bychom vedle tohoto notebooku dali jeden s LED a druhý s klasickým podsvícením. Většina lidí by zcela jistě tipla tento displej právě na klasické podsvícení.

Parametry displeje

• Typ obrazovky: TN

• Počet barev: 262 tisíc

• Světlost: 200 cd/m^2

• Pozorovací úhel: 80° horizontálně, 60° vertikálně

• Kontrast: 400:1

• Odezva: 25 ms

• Podsvícení: LED

• Saturace barev: 45%

Specifikace vychází z použitého displeje v našem konkrétním kuse. Tím je AUO B121EW07. Není však zaručeno, že v jiném kuse bude použit stejný displej od stejného výrobce.

Grafická karta ATI Mobility Radeon X1270 je integrována v čipové sadě. Přestože čipová sada je AMD, grafika je ATI. Je to celkem logické. Jde vlastně v obou případech o technologie ATI, která byla odkoupena před časem společností AMD (snaha vytvořit homogenní platformu podobně jako je Centrino – lidé slyší na to, když jsou všechny základní komponenty od jednoho výrobce, protože jim to dává jakousi domnělou záruku, že bude vše stabilnější). Grafické karty z řady X1200 již konečně obsahují plnou podporu pro Shader Model 3.0. Proti grafikám od Intelu taktéž obsahují plně funkční a odladěnou TnL jednotku se základem Vertex Shaderu. V kombinaci s lepšími vlastnostmi programovatelných pixel jednotek se z nich stává podstatně lepší varianta na občasné hraní her.

Ačkoli výsledky v syntetických testech jsou podobné výsledkům Intel GMA X3100, ve hrách je situace výrazně jinačí. Sám jsem kartě velké naděje nedával. O to více jsem pak byl překvapen, že jsem si mohl plynule zahrát například hry jako Half-Life 2 (včetně Episode One), či FlatOut2 v nativním rozlišení.

Mimo standardního analogového VGA konektoru je přímo na těle notebooku dostupný ještě výstup na televizi (S-Video). Jak jsem již zmínil hned na začátku, digitální výstupy jsou dostupné pouze prostřednictvím dokovací stanice (DVI-D). Ohledně nastavení výstupů jsem poněkud zklamán. Standardně předinstalovaný Catalyst Control Center (nějaká základní verze) nabízí jen to úplně nejzákladnější a některé podstatné funkce mi chyběly. Předně, při připojení externího LCD s rozlišením 1680x1050 nebylo možné klonovat obraz tak, aby byl na interním displeji (1280x800) pouze výřez, který se posouvá za kurzorem. Při klonování mi to vyšší rozlišení, než jaké podporoval interní displej, zkrátka nenabídlo. Druhý nedostatek spatřuji ve špatném nastavení televizního výstupu. Na rozdíl od karet NVIDIA a Intel je totiž obraz na výšku zmenšený. Reálně to tedy znamená, že není správně poměr stran a v obraze vám zůstanou nahoře i dole černé pruhy. Všechny tyto věci jdou částečně doladit, ale vyžaduje to určité znalosti a instalaci dalších programů, což nepovažuji vůbec za šťastné.

Testy 3D Mark

• 3DMark 2001: 5459

• 3DMark 03: 1857

• 3DMark 05: 1098

• 3DMark 06: -

Windows Vista – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 3,4

• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 3,1

Cinebench 9.5

• Shading (CINEMA 4D): 351

• Shading (OpenGL Software Lighting): 961

• Shading (OpenGL Hardware Lighting): 1148

• OpenGL Speedup: 3,27

Z výsledků syntetických testů je vidět, že nejde o herní grafiku. Pokud vám nejsou hry prioritou, tak všechna ostatní běžná práce pro ní není problém. Tou běžnou prací myslím především 3D rozhraní Aero, přehrávání HD filmů a běžné kancelářské práce. Starší hry by měly běžet v podstatě všechny a z těch novějších si ty méně náročné zahrajete taky.

3D Mark 2006 se mi nepodařilo z neznámých důvodů spustit. Při spuštění se počítač vždy restartoval (BSOD).

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimédia

Protože jde o řadu Ferrari, je jisté, že multimédia nebudou tak úplně mimo. Integrované reproduktory se chlubí certifikací Dolby Home Theater a jejich zvuk je na poměry notebooků mírně nadprůměrný (na poměry malých notebooků nejen mírně). Mikrofon je umístěn ve víku, takže je dobře směrován na uživatele. Díky tomu je možné sedět od notebooku i ve větší vzdálenosti.

Hlasitost zvukového výstupu se stejně jako intenzita podsvícení ovládá kombinací Fn klávesy a kurzorových šipek a má jednoduchou vizuální odezvu. Přímo v notebooku se o zvuk stará HD audio kodek Realtek ALC268. Ten nabízí trojici audio konektorů na předku notebooku. Těmi jsou: linkový vstup (bez předzesilovače), vstup na mikrofon a kombinovaný výstup. Poslední jmenovaný umí analogové dvoukanálové stereo a digitální S/PDIF optický přenos.

Webkamera má rozlišení 0,3 Mpix a je ve víku umístěna staticky. Je schopna snímat fotky v rozlišení 640x480 a video v rozlišení 320x240.

pro plnou velikost klikněte na obrázek

Zabezpečení

Notebook bohužel neobsahuje TPM čip, ale disponuje čtečkou otisků prstů. S její pomocí je možné si na otisk prstu zabezpečit i samotný start počítače. Čtečka má u mě malé plus za svou přesnost. Nestalo se mi ani jednou za celou dobu používání, že by nerozeznala nějaký otisk. Používal jsem zmíněné zabezpečení na celý start počítače. Po doběhnutí startu BIOSu se vždy objeví graficky pěkně provedená tabulka s žádostí o použití čtečky. V případě, že je otisk rozpoznán, budete automaticky přihlášení na tento otisk i do systému (není tedy nutné přejíždět přes čtečku dvakrát či zadávat dodatečně ještě heslo).

Možné je mimo jiné i zaheslovat pevný disk pro větší bezpečnost vašich dat před krádeží a jejich zneužitím.

Chlazení a provozní hluk

O procesorech od AMD se traduje, že jimi osazené notebooky jsou hlučné a mají malou výdrž na baterie. Po zkušenostech i s jinými notebooky samozřejmě vím, že to jsou jen babské pověry. Malých notebooků s AMD procesorem ale moc není. Musím říct, že Acer se s tím popral velmi dobře.

Vzduchové chlazení je poháněno jedním ventilátorem, který nasává vzduch otvory na spodku přístroje a ohřátý ho vyhání výdechem na levé straně. Kulatý otvor pro vstup vzduchu přímo pod ventilátorem je nakonec zaslepen. Vzduch je nasáván různými otvory v těle notebooku, což zlepšuje jeho celkové chlazení, ale pravděpodobně je to příčinou vyšší hlučnosti (viz. dále). Při nejúspornějších profilech je ventilátor schopen běžet s občasným spínáním. Při náročnější práci už běží prakticky neustále. Při „výkonném“ profilu se točí velmi rychle a jeho zvuk už asi hned tak nepřeslechnete. Při kancelářské práci bohužel také nepatří k nejtišším - daň za nadupané komponenty v 12" šasi.

hodina provozu – mírná zátěž

• touchpad = 32,3°C

• levá strana pod klávesnicí = 34,6°C

• pravá strana pod klávesnicí = 30,5°C

• klávesnice vlevo = 33,0°C

• klávesnice vpravo = 29,0°C

• spodek maximum = 42,0°C (vlevo vzadu)

• výdech chlazení = 39,3°C

• napájecí adaptér = 38,6°C

hodina provozu – vysoká zátěž

• touchpad = 35,3

• levá strana pod klávesnicí = 37,0

• pravá strana pod klávesnicí = 32,7

• klávesnice vlevo = 37,4

• klávesnice vpravo = 32,0

• spodek maximum = 54,7 (levý bok)

• výdech chlazení = 44,2

• napájecí adaptér = 56,0

teplota okolí při měření: 22,0°C

Zahřívá se v podstatě jen levá polovina notebooku, protože tu pravou celou obsadila optická mechanika. Během recenzování jsem neměl problémy i s častou prací při notebooku položeném na klíně. Teploty jsou tedy v normálu.

Baterie

Baterie má v sobě 6 článků o celkové kapacitě 63 Wh. Takto vysoké hodnoty bylo dosaženo použitím vysokokapacitních článků. Je potěšující, že tato baterie již nyní z notebooku vzadu nepřesahuje, jako tomu bylo u předchozího modelu. V našem standardním redakčním testu* vydržel notebook běžet na baterii přesně 4 hodiny a 59 minut.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení = 20 W

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení (nabíjení) = 34 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení = 61 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení (nabíjení) = 62 W

BIOS

BIOS je od firmy AMI a moc toho nenabízí. Lze v něm nastavit hesla pro start notebooku, do nastavovací utility BIOSu a k šifrování primárního disku. Nastavení těchto hesel a otisků prstů lze provést prostřednictvím předinstalované utility. Dále je možnost deaktivovat některá rozhraní a nastavit čas a datum. Pomocí kombinace Alt+F10 při startu lze vyvolat obnovu operačního systému do továrního nastavení. U té jsem však tentokrát objevil malý nedostatek. Před obnovou systému jsem smazal z disku datový oddíl (D:) pro data. Obnova se pak nedokázala spustit. Po deseti minutách laborování jsem oddíl znovu vytvořil a obnova se konečně uráčila spustit. S podobným problémem jsem se ovšem před časem setkal i u konkurence.

Příslušenství

Mimo notebooku a napájecího zdroje najdete v luxusní krabici i bluetooth myš, bluetooth sluchátko ve tvaru ExpressCard pro snazší nabíjení a kožený obal. Přeinstalovány jsou Windows Vista Ultimate (CZ) v 64bit verzi. U 32bit verze by nebylo možné plně využít celé 4 GB RAM. Další softwarová výbava zahrnuje především různé konfigurační utility od výrobce, vypalovací program a přehrávač DVD.

Ceny a záruka

Notebook je nabízen pouze v námi testované konfiguraci, a to za cenu 48 590,- Kč bez DPH (57 822,- Kč s DPH). Výrobce na něj poskytuje záruku v trvání dvou let. Tu je možno prodloužit pomocí programu Acer Advantage.

Závěr

Acer Ferrari 1100 je zajímavým malým stylovým notebookem. Jeho výpočetní síla je díky extrémně výkonnému procesoru AMD opravdu velká a předčí mnoho velkých notebooků. Díky 4 GB RAM a rychlému disku je práce s ním velmi pohodlná a svižná. Všeho všudy mám tedy v podstatě pouze dvě drobnější výhrady. První, faktická, se týká použitého hlučnějšího ventilátoru. Druhá není ani tolik výhradou. Jen mi přijde, že oproštěním od červené barvy notebook částečně ztrácí na své exkluzivitě, protože se méně odlišuje od ostatních „běžných černých“ notebooků. Stále jde o velmi pěkný a kvalitně zpracovaný stroj, který svému majiteli nabídne vedle vysokého výkonu i náležitou image.

Klady a zápory

+ vysoký výkon
+ dobrá výdrž na baterie
+ image

- hlučnější chlazení

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Foto galerie Acer Ferrari 1100

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip