RECENZE: Sony VAIO VGN-UX1XN - prostě nejmenší

10. 5. 2007 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Plnohodnotný počítač s 1,33GHz procesorem a 1 GB RAM vtěsnaný do zařízení s displejem jen o palec větším, než jaké můžeme nalézt v PDA, a hmotností necelého půl kila s plnohodnotnými Windows Vista. Myslíte, že je to utopie? Není. Nové VAIO, které jsme pro vás zrecenzovali, přesně takové je. Je to bezpochyby to nejmenší plně funkční PC, jaké jsme kdy v redakci měli. Za miniaturizaci se však platí, a to v tomto případě je cena s DPH na dohled 100 000 Kč.

Sony VAIO VGN-UX1XN - prostě nejmenší

Základní popis

Vaio UX1XN naplňuje koncept Origami PC od Microsoftu. Středu přístroje dominuje displej a po stranách jsou umístěny ovládací prvky. Displej Sony použilo netradičně velmi malý, a to 4,5“. Díky tomu je přístroj extrémně maličký a i jiná UMPC vedle něj vypadají poněkud „přerostle“. Celý je vyhotoven v černé barvě a jako materiál posloužily plasty (s nelesknoucí se povrchovou úpravou). I přes použití plastů je přístroj pevný a bytelný. Nějaké elegantní a střídmé tvary nečekejte. Přístroj částečně působí jako hračka. Nelze se ubránit přirovnání ke kapesní herní konzoli Sony PSP (která je ale výrazně tenčí).

Přístroj se velmi dobře drží v rukou (možná právě proto, že není úplně tenký) a pro lepší držení má zadní část tvarovanou tak, aby se prsty, které ji svírají, hezky obtočily. Ze standardních komunikačních konektorů najdeme na samotném zařízení pouze jeden USB port, který je umístěn vlevo tak, aby při připojení zařízení neznemožňoval správné držení (případný kabel nebo zařízení proklouzne v mezeře mezi palcem a zbylými prsty). Na levé straně najdeme kromě jiného i slot pro CF karty. Ten je elektricky kompatibilní s PCMCIA, ovšem používá menší rozteč pinů. Zatímco do PCMCIA seženete redukci na CF karty za pár stovek, opačné řešení běžně komerčně dostupné není (logicky je nemožné vložit větší kartu do menšího slotu). Další konektory už se nachází pouze na spodní straně přístroje. Jmenovitě jde o konektor pro připojení napájecího adaptéru, konektor pro dokovací stanici nebo redukci s dalšími porty a zvukový vstup i výstup (tam aspoň nepřekáží v manipulaci a i přes mé obavy se s přístrojem dobře pracuje i při připojeném napájení). Na horní straně nalezneme výdech chlazení a čtečku paměťových karet Memory Stick Duo. Sem musí směřovat moje výtka – Memory Stick karty nejsou příliš rozšířené, a tak jsem měl všude problém, jak do přístroje dostat nějak rychle data z jiného počítače nebo naopak. Univerzální čtečka s dnes velmi rozšířenými kartami SD/MMC by rozhodně potěšila víc, ale je jasné, že se Sony snaží razit vlastní typ karet.

Při pohledu na přední stranu přístroje kromě displeje dále zaujme 0.3Mpix webkamera a čtečka otisků prstů. Na pravé straně od displeje najdeme čtvercový ovladač kurzoru myši fungující jako malý joystick – je to v podstatě obdoba trackpointu. Pod ním jsou umístěna dvě tlačítka s obrázky lupy sloužící pro zvětšení obrazu. Posledním funkčním prvkem je posuvné tlačítko zapínání. Jeho standardní poloha je uprostřed. Pokud ho posuneme do horní polohy, tak se sám zase vrátí. Tato volba zapíná nebo vypíná zařízení. Pokud ho posuneme dolů, tak se přepne zařízení do úsporného módu, při kterém se vypne displej (ale například zvuk hraje dál a síť taky běží). Při navrácení dojde zpět k „probuzení“. Ve vypnutém stavu lze touto funkcí zabránit náhodnému zapnutí. Na levé straně od displeje najdeme „tlačítka myši“ (levé a pravé). Chybějící kolečko je nahrazeno třetím tlačítkem - stačí ho stisknout a posouvat trackpointem nahoru nebo dolů. Samostatně ale jako prostřední tlačítko nefunguje. Poslední tlačítko na levé straně spouští speciální aplikaci. V ní se můžeme snadno dostat k přednastaveným aplikacím nebo provádět změnu základních nastavení jako je intenzita podsvícení nebo hlasitost reproduktoru. Stejně jako na pravé straně, i na levé se nachází posuvný přepínač. Tento slouží k zapínání a vypínání bezdrátového vysílače (Bluetooth i Wi-Fi). Tím je náš výčet základních ovládacích prvků na přední straně kompletní. Na zadní straně jsou zámky uchycení baterie a hlavně tu je kapsička na dotykové pero (stylus).

U posuvného přepínače sloužícího k zapnutí je umístěna i dvoubarevná indikační dioda. Pokud svítí žlutě, tak se přístroj nabíjí (ve vypnutém stavu), pokud žlutě bliká, tak je uspaný. Zelené svícení znamená, že je zapnutý a blikání pro změnu docházející baterii. Další informace ukazuje stavový řádek žlutě podsvícených ikon v řadě pod displejem. Jmenovitě tu najdeme ikonky baterie, práce disku a tři zámky klávesnice. Ikonka baterie má velmi odlišný způsob indikace proti tomu, co známe z běžných notebooků. V případě nabíjení poblikává podle stavu dobití a při práci na baterii pouze svítí (až pokud je kriticky nízká hodnota baterie, tak začne blikat).

Rozměry 148 x 100 x 36 mm a hmotnost 460 gramů patří patrně k tomu nejmenšímu z plnohodnotných PC, co nám prošlo v redakci pod rukama. Snad jenom tloušťka přístroje je docela velká. Do kapsy u kalhot se mi samotné zařízení podařilo vtěsnat, ale bez obalu bych se o něj docela bál. Obal s možností úchytu na pásek od kalhot je součástí dodávky. Osobně mi moc tento způsob nošení nevyhovoval. Zařízení už je k tomu příliš velké. Jako jeho mínus to brát ale nemůžeme, protože to bychom chtěli zatím moc, pokud přihlédneme k tomu, že se jedná o plnohodnotný počítač se vším všudy.

Klávesnice a ovládací prvky

Kromě ovládacích prvků popsaných v předchozí kapitole máme k dispozici ještě jeden velmi podstatný. Tím je klávesnice, která je ukryta za displejem. Dostaneme se k ní posunutím displeje „nahoru“. Posunutí je velmi snadné a stačí k tomu jemně zatlačit. V krajních polohách ale drží, takže nehrozí, že by se při otřesech zasouval zpět. Klávesnice je černá a po odkrytí se plynule rozsvítí příjemným modrým podsvícením hlavních znaků. Podsvícení je velmi příjemné a klávesnici by neměl být problém přečíst za jakýchkoli světelných podmínek. Alternativní funkce kláves (například možnosti přes Fn nebo Numpad) ovšem podsvícené nejsou, takže ve tmě budete některé z nich muset aspoň ze začátku složitě hledat. Po několika vteřinách nečinnosti se podsvícení klávesnice vypíná, zapne se opět až při stisku nějaké klávesy.

Podívejme se blíž na samotné rozložení klávesnice. Pokud jde o písmena, tak se jedná o standardní QWERTY (náš konkrétní kousek měl americkou variantu). Okolní klávesy se musely podřídit miniaturním rozměrům. Asi největším kompromisem jsou klávesy F1 až F12, které ve dvou řadách po šesti obsadily levý horní roh klávesnice jako alternativní funkce kláves při stiknutém Fn. Podobný kompromis přišel i u kláves pro pohyb v dokumentu (PgUp, PgDn, Home, End), které se stejným způsobem nalepily na kurzorové šipky (aspoň že ty zůstali zachované v rozložení obráceného T). Pomocí klávesy Fn je stejně sdílená i funkce Insert na klávese Delete.

Nečekejte, že na klávesnici budete psát víc jak dvěma prsty. Jako jediné rozumné se mi osvědčilo psaní palci (to je i způsob, jak to zamýšlel výrobce). Jak jsou klávesy dokonale ploché, tak je člověk trochu maten při rychlejším psaní. Pokud naberete cvik, tak se dá psát i docela rychle. Na psaní na klasické klávesnici notebooku to nemá ani náhodou. Trochu krkolomný byl stisk dvou kláves na jedné straně (například klávesové zkratky pro práci s clipboardem). Naštěstí je ve Windows funkce „Sticky Keys“, která se aktivuje rychlým stiskem Shiftu 5x za sebou (platí i pro CTRL a ALT). Potom už stačí jedním prstem nejdřív ťuknout na přepínač, a pak na písmenko. V předinstalovaný Windows je přidána tato funkce i na Fn klávesu (aktivuje se opakovaným stiskem stejně jako u Shiftu). Velmi se mi používání této funkce osvědčilo. Práce s malou klávesnicí byla mnohem rychlejší.

Citlivost a přesnost trackpointu je na velmi dobré úrovni. Často se mi osvědčil mnohem víc než vytahování dotykového pera. Samotný trackpoint má i funkci stisku levého tlačítka poklepáním. Je to velmi užitečné, třeba když druhou rukou držíte CTRL při označování souborů a podobných činnostech. Práce s ním je jinak srovnatelná jako na plnohodnotných noteboocích.

Naopak pero mi k srdci příliš nepřirostlo. K jeho použití na tak malé obrazovce je potřeba hodně zručnosti, aby se člověk trefil, kam potřebuje. Navíc je k tomu potřeba i klid a třeba v jedoucím vlaku nižší kategorie a nebo MHD se mi moc dobře přes otřesy nedařilo s perem pracovat.

Hlavní HW parametry

Čipová sada je založena na čipu Intel 945GMS. Ten je primárně určen do ultra mobilních zařízení pro ULV (Ultra Low Voltage) procesory. Podporuje modely od Celeronu M ULV až po Core 2 Duo ULV. Z jeho omezení je asi nejvýraznější v nepodpoře Dual Channel přenosu. Sony zvolilo jednojádrový procesor Core Solo ULV 1,33 GHz s vlastními 2 MB L2 cache. Samozřejmostí je podpora technologie SpeedStep pro automatickou regulaci výkonu a napětí procesoru podle vytížení, což přispívá k nižší spotřebě a větší výdrži na baterie.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

  • Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 13 690
  • Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 10 400

Z výsledků je vidět, že výkonem nás Vaio tentokrát nijak neoslní. Jestli někdo čekal od půl kilového zařízení výkon pracovní stanice, tak to zatím ještě stále žije ve špatné době. Nutné je naopak podotknout, že použití procesoru srovnatelného s méně výkonnými, ale současnými notebooky v tak malém zařízení je naprosto průlomový. V drtivé většině zařízení podobné velikosti se totiž setkáme s procesory od VIA a nebo přímo Intel PXA, určenými primárně pro PDA – a výkon je v obou případech úplně jinde, než u Core Solo ULV.

Paměť RAM se skládá ze dvou 512MB modulů. Paměti jsou typu DDR2 a běží na pouhých 400 MHz efektivně. Hodnota propustnosti v programu HWiNFO32 činila 1430 MB/s (to je asi o 25% méně, než kolik mají dnešní velké notebooky). Rozšíření paměti uživatelem není možné.

Zajímavostí tohoto zařízení Solid State Disk. V těchto slovech je ukryto označení pro novou velmi pomalu nastupující generaci pevných disků, které jsou založeny na NAND flash pamětech. Pro budoucí vývoj notebooků je to jasná volba, protože takový „disk“ v sobě nemá žádné mechanické části (nic se v něm netočí), takže má řádově mnohem větší odolnost proti otřesům a dalším vlivům. Další výhodou pak je jeho téměř nulová spotřeba při nečinnosti (tj. pokud se zrovna nečte ani nezapisuje) a úžasná rychlost přesunu mezi daty na různých částech disku (seeking). Disk je od společnosti Samsung a má kapacitu 32GB (7GB z toho bohužel zabírá obnova systému na samostatném skrytém oddílu).

  • HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 43.69 MB/s
  • HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 43.9 MB/s
  • Průměrná přístupová doba: 0.28 ms

Výsledky testů jsou výborné a nemohly by se za ně stydět ani DTR notebooky určené primárně na výkon, kriticky důležitá přístupová doba je navíc téměř 100x lepší, než je tomu běžné u standardních 2,5" disků. Jediný problém byl ve větší zátěži CPU (kolem 30%) při práci. Pravděpodobně to bude způsobeno zařízením jako takovým než samotným diskem. Důvodem proč už všechny notebooky nepoužívají tento typ disků je v ceně. Jen tak pro zajímavost bych uvedl, že zde použitý disk se v USA prodává za \$1,237.

Pro další spojení se světem tu máme bezdrátovou síťovou kartu wifi Intel PRO/Wireless 3945ABG schopnou pracovat v módech A/B/G a Bluetooth modul. Připojení ke klasické "drátové síti" Ethernet je řešeno pomocí dodávané kabelové propojky a nebo dokovací stanice, viz sekce příslušenství níže.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

Lesklý širokoúhlý displej s úhlopříčkou 4.5“ má rozlišení WSVGA, tedy neuvěřitelných 1024x600. Je velmi kontrastní a při maximální intenzitě podsvětlovací lampy je dobře čitelný i venku na denním světle. Nejnižší úroveň lampy je dobrá při práci za úplně tmy. Rozsah je tedy optimální. Displej je dotykový a reaguje stejně jako to bývá u PDA na tlak a nepotřebujete tak používat stylus. Klidně můžete použít jiný ostrý předmět – dámám poslouží dobře třeba dlouhé nehty. Velikost pixelů na displeji je vážně miniaturní. Než jsem dostal zařízení do rukou na vlastní testy, tak jsem se děsil, jak bude něco takového čitelné. Velmi mile jsem byl překvapen, neměl jsem žádný problém se čtením. Z lékařského hlediska by se ale dalo nad takto detailními displeji velmi polemizovat (to se týká i notebooků s displeji s velkým rozlišením). Člověka nutí mít oči velmi blízko displeje s fokusem na hodně krátkou vzdálenost, což by mohlo přispět ke krátkozrakosti při dlouhodobém vytrvalém používání.

Zpracování obrazu obstarává grafická karta Intel GMA950 se sdílenou pamětí integrovaná v čipové sadě. Protože se jedná o čipovou sadu extra určenou pro ULV procesory, podřídily se tomu i takty samotného čipu. Grafické jádro tedy pracuje na snížené frekvenci 166MHz. I přesto ale poskytuje základní výkon pro kancelářské aplikace, nové 3D pracovní prostředí Windows Vista Aero, filmy a 3D starší hry. Nechybí ani podpora více obrazovek jak v módu klonování, tak i rozšířené plochy, kdy na každé obrazovce může být samostatný obraz. Pomocí redukce nebo dokovací stanice můžeme realizovat připojení k analogovému monitoru (nebo LCD s analogovým vstupem) přes VGA konektor a k televizi přes AV výstup. AV výstup můžete znát z jiných UMPC nebo fotoaparátů. Bývá podobný malému jack konektoru. V balení jsem žádný kabel ale nenašel (a nepasoval tam ani kabel, který mám k jinému zařízení), takže nebyla možnost AV výstup nijak otestovat.

  • 3DMark 2001: 2875
  • 3DMark 03: 592
  • 3DMark 05: 221
  • 3DMark 06: 115

Kvůli procesoru s nízkým taktem patří hodnoty 3D Marků k těm nižším i mezi integrovanými řešeními. Jsem přesvědčen, že zde to nijak nevadí, protože na hry není zařízení nijak uzpůsobeno (na klávesnici jsem zkoušel hrát a není šance) a nikde jinde se žádné omezení neprojeví.

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimedia

O zvuk se stará jedna z nejzákladnějších HD Audio v integrovaném kodeku od Realtek v jedné z nejzákladnějších verzí. Zvuk generuje malý mono reproduktor umístěný nad displejem (jeho hlasitost se nastavuje přes aplikaci Touch Launcher). Jeho zvuk je hlasitý a je lepší než u některých plnohodnotných notebooků. Stejně tak mikrofon je dostatečně hlasitý (pokud stojíte proti straně s displejem). Pro připojení externích součástí můžete využít dvou audio konektorů na spodní straně. Jeden slouží pro vstup a druhý pro stereo výstup. Zajímavostí jsou určitě dvě webkamery najednou. První se nachází nad displejem a druhá je na opačné straně. První je určena spíš na video hovory a má nižší rozlišení (0.3Mpix). Fotky tak umí v rozlišení 640x480 a videa v 320x240. Druhá je už na focení použitelnější a má 1.3Mpix – to znamená rozlišení 1280x1024 na fotky a 640x480 na video.

foto foto
První kamera 0.3Mpix, druhá 1.3MPix. Pro plnou velikost klikněte na obrázek.

Zabezpečení

U takto mobilních zařízení je zabezpečení důležitější než kde jinde, protože jsou vystavena většímu riziku krádeže. Nad displejem tak najdeme biometrický senzor (čtečka otisků prstů) pro zabezpečení operačního systému. V předinstalovaných Windows k tomu slouží program Protector Suite. BIOS a jeho nastavení lze zabezpečit pouze heslem.

Chlazení a provozní hluk

Uvnitř zařízení se nachází jeden malý ventilátor urychlující průchod vzduchu. Rozměry silně limitují velikost instalovaného pasivního chlazení, takže je ventilátor nutnosti. Po zahřátí už v podstatě běží pořád nebo se případně po delší době jen na chvíli vypíná. Hluk ventilátoru není nijak hrozný a nijak výrazně neruší. Změna přichází pokud vytížíte procesor. To se pak ventilátor postupně zhlasití na poměrně vysokou úroveň hluku. Bohužel platí, že většina ultra mobilních zařízení trpí právě na chlazení. Problém je právě v malých pasivech.

hodina provozu - mírná zátěž

  • displej vlevo = 32.6°C
  • displej vpravo = 32.0°C
  • klávesnice vlevo = 33.8°C
  • klávesnice vpravo = 32.8°C
  • zadní strana maximum = 30.5°C
  • výdech chlazení = 38.3°C

hodina provozu - vysoká zátěž

  • displej vlevo = 36.7°C
  • displej vpravo = 35.5°C
  • klávesnice vlevo = 37.5°C
  • klávesnice vpravo = 35.1°C
  • zadní strana maximum = 34.3°C
  • výdech chlazení = 47.6°C

teplota okolí při měření: 23.6°C

Přístroj nijak výrazně nehřeje, takže se v ruce drží dobře. Pocitově ani nejde poznat podle teploty, jestli je přístroj zapnutý nebo ne. Žádné popálení při delší práci tak určitě nehrozí. Vzhledem k rozměrům musím chlazení pochválit. Funguje totiž dobře a přístroj je udržován hezky chladný.

Baterie

Li-Ion baterie s výkonem 19 Watthodin je někde jen na půl cesty k notebookům. Důvodem je zaměření na malou hmotnost a rozměry. I přes tak malou kapacitu ale vydržel přístroj v našem standardním* redakčním testu v běhu 2 hodiny a 49 minut.

Je důležité si uvědomit, že tyto zařízení nabírají výdrž na baterie intenzivními šetřícími schopnostmi. Realita je tedy taková, že pokud začnete dělat cokoli náročnějšího, tak nelze uplatnit šetřící schopnosti a výdrž jde rapidně dolů. To je problém všech takových zařízení.

BIOS

BIOS je od firmy Phoenix a dostanete se do něj stiskem klávesy F2 při zobrazení VAIO loga hned po zapnutí. Logo problikne dost rychle, tak je potřeba dobrého načasování nebo opakovaného stisku. V BIOSu lze nastavit bootovaní (krom všech standardních možností umožňuje bootovat i z Firewire disku i optické mechaniky), zapnout roztahování menších rozlišení na celý displej (původně bylo vypnuté a doporučuji určitě zapnout) a vymazat uložené otisky z čtečky otisků prstů.

Příslušenství

Pokud si VAIO koupíte, tak si ho domů přinesete v krabici o rozměrech, které spíš náleží rozměrům krabic k fotoaparátům. Najdete v ní však všechno potřebné. Ze běžných částí bych mohl vyjmenovat sadu manuálů a napájecí adaptér s kabelem se standardní dvoužilovou koncovkou a z koncovkou pro americké zásuvky. Adaptér je opravdu velmi malý a lehký. Dostanete k němu i gumové poutko, kterým můžete úhledně kabel smotat. Zapojení adaptéru do sítě netradičně indikuje zelená dioda umístěná přímo na konci kabelů.

Nejzajímavější částí příslušenství bude pravděpodobně dokovací stanice. Ta se připojuje stejným způsobem, jako to bývá u PDA, a to nacvaknutím shora – koneckonců i samotný dokovací konektor je tomu z PDA více než velmi podobný. Dok se skládá ze dvou částí. První část je vlastní dokovací stanice, která je nejspíš univerzální pro více modelů, a druhá část je plastový spojovací člen, který se nasadí na dokovací stanici a drží v ní potom vlastní zařízení. S pomocí dokovací stanice můžete udělat z Vaia plnohodnotný počítač. Najdete na ní kromě napájecího konektoru a zámku Kensington výstup na externí monitor (VGA) a na televizi (AV výstup), tři USB porty a konektor pro připojení do sítě LAN. Zařízení se nasazuje na dok hezky zlehka a po drážkách jemně sklouzne. Stejně tak i vyjmutí je pohodlné a jednoduché. Stačí zařízení vzít a vytáhnout nahoru.

Protože ne vždy je záhodno nosit dokovací stanici (například na prezentace s projektorem), přidává Sony ještě malí adaptér, na kterém najdete AV výstup, VGA a LAN konektor. Je velmi malý a lehký. Stejně jako dokovací stanice se připojuje konektorem na spodku. Kabel je sice pružný, ale není příliš dlouhý, takže pokud si na adaptér připojíte VGA kabel (ten většinou bývá málo ohebný a velmi těžký), který nelze ani přišroubovat, tak bude práce se zařízením velmi obtížná.

Pokud potřebujete zařízení udržet ve „stojící“ poloze, tak je přibalen i malý rozkládací stojánek. Svou konstrukcí je velmi jednoduchý – stačí ho dvakrát přehnout a připnout na zařízení. Lze si ho nastavit do dvou poloh sklonu. Přiznám se, že bych radši stojánek viděl přímo přidělaný k tělu přístroje (jako je to u některých jiných UMPC). Pokud ho člověk potřebuje pravidelně (třeba při externí klávesnici), tak ho nejspíš brzy ztratí. Dalším problémem, na který jsem narazil, je nemožnost udržet zařízení ve „stojící“ poloze (bez dokovací stanice) s připojeným napájením ze sítě – brání tomu napájecí konektor, který je umístěný na spodní straně. Umístění konektorů je obecně velkým problémem většiny UMPC. Pokud jimi osadíte spodek přístroje, tak dojde k problému, který jsem tu napsal (pak je dokovací stanice téměř nutností), pokud je však rozložíme po stranách, tak je s připojenými konektory znepříjemněno držení v rukou.

Poslední součástí balení je pouzdro s možností upevnění na opasku. Není nijak „stylově“ kožené, ale nemělo by se hned ošoupat. Přístroj je uvnitř chráněn proti poškrábání a ušpinění. Částečné vyztužení by mělo zmírnit případné otřesy a nárazy. Velikost obalu je akorát na zařízení – další příslušenství už se do něj nevtěsná.

Jak už je u Sony běžností, softwarová výbava je velmi slušná. Na disku jsou předinstalovaná Windows Vista Business. Na jednu stranu šlo o to systém vybavit nejmodernější softwarovou technologií. Na druhou stranu Windows Vista dokáže zbaštit mnoho systémových prostředků. Co bychom si nalhávali, jednojádrový procesor na 1.3GHz a 1GB RAM je opravdu použitelné minimum pro tento operační systém. Starší Windows XP by sice nepůsobily tak honosně, ale pro tuto konfiguraci by byly asi příjemnější a použitelnější. K vypalování slouží Roxio Easy Media Creator, pro spravování obrázků a fotografií Picasa 2, program Pen Plus umožňuje dělat na obrazovce náčrtky a vysvětlivky pomocí dotykového pera a VAIO Recovery Tool je určený k obnovení systému do továrního nastavení. Další aplikace už jsou převážně multimediální charakteru. Za zmínku stojí jen přehrávač SonicStage a VAIO Capture Utility pro ovládání kamer (umožňuje velmi jednoduše focení a nahrávání videa se zvukem z obou kamer).

Aplikací, která si zaslouží samostatný odstavec, je bezpochyby VAIO Touch Launcher. V úvodu jsem zmínil, že vlevo od displeje má i vlastní tlačítko. Po jeho stisku se objeví obrazovka, přes kterou můžeme rychle přistupovat do některých základních programů (webový prohlížeč, přehrávač), nastavovat jas displeje a hlasitost reproduktoru. Tlačítka aplikací jsou dostatečně velká, že se dají mačkat i prstem. Tlačítka jasu displeje a hlasitosti reproduktorů jsou ovšem menší a chce se to umět dobře trefit. Ne, že by nešel použít trackpoint nebo pero, ale když píšete na klávesnici a chcete rychle změnit podsvícení, tak je ovládání prstem nejrychlejší možností. Druhý problém vidím v delší odezvě na stisk tlačítek. Docela jsem zuřil, když jsem si chtěl rychle ztlumit displej klepáním na příslušné tlačítko a ono reagovalo jen občas a se sekundovým zpožděním (z maximální světlosti na minimální celý proces trval asi 10 sekund).

Ceny a záruka

Původně panovaly obavy, zda se bude UX1 vůbec do ČR dovážet. SONY se nakonec rozhodla notebook dovézt i k nám, k mání by měl být v druhé půlce května za cenu 75622 Kč bez DPH (89990 Kč bez DPH). Záruka bude standardní dvouletá.

Závěr

V poslední době se kategorii UMPC mluví stále častěji. Na trh (minimálně na světový) se dostávají stále zajímavější přírůstky. UX1XN je jedním z těch nejzajímavějších právě díky své velikosti, která už je opravdu spíše na podobná PDA (bohužel až na tloušťku), a váze. Přesvědčil jsem se o tom, že na tak malé UMPC opravdu nejde pohlížet jako na plnohodnotný notebook. Problém je v klávesnici, která poslouží opravdu jen jako nouzovka a na dlouhé slohové práce to určitě vhodné není. Část recenze jsem napsal i na ní a rychlost psaní palci člověka, který jinak píše všemi deseti, vážně nenadchne. Jako řešení bych asi viděl nějakou Bluetooth klávesnici, jako jsou k PDA. Ty už mají normální klávesy a optimální velikost na pomezí mobility se zařízením a použitelnosti. Kdybych si kupoval UX1XN, tak bych si nejspíš nějakou takovou rozkládací klávesnici koupil rovnou k tomu.

Asi nejvíc pozitivním zjištěním byl pro mě displej. I přes velikost a na ní relativně vysoké rozlišení jsem se čtením neměl problémy. Práce v pokročilých grafických editorech sice nebude moc pohodlná, ale na práce s tabulkami se mi i na tomto displeji velmi osvědčila.

K tomuto Vaiu je potřeba přistupovat trochu jako k PDA. Sloužit by tedy spíš mělo k činnostem, které nevyžadují moc psaní. Na druhou stranu zůstávají i výhody jako u PDA. Můžete ho vytáhnout a používat prakticky kdekoli. Osobně jsem zvyklý vytáhnout svůj malý notebook kdekoli – ve vlaku, v autobusech MHD nebo v parku na lavičce. Používat ho ale tam, kde si nemůžete sednout, je v podstatě nemožné. To je zde jiné. Na tomto zařízení jsem byl schopen upravovat tabulky a výpočty i ve stoje v jedoucí soupravě metra nebo při jízdě na eskalátoru. Je velký problém si zvyknout, že se jedná o normální PC. Dělat ale v Matlabu a nebo jiném pokročilém výpočetním software na zařízení o velikosti většího PDA je něco úžasného. Taková mobilita má své výhody a stejně tak je další nesporná výhoda v dokovací stanici. Po cestě si připravujete práci a když přijdete domů (do práce) ke stolu a připojíte Vaio do dokovací stanice s externím monitorem, klávesnicí a myší, tak se z něj stane plnohodnotný počítač (i když nejde o zrovna „nadupanou“ mašinu).

Největší překážkou pro získání Vaia je tak bezpochyby cena, která je tak vysoká, že se určitě nebude jednat o produkt pro masy. Vysoká cena je daní za miniaturizaci. Například jen samotný disk má cenu, za kterou se dá běžně pořídit nový i celkem výkonný notebook. Je to otázka na každého, kdo ty peníze má, jestli je schopen využít potenciál tohoto zařízení. Kdo v tom bude hledat náhradu plnohodnotného notebooku na cestách, tak moc nepochodí. Kdo by potřeboval něco velikosti podobné spíš PDA, ale s mnohem větším výkonem a PC kompatibilitu, tak ten možná našel přesně, co potřebuje.

Klady a zápory

+ mnohem menší než jiná UMPC
+ velmi výkonný Solid State Disk
+ klávesnice je součástí těla přístroje

- nelze umístit správně na stojan při napájení ze sítě
- chybí univerzální čtečka paměťových karet

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Foto galerie Sony VAIO VGN-UX1XN

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip

Technická data

  • Testovaná konfigurace: Sony Vaio VGN-UX1XN
  • Instalovaný procesor: Intel Core Solo U1500 (1.33 GHz, 2 MB L2)
  • RAM (MB): 1GB DDR2-533 (onboard)
  • HDD (GB): 32 (Samsung MCBOE32GQAPQ, SSD, SATA)
  • LCD: 4.5" TFT
  • LCD rozlišení: WSVGA (1024 x 600)
  • Video: Intel GMA 950 (945GMS)
  • LAN: 10/100
  • Zvuková karta: Realtek High Definition Audio (ALC262)
  • Polohovací zařízení: touchpad
  • Software: Windows Vista Business
  • Baterie/výdrž: Li-Ion 2600 mAh / 7.4V / 19Wh / 2h 49min
  • Rozhraní: 2x audio IN/OUT, 1x MS/Pro, 1x XD, D-Sub (adaptér), 1x USB, 1x CF card, 1x AV Out (adaptér)
  • Dokovací stanice: 1x Firewire, 1x AV Out, 3x USB, D-Sub
  • Rozměry: 148 x 100 x 36 mm
  • Hmotnost (kg): 0.46


| Diskuse | Recenze