RECENZE: Sony VAIO VGN-TZ11XN - mobilní klenot

12. 6. 2007 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Nástupce legendárního modelu TX je tu a my jsme měli možnost ho rovnou i otestovat. Malinký a tenoučký ultra-mobilní notebook s Windows Vista Business a cenou přes 60 000 Kč bez DPH je nyní vybaven Core 2 Duo ULV procesorem, 2 GB RAM a je schopen pracovat na baterii opravdu dlouho.

Základní popis

Celý notebook je laděn do černé matné barvy a z venčí je jediným výraznějším charakteristickým rysem stylový velký stříbrný nápis VAIO. Díky černé barvě tento prcek vypadá velmi nenápadně. Na druhou stranu jeho design rozhodně není nijak fádní. Jedná se prostě o VAIO – to znamená, že pokud někde tento notebook vytáhnete, tak určitě nezůstane bez pozornosti ostatních lidí v blízkosti (a je jedno, jestli jste student, vysoce postavený manažer nebo dáma středního věku). Řekl bych, že design menších notebooků od Sony neurazí nikoho a v žádné situaci. V otevřeném stavu určitě zaujme netradičně provedená klávesnice (tlačítka mi připomněla mládí se ZX Spectrem) po vzoru některých notebooků Apple, která je obklopena lesklým černým povrchem.

Notebook je velmi pevný. Díky matné povrchové úpravě se na něj nechytají otisky prstů a nevyžaduje tak nějakou nadměrnější péči, aby nevypadal, jako když ho vlastní prasátko (tak jak to bohužel bývá poslední dobou u většiny přístrojů zvykem). Konstrukce je velmi dobře provedena a základna notebooku se neprohýbá, přestože je opravdu hodně tenká. Kloub víka je taktéž pevný a robustní a při otevírání se posouvá displej dál od uživatele. Nemile mě překvapilo, že víko samotné je velmi pružné. Nijak by mu to nemělo vadit, protože i při větším tlaku se obraz nedeformuje. Pouze bych měl obavu, aby se při větším tlaku na notebook (např. v přeplněné brašně) neobtiskovala klávesnice do displeje.

Celková ergonomie odpovídá malým rozměrům. I přes velikost přístroje se ale vtěsnala dovnitř optická mechanika. Vzhledem k velikosti samozřejmě nejde čekat, že by byla vyměnitelná. Ohledně portů je výbava také kompletní. To tedy znamená, že notebooku neschází vůbec nic proti jeho větším bratříčkům. Na přední straně najdeme audio konektory, dvě zdířky pro paměťové karty (jedna MS-Pro, druhá SD/MMC) a tlačítka pro AV mód a ovládání přehrávače. Na pravý bok se tak vešla zmíněná optická mechanika a obrazový výstup realizovaný konektorem VGA. Na odděleném kloubu je z boku ještě svítící tlačítko sloužící k zapínání. Zadní strana neobsahuje vůbec nic, takže další konektory už můžeme čekat jedině vlevo. Tam se ukrývá zámek Kensington, dva USB porty, slot pro ExpressCard 34 (tedy užší verze) s odklopnými dvířky, aby se do něj nedostával prach, když není osazen kartou, a výdech chlazení. Při bližším prozkoumání však můžeme najít ještě tištěnou popisku pro Firewire, LAN a připojení telefonní linky (analogový modem). Ty jsou ukryty pod malou odklápěcí krytkou. Na kloubu víka je proti tlačítku pro zapnutí umístěn konektor pro napájecí adaptér. Tím je výčet konektorů kompletní.

Indikační diody (jsou vyvedeny všechny tři) zámků klávesnice jsou umístěny hned pod mezerníkem, kde jsou snadno viditelné. Jsou velmi malé a svítí zeleně. Jejich světlost nijak v noci nepříjemně neoslní, ale vidět jsou i v poledne venku na sluníčku. Základní dvě stavové diody jsou umístěny na předku přístroje. Svítí oranžově a platí pro ně to samé, co pro zámky klávesnice. Jejich funkce je stejná jako u jiných Sony VAIO notebooků. Jedna hlásí disk a druhá baterii. Baterie při nabíjení bliká a rychlost blikání je závislá na konkrétním stavu nabití. Pokud je baterie nabita, tak kontrolka zhasne. Při provozu na baterie naopak svítí do té doby, dokud není dosaženo kriticky nízkého stavu. Pak začne opět blikat. Tlačítko zapnutí plní i indikační funkci, takže při zapnutí přístroje svítí zeleně. Pokud je přístroj v úsporném režimu, tak občas blikne oranžově. Poslední indikační diody jsou už pouze ukazatele zapnutí Bluetooth a Wi-Fi. Ty jsou umístěny na předku dohromady s tlačítkem pro zapnutí bezdrátového vypínače, který obě bezdrátové funkce dokáže najednou vypnout.

Klouby víka mají přiměřený odpor. Nejsou ani tuhé, ani slabé. Na otevření přístroje vám stačí jedna ruka. Nejsou tu žádné zámky, se kterými by bylo potřeba hýbat a víko si drží kloub samotný. V zavřeném stavu ho udržuje větší silou. Při otevírání tedy musíte překonat tento odpor (k tomu těm zručnějším postačí druhý prst).

Ohledně mobility je na tom Vaio TZ velmi dobře, je to také jeho primární zaměření. Svými rozměry 275 x 195 mm (váha 1172 g) nenaplňuje ani velikost sešitu A4. Jeho tloušťka 20 mm při zavřeném stavu je přímo úžasná. V otevřeném stavu činí dokonce jen 15 mm (proti předchozímu modelu si ještě přilepšil). Napájecí zdroj patří také k těm menším (váha i s kabely 495 g). Z hlediska mobility mě tak nenapadá vůbec nic, co bych tomuto mrňousovi mohl vytknout.

Klávesnice a ovládací prvky

Klávesnice je tmavě šedá se světlými popisky. Popisky funkcí dostupných přes klávesu Fn jsou tradiční světle modrou barvou a jsou taktéž dobře čitelné. Popisky numerického bloku jsou barvou oranžovou a jsou poměrně malé. Klávesa Fn je umístěna mezi klávesou CTRL a klávesou Windows. To je asi nejlepší možné umístění této klávesy. Insert a Delete jsou umístěné v pravém horním rohu a čtveřice kláves Home, End, PageUp a PageDown je dostupná pomocí klávesy Fn a kurzorových šipek (které mají tříčtvrtinovou velikost) - To už je daň za mobilitu. Všechny podstatné klávesy mají plnou velikost a na výšku zmenšena je tak dále pouze horní řada kláves, u které je to už zvykem u většiny notebooků bez ohledu na velikost. Klávesy F1 až F12 nejsou nijak oddělené po čtveřicích a jsou v jednom bloku. Klávesa Windows je jen jedna a nachází se na levé straně od mezerníku (z druhé strany je klávesa kontextové nabídky).

Testovaný předprodejní vzorek měl britskou variantu klávesnice. To znamená znak uvozovek a libry místo zavináče a dolaru, Enter na výšku a levý Shift zkrácený o další klávesu se zpětným lomítkem.

Touchpad je chováním podobný touchpadům Synaptics, které jsou dnes asi nejrozšířenější. Je od firmy Alps, která má taky velký podíl na trhu, hlavně u značek DELL, Toshiba a právě i Sony. Podporuje emulaci kolečka myši tažením na jeho pravé straně a mezi tlačítky se nachází čtečka otisků prstů. Prostřední tlačítko je emulováno stiskem obou tlačítek najednou (to Synaptics neumí). Kvůli tomu trochu zamrzí umístění čtečky otisků, která zabraňuje mačkání obou tlačítek jedním prstem. Touchpad je centrován mezi klávesy F a J, které slouží pro orientaci při psaní všemi deseti (pro takto píšící lidi se jedná o nejlepší možné rozložení).

Hlavní HW parametry

Celý notebook je poháněn základní deskou s osvědčenou čipovou sadou Intel i945GM, do které je zasazen úsporný Ultra Low Voltage procesor Intel Core 2 Duo U7500. Ten šlape na frekvenci 1,06GHz (sběrnice 533 MHz) a disponuje 2 MB L2 cache. Procesor samozřejmě disponuje technologií SpeedStep, která dokáže snižovat rychlost a napětí čipu a tím i jeho spotřebu (to při menším zatížení výrazně prodlužuje výdrž na baterie).

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 12 655

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 7980

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 25 318

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 16 018

Windows Vista – CPU

• Index dle počtu operací za vteřinu: 4,3

Tento procesor je navržen pro co nejmenší spotřebu a vyzářené teplo. Nelze tedy čekat nějaký oslnivý výkon. Pro porovnání; hodnoty syntetických testů u základního modelu Core 2 Duo T5500 jsou téměř dvojnásobné.

Osazen je 2GB paměti DDR2 RAM. Vše je realizováno jedním 2GB modulem (!). Na základní desce je totiž jenom jeden slot. Paměti mohou pracovat na 400 nebo 533 MHz. Lze to nastavit přímo ve Windows (vyžaduje restart) v rámci možností úspory spotřeby. Na 400 MHz jsme dostali v programu HWiNFO32 hodnotu 1394 MB/s (Vista Index byl 4,1). Na 533 MHz byla hodnota o něco vyšší – konkrétně 1608 MB/s (Vista Index 4,2).

Námi testované VAIO v sobě mělo klasický harddisk. Konkrétně šlo o 1,8“ TOSHIBA MK1011GAH (BK002A) s (na poměry 1,8" disků gigantickou) kapacitou 100 GB a rychlostí ploten 4200 otáček za minutu. Tyto hodnoty ho předurčují k tomu, že svou rychlostí díru do světa určitě neudělá. Pozitivním faktem je, že podpora kolmého zápisu ho rychlostí posunula na použitelnější úroveň (cca +20% rychlosti) proti diskům této kategorie, které jsme v redakci měli dříve. SSD disky zatím v nabídce nebudou, ale konkrétně tomuto notebooku by jeden takový slušel.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 70,84 MB/s

• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 23,5 MB/s

• Průměrná přístupová doba: 20,95 ms

• Windows Vista – Index přenosové rychlosti: 3,9

Pokud byste si chtěli disk vyměnit, tak to nebude nic jednoduchého. Dostat se do útrob notebooku totiž znamená celý ho rozebrat. Předpokládejme tedy, že uživatelem je vyměnitelný pouze RAM modul, který je jako jediný přístupný zespodu na jeden šroubek.

Integrovaná mechanika je od firmy Sony a je vyrobena extra pro tento notebook. Uvnitř je připojena přes rozhraní USB a jedná se o multiformátovou DVD mechaniku s možností zápisu.

Pro bezdrátovou komunikaci se světem je notebook vybaven bezdrátovým síťovým adaptérem Intel podporujícím Wi-Fi standardy a/b/g. Pro spojení s mobily, PDA a dalšími menšími zařízeními je notebook vybaven Bluetooth 2.0 (s EDR). Síťový adaptér LAN je samozřejmě gigabitový.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

Lesklý displej s úhlopříčkou 11,1“ má rozlišení 1366 x 768. Používá podsvícení pomocí diod a hodnotím ho jako to nejlepší, co jsem kdy na notebooku viděl. Ze všech notebooků, se kterými jsem se kdy setkal, není ani jeden, který by mohl být důstojným soupeřem tomuto displeji v podání barev. Displej mě tak moc překvapil, že jsem zavítal do prodejny se Sony notebooky a displeje šel porovnat. Subjektivně bych řekl, že testované VAIO TZ má podstatně lepší displej, než vystavené VAIO notebooky. Maximální svítivost je tak velká, že v místnosti vás bude nepříjemně oslňovat. Naštěstí jde podsvícení velmi dobře plynule zeslabovat až na hodnotu, kdy už na displeji není skoro nic vidět.

Obraz jako takový je neuvěřitelně kontrastní a barvy syté. V zhasnutém stavu má displej růžové odlesky. To by mohlo znamenat, že antireflexní vrstva pohlcuje zelenou. Jednalo by se tedy o takový hybrid mezi lesklou a matnou obrazovkou. Pravda je taková, že pokud děláte ve Windows (tedy světlejší barvy) a není za vámi vyloženě vidět obloha, tak žádné odlesky ani neuvidíte, i když nemáte podsvícení naplno. Takže zde neplatí, že byste při práci na notebooku hleděli na své nové krásně bíle tričko. I sledování filmů je na tomto displeji perfektní. Odlesky jsou naprosto minimální a obraz stále špičkový. Je to první notebook, se kterým si v klidu můžu za slunného odpoledne sednout venku v parku na lavičku a bez problému, že bych viděl pouze odlesky okolí (lesklé displeje) nebo čistě šedou plochu (matné displeje), i pracovat.

Zpracování obrazu obstarává grafická karta Intel GMA950 se sdílenou pamětí integrovaná v čipové sadě. Poskytuje základní výkon pro kancelářské aplikace, nové 3D pracovní prostředí Windows Vista Aero, filmy a starší 3D hry. Nechybí ani podpora více obrazovek jak v módu klonování, tak i rozšířené plochy, kdy na každé obrazovce může být samostatný obraz. Výstup na externí monitor lze realizovat jedině VGA konektorem. Vzhledem k tomu, že má Sony jakýsi multimediální „feel“, tak by nějaký ten S-Video konektor byl jedině plusem. Je to škoda, že tu není, ale s přihlédnutím k rozměrům a váze to nejde brát jako nějaký nedostatek (konkurence ho taky nemá). Trochu zamrzí, že ani na dokoupitelné dokovací stanici žádný další výstup krom VGA nenajdete.

Testy 3D Mark (v závorce je uveden nárůst výkonu při přepnutí pamětí na 533 MHz)

• 3DMark 2001: 2471 (2908)

• 3DMark 03: 665 (805)

• 3DMark 05: 317 (380)

• 3DMark 06: 121 (149)

Windows Vista – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 2,0

• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 2,6

Kvůli procesoru s nízkým taktem patří hodnoty 3D Marků k těm nižším i mezi integrovanými řešeními. Jsem přesvědčen, že notebooku to nijak nevadí, protože na hry není určen a nikde jinde se žádné omezení neprojeví.

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimedia

Audio konektory jsou umístěné na přední straně notebooku vlevo. Jsou tu dva a realizují vstup a stereo výstup. Integrovaná zvuková karta víc než stereo signál zpracovat neumí a k digitálnímu receiveru ji taky nepřipojíte, protože výstupní konektor nemá podporu S/PDIF optiky. Určitě ale potěší multimediální tlačítka na předním panelu. Je jich celkem šest. Čtyři základní slouží k ovládání přehrávače, páté k vysouvání optické mechaniky a poslední k zapnutí AV módu. Tímto tlačítkem můžete nastartovat vypnutý notebook do speciální aplikace během okamžiku, ve které si můžete prohlížet fotografie z disku nebo například přehrát DVD film. Aplikace je velmi pěkně zpracovaná a jednoduchá. Software je ale pouze v anglickém jazyce.

Ovládání hlasitosti probíhá kombinací kláves Fn a F2 až F4. Klávesy jsou blízko sebe, takže není problém je mačkat jednou rukou. Vizuální odezva na všechny funkce Fn kláves je asi nejlépe zpracovaná, co jsem kdy viděl. Všechny on-screen obrazovky jsou tvořeny jen pomocí černé a bíle (i přesto jsou graficky velmi pěkně udělané) a nepoužívají žádné poloprůhledné barvy, takže se správně zobrazují i přes video i přes 3D hry. Reproduktory jsou integrované dva (někteří výrobci v modelech této velikosti dávají pouze jeden) a jejich hlasitost je poměrně vysoká k velikostní kategorii notebooku. Jsou umístěny nad klávesnicí. Externí výstup nemá žádné rušení a zvuk z něj je na velmi dobré úrovni. Mohl by být ale o něco hlasitější. V integrovaném mikrofonu je slyšet mírný šum, na druhou stranu má silné zesílení, takže není problém být od notebooku i dál – to se ocení při video hovorech. Webkamera má rozlišení 0,3 Mpix. Fotky tedy generuje v rozlišení 640 x 480 a video 320 x 240. Její kvalita je opravdu základní a poslouží tedy uspokojivě pouze na video hovory.

Zabezpečení

Z pohledu zabezpečení je na tom notebook přímo špičkově. Najdeme tu TPM čip a biometrický senzor (čtečka otisků prstů) pro zabezpečení operačního systému a dokonce i BIOSu. K nastavení slouží v předinstalovaných Windows program Protector Suite QL BIOS a lze dále zabezpečit i heslem.

Chlazení a provozní hluk

Jak už to tak bývá u všech miniaturních notebooků, i zde je chlazení velkým kompromisem mezi vysokými teplotami a hlučností. Na to, jak je přístroj tenký, si ale inženýři ze Sony poradili celkem dobře. Ve velmi propracovaném power managementu je možné vybrat z 5ti stupňů intenzity chlazení. Při nejtišším módu se ventilátor spouští jen občas. Teplota spodku přístroje už ale dokáže být celkem vysoká. Notebooku samotnému to vadit nebude, ale na nohy na holou kůži už bych si takový notebook určitě nepokládal. Při nastavení chlazení na výkon jede ventilátor skoro pořád. Teploty jsou o něco málo nižší, ale ne nijak dramaticky. Levá půlka přístroje je na spodku horká tak jako tak. Hlučnost ventilátoru patří určitě k tomu lepšímu, a tak moc neruší, ani když zrovna jede.

Chlazení sbírá vzduch ze spodku přístroje a o pět centimetrů dál ho zas vypouští na levém boku už ohřátý ven. Výdech chlazení je velmi malý. Uvnitř je jen jeden ventilátor a je docela maličký.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 34,5°C

• levá strana pod klávesnicí = 34,8°C

• pravá strana pod klávesnicí = 31,1°C

• klávesnice vlevo = 38,6°C

• klávesnice vpravo = 34.1°C

• spodek maximum = 45,8°C (uprostřed)

• výdech chlazení = 53,5°C

• napájecí adaptér = 47,0°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 34,8°C

• levá strana pod klávesnicí = 34,8°C

• pravá strana pod klávesnicí = 31,8°C

• klávesnice vlevo = 38,8°C

• klávesnice vpravo = 35,3°C

• spodek maximum = 53,9°C (uprostřed)

• výdech chlazení = 53,9°C

• napájecí adaptér = 48,1°C

teplota okolí při měření: 23,1°C

Z výsledků měření lze vyčíst, že teploty rozhodně nejsou nejnižší (nízká zátěž byla měřena s nejtišším nastavením ventilátoru; vysoká naopak s nejhlasitějším). Pocitově to ale není nějak hrozné. Ani při delším cestování vlakem s tímto notebookem jsem neměl problém, že bych si "smažil nohy". Dekódovat video nebo hrát 3D hry a mít při tom notebook na nohou moc nedoporučuji.

Baterie

Podle výsledků předchozího modelu TX bylo jasné, že výdrž na baterie nebude vůbec špatná. Očekávání se naplnila. Na zadní části uchycená baterie s kapacitou 70 Wh dokáže notebook pohánět dle našeho standardního redakčního testu* přesně 7 hodin a 19 minut, což je hodnota mezi notebooky více než nadprůměrná a tvoří z tohoto stroje dohromady s rozměry a váhou dokonale mobilní zařízení pro profesionály. Pro zvýšení životnosti baterie je možné nastavit, kdy se má začít nabíjet/vybíjet – tuto možnost by měl mít dnes nejlépe každý notebook. Spousta notebooků dnes totiž zůstává většinu času připojená do zásuvky a to při špatném nastavení nabíjecí elektroniky nedělá baterii moc dobře.

Baterie je uchycena dvěma zámky a i při zamknutí má lehkou vůli, dle vysvětlení SONY to má zabránit přenosu tepla z/do baterie.

BIOS

Do BIOSu se dá dostat klávesou F2 při zobrazení úvodního loga hned po zapnutí. V BIOSu lze nastavit bootovaní (krom všech standardních možností umožňuje bootovat i z FireWire disku i optické mechaniky), zapnout roztahování menších rozlišení na celý displej (původně bylo vypnuté a doporučuji určitě zapnout) a vymazat uložené otisky z čtečky otisků prstů.

Příslušenství

K notebooku se dodává pouze základní příslušenství v podobě napájecího adaptéru. Jak už je ale u Sony běžností, softwarová výbava je velmi slušná. Na disku jsou předinstalovaná Windows Vista Business (na našem kousku v anglické verzi). K vypalování slouží Roxio Easy Media Creator, pro spravování obrázků a fotografií Picasa 2 a VAIO Recovery Tool je určený k obnovení systému do továrního nastavení. Další aplikace už jsou převážně multimediální charakteru. Za zmínku stojí přehrávač SonicStage a Capture Utility pro ovládání kamery (umožňuje velmi jednoduše focení a nahrávání videa se zvukem).

Pro kompletní nastavení je tu VAIO Control Center, které slouží jako rozcestník na různé drobné aplikace. Notebooky VAIO jsou dokonale nastavitelné do posledních detailů a při pohledu na možnosti nastavení zaplesá srdíčko nejednomu pokročilejšímu uživateli.

Ceny a záruka

Notebook bude u nás dostupný v této jedné konfiguraci, kterou jsme testovali (TZ11XN). Jeho cena se vyšplhala na hodnotu 63 030,- Kč bez DPH (74 990,- Kč s DPH). Záruka je na notebook poskytována jen základní (bring-in) a má délku trvání 2 roky.

Závěr

VAIO TZ je důstojným nástupcem oblíbeného modelu TX a drží se i jeho kvalit. Je perfektním notebookem pro lidi, kteří potřebují být pořád v pohybu. Tomu jsou podřízeny rozměry, váha i výdrž na baterie. Přestože je přístroj tak malý a tenký, tak má v sobě veškerou konektivitu, za kterou by se nemusel stydět ani kdyby byl o několik palců a kilo větší. Schopnosti zabezpečení i mechanické zpracování jsou na špičkové úrovni. Za to všechno si však musíte řádně zaplatit. Cena testovaného modelu činí 63 030,- Kč bez DPH (74 990,- Kč s DPH).

Klady a zápory

+ geniální displej
+ vysoká výdrž na baterie
+ zabezpečení biometrickým senzorem i na úrovni BIOSu

- pružné víko displeje

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Foto galerie Sony VAIO VGN-TZ11XN

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip