RECENZE: Toshiba Satellite T110 - lesklý prcek

8. 12. 2009 07:00 Rubrika: Recenze Autor: Jiří Zima

Toshiba se přidala k ostatním výrobcům a nabídla malý notebook založený na CULV platformě. Ten patří do rodiny Satellite, ve které je se svou 11'' úhlopříčkou zároveň tím nejmenším. Pohání ho jednojádrové Intel Pentium a do vínku dostal velký disk. Doporučená koncová cena testované konfigurace s Windows 7 Home Premium je hluboko pod 15 000,- Kč bez DPH.

Základní popis

Není to ještě tolik let, kdy byly malé notebooky na okraji zájmu běžných lidí a jejich cena byla poměrně vysoká. Dnes se situace obrátila. Ceny malých notebooků jsou minimální a zájem lidí je značný. Po velkém boomu notebooků s procesory Atom jsou na řadě CULV procesory od Intelu, tedy úsporné verze klasických Intel Core 2 se sníženou frekvencí. Satellite T110 má jeden takový procesor a je typickým představitelem nastupujících úsporných notebooků s malými rozměry a dlouhou výdrží na baterie.

Tělo přístroje je plastové a použitý vzhled s černými lesklými plochami celkem věrně kopíruje větší modely stejné řady (lze zakoupit i červenou verzi). Až na klávesnici a touchpad je na tomto notebooku lesklé téměř vše. Na lesklých plochách je jednoduchý šachovnicový vzor, který částečně umí otisky skrýt, ale při osvětlení zářivkou pod správným úhlem bude notebook vypadat upatlaně hned po prvním použití (pokud nemáte ve zvyku pracovat s notebookem v rukavicích). Po obvodu základny je vedena tenká linka s imitací chromu, která se v místě pod touchpadem rozšiřuje přes jeho tlačítka a celých devět indikačních diod (napájecí adaptér, vypínač, nabíjení baterie, práce disku, práce SD karty, Wi-Fi/BT, WWAN a indikace režimu numerické klávesnice). Diody naštěstí nesvítí příliš intenzivně a při práci (překvapivě) nijak neruší, přestože je jich tolik. Celkově je vzhled mírně extravagantní a míří na domácí uživatele. Myslím si, že by mohl slavit úspěch především u žen.

Mechanické provedení není špatné, ale má několik vad na kráse. Při silnějším zatlačení se mírně prohýbá klávesnice. Celkem výrazné prohýbání je pak znát u opěrek ruky (zejména u pravé). Naopak klouby víka se zdají být stabilní, přestože při manipulaci nekladou velký odpor. Satellite T110 by neměl mít problém při každodenním přenášení.

V zavřeném stavu je víko přidržováno magneticky, takže nemá žádné úchyty. Při otevírání jednou rukou tak může být překážkou pouze nízká hmotnost základny, která se může zvedat s víkem. Maximální úhel otevření víka činí 135°.

Výbava se příliš neliší od jiných 11“ notebooků. Chybí optická mechanika a portů je spíše jen nutné minimum a všechny jsou rozesety po bocích. Pravá strana nabízí vstup a výstup zvukové karty, dvě USB a za velkou mezerou ještě LAN a konektor pro připojení napájecího adaptéru. Levá strana toho nemá o moc víc. Je tu třetí USB, HDMI, čtečka paměťových karet (SD, MMC, MS, xD). Tím výčet konektorů končí. Není tu nic zásadního, co by chybělo proti konkurenci a mým očekáváním. Těší mě, že se nezapomnělo na digitální obrazový výstup v podobě HDMI.

S rozměry 285 x 210 x 25-35 mm jde o relativně skladné zařízení, které přímo vybízí k častému nošení, sic je jeho hmotnost 1,56 kg mírně vyšší, než je zvykem u konkurence. Napájecí adaptér má výkon 65 W a je to klasický adaptér od větších notebooků (371 g včetně kabeláže). U podobných zařízení naštěstí není tak nutné nosit adaptér stále s sebou, takže jeho velikost bude trápit jen málokoho.

Klávesnice a ovládací prvky

Toshiba zvolila rozložení klávesnice, které je až na pár drobností shodné s tím, které používá na 13“ noteboocích. Výhodou je tak implementace samostatných kláves pro pohyb v dokumentech. PgUp a PgDn si našly místo hned pod Enterem a Home a End jsou v horní řadě vlevo od Insert a Delete.

Bylo nutné provést několik kompromisů. Jedním z nich je několik mírně zúžených kláves vpravo od písmenné části. Druhým je pak přesun klávesy se středníkem (dle českého rozložení) mezi levý Alt a Mezerník a zpětného lomítka od levého Shiftu mezi AltGr a klávesu kontextové nabídky. Zvykat jsem si musel na pozici AltGr, místo kterého jsem i po několika dnech používání mačkal zpětné lomítko. Naopak nezkrácený levý Shift jednoznačně vítám. Zamrzí jen nevyužití celého prostoru základny pro potřeby klávesnice (zleva i zprava je centimetrová mezera).

Zprvu jsem měl z klávesnice mírně stísněný pocit, ale záhy jsem si na ni zvykl a nebyl problém ani při psaní všemi deseti hmatovou metodou. Překvapil mě snad jen velmi mělký stisk, který při rychlejším psaní může obtěžovat. Hlučnost klávesnice při psaní nevybočuje z průměru jiných notebooků. Lze psát tišeji, ale cvakání kláves se zbavit nelze (určitě jsou i tišší klávesnice).

Toshiba používá unikátní způsob nastavení zástupného numerického bloku. Nemá přímý přepínač NumLock. Režim psaní číslic se zapíná pomocí Fn+F11 a režim pohybu v dokumentu pomocí Fn+F10. Pokud stisknu danou kombinaci opakovaně, vybírám, zda je numerický blok aktivní s Fn, nebo bez něj. Není tedy problém nastavit psaní číslic při držení Fn bez nutnosti cokoli dalšího neustále přepínat.

Na to, jak je notebook malý, má poměrně velkou dotykovou plochu Synaptics touchpadu. Touchpad je však dle mého názoru jednou z těch slabších stránek. Proč? Pohybuje totiž s kurzorem velmi trhaně. Připomíná mi to začátky Windows, kdy se kurzor myši překreslil snad jen 20x za sekundu - nějak tak se chová i tento touchpad. Pokud se připojí myš, tak ta už se chová normálně, ale obnovovací rychlost touchpadu nikde nastavit nejde.

Druhou slabinou jsou pak tlačítka pod touchpadem. Plast, kterým jsou překryta, znesnadňuje jejich mačkání. Lze jej totiž mačkat pouze na krajích, a to ještě velmi ztuha. Velká část uprostřed mačkat nejde vůbec.

Hlavní HW parametry

Základní deska je postavena na levnější variantě úsporného čipsetu Intelu – Intel GS40. Taktéž procesor do zmenšené patice je jedním z úplně základních modelů. Volba padla na Intel Pentium U2700 1,3 GHz (Penryn-2M, 800MHz FSB), což je „přejmenované“ Core 2 Solo (architektura je tedy Core 2).

Operační paměti je dostatek. Oba sloty jsou zaplněny moduly o celkové kapacitě 3 GB. Paměť je nejnovějšího typu DDR3. Maximální frekvence modulů 1066 MHz je omezena čipsetem na 800 MHz.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 15 951

Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 10 156

Cinebench 9.5

Rendering (Single CPU): 221

Windows Vista – CPU a RAM

Index dle počtu operací CPU za sekundu: 3,1

Index dle počtu operací RAM za sekundu: 4,9

HWiNFO32 (propustnost paměti): 2592 MB/s

Procesor disponuje pouze jedním výpočetním jádrem, které není na příliš vysoké frekvenci, takže není výsledný výkon v některých aplikacích o tolik vyšší než v případě notebooků s Atomem nebo VIA Nano. Windows 7 je naštěstí nenáročný na výkon procesoru, takže je svižný i na této konfiguraci a v případě běžných kancelářských činností jsem si na nedostatek výkonu nemohl stěžovat.

Asi nejnáročnější je z běžných činností přehrávání HD videa. Videa v 720p dokáže procesor přibližně s 50-80% zatížením přehrát plynule. U Full HD 1080p je mnohem lepší použít k akceleraci funkce grafické karty, zde procesor nemá mnoho šancí.

Výrobce nemusel dbát na omezení velikosti disku stanovená Microsoftem pro zlevněné edice Windows, takže zvolil rovnou kapacitu 320 GB, která by měla většině uživatelů s přehledem stačit. Plotny disku se otáčí standardní rychlostí 5400 rpm a přenosové rychlosti jsou velmi dobré.

HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 185 MB/s

HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 62,6 MB/s

Průměrná přístupová doba: 17,73 ms

Windows Vista – Index přenosové rychlosti: 5,7

Možnosti konektivity odpovídají spíše klasickým mini notebokům s Atomem. K připojení kabelem je přítomen fast ethernet, což znamená rychlost přenosu jen 100Mbit/s. Taktéž Wi-Fi je řešeno levnějším modulem Atheros s podporou pouze 2,4GHz pásma a standardů b/g.

Ačkoli je na předku dioda pro indikaci aktivity 3G modemu, v testovaném kusu žádný takový modem nebyl. Konfigurace s 3G budou dostupné až koncem prosince.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

V lesklém rámu je zasazen 11“ displej s poměrem stran 16:9 a HD ready rozlišením (1366x768). Má lesklý povrch a podsvícení zajišťují LED (diody). V 11" úhlopříčce jde o jeden z těch lepších displejů, neboť má slušný kontrast a nemá přesvětlené barvy. Díky použití diod je bílá barva bez nádechu do jiné barvy a maximální svítivost je slušné úrovni.

Od průměru se displej nijak nevzdaluje v pozorovacích úhlech, které nejsou nijak úchvatné (ale při běžné práci nijak neomezují). Taktéž saturace barev nepřesahuje polovinu spektra NTSC.

Grafické operace řeší jádro Intel GMA X4500 integrované v čipové sadě. Jeho hlavní předností je nízká spotřeba energie, a tedy příznivý vliv na výdrž při chodu na baterie. Technicky je čip na dobré úrovni; podporuje Shader Model 4.0 a DirectX 10. Pouze rychlost je podřízena spotřebě.

Mimo interního displeje je možnost dostat z notebooku obraz prostřednictvím analogového VGA a digitálního HDMI. Kvalita VGA výstupu je na výborné úrovni a testovací 21“ monitor pracoval v nativním rozlišení 1680x1050 bez viditelných chyb v obraze. HDMI má už ze své specifikace omezené rozlišení (resp. datový tok) na 1920x1200.

Testy 3D Mark

3DMark 03: 1631

3DMark 05: 1199

3DMark 06: 624

Windows Vista – grafika

Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 3,5

Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 3,3

Cinebench 9.5

Shading (CINEMA 4D): 259

Shading (OpenGL Software Lighting): 594

Shading (OpenGL Hardware Lighting): 766

OpenGL Speedup: 2,96

V úsporném čipsetu má grafické jádro omezený 3D výkon. Hrubý výkon je pod úrovní GMA X3100 a větší výkon je pouze v aplikacích intenzivně používajících složitějších shader programy. Z 3D her je možné hrát ty starší a méně náročné. Aktuální AAA tituly jsou mimo možnosti tohoto notebooku.

V ostatních multimediálních činnostech grafické jádro nijak neomezuje. Prostředí Aero běží plynule a nechybí ani funkce pro přehrávání moderních formátů používaných pro HD video. Pouze je nutné použít správné kodeky (ty má například MPC Home Cinema). Testovací Full HD (1080p) klip k filmu Terminator Salvation v MPEG4 s 10MB/s bitrate generoval zatížení procesoru jen kolem 20-30%. Přitom bez pomoci grafické karty by si procesor u takového videa ani neškrtl.

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimédia

Reproduktory jsou schovány pod zkosenou čelní hranou. Tím pádem jsou namířeny směrem do země, což vyžaduje položení na rovný povrch, aby se „neucpaly“. To bych však neviděl jako problém. Horší je to s vlastní kvalitou reproduktorů. Ta je opravdu velmi špatná. Ve zvuku chybí cokoli jiného než výšky. Je mi jasné, že od tak malého notebooku jen málokdo očekává kvalitní zvukový projev, ovšem v tomto případě dle mne nabídne lepší kvalitu i průměrný mobilní telefon.

Lépe svou práci odvádí mikrofon ve víku nad displejem a vedle něj umístěná webkamera. Její čip má sice jen 0,3Mpix (640x480), ale zvládá snímat plynule i za velmi špatných světelných podmínek).

Zvukový kodek Conexant v kombinaci s notebookem nabízí pouze vstup mikrofonu a stereofonní výstup pro připojení sluchátek. Mezi funkce navíc patří zesílení basů (možnost nastavení frekvence a zesílení). Prostorový zvuk filmů je možné vyvést pomocí digitální S/PDIF stopy v HDMI výstupu – tuto funkcionalitu zajišťuje grafická karta.

Chlazení a provozní hluk

Toshibě se opravdu vydařil návrh chladicího systému. Přitom výdech na levém boku je poměrně malý a nasávací otvory na spodku jsou pouze v prostoru kolem RAM a taktéž nejsou příliš velké. Při kancelářské práci se z notebooku ozývá pouze zvuk disku, takže je hluk naprosto minimální.

Situace se překvapivě nemění ani při nárazových zátěžích (v profilu Vysoký výkon). K rozjezdu ventilátoru na vyšší rychlosti dochází až v případě dlouhodobé intenzivní zátěži (např. hraní 3D her), ale v takové chvíli není notebook příliš hlučný, takže jej libovolný pracovní ruch spolehlivě přehluší. Nízkou hlučností tento notebook proti konkurenci jednoznačně vyniká.

hodina provozu - mírná zátěž

touchpad = 34,6°C

levá strana pod klávesnicí = 36,3°C

pravá strana pod klávesnicí = 31,1°C

klávesnice vlevo = 31,2°C

klávesnice vpravo = 29,3°C

spodek maximum = 34,3°C (levá polovina)

výdech chlazení = 34,0°C

napájecí adaptér = 33,0°C

hodina provozu - vysoká zátěž

touchpad = 35,6°C

levá strana pod klávesnicí = 33,5°C

pravá strana pod klávesnicí = 31,6°C

klávesnice vlevo = 33,9°C

klávesnice vpravo = 31,1°C

spodek maximum = 40,0°C (pod výdechem ventilace)

výdech chlazení = 46,4°C

napájecí adaptér = 44,0°C

teplota okolí při měření: 23°C

Provozní teploty nejsou vysoké, přestože chlazení je tiché. Vlastně se nijak neliší od konkurence. Vlažná je pouze opěrka levé ruky po delší době provozu. Taktéž spodek je pouze vlažný, takže není problém při práci s notebookem na klíně.

V zátěži je výrazná změna pouze v teplotě spodku základny, která se vyhoupne na hodnotu kolem 40°C. Při dlouhodobé zátěži procesoru je tedy určitě lepší položit notebook na stůl nebo jiný pevný povrch.

Baterie

Aby se do notebooku vešla 6článková baterie, musel být vzadu rozšířen profil základny. Vzadu je sice notebook tlustší, ale aspoň z něj baterie nikde netrčí. Články mají dohromady kapacitu 57 Wh (elektronika hlásí 64 Wh), což v našem standardním redakčním testu* postačilo na 7 hodin a 57 minut provozu. Pokud nechám podsvícení na maximum a zapnu Wi-Fi, dostanu se při běžných kancelářských činnostech na 6 a půl hodiny, což stále velmi dobrý výsledek. Při přehrávání HD filmu v rozlišení 1080p počítejte ještě s poloviční výdrží.

Příkon notebooku

Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení = 11 W

Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení (nabíjení) = 31 W

Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení = 19 W

Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení (nabíjení) = 38 W

Celkový příkon vypnutého notebooku (nabíjení) = 20 W

Nabíjení baterie je pomalejší. Celá baterie se z nuly nabije přibližně za tři a půl hodiny a nezáleží na tom, zda je notebook zapnutý.

BIOS a zabezpečení

Toshiba používá Phoenix SecureCore BIOS. Do jeho nastavení se lze dostat pomocí F2 při startu počítače. Na záložce Display lze potlačit automatické přepnutí výstupu grafiky z interního displeje při startu. Záložka Advanced má voleb víc. Lze tu nastavit regulaci frekvence procesu, vypnout LAN a Wi-Fi/BT. Dále zde jsou nastavení, zda se má notebook probudit při stisku klávesy na klávesnici nebo při nízkém stavu baterie za cílem hibernace. Pro Toshibu je charakteristická funkce USB Sleep and Charge, která po aktivaci drží napětí na jednom z USB portů i po vypnutí notebooku. Klasikou na závěr je nastavení režimu SATA řadiče.

Na možnostech zabezpečení se nezapře zacílení na běžné uživatele. Možnosti vlastně končí u hesel BIOSu (start počítače, nastavení) a hesla pevného disku.

Příslušenství

Volba operačního systému padla na Windows 7 Home Premium, který je nainstalován v 64bit verzi, jak je teď poslední dobou zvykem. Obnova systému je také na disku a lze se k ní dostat přes volbu Opravit počítač při stisku F8 před startem Windows. Uživatelé, kteří si dokoupí externí optickou mechaniku, mohou obnovu systému vypálit na několik DVD pomocí připraveného programu ve Windows.

HWsetup
změna nastavení BIOSu z OS

Toshiba jako typický japonský výrobce na disk instaluje spoustu dalších programů. Některé nepovažuji v žádném případě za užitečné (Windows Live programy, demoverze antiviru, toolbary do prohlížeče,…). Z toho lepšího stojí za zmínku obslužná aplikace webkamery, program pro rozpoznávání obličejů (lze použít místo hesla pro přihlášení do Windows) a program pro konfiguraci nastavení BIOSu (byť zrovna v tomto není moc co konfigurovat).

ECO Utility
ECO utilita

Specialitou, kterou zmíním extra, je program Toshiba ECO Utility. Být úsporný teď frčí a Toshiba nechce být pozadu. Tento program nedělá nic světoborného, pouze dokáže upravit hodnoty nastavení spotřeby v operačním systému. Pro zkušeného uživatele je to sice k ničemu, ale pro začátečníky to smysl má. Zkušenějšího uživatele aspoň potěší pěkný měřič spotřeby (odběr z baterie). Lze tak rychle vidět, jaké činnosti a programy zvyšují celkovou spotřebu.

Ceny a záruka

Pro český trh je dodávána pouze testovaná konfigurace, a to s doporučenou koncovou cenou 12 990,- Kč bez DPH (15 458,- Kč s DPH), na výběr je červená a černá varianta.
Koncem prosince se má do prodeje dostat i konfigurace s 3G a doporučenou koncovou cenou 14 490 Kč bez DPH (17 243 Kč s DPH), opět s možností červené nebo černé varianty.

Stejně jako ostatní zde prodávané modely z řady Satellite má záruku typu carry-in (dopravu notebooku do servisu zajišťuje uživatel) po dobu dvou let, lze objednat svoz do servisu kurýrem zdarma.

Závěr

Nejmenší přírůstek do rodiny Satellite se jednoznačně povedl. Tvoří velmi dobrý kompromis mezi klasickým notebookem (velký disk/paměť, schopnost přehrávat i HD video) a mini-notebookem (malé rozměry, dlouhá výdrž na baterie). Pro některé uživatele bude obrovským plusem, že klávesy pro pohyb v dokumentech jsou samostatné a nepotřebují k činnosti držení Fn. Kdo má zkušenosti s malými notebooky, ten jistě ocení kvalitně provedené chlazení, které umožňuje nechávat při kancelářské práci ventilátor většinu času vypnutý (bez vysokých teplot).

Jako menší vadu na kráse vnímám pružnější plasty v prostoru opěrek rukou a touchpadu. Nepovažuji to za velký problém, protože při běžné práci si toho uživatel ani nevšimne. Mnohem více mi vadil touchpad, který pohybuje kurzorem trhaně (proti myši a jiných touchpadům) a který má velmi nešikovně zpracovaná tlačítka s tuhým stiskem. Při občasném nenáročném použití touchpad poslouží, ale na dlouhodobější práci doporučuju dokoupit nějakou menší optickou myš. Pokud odhlédnu od tohoto nedostatku, vidím velmi dobrý notebook, který ve mně zanechal značně pozitivní dojmy v porovnání s konkurencí v této úhlopříčce (zejména kvůli dobře zpracovanému chlazení).

Klady a zápory

+ plnohodnotná klávesnice (PgUp/PgDn/Home/End bez použití Fn)
+ velmi tiché a účinné chlazení

- měkčí konstrukce v některých místech
- sekaný pohyb kurzoru při použití touchpadu

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.