RECENZE: Sony Vaio VPCEC2M1E/WI - domácí univerzál

14. 10. 2010 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Miroslav Hoffmann

Dnes testovaný notebook patří mezi klasické domácí multimediály střední třídy, navíc je obdařen velkou úhlopříčkou. Za doporučenou koncovou cenu pod 20 tisíc Kč bez DPH je k dispozici dvoujádro od Intelu, mainstreamová grafika ATI a 500GB pevný disk - to vše zabalené v tenkém, barevně originálním šasi.

Základní popis

Hned na začátek bych rád upozornil, že testovaný kus je tzv. 'sample' a ne finální verze výrobku. To by samo o sobě nevadilo - samply se testují docela často, někdy se ale jejich HW konfigurace liší od prodejní verze (což je i případ tohoto notebooku) či se u nich mohou objevit některé nedostatky, které budou u prodejních kusů odstraněny

Víko přístroje tvoří jednolitá plastová plocha se stříbrným nástřikem a vzhled je tak 'narušen' pouze chromovým nápisem Vaio. Díky designu víka a tenkému profilu celého notebooku vypadá tento 17,3'' kousek ještě o něco větší, než ve skutečnosti je. Kolem obvodu základny se vine stříbrný proužek v barvě víka, ale spodní polovina základny je již vyrobena z černého matného plastu. Ani zde toho k vidění moc není - kromě otvorů pro přísun čerstvého vzduchu jsou zde pouze dvě krytky. Pod jednou jsou ukryty moduly RAM, druhá skrývá dvě pozice pro pevný disk (osazen je však pouze jeden), přímý přístup k chlazení tu není. Pohled na zavřený přístroj tedy ve většině lidí emoce asi nevyvolá, vzhled je jednoduchý až nudný (pro někoho zápor, pro mě plus). O něco zajímavější je to však po odklopení víka, zejména díky kombinaci bílé a stříbrné barvy. Bílé opěrky zápěstí jsou z hladkého lesklého plastu (piano white? :-)) na který se dobře chytají otisky, zvolená barva ale nedá šanci je zpozorovat. Plocha touchpadu je společně s opěrkami tvořena jedním kusem plastu, samotný touchpad je ale naštěstí v prohlubni pod úrovní palmrestu - na rozdíl od notebooků, kde jsou opěrky i touchpad jedna rovná plocha, se tedy dá dobře najít i po hmatu. Klávesnice je umístěna v bloku z bílého plastu (tentokrát už matného) a je stejně jako touchpad pod úrovní zbývajících částí základny, nemělo by tedy docházet k obtisknutí kláves do displeje. Nad klávesnicí je matný stříbrný pruh, do nějž je vlisována textura pouze se tvářící jako perforace - na dvou místech je ale perforace skutečná a pod otvory se ukrývají dva reproduktory. Lesklý displej je obklopen poměrně tenkým stříbrným rámečkem taktéž z matného plastu.

Design notebooku se mi celkem zamlouvá, přestože je z venku v podstatě nezajímavý. Pro mě je to ale spíše plus - raději jednoduchost, než dělat vzhled zajímavý za každou cenu (i když v Sony by s tím asi problém neměli, design jim jde). Vnitřek je zajímavější, naštěstí tak akorát. Bílá se stříbrnou není zatím ještě příliš okoukaná kombinace.

Ze zpracování a materiálů dnes příliš nadšený nejsem, ačkoli samotné plasty jsou ve většině případů docela tvrdé a pevné. Otázkou je, jak moc se bude (či nebude) lišit zpracování prodejních kusů. Velká plocha víka samozřejmě pruží a je znát, že tento přístroj má být spíše náhradou desktopu než mobilním strojem. Více než víko mě však zklamala základna, její torzní tuhost je vcelku malá, při manipulaci s notebookem se kroutí a linou se z ní docela podezřelé skřípavo-vrzavé zvuky. Důvodem je pravděpodobně malá tloušťka základny a její slabé vyztužení. Dnes je však řeč o běžném domácím modelu a ne o drahé pracovní stanici, takže se dá leccos odpustit. To už se ale nedá říct o rámečku displeje, který by si lepší zpracování zasloužil v každém případě. Je opravdu velmi měkký a 'vycvaknout' ho ze své pozice nedá žádnou práci. Třešničkou na pomyslném dortu je podsvícení displeje, které v šeru místy prosvítá skrz stříbrnou plochu víka - to ale za opravdovou vadu nepovažuji, spíš mě to jen překvapilo. Jak tedy celkově zpracování shrnout? Pokud bude notebook většinu času na stole, většina ze zmíněných negativ nebude pravděpodobně činit potíže, při přenášení a manipulaci ale doporučuji opatrnost. Je vidět, že vyrobit velký, relativně tenký a levný notebook, který bude zároveň pevný, je asi těžké.

Maximální úhel otevření displeje zaklápějícího se za základnu činí zhruba 135°, v případě velkého notebooku je tato hodnota dostačující. Vzhledem k rozměrům se při vibracích nevyhne 'pohupování', svou polohu ale drží s jistotou. Aby tomu tak bylo, jsou klouby displeje poměrně tuhé a v kombinaci s poměrně lehkou základnou nedovolí otevření jednou rukou.

Zadní strana domácích notebooků již standardně žádné konektory neobsahuje a tento není výjimkou. Strana přední hostí úplně vpravo standardní audiokonektory a na opačné straně pak čtečky paměťových karet - jedna je pro firemní Memory Stick, druhá pro SD/MMC. Neznám přesný důvod, proč Sony často osazuje čtečky dvě, ale rozhodně to je spíše výhoda. Na pravé straně nalezla své místo optická mechanika, tři USB a Kensington Lock, zbytek je soustředěn na straně levé. Směrem od uživatele je tu ExpressCard (34mm), eSATA/USB, HDMI, analogové VGA a výdech chlazení, za ním pak RJ45 (Ethernet) a napájecí konektor. Z výčtu vyplývá, že většině uživatelů rozhraní asi chybět nebudou, u tak velkého přístroje ale nerozumím osazení rozhraním ExpressCard v menší verzi - místa je tu dost i na tu větší (54mm). Opět detail, kterým by však výrobce uspokojil uživatele obou typů ExpressCard. Úplně spokojený nejsem ani s rozložením konektorů - nelíbí se mi audiokonektory na přední straně a zbylá rozhraní jsou zbytečně namačkána k sobě, což se negativně projevuje na ergonomii.

S indikačními prvky jsem však u Sony tradičně spokojen - žádný důležitý tu nechybí, neoslňují ani ve tmě a mají dle mého názoru nejvhodnější barvy - tradiční zelenou a oranžovou. Na přední hraně základny se nachází indikace činnosti pevného disku, čtečky karet, bezdrátových sítí a stavu baterie, kontrolky zámků klávesnice jsou vpravo pod displejem. Další LED patřící webkameře je umístěna vedle objektivu a pokud nebudu počítat indikátor v optické mechanice, zbývá již jen podsvícené tlačítko zapnutí notebooku, které je v pravém horním rohu základny.

17,3'' notebooky nebývají až na výjimky vhodné k častému přenášení, ať už kvůli rozměrům a hmotnosti, nebo nižší mechanické odolnosti velkého šasi - rozměry tohoto konkrétního jsou 409 x 274 x 32 milimetrů, hmotnost činí 3,3 kg. K mobilitě nepřispívá ani slabší baterie (i když samotná výdrž tak špatná není), cestování s adaptérem je tak spíše nutností. Pokud se uživatel do takové situace dostane, 90W model potěší alespoň svými až překvapivě malými rozměry a hmotností. Přesto bude notebooku nejlépe na stole v blízkosti zásuvky, případně při transportu na sedadle automobilu.

Klávesnice a ovládací prvky

Šasi 17,3'' notebooku nabízí dostatek prostoru pro velkou chiclet klávesnici i s numerickým blokem. Klávesy jsou vyrobeny z bílého plastu a potisk jednotlivých tlačítek je zhotoven tmavě šedou barvou. Sekundární volby funkčních kláves jsou také v šedé, ale ve světlejším odstínu. Nejkontrastnější barvou by k bílým klávesám samozřejmě byla černá, chápu ale výrobce, že by to mělo vliv na design - černá by se tolik nehodila ke stříbrným částem počítače. Zvolený odstín se však v šeru začíná ztrácet a popisky vyvedené ve světle šedé se stanou téměř neviditelnými. K rozložení jednotlivých kláves bych u 15,6'' notebooku neměl téměř žádné výhrady, na tomto velkém přístroji by to ale mohlo být o něco lepší. Výtku mám k malému levému Shiftu a kursorovým klávesám s již tradičně zmenšenou velikostí, ta největší výtka ale směřuje k nezřetelně oddělenému numerickému bloku - v praxi ho pravděpodobně budete 'používat' častěji, než byste opravdu chtěli. Všechny tyto ústupky designu na úkor ergonomie zamrzí o to víc, že je tu na vše dostatek místa. Klávesnici jako takovou musím ale pochválit, píše se na ní velice dobře. Pohyb kláves je tichý s ideálním odporem, k prohýbání téměř nedochází. Sony prostě chiclety umí. Jen doplním, že na testovaném samplu nejsou české popisky, v prodejní verzi ale samozřejmě budou.

Sony ve svých laptopech často používá touchpady Alps, které se občas potýkaly s mírně trhanějším pohybem kursoru, nebo jeho zpožděním. Zde se ale nic takového nekoná, pohyb je plynulý a bez zpoždění. V určitém úhlu a intenzitě okolního světla je zpočátku obtížnější touchpad vizuálně lokalizovat, protože je i s opěrkami zápěstí vyroben z jednoho kusu bílého plastu. Je však umístěn v prohlubni a má povrch s plastickou texturou, po hmatu se dá tedy najít dobře. Touchpad podporuje základní multidotyková gesta a jeho dvě tlačítka mají příjemný a jistý chod a jsou také ukázkově tichá.

Na notebooku je k nalezení několik mechanických tlačítek, dotykovým, k jejichž použití velký domácí notebook svádí, se v Sony vyhnuli. Obvykle nejsem příznivcem různých multimediálních tlačítek, výjimečně ale musím uznat, že do tohoto notebooku by se nějaká samostatná (ať už v mechanickém či dotykovém provedení) k ovládání přehrávačů hodila. Výrobce šel ale cestou jednoduchosti, která má také něco do sebe. Kromě tlačítka zapnutí a posuvného přepínače bezdrátových sítí nalezneme nad klávesnicí tři ovládací prvky, které však mají více funkcí podle toho, jestli je notebook zapnutý, nebo vypnutý. První tlačítko s nápisem ASSIST spustí ve vypnutém stavu obnovu systému a v zapnutém aplikaci Vaio Care, VAIO má funkci pouze jednu - pokud je notebook v provozu, spustí Vaio Media Gallery. Poslední tlačítko WEB jsem si nechal na konec, je totiž nejzajímavější. Pokud je přístroj zapnutý, spustí toto tlačítko webový prohlížeč, ve vypnutém potom tzv. Splashtop, což je prostředí na bázi Linuxu, vytvořené stejnojmennou firmou. Tento jednoduchý systém používá mnoho výrobců pod svými vlastními názvy (Asus, Acer, Lenovo, HP...) a jeho hlavní součástí je webový prohlížeč vycházející z Firefoxu. Největší devizou je tedy procházení internetu a z toho vyplývajících činností bez spuštění hlavního operačního systému. Bohužel se mi během krátkého zkoušení nepodařilo zjistit jak (a jestli vůbec) lze regulovat jas displeje - ten v prostředí Splashtop svítil stále na plno. Od stisknutí tlačítka WEB uplyne cca 25 sekund do doby, než lze začít prohlížeč používat. Doba je to podstatně kratší, než jakou trvá naběhnutí hlavnímu systému, zrychlení bych si i tak dokázal představit. Vypnutí je naopak bleskové - v žádném případě nepřesáhne 5 sekund, notebook je vypnutý v průměru za 3 až 4 sekundy.

Hlavní HW parametry

Díky odlišné konfiguraci testované a prodejní verze to dnes s popisem hardwaru tak jednoduché nebude, o to více ale kapitolu zkrátím. Sample i prodejní verze jsou postaveny na čipsetu Intel HM55, procesory jsou však rozdílné. V testovaném notebooku je Intel Core i3-330M (2,13GHz), prodejní verze obsahuje mírně výkonnější i3-350M (2,27GHz). Oba procesory podporují většinu pokročilých funkcí výrobce včetně Hyper-Threadingu (2 jádra, 4 aplikační vlákna), mezní TDP je stanoveno na 35 W (včetně grafiky, která je však v tomto modelu deaktivována). Turbo Boost zde ale nenajdeme - musíme si tedy vystačit se základní frekvencí. Procesory podávají dostatečný výkon pro běžnou i multimediální činnost a rozdíl je mezi nimi opravdu jen v pracovní frekvenci - prodávaná verze laptopu bude tedy rychlejší o nějakých 6-7%.

specifikace čipu

Přístroj je vybaven dvěma 2GB moduly RAM, celkové množství jsou tedy 4GB. 8GB je potom maximum, které je možné do dvou modulů osadit. Paměti jsou typu DDR3 a pracují na frekvenci 1066MHz.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 26 231
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 13 768

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 75 907
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 48 590

Cinebench 9.5

• Rendering (Single CPU): 450
• Rendering (Multiple CPU): 991
• Multiprocessor Speedup: 2,20

Cinebench R10

• Rendering (Single CPU): 2918
• Rendering (Multiple CPU): 6723
• Multiprocessor Speedup: 2,30

Windows 7 – CPU a RAM

• Index dle počtu operací CPU za sekundu: 6,2
• Index dle počtu operací RAM za sekundu: 5,9
• HWiNFO32 (propustnost paměti): 5380 MB/s

Pevný disk Samsung má kapacitu 500 GB a plotny se točí rychlostí 5400 otáček za minutu. Papírové parametry nejsou ničím zajímavé, samotná rychlost dosahuje dnešního dobrého průměru. Zajímavějším údajem je již zmíněná druhá pozice na pevný disk. Ačkoliv se tím výrobce nikde nechlubí, mělo by být možné další disk osadit - celková velikost úložného prostoru by pak mohla být klidně více než 1 terabyte. Jak je vidět na snímku v galerii, rozšíření kapacity nespočívá v pouhém přidání druhého disku - kontaktování výrobce (či spíše servisu nebo specializovaného obchodu) se pravděpodobně nevyhnete. Minimálně teoretická možnost přidání disku tu však je.

Ve velkém notebooku nemůže chybět optická mechanika. Tento už nepatří do úplně nejlevnější kategorie a je od Sony, očekával bych zde tedy (hlavně z hlediska lepšího prosazení se formátu) alespoň Blu-ray Combo (čtečku). Mechanika však umí 'pouze' DVD, což ale osobně vlastně ani za nevýhodu nepokládám - neznám nikoho, kdo by si Blu-ray disky kupoval, nebo alespoň půjčoval. Tedy klasické kolečko - mechanik a médií se prodává málo, protože jsou relativně drahé a drahé jsou proto, že se jich prodává málo. K masovému rozšíření Blu-ray už tedy podle mě ani nedojde a navíc se množí úvahy o tom, že s koncem Blu-ray přijde i konec optických médií jako takových.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 153,18 MB/s
• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 70,8 MB/s
• Průměrná přístupová doba: 16,7 ms
• Windows 7 – Index přenosové rychlosti: 5,9

Komunikaci má na starost gigabitová síťová karta Marwell Yukon, bezdrátová varianta Wi-Fi podporuje pásma b/g/n a linuxové hračičky potěší tím, že je od Atherosu (AR9285) - je však možné, že v prodejní verzi notebooku se objeví jiný čipset. Testovaný sample neměl vestavěný Bluetooth, v zakoupeném přístroji ho ale samozřejmě ve verzi 2.1 + EDR najdete.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

Lesklý, 17,3'' displej SNY06FA dává již podle názvu tušit, že jeho výrobcem je samotné Sony, o to víc jsem byl tedy zklamaný špatnými vertikálními pozorovacími úhly - najít polohu, při které budou mít barvy (především černá a další tmavé barvy) stejný odstín po celém povrchu displeje je v podstatě nemožné. U běžného notebooku bych prostě řekl, že se jedná (bohužel) o dnešní standard, tento kousek má být ale takovým přenosným kinem, větší přísnost je tedy na místě (s příslovečnou slzou v oku vzpomínám na téměř legendární X-black displeje se dvěma lampami). Abych však jen nekritizoval - HD+ (1600 x 900) rozlišení je na 17,3'' displeji tak akorát a pochválit musím také příjemné a přirozené barvy. Kladem je také velmi silné LED podsvícení, které je schopné téměř 'vypálit' oči i přes den, přes lesklý povrch displeje je díky tomu možné pracovat i venku na denním světle. Přestože konkurence je na tom s pozorovacími úhly podobně jako dnes testované Vaio, od SONY bych očekával trošku více.

O grafické kartě se dnes nebudu nijak rozepisovat - Intel HD v procesoru je deaktivovaná a v testovaném kusu je tak k dispozici pouze dedikovaný ATI Mobility Radeon HD 5470 s 512MB GDDR3 paměti. Výkon na úrovni dva roky starého lepšího mainstreamu dovolí hraní většiny dnešních her, ne však v nativním rozlišení displeje či s vysokými detaily. Aby to alespoň částečně možné bylo, je v prodejní verzi notebooku karta také sice z mainstreamu, tentokrát ale z dnešního. Konkrétně se jedná o ATI HD 5650 s 1 GB paměti, výsledný výkon tedy bude někde kolem 60% nad Radeonem 5470.

specifikace grafického čipu

Testy 3D Mark

• 3DMark 01: 21 707
• 3DMark 03: 10 102
• 3DMark 05: 6778
• 3DMark 06: 4116

Windows 7 – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 5,0
• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 6,2

Cinebench 9.5

• Shading (CINEMA 4D): 480
• Shading (OpenGL Software Lighting): 1518
• Shading (OpenGL Hardware Lighting): 3706
• OpenGL Speedup: 7,71

Cinebench R10

• Shading (OpenGL Standard): 3876

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimédia

Stejně jako jsem se pozastavil nad pozorovacími úhly notebooku koncipovaného převážně ke konzumaci multimediálního obsahu, musím to udělat znovu. Vestavěné reproduktory mají zvuk, který bych v kategorii běžných (levných) nebo firemních strojů označil za průměr, v rámci velkých multimediálů se však jedná o velmi neuspokojivý výsledek. Plochý a nevýrazný zvuk je při vyšších hlasitostech doprovázen silným zkreslením, shlédnutí celého filmu nebo poslech hudby bez připojených sluchátek nebo externích reproduktorů (což by mohl být základní požadavek) je tak možný pouze pro uživatele s nízkými nároky na kvalitu reprodukce.

Notebook samozřejmě obsahuje také webkameru s mikrofonem umístěným v blízkosti objektivu. Kamera umí video v rozlišení 640 x 480 pixelů a fotky velikosti 1280 x 960. Toho je však dosaženo interpolací, kvalita je tedy ve vysokém rozlišení špatná - jak vypadá interpolace v praxi můžete vidět po kliknutí na náhled fotografie. Jen doplním, že činnost webkamery je indikována malou LED zelené barvy, jejíž světlo je velmi decentní a vůbec neoslňuje ani za úplné tmy.

pro plnou velikost klikněte na obrázek

Chlazení a provozní hluk

Chlazení je řešeno klasickým okruhem tak, jak to má naprostá většina prodávaných notebooků. Vzhledem k velikosti šasi a komponentám, které se vyskytují i v noteboocích o velikosti 13 palců je jasné, že ventilátor se příliš nenadře. Chlazení je tedy velmi tiché v klidu i zátěži a teplota součástek je zároveň poměrně nízká. Otázkou je, jak bude vše fungovat v prodejní verzi, kde je výkonnější procesor a grafika. Osobně si ale myslím, že hluk i teploty zůstanou téměř beze změny. Trochu si ale musím postěžovat na zvukový projev ventilátoru, který může přes svůj tichý chod obtěžovat. Jeho otáčky se totiž nemění skokově (jak je to u většiny přenosných počítačů), ale plynulou křivkou a ventilátor navíc reaguje na sebemenší zatížení počítače. Mě osobně je příjemnější konstantní (třeba i vyšší) rychlost větráku, než její neustálé kolísání. Povrch notebooku je ale chladný i při menší zátěži, např. sledování filmu s přístrojem položeným na těle nečiní žádné problémy.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 30°C
• levá strana pod klávesnicí = 27°C
• pravá strana pod klávesnicí = 29°C
• klávesnice vlevo = 29°C
• klávesnice vpravo = 27°C
• spodek maximum = 31°C (ve středu levé poloviny základny)
• výdech chlazení = 31°C
• napájecí adaptér = 38°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 33°C
• levá strana pod klávesnicí = 30°C
• pravá strana pod klávesnicí = 30°C
• klávesnice vlevo = 32°C
• klávesnice vpravo = 29°C
• spodek maximum = 36°C (ve středu levé poloviny základny)
• výdech chlazení = 40°C
• napájecí adaptér = 45°C

teplota okolí při měření: 22°C

Při kancelářské práci se větrák téměř netočí, přesto jsou teploty příjemně nízké - CPU 40-45°C, grafika 40-45°C a pevný disk 32°C. V pořádku jsou i maximální teploty dosažené během hodinové zátěže, konkrétně u procesoru a grafiky to bylo cca 60°C, teplota disku se nezměnila.

Baterie

Akumulátor má na takto velký notebook poměrně nízký výkon 39Wh, proto jsem byl z výdrže příjemně překvapený. V redakčním testu* se přístroj vypnul přesně po 3 hodinách a 45 minutách, což v této kategorii není vůbec špatný výsledek. Je však nutné počítat s tím, že prodejní konfigurace vydrží o pár (desítek?) minut méně. Napájecí adaptér s výkonem 90W je vzhledem ke konfiguraci v samplu mírně naddimenzovaný, má to ale svou výhodu - nabití trvá stejnou dobu ať už je notebook vypnutý, nebo ho zatížíte hraním hry - v obou případech je čas 2 hodiny a 15 minut. Podobné by to mělo být i v 'ostré' verzi, výkonová rezerva je dostatečná.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nejnižším výkonovém vytížení = 13-14W
• Celkový příkon při středním výkonovém vytížení = 22W
• Celkový příkon při vysokém výkonovém vytížení = 50W
• Celkový příkon při vysokém výkonovém vytížení + nabíjení = 72W
• Celkový příkon vypnutého notebooku (nabíjení) = 22W

BIOS a zabezpečení

Do BIOSu se vstoupí klávesou F2 stisknutou ihned po startu, žádné pokročilejší volby zde ale nenajdeme. Nastavit je možné zapnutí/vypnutí virtualizace, použití šetřících stavů procesoru (C3/C6), či prioritu bootovacích zařízení (boot je možný i ze sítě). Z hlediska zabezpečení notebook disponuje standardem domácích přístrojů, postačit tedy musí uživatelské heslo a zaheslování BIOSu, čtečka otisků prstů či TPM čip zde není.

Příslušenství

K testovanému samplu žádné nadstandardní příslušenství nebylo a téměř jistě nebude žádné ani v prodejním balení, očekávejte tedy samotný přístroj s napájecím adaptérem a papírovými informačními letáčky. Ještě před několika dny bylo alespoň možné získat po registraci myš Vaio v hodnotě 1500 Kč, akce však již bohužel skončila. Obraz operačního systému Windows 7 Home Premium v 64 bitové verzi je uložen na pevném disku, dodávaným nástrojem lze provést zálohu na DVD. Výrobce se snaží nezkušeným uživatelům ovládání systému ulehčit pomocí spousty firemních utilit, některé však zbytečně suplují funkce samotných Windows, což v lásce příliš nemám. Občas se pak stane, že si v systému něco nastavíte, ale firemní utilita nastavení 'přebije', ač jste ji třeba nikdy nepoužili. Samozřejmostí je také řada trial verzí komerčních programů (MS Office, McAfee atd.) - těm se dá v konzumním segmentu vyhnout snad jedině zakoupením notebooku bez komerčního OS, na výběr jich ale moc není.

Vaio Care

Ceny a záruka

Prodejní verze testovaného notebooku s Intel Core i3-350M, ATI Mobility Radeon HD 5650, 500GB pevným diskem, 4GB RAM a Windows 7 Home Premium má doporučenou koncovou cenu stanovenou na 19 158 Kč bez DPH (22 990 Kč s DPH), jiné konfigurace nejsou k dispozici. Záruční doba v délce 24 měsíců je mezinárodní, a to i při nákupu na IČO, rozšířená záruka není pro tento model k dispozici.

Závěr

Notebook svého budoucího majitele určitě osloví příjemným, vzdušným designem - tenké tělo kombinující bílou a stříbrnou se bude na stole jistě dobře vyjímat. Pochvalu si zaslouží také tiché chlazení a poměrně slušná výdrž na akumulátor. Ani celkový výkon nebude v prodejní verzi vzhledem k ceně špatný, i když pokud se budeme bavit pouze o poměru cena/výkon, najdou se samozřejmě lepší notebooky. Záporů je tu však také dost, otázkou je, jak na tom budou "ostré" prodejní kusy. Pominu-li nižší torzní tuhost šasi (přístroj je určený převážně na stůl) a nezdravé zvuky linoucí se z jeho útrob, podsvícení displeje podivně prosvítající skrze překryvný plast víka a další 'maličkosti', stále tu zůstávají dva zásadní nedostatky. Špatné pozorovací úhly jinak poměrně příjemného displeje se vzhledem k ceně možná ještě dají omluvit, ale k nekvalitnímu ozvučení není žádný důvod.

Testované Vaio je tedy vhodné jako taková základní multimediální náhrada desktopu. Na úhlopříčce 17,3'' se v kombinaci s HD+ rozlišením pracuje i delší dobu poměrně dobře, až na pár detailů je dobrá také klávesnice. Vzhledem k výše zmíněným kompromisům si ale v případě vyšších ambicí na zvukovou i vizuální reprodukci jen se samotným notebookem pravděpodobně nevystačíte, přídomek 'přenosné kino' se k němu úplně nehodí.

Klady a zápory

+ tiché chlazení
+ dobrá klávesnice
+ neotřelý design

- nižší tuhost šasi a nepřesvědčivé zpracování (možné potíže před produkčního vzorku)
- špatné pozorovací úhly displeje
- v rámci segmentu nevyhovující zvuk

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip