RECENZE: Toshiba Tecra M11 - do práce v černém

8. 7. 2010 06:44    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Toshibu zná většina lidí spíše jako výrobce lesklých multimediálních notebooků. Tento výrobce však má i řadu určenou pro podnikový sektor a nazývá ji Tecra. Dnes recenzovaný 14" model je typickým zástupcem této řady - má konektor pro připojení dokovací stanice, matný povrch a pevnější konstrukci. Pod kapotou dřímá procesor Core i5 doplněný 4 GB RAM a entry-level dedikovanou grafickou kartou NVIDIA.

Základní popis

Toshiba má s výrobou notebooků desítky let zkušeností a byly časy, kdy notebooky právě tohoto výrobce byly světově nejrozšířenější. Samotná řada Tecra má mnoho let tradice a označuje notebooky určené do korporátního sektoru.

V současné době čítá tato řada (na našem trhu) tři aktuální modely. V úhlopříčce 15,6“ jsou modely S11 a A11, kdy S11 je verze s plnou výbavou a A11 je levnější s jednodušší konfigurací, bez digitálního výstupu na monitor, bez sériového portu a bez mini-joysticku. V úhlopříčce 14,0“ je jen model M11, který je zmenšenou obdobou S11, a kromě displeje se liší pouze chybějícím sériovým portem.

V rámci multimediálních notebooků používá Toshiba snad nejlesklejší povrchy ze všech výrobců. V případě modelů Tecra jsou však takové povrchy nežádoucí, takže je notebook kompletně matný, což je velmi praktické. Přestože byly modely dřívějších generací stříbrné, nová generace se vrátila zpět k černé barvě. Tu měly Tecry někdy od přelomu tisíciletí. Další změnou je povrchová úprava s hrubým vzorkem, kterou ocení všichni ti, kterým se více potí ruce.

Ač jsem nakloněn vzhledu business notebooků, Tecra M11 mě svým vzhledem příliš nenadchla. Použité zaoblení tvarů v kombinaci plastovým tělem mi spíše evokuje value line modely z nejnižšího cenového spektra. Když k tomu připočtu tlustý okraj kolem LCD (zejména nahoře a dole) a kýč v podobě imitace chromu (nástřik na plastu) na tlačítkách touchpadu, nejde o notebook, který by dokázal vzhledem nějak výrazně zaujmout. Na druhou stranu v segmentu pracovních notebooků to není problém a prioritou jsou úplně jiné vlastnosti.

Ač jsou po celém povrchu použitý výhradně plasty, uvnitř základny jsou slitinové díly výrazně zpevňující konstrukci. Díky tomu lze notebook zvednout otevřený za roh základny, aniž by docházelo k jejímu kroucení. Stabilní je také klávesnice, která se neprohýbá ani při silnějším zatlačení prstem. U displeje je situace odlišná a kovové výztuhy jsou pouze na bocích (tam je má každý notebook). Víko je tedy náchylnější ke kroucení a při zatlačení z vnější strany na některá místa je viditelné vlnění obrazu na LCD. Zatímco k odolnosti základny nemám žádných výhrad, displej je odolností spíše na úrovni levných notebooků pro domácí použití.

Víko je v zavřeném stavu drženo magneticky a chybí jakékoli mechanické zámky. Klouby naštěstí nekladou zbytečně velký odpor, a tak není problém s otevíráním notebooku jednou rukou. Klasické řešení konstrukce kloubů umožňuje vyklopení displeje až do úhlu 180°.

Na celém notebooku je jen naprosté minimum svítících prvků. Z pohledu uživatele je vidět jen pět malých indikačních diod na čelní straně základny. Pokud jste někdy viděli nějakou Toshibu (byť třeba 15 let starou), bude vám funkce diod ihned jasná. Postupně zleva diody ukazují zelenou nebo žlutou barvou připojení napájecího adaptéru, zapnutí notebooku, nabíjení baterie a práci paměťových zařízení (disk, paměťová karta). Diody nesvítí příliš intenzivně, takže neruší ani při práci v noci.

Poněkud nešikovně jsou ukryty další dvě indikační diody na zkosené části čelní hrany, kam není při běžné pracovní poloze vidět. Ty pro změnu slouží k informování o aktivních bezdrátových technologiích (vedle nich je hardwarový vypínač bezdrátového vysílače).

Po stránce výbavy Tecra M11 nijak nezaostává za konkurencí ve své třídě. Na čelní straně se nachází čtečka paměťových karet (SD, MMC, MS, xD). Levý bok je postupně osazen čtečkou bezpečnostních karet SmartCard, mini-DisplayPortem a kombinovaným konektorem eSATA/USB. Pravý bok má pro změnu konektory zvukové karty, slot ExpressCard 34 a za optickou mechanikou ještě USB. V zadní části najdete mimo baterie, která zabírá většinu prostoru, ještě poslední konektory v podobě napájení, VGA, LAN a posledního (třetího) USB.

Zajímavou specialitkou je použití mini-DisplayPortu, který v noteboocích doposud používal pouze Apple. V praxi to znamená, že k digitálnímu připojení externího monitoru si budete muset koupit redukci na klasický DisplayPort (případně DVI). Důvod použití zmenšené verze mi není jasný, protože na těle notebooku je místa dost a konektor standardní velikosti by se sem s přehledem vešel.

Tělo notebooku má v zavřeném stavu rozměry 350 x 243 x 37 mm a váží 2,45 kg. Většina konkurenčních business notebooků s úhlopříčkou 14“ se drží pod hranicí 2,4 kg, takže Toshiba patří k těm těžším, ale nejde o nijak zásadní rozdíl.

Přibalený napájecí adaptér má výkon 75 W a dohromady s kabeláží váží 488 g.

Klávesnice a ovládací prvky

Použité rozložení klávesnice je pro Toshibu typické a nemám k němu žádné výhrady. Žádné klávesy nechybí a žádné ani nemusely být výrazně zmenšeny. Mezerník je velký, funkční klávesy v horní řadě jsou rozděleny do bloků po čtyřech a klávesy pro pohyb v dokumentech i kurzorové šipky jsou odděleny mezerou. Vše se dá tedy na klávesnici rychle najít i poslepu.

Klávesy samotné mají mezi sebou jen minimální mezery a jejích spodní hrana je příjemně zakulacena. Pro příjemné psaní jsou však důležité jiné vlastnosti a ani v těch není, co vytknout. Klávesy mají velmi příjemný stisk a při mačkání je naprosto přesně cítit zlom, kdy klávesa začne reagovat. Díky tomu lze na klávesnici psát tak, aby se ruce co nejméně namáhaly. Kdo už někdy měl něco s rukama, přesně ví, o čem mluvím. Za tuto klávesnici se Toshiba rozhodně nemusí stydět ani v rámci business segmentu (kde bývá obecně kladen na klávesnice větší důraz).

Jestli mám něco na Toshibách rád, je to určitě způsob přepínání zástupného numerického bloku pomocí Fn+F10 a Fn+F11. Pomocí těchto zkratek lze rychle nastavit jeden ze čtyř režimů funkčnosti, které se liší tím, zda se píší číslice, nebo jde o režim pohybu v dokumentu a zda je numerický blok přístupný ihned, anebo jen při držení Fn klávesy. Na své si tedy přijdou ti, kteří musí častěji zadávat číselné informace, ale zároveň nechtějí větší notebook se samostatným numerickým blokem.

Na rozdíl od multimediálních řad nejsou nad klávesnicí žádné dotykové senzory s podsvícenými ikonami. Místo toho padla volba na klasická tlačítka (která jsou beztak nejlepší). Mimo vypínače se nad klávesnicí nachází tlačítka pro přepnutí do ekologického režimu, pro připojení projektoru (funkce jako při stisku Win+P) a k regulaci hlasitosti zvukového výstupu.

Ačkoli mají všechny funkce Fn příjemnou grafickou odezvu zprostředkovanou programem Toshiba Flash Cards (s popiskami v češtině), regulace hlasitosti nemá žádnou grafickou odezvu, takže změnu poznáte jen hrubě pomocí ikony v pravém dolním rohu u hodin.

K polohování kurzoru je Tecra M11 vybavena touchpadem i páčkovým zařízením zvaným AccuPoint (obdoba trackpointu) a dohromady své řešení nazývá DualPoint. Hardware obou zařízení je od společnosti Alps a Toshiba si pouze upravila ovladače pro své potřeby.

Dotyková plocha touchpadu má příjemně hladký povrch a je výrazně zapuštěná. Tlačítka pod ní mají povrch s imitací chromu. Při stisku vydávají jen tiché klapání. Jsou sice tužší, ale neviděl bych v tom problém. Pohodlí při používání sráží mnohem více výrazné zpoždění pohybu kurzoru proti pohybu prstu (typická chyba mnoha Alps touchpadů). Elektronika nepodporuje snímání více prstů najednou.

Ovládání páčkovým zařízením mi vyhovovalo více, neboť zpožděním netrpí. Čepička je menší než u konkurenčních notebooků a má „chlupatý“ povrch, aby pod prstem neklouzala. Po chvilce nastavení v ovladačích jsem byl s odezvou a rychlostí pohybu naprosto spokojen. Výtku bych měl pouze k tlačítkům. Mačkají se dobře, ale jsou pouze dvě a ostatní výrobci dávají navíc třetí tlačítko pro emulaci kolečka myši. Té lze dosáhnout i zde (po nastavení ovladače) pomocí stisku obou tlačítek najednou, ale není to zdaleka tak pohodlné.

Hlavní HW parametry

Základní deska používá čipovou sadu Intel QM57 a v patici je zasazen procesor Intel Core i5 520M se standardní frekvencí 2,4 GHz (25 W, 3 MB L3 cache). Při běhu jednovláknových aplikací se procesor umí automaticky přetaktovat pomocí technologie TurboBoost až na 2,93 GHz. Výkonově tento procesor s přehledem postačuje na všechny běžné aplikace a překonává většinu systémů s procesory Core 2 Duo.

specifikace čipu

Operační paměť o celkové kapacitě 4 GB tvoří dva 2GB moduly typu DDR3 (1066 MHz). Předinstalovaný operační systém je v 64bit verzi, takže z něj lze adresovat celou paměť.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 35 841

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 18 373

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 94 434

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 60 527

Cinebench 9.5

• Rendering (Single CPU): 531

• Rendering (Multiple CPU): 1093

• Multiprocessor Speedup: 2,06

Cinebench R10

• Rendering (Single CPU): 3017

• Rendering (Multiple CPU): 6567

• Multiprocessor Speedup: 2,18

Windows 7 – CPU a RAM

• Index dle počtu operací CPU za sekundu: 6,7

• Index dle počtu operací RAM za sekundu: 5,9

• HWiNFO32 (propustnost paměti): 5759 MB/s

Celkový slušný výkon nekazí ani pevný disk. Ten je od firmy Hitachi, má kapacitu 320 GB a jeho plotny se otáčí rychlostí 7200 rpm. Dle výsledků testů patří mezi plotnovými notebookovými disky tento mezi ty nejlepší.

Optická mechanika je typu DVD SuperMulti a patří k dnešnímu standardu. Není v šachtě a k notebooku je přišroubována přímo, tudíž není uživatelsky vyměnitelná.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 165 MB/s

• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 79,4 MB/s

• Průměrná přístupová doba: 16,6 ms

• Windows 7 – Index přenosové rychlosti: 5,9

Drátová konektivita čítá jen gigabitový Ethernet, protože klasický analogový modem již byl vyřazen a po jeho konektoru zůstala jen záslepka. Bezdrátové technologie v podobě Wi-Fi n (2,4 i 5 GHz) a Bluetooth je možné vypnout dohromady hardwarovým přepínačem na čelním panelu, nebo samostatně přes klávesovou zkratku Fn+F8.

Na čelní straně je vedle diody pro bezdrátové technologie obecně také dioda signalizující aktivitu WWAN modulu, takže zcela jistě existují konfigurace i s bezdrátovým modemem, leč ta u nás prodávaná jej nemá.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

Toshiba patří k výrobcům, kteří již přešli v této úhlopříčce na poměr stran 16:9. Bohužel dle tlustého rámu to vypadá, že tento notebook byl ještě navrhován pro 16:10 displej a k záměně došlo až těsně před výrobou. Displej má úhlopříčku 14,0“, podsvěcuje jej sada LED a má matný povrch. Rozlišení matice je základní HD, tedy 1366x768.

Kvalitativně jde o průměrný displej s poměrně slušným jasem, dobrým kontrastem a slušným barevným podáním. Slabší jsou naopak pozorovací úhly, jak už je v této třídě displejů zvykem.

Grafický čip v procesoru je trvale deaktivován a grafické operace řeší karta NVIDIA Quadro NVS2100M. Ta je založena na jádře GT218 (stejné má GeForce 310M) s 40nm technologií a 16 pixel procesory. Od výkonnější NVS3100M se liší sníženým taktem z 600 na 535 MHz. Paměť (DDR3, 790 MHz) je připojena 64bit sběrnicí a má kapacitu 512 MB.

K připojení externích monitorů poslouží analogové VGA a digitální DisplayPort. Kvalita VGA výstupu je slušná a rozlišení 1680x1050 bylo ještě plně použitelné. V případě DisplayPortu je v nativním módu možné přenášet rozlišení až 2560x1600 a v případě DVI přenosu rozlišení až 1920x1200. V obou případech budete muset přikoupit redukci, protože na notebooku je tento výstup realizován konektorem mini-DisplayPort, který se běžně na monitorech nevyskytuje.

Testy 3DMark

• 3DMark 2001: 20 678

• 3DMark 03: 8192

• 3DMark 05: 4394

• 3DMark 06: 2113

Windows 7 – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 4,9

• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 5,7

Cinebench 9.5

• Shading (CINEMA 4D): 617

• Shading (OpenGL Software Lighting): 1851

• Shading (OpenGL Hardware Lighting): 2965

• OpenGL Speedup: 2,06

Cinebench R10

• Shading (OpenGL Standard): 3025

SPEC viewperf 10 – Composite / 1280x1024 (fps)

• 3ds max (3dsmax-04): 6,97

• CATIA (catia-02): 4,67

• EnSight (ensight-03): 5,10

• Maya (maya-02): 13,20

• Pro/ENGINEER (proe-04): 6,69

• SolidWorks (sw-01): 6,19

• UGS Teamcenter Visualization Mockup (tcvis-01): 1,27

• UGS NX (ugnx-01): 1,72

Výkon grafického čipu je ze všech aktuálně vyráběných grafických čipů snad nejnižší a je jen asi o třetinu vyšší než v případě Intel GMA HD. Grafické karty Quadro NVS3100M a GeForce 310M nabízí výkon přibližně o 75% vyšší. Pokud tedy vyloženě neprahnete po GPU NVIDIA kvůli lepší podpoře HD videí s vyšším bitrate, doporučuji spíše zvolit konfiguraci s integrovanou grafickou kartou, která bude mít znatelně vyšší výdrž na baterie.

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimédia

Reproduktory jsou umístěny na zkosené čelní straně společně s mikrofonem. Jejich zvuk je mírně plechový a kvalitou je spíš pod průměrem. Hloubky v něm chybí úplně a nižší středy jsou také zkreslené, takže reprodukce hlasu není příliš věrná.

Zvuková karta nabízí standardní možnosti v podobě stereofonního výstupu a monofonního vstupu. Prostorový zvuk lze z notebooku dostat digitálně v DisplayPortu, který obsluhuje grafická karta.

Integrovaná 1,3Mpix webkamera umí fotit i točit video v rozlišení 1280x800. Snímaný obraz patří mezi webkamerami notebooků k tomu lepšímu. Výtku bych však měl k intenzivně svítící modré diodě vedle objektivu, která informuje o aktivitě webkamery. Její světlo je silně a při horších světelných podmínkách je pro oči nepříjemné.

pro plnou velikost klikněte na obrázek

Zabezpečení

Systém nabízí řadu hardwarových zabezpečení. Z těch základních samozřejmě nechybí heslo disku a BIOSu. Při zadávání hesla BIOSu je také možné zobrazit uživatelský text (například s poznámkou, kam zavolat v případě nálezu). Další možnosti zabezpečení se nabízí díky čtečce čipových karet SmartCard, bezpečnostnímu TPM čipu a biometrickému senzoru (snímač otisků prstů). Čtečka otisků funguje už v BIOSu a pomocí předinstalovaného programu je možné nastavit přihlášení jedním otiskem. Ten zadáte v BIOSu a podle něj vás notebook rovnou přihlásí do správného uživatelského profilu.

Přímo ve Windows je možné také použít přihlašování na základě rozpoznávání obličeje, ale to je spíš taková zajímavost, než že by šlo o opravdovou bezpečnostní technologii.

Pochvalu si zaslouží systém pro správu zabezpečení, který vám provede jednotlivými činnostmi pro maximální zabezpečení notebooku a je kompletně v češtině. Lze v něm také zašifrovat celý disk, pokud si v BIOSu aktivujete čip TPM.

Chlazení a provozní hluk

Při kancelářské práci se ventilátor spouští tak v poměru 40:60 (běh, ticho). Nepatří k hlučnějším, ale ani nejde o nejtišší. V běžném ruchu jej neuslyšíte a v úplně tiché místnosti je dlouhodobě snesitelný. Jakmile ovšem dojde na dlouhodobou zátěž (například hraní her) do minuty se ventilátor výrazně zrychlí a z notebooku se stane takový malý vysavač. Pokud jej takto necháte aspoň 10 minut, bude se občas přepínat na ještě vyšší rychlost. Konfigurace v podobě Core i5 a low-end dedikované grafiky by mohla být tišší a u jiných business notebooků také bývá.

Pomocí rozšíření Toshiba ve správě napájení systému je možné změnit chování ventilátoru. Výběrem jiného profilu je možné snížit otáčky ventilátoru, který je pak hlukově jen na úrovni 7200rpm disku. Počítejte pak ale s vyššími teplotami.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 32,0°C

• levá strana pod klávesnicí = 28,3°C

• pravá strana pod klávesnicí = 29,3°C

• klávesnice vlevo = 30,8°C

• klávesnice vpravo = 28,8°C

• spodek maximum = 35,2°C (uprostřed)

• výdech chlazení = 37,3°C

• napájecí adaptér = 35,1°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 33,0°C

• levá strana pod klávesnicí = 29,5°C

• pravá strana pod klávesnicí = 26,5°C

• klávesnice vlevo = 33,3°C

• klávesnice vpravo = 29,2°C

• spodek maximum = 41,1°C (pod výdechem ventilace)

• výdech chlazení = 45,7°C

• napájecí adaptér = 40,9°C

teplota okolí při měření: 25,9°C

Přes klávesnici se nepřenáší prakticky žádné teplo, takže notebook nepálí do rukou ani při dlouhodobé zátěži. To samé nejde říct o spodku základny, který se při zátěži zahřívá na teploty kolem 40°C v případě, že není ucpaný žádný z větracích otvorů. Při položení na klín by tedy byla teplota ještě vyšší. Při kancelářské práci je však práce na klíně bez problému a spodek je jen vlažný.

Při kancelářské práci se teplota procesoru pohybuje kolem 45°C a teplota grafické karty kolem 53°C. V zátěži má procesor stále přijatelných 66°C. Teplota grafické karty však vylétne až na 105°C, což znamená méně kvalitní návrh chladícího systému (nahrazovaný vyššími otáčkami ventilátoru v zátěži). Notebook této kategorie by dle mého názoru podobnými chybami trpět neměl.

Baterie

Standardní 6článková baterie s kapacitou 55 Wh udržela notebook v našem standardním redakčním testu přesně 3 hodiny a 47 minut. Při prohlížení webových stránek s aktivní Wi-Fi a vyšším jasem LCD počítejte přibližně s 3 hodinami provozu. Vyšší výdrže lze dosáhnout pouze zakoupením konfigurace s integrovanou grafickou kartou Intel GMA HD, která má proti zde osazené Quadro NVS nižší výkon a nižší spotřebu.

Hledal jsem na stránkách Toshiby kompatibilní baterie a pro tento model je uváděna pouze tato 6článková varianta.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení = 13 W

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení (nabíjení) = 53 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení = 52 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení (nabíjení) = 58 W

• Celkový příkon vypnutého notebooku (nabíjení) = 51 W

Rychlost nabíjení je závislá na odběru ostatních součástek v notebooku. Ve vypnutém stavu se baterie z nuly nabije na 80% přibližně za hodinu. Pokud je notebook zapnutý, sníží se rychlost přibližně o 20%. Pokud však na notebooku budete provozovat nějakou výkonově náročnou aplikaci (třeba hry), prodlouží se nabíjení skoro na 5 hodin.

BIOS

Původní spartánské prostředí Toshiba BIOSu z minulých modelů bylo nahrazeno upraveným Phoenix BIOSem se standardní setup utilitou, která je k vidění na mnoha noteboocích ostatních výrobců. Do nastavení se vchází klávesou F2 a nabízí následující volby:

Hlavní

• Zobrazování AMT nastavení při spouštění

Správa napájení

• Probuzení z LAN

• Probuzení z LAN při napájení z baterie

• Probuzení při stisku klávesy

• Probuzení při kritickém stavu baterie

• Dynamická změna frekvence procesoru (automaticky/maximum/minimum)

• Zakázání podpory více jader procesoru

• Zakázání podpory Intel TurboBoost

• Zakázání eSATA

• Nastavení rychlosti SATA řadiče (výkon/spotřeba)

• Nastavení profilu spotřeby (rychlost procesoru, jas LCD, metoda chlazení, CPU sleep)

• Řízení spotřeby sběrnice PCI Express

Pokročilé

• Execute-Disable Bit

• Virtualizce (vypnutá, VT-x, VT-d, oboje)

• Hlasitosti systémových hlášení

• Napájení USB ve vypnutém stavu

• Emulace USB klávesnice/myši pro starší OS

• Emulace USB disketové mechaniky pro starší OS

• Typ emulace USB paměti (HDD, FDD)

• Vypnutí integrovaných zařízení (PCI LAN, polohovací zařízení, webkamera)

• Režim SATA řadiče (AHCI, kompatibilita)

• Aktivní displej po spuštění (automatický výběr, pouze interní LCD)

Příslušenství

K notebooku jsou kromě napájecího adaptéru přibaleny také disky pro instalaci systému Windows XP Professional a tištěná dokumentace. Obnova předinstalovaného systému Windows 7 Professional je ve skryté části disku a lze se k ní dostat stiskem klávesy F8 při startu počítače (a volbou Opravit počítač). Tuto obnovu je možné také vypálit na vlastní disky DVD.

Systém je nainstalován v 64bit verzi a je doplněn řadou utilit a větším množstvím bloatware (demoverze antivirů, lišty do webových prohlížečů). Toshiba si zcela jistě zaslouží pochvalu za zpracování doplňkových utilit. Jsou totiž funkční a přehledné a všechny důležité jsou také přeložené do češtiny. V systému se nachází utility pro změnu nastavení BIOSu, aktualizaci ovladačů (a údržbu systému) a rozšířenou správu zabezpečení.

Ceny a záruka

Testovaná konfigurace Tecra M11-107 je v prodeji za 21 757,- Kč bez DPH (26 109,- Kč s DPH). V ČR se prodává také levnější verze Tecra M11-11D, která se liší slabším procesorem Core i3 330M a integrovanou grafickou kartou Intel GMA HD. Její cena dělá 17 246,- Kč bez DPH (20 696,- Kč s DPH).

Obě konfigurace mají v ceně tříletou mezinárodní záruku.

Závěr

Toshiba Tecra M11 je notebook určený do business segmentu, kde je vyžadována možnost lepších záruk i zabezpečení a podpora nativní dokovací stanice. Úhlopříčka 14“ je pro tento segment trhu typická a ke změně došlo pouze v poměru stran, který je po vzoru multimediálních modelů 16:9, což znamená rozlišení 1366x768. Předností notebooku je zcela jistě solidní klávesnice a kompletně matné provedení bez rušivých svítících prvků a dalších zbytečností. Najdou se však i nedostatky. Pokud pominu příliš obyčejný plastový vzhled (což je subjektivní záležitost), považuji za nedostatek zpožděný pohyb kurzoru při používání touchpadu a vyšší hlučnost v zátěži kvůli grafické kartě, která (v zátěži) dosahuje teplot i nad 100°C.

V podobné konfiguraci jsou konkurenční notebooky většinou s vyšší cenou.

Klady a zápory

+ tříletá mezinárodní záruka v základní výbavě
+ všechen podpůrný software je přeložen do češtiny
+ příjemná klávesnice

- zpoždění pohybu kurzoru při použití touchpadu
- vysoká hlučnost v zátěži

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Foto galerie Toshiba Tecra M11

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip