Advertisement

24. 3. 2011 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

RECENZE: Dlouhodobé zkušenosti: Acer Aspire 'Ethos' 5943G

Mnoho vlastností notebooku se dá zjistit již během jednoho až dvou týdnů standardního recenzování. Je však toho dost, co za tak krátkou dobu nezjistíte, a tak jsme v rámci speciálních testů podrobili několik notebooků dlouhodobému používání a prémiový 15,6'' Ethos od Aceru byl jedním z nich. V tomto článku rozeberu, jak v tomto 9měsíčním testu dopadl.

Dlouhodobé zkušenosti: Acer Aspire 'Ethos' 5943G

Myšlenka dlouhodobých testů v této podobě vznikla na jedné tiskové konferenci loňského jara. České zastoupení Aceru bylo jedno z těch, které na tuto myšlenku kývli, a nám se tak do redakce dostal počítač, který po standardním recenzování neputoval zpět, ale zůstal, aby si vytrpěl dalších 9 měsíců intenzivního používání všeho druhu.

Co bylo vůbec cílem takového testu? Jednak ověřit, na kolik se toho nepřijde během standardního času vyhrazeného na jednu recenzi notebooku, a pak také konfrontovat některá zažitá tvrzení o kvalitě či nekvalitě některých notebooků a značek.

Acer Aspire „Ethos“ 5943G

Na začátku minulého roku Acer představil nové hi-end modely, které proti svým předchůdcům přešly na novou filosofii – jednoduchý a elegantní vzhled bez rušivých elementů – čímž u nich podpořil dojem prémiových notebooků. Acer nazval design těchto modelů slovem Ethos, které pochází z řečtiny a znamená charakter. Charakter je ostatně znát, neboť modely Ethos mají svůj osobitý vzhled a nesnaží se bezmyšlenkovitě kopírovat jednu společnost s ovocem v logu, jak je poslední dobou zvykem. Byl to právě design, který rozhodl o tom, který notebook bude vybrán na test.

Ačkoli jde vlastně o multimediální notebook, má Ethos prvky designu, za které by se nemusel stydět leckterý pracovní model. Tělo je tvořeno kombinací matně černých plastů, hliníkových bloků a odolného skla (Corning Gorilla Glass) překrývajícího displej a dotykovou plochu touchpadu. Hliník byl použit jako hlavní zpevňovací prvek základny a jako ochrana z vnější strany víka. Nebyl však nucen do míst, kde je jeho použití kontraproduktivní (kvůli vyšší tepelné vodivosti) – na spodek základny a opěrky rukou. Z důvodu dosažení maximální ergonomie dostala základna klínovitý tvar, aby měla klávesnice lepší sklon a čelní hrana byla co nejmenší, a displej byl posazen vysoko od kloubu. Kdo čte mé recenze v tomto magazínu, ten ví, že mi na ergonomii opravdu záleží, a tudíž jsem ji pečlivě zkoumal ještě před výběrem na jediném vystaveném prototypu. Pracovat týden na notebooku, který vám nesedne, ještě není takový problém. Vydržet s ním ale rok je v podstatě masochismus. Zkoumání tedy bylo na místě.

Druhou velkou předností těchto modelů je vysoký výkon, který v testované konfiguraci zajišťoval čtyřjádrový procesor Intel Core i7 720QM spolu s hi-end grafickou kartou ATI Mobility Radeon HD5850 a 8 GB RAM, tedy kombinace, při které nemusíte u programů a her sledovat hardwarové nároky. Z nabízených modelů (15,6“ a 18“) byl zvolen ten menší, neboť do obřího notebooku lze výkon nacpat relativně snadno, ale udělat něco podobného v nejběžnější velikosti už neumí každý.

Ani já, ani Acer jsme přesně nevěděli, do čeho jdeme, neboť konkrétní vybraný model dorazil oficiálně do ČR až o 2 měsíce po rozhodnutí a do redakce byl zaslán úplně nový, nerozbalený kus. Jeho standardní recenzi najdete zde: Acer Aspire 5943G - výkonná patnáctka.

Zadání dlouhodobého testu

Na stole rok přežije skoro jakýkoli notebook, to by nebyla žádná výzva. Před testem jsme si stanovili několik pravidel, aby to neměl Ethos zas tak jednoduché. Vzhledem k tomu, že nejde o ultra-přenosný 12“ notebook, nečekalo ho každodenní náročné nasazení v terénu, ale přesto podmínky nebyly úplně triviální:

  • Při přenášení občas skončí v nevyztuženém batohu s dalšími věcmi a manipulace nebude úplně v rukavičkách (otevírání víka za kraj, přenášení zapnutého notebooku za roh základny a podobně)
  • Kancelářský provoz bude muset někdy zvládnout i na měkkém povrchu (typicky peřina), aniž by se přehřál a na rovném povrchu musí vydržet klidně celý den maximální zátěže (například vědecké výpočty využívající všech jader procesoru i grafickou kartu).
  • Nikdy nebude používán s chladící podložkou.
  • Nebude ušetřen prudších změn teplot a provozu v místech se zvýšenou vlhkostí vzduchu.
  • Jeho baterie bude nabíjena kdykoli k tomu bude příležitost a nebude brán ohled při odpojování adaptéru, zda je již nabita.

Jako primární použití byly kromě základní kancelářské činnosti zvoleny hraní náročných her, editace (HD) videa, provoz složitého analytického softwaru – tedy činnosti, které nemusí být na běžném notebooku tak pohodlné.

Co by se mohlo zlepšit

Během testu jsem sepsal všechny vlastnosti, které mě nějakým způsobem iritovaly a které mě mile překvapily. Negativní vjemy přichází vždy dřív než pozitivní, takže s nimi začnu i v tomto článku. Seřadil jsem je od těch nejintenzivnějších:

(1) HD ready rozlišení (1366x768) displeje sice někomu připadá příliš malé, ale to je otázkou preferencí. Jako nedostatek vnímám spíše kvalitu zobrazení, neboť barvy jsou, zdá se, softwarově přepálené a displej samotný nemá dostatečný gamut. Taktéž pozorovací úhly nejsou ničím, zač by šlo chválit. Téměř libovolný notebook v ceně od 10 do 15 tisíc nabídne podobnou kvalitu zobrazení, což je ostuda.

(2) Ačkoli při kancelářské práci je sice stroj příkladně tichý i chladný, ale při dlouhodobé intenzivní zátěži (hraní her) se zahřívá hliníkový blok vlevo od klávesnice a ve hrách používajících klávesy WASD může tento prostor pálit, pokud si o něj opíráte část ruky. Sám mám radši vyšší teploty než hlučný běh ventilátoru, ale jakákoli možnost nastavení aspoň ve dvou předdefinovaných stupních by nebyla od věci pro uživatele s odlišnými preferencemi.

(3) Podsvícení displeje si sice zaslouží jednu pochvalu, neboť i v nižších stupních jasu zůstává obraz stabilní, ale i nejslabší jas je relativně silný. Nebudou spokojeni zejména ti, kteří rádi s notebookem pracují večer v posteli bez externího světelného zdroje.

(4) Na lesklém touchpadu je vidět každý otisk prstu a mastnota. Matný povrch s mírně hrubým vzorkem by byl praktičtější a ve výsledku by možná i lépe vypadal.

(5) Tmavě šedé popisky na světle šedém povrchu kláves lze stěží označit za vrchol praktičnosti. Pod určitým úhlem při horším podsvícení je prakticky nulový rozdíl mezi odstíny, a popisky se tak stávají nečitelnými.

(6) Poslední bod je spíše malichernost, ale neodpustím si jej. Mřížka reproduktorů je přímo lapač jakékoli špíny a z perforovaného povrchu jej dostane jen stlačený vzduch nebo kvalitní utěrka (cokoli, co pouští chlupy, udělá celou věc jen horší).

foto
dostat prach z mřížky reproduktorů je téměř nadlidský úkol

foto
za určitých světelných podmínek jsou popisky kláves téměř neviditelné

Co potěšilo/překvapilo

(1) Za jednu z nejsilnějších stránek Ethose považuji jeho vzhled. Je dostatečně neokoukaný a odlišný od konkurenčních prémiových notebooků i od levných modelů obecně. Dle mých pozorování se líbil jak holkám, tak i klukům bez ohledu na jejich počítačovou gramotnost a většina lidí vnímala vyšší cenu tohoto přístroje. Poslední informace je dle mého názoru také důležitá, neboť nikdo nechce utrácet 30-40 tisíc korun za počítač, který bude vypadat jako ty ze supermarketu.

(2) Pokud byste o tomto počítači seriózně uvažovali jako o univerzálním stroji, kde se bude také pracovat, jistě oceníte klávesnici se standardním rozložením bez vypouštění jakýchkoli kláves, na které se pohodlně píše. Taktéž velký touchpad byl ušetřen zvrhlých pokusů a je vybaven mechanickými tlačítky, což z něj dohromady s jeho nulovým zpožděním snímání a dobrou senzitivitou dělá důstojnou náhradu myši na cestách.

(3) Inženýři z Aceru odvedli při návrhu zvukového systému špičkovou práci. Reproduktory se subwooferem hrají čistě, hlasitě a na poměry notebooků nabídnou nezvykle dobrý frekvenční rozsah i celkové podání. Během doby testování jsem se ani v rámci recenzování nesetkal s notebookem, který by měl zvuk lepší, nebo aspoň srovnatelný (ačkoli pár jich existuje).

(4) Klávesu pro rychlé vypnutí podsvícení interního displeje sice průměrný uživatel možná nikdy potřebovat nebude, ale jsou situace, kdy se hodí. Zvláště praktická je při přehrávání videa na připojené televizi v režimu rozšířené plochy.

(5) Moje požadavky na kvalitu chlazení byly při výběru notebook s hi-end grafickou kartou a čtyřjádrovým procesorem poměrně nízké. Přesto kdyby nebyly, stejně bych byl překvapen. V rámci kategorie jsem moc podobně tichých notebooků neviděl a hlučnější je i nejeden 15,6“ notebook s dvoujádrovým procesorem a nejlevnějším dedikovaným grafickým čipem.

(6) Maximální stabilita by měla být spíše doménou pracovních notebooků, ale Ethos si s nimi nezadá. Nesetkal jsem se s žádnými pády aplikací a modrými obrazovkami smrti (BSOD), přestože jsem počítač téměř výhradně uspával a hibernoval místo klasického vypínání. Aby to měl ještě těžší, používal jsem jej od začátku s kompletním šifrováním celého disku pomocí TrueCryptu s preboot autentizací. Podobně dobrých výsledků se stabilitou jsem snad ještě v minulosti nedosáhl.

Známky opotřebení a reklamace

Během testování se mnou Ethos poznal část Evropy a procestoval několik tisíc kilometrů po zemi i vzduchem. Nechoval jsem se k němu přehnaně špatně (neházel jsem s ním o zem ani s ním nezatloukal hřebíky), ale nebral jsem na něj ani zbytečné ohledy. Výsledek? Těch 9 měsíců používání se na něm vizuálně vůbec nepodepsalo.

foto
dobré škrábance na víku jsou vidět jen pod určitým úhlem

Na hliníkovém víku by se našly nějaké malé škrábance, které jsou vidět pod určitým úhlem, ale bez podrobného zkoumání vypadá notebook stále jako nový. Plasty nejsou vydřené, klouby mají stále stejný chod a k mému velkému překvapení se neošoupala klávesnice. Takový výsledek jsem vůbec nečekal, neboť při mém způsobu používání se zub času dokáže znatelně podepsat i na top business noteboocích.

Další příjemné zjištění se týkalo ventilátoru. Stovky hodin při plné výpočetní zátěži a dva měsíce ve velmi prašném prostředí se na chlazení nijak nepodepsaly. Nevím, jestli jsem měl tak velké štěstí, nebo je chlazení tak vychytané, ale stále funguje stejně tiše a efektivně.

Všechny známky opotřebení jsem rozepsal do bodů:

  • Kapacita baterie se postupně snížila o 13%, což dává 78 z původních 89 Wh. S tím si Ethos stále vystačí na 3 hodiny kancelářské práce on-line.
  • Lesklý povrch touchpadu se podařilo lehce poškrábat. Není to sice téměř vidět, ale na dotek je to v jednom místě poznat. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo kvůli častému čištění otisků.
  • Jeden vnitřní úchyt rámečku displeje k vnější hliníkové části se vlevo patrně ulomil. Nehtem je možné za použití více síly od sebe obě části oddělit, ale nijak to neomezuje při používání a není to ani vidět.
  • Hlavní vypínač v plastové části u kloubu se během tří měsíců ochodil a nešel zmáčknout. Od opravy byl po celou dobu testu funkční. Přesto jeho provedení působí možná zbytečně levně.

foto
v jednom místě je možné rámeček prstem lehce odchlípnout

foto
drobné škrábance na lesklém povrchu touchpadu

Reklamací prošel přístroj pouze jednou. Týkala se pevného disku (Seagate), který po čtvrt roce provozu zabzučel, párkrát zacvakal a už se nikdy neroztočil. Reklamace i s dopravou trvala týden. S výměnou disku se rovnou spojila i oprava tlačítka vypínače a přístroj putoval s čistou tovární instalací Windows ze servisu zpět.

Pevné disky nepatří mezi nejspolehlivější komponenty a ty samé můžete najít u všech výrobců notebooků, takže z toho nic vyvozovat nejde. Zvažoval jsem, zda jsem nemohl být příčinou kvůli opíraní o prostor pod klávesnicí. Po reklamaci jsem se opíral o místo s diskem ještě víc, ale nový disk přežil.

Zhodnocení

V dlouhodobém testu obstál Acer Aspire 5943G téměř na výbornou. Byl proti očekávání tišší, bezproblémovější a odolnější. Zejména fakt, že po 9 měsících nevybíravého používání bude vypadat stále jako nový, nikdo neočekával. Ukazuje to, že jde opravdu o prémiový notebook a že za peníze navíc člověk získá odpovídající přidanou hodnotu (nejde tedy jen o pozlátko).

Aceru se povedlo v elegantním provedení velmi šikovně zkombinovat výkonné komponenty a rozsáhlou výbavu do standardní velikosti 15,6“ při zachování parametrů, které se většinou s vyšším výkonem vylučují - tichým provozem, použitelnou výdrží na baterie (přes 3 hodiny), rozumnou mobilitou, odpovídající ergonomií a odolným provedením. Nejde určitě o nejvýkonnější notebook, ale právě ta vyvážená kombinace je jeho silnou stránkou. U výkonných notebooků je totiž častým jevem tlustá základna, výdrž pod 2 hodiny a hlučné chlazení. Slabou stránkou 15,6“ varianty tak zůstává pouze displej, který kromě výrazných odlesků nevynikne ani pozorovacími úhly a ani podáním barev.

V ČR jsou dostupné také slabší konfigurace s dvoujádrovými procesory Core i5 s grafickým čipem Intel GMA HD (vedle původního Radeonu). Na rozdíl od 18“ verze umí menší varianta Ethose tuto grafiku využít a zvýšit tím reálnou výdrž až někam k 6 hodinám kancelářského on-line provozu s vyšším jasem LCD.

Pod čarou

V brzké době by měly na trh přijít inovované konfigurace Aspire 5950g, které mají stejný vzhled i provedení a liší se především novějším procesorem z generace Sandy Bridge (grafická karta bude sice Mobility Radeon HD6850, ale podobně jako NVIDIA zvolilo i AMD přejmenovávací taktiku a výkon nového řešení je stejný). Měli jsme možnost předběžně otestovat 18“ variantu (8950g), která se od svého předchůdce (8943g) v provozních vlastnostech nijak nelišila, takže je pravděpodobné, že ani u menší varianty nebudou velké rozdíly. Přesto až budou nové modely na trhu, dočkáte se na tomto serveru kompletní recenze.



| Diskuse | Recenze
Sdílej:

Porovnání výkonu notebooků testovaných v redakci