RECENZE: Samsung SF510 - stylové retro

3. 2. 2011 07:00    Rubrika: Recenze    Autor: Miroslav Hoffmann

Není to tak dlouho, co se u nás notebooky značky Samsung neprodávaly oficiálně vůbec - to už ale neplatí a české zastoupení to s prodejem laptopů evidentně myslí vážně, takže se jejich portfolio pomalu ale jistě rozšiřuje. Nově se tedy objevila řada SF, jejíž první zástupce s doporučenou koncovou cenou hluboko pod 20 tisíc Kč bez DPH, vybavený Intel Core i5, přepínatelnými grafikami a hlavně neotřelým designem, prošel redakčním testem.

Základní popis

Model 510 je prvním zástupcem řady SF na českém trhu. SF510 by měl dle výrobce kombinovat elegantní a originální design se slušným výkonem a dlouhou výdrží na baterii, což se (minimálně z části) daří. Vnější části šasi jsou včetně spodku základny vyrobeny z plastu v barvě slonoviny, což se opravdu tak často nevidí, originálně je notebook řešen také tvarově. Celý je totiž zvenku zajímavě 'zprohýbaný' a zaoblený a to tak, že několik lidí, kterým jsem ho dal do ruky, se ho snažilo otevřít směrem od kloubů displeje. Tvar se opravdu těžko popisuje, ale první věc, která mě při pohledu na zavřený přístroj napadla, byla americká lednička z 50. let - ty se dělaly v podobných pastelových barvách a zaoblené byly opravdu hodně. Ke kompaktnímu, hravému dojmu přispívají také rozhraní ukrytá za nenápadnými dvířky, pozorovatele tedy neruší černé díry konektorů. Ale zpátky k popisu - víko tedy není rovné, rozhodně je ale úplně hladké a lesklé. Otisků se však bát nemusíte, na světlé barvě nejsou tolik vidět. Jedinými zpestřeními velké plochy je malé, asymetricky umístěné logo výrobce (což je myslím hezčí než velký nápis uprostřed víka) a dva chromové proužky, které obtáčí celé víko i základnu. Spodní strana základny je včetně boků vyrobena také ze 'slonoviny', ta už má zde ale matnou povrchovou úpravu, což je na spodku mnohem praktičtější než klavírní lesk. Najdeme zde pouze jeden kryt, pod kterým jsou moduly RAM a pevný disk, a dále několik malých průduchů. Jedna zajímavost tu však přeci jen je - nikde není vidět akumulátor. Ten je totiž zabudovaný v šasi a tudíž uživatelsky nevýměnný, což ale výrobce vynahradil slušnou kapacitou a kvalitními Li-Pol články.

Po odklopení víka je ale vše jinak. Světlá barva ustoupila fádnějším tmavým odstínům, i když i tady se několik designových zajímavostí najde. Opěrky rukou šedé barvy jsou pokryty plátem eloxovaného hliníku, do něhož byl vyříznut otvor, ve kterém získal své místo touchpad. U něj jistě zaujme absence mechanických tlačítek, o podrobnostech ale později. Nad opěrkami je blok černého plastu se zajímavou povrchovou úpravou, do kterého je vsazena klávesnice. Za povšimnutí stojí 'vytažené' boky po jejích stranách, které po zavření přístroje zapadají do prolisů ve víku. Rámeček displeje je z lesklého černého plastu, na kterém se díky plastické textuře téměř vůbec nedrží otisky a různé šmouhy. Celkově se vzhled notebooku myslím opravdu povedl, i když je pravda, že většině lidí se líbí mnohem více zvenku než zevnitř. Elegance se mu však upřít nedá a rozhodně je jisté, že zaujme. A co si budeme povídat - o to šlo především.

Po stránce mechanické odolnosti je na tom přístroj tu lépe, tu hůře. Víko je v zavřeném stavu drženo magnetem, ale lehká základna nedovolí jeho otevření jednou rukou (maximum otevření je běžných cca 130°). Velká plastová plocha se k prohnutí moc přemlouvat nenechá a brzy dochází k deformacím v obraze, také třecí síla kloubů není úplně ideální - displej jakoby pruží. Držení notebooku za otevřené víko jsem si v tomto případě raději nedovolil, nemuselo by to dopadnout dobře. Při přenášení si víko zaslouží určitou opatrnost, SF510 prostě žádný velký cestovatel není. Rámeček displeje také není z nejpevnějších, i když jsem jich viděl mnoho hůře zpracovaných. Oproti víku je základna zpracována o třídu lépe. Business stroj to sice není, ale při tlaku se nic výrazněji neprohýbá, a to ani v místě optické mechaniky. Příjemné rozhodně je, že v notebooku při manipulaci nikde nic nevrže a nepraská, což u domácích notebooků také není samozřejmostí. Kvalita materiálů je nicméně poplatná segmentu trhu (a také ceně), do kterého je přístroj určen, a dá se tak označit za typický průměr.

Domácímu zaměření odpovídá také nabídka rozhraní. Přední i zadní část je jich úplně prosta, vše se tedy rozmístilo do boků. V tom pravém je to pouze čtečka SD/MMC karet, za ní je optická mechanika a úplně vzadu (odkryté) USB. Levá strana je bohatší - dva audiokonektory, za nimi již výše zmíněná krytka, která ukrývá další dvě USB a digitální HDMI. Hned za dvířky je analogový VGA konektor, gigabitový Ethernet a konektor napájení, výčet končí zámkem Kensington.

LED kontrolky svítí převážně (mou nepříliš oblíbenou) modrou, která je dost pronikavá a často oslňuje, zde je ale vše v pořádku. Dva indikátory jsou umístěny v přední hraně základny. Jeden signalizuje stav baterie (oranžová znamená nabíjení, zelená, že je nabito), ten druhý pak provoz notebooku, případně blikáním jeho uspání. Další modrou LED je podsvíceno vpravo pod displejem umístěné tlačítko zapnutí, na opačné straně je pak stejnou barvou signalizován provoz bezdrátových sítí a pevného disku, hned vedle je poslední indikátor patřící CapsLocku. Jak bylo již řečeno, LEDky vůbec neoslňují, a to ani ve tmě; např. indikátor HDD by si zasloužil spíše silnější podsvícení, než jakým disponuje.

Přístroj má rozměry 381,3 x 257 x 27,4 milimetrů a váhu 2,47 kg, jedná se tedy o úplně běžné hodnoty 15,6'' strojů. Cestovat se s ním dá vcelku bez problémů, ale pro denní dojíždění např. do školy bych volil raději menší úhlopříčku (a odolnější šasi). Díky docela dobré výdrži se ale uživatel může často obejít bez dodávaného 90W adaptéru s tříkolíkovou zásuvkou, a to k mobilitě jednoznačně přispívá.

Klávesnice a ovládací prvky

Výrobce do notebooku osadil chiclet klávesnici včetně numerického bloku. Pro ten je ale úhlopříčka 15,6'' vždy jen tak tak - místa tu prostě není nazbyt. Bylo tak nutné (jako téměř vždy) přistoupit k určitým kompromisům. Celý blok kláves je uložen v jakési mělké prohlubni a vršky kláves jsou v jedné rovině s opěrkami zápěstí. Klávesy jsou černé a úplně ploché, hlavní popisky jsou v barvě bílé. Jsou tak docela dobře viditelné i v šeru, i když font by si zasloužil větší tloušťku. Ale je pravda, že tenčí písmo působí elegantněji. Popisky funkčních kláves jsou natištěny hodně světlou modrou, což piktogramům tvořeným tenkou linkou také nepřidá a jejich viditelnost v šeru je tak docela špatná. Rozložení kláves se asi lépe udělat nedalo, v malém šasi se nedají dělat zázraky. Potěší tak dvouřádkový Enter a kursorové klávesy plné velikosti, na druhou stranu levý Shift je hodně malý a numerický blok není vůbec oddělený. Dochází tak k častým překlepům, které se snad po čase omezí, až si uživatel na klávesnici zvykne. V každém případě je ale psaní 'poslepu' mnohem obtížnější než na klávesnici bez numerického bloku (nebo i s ním, ale umístěném ve větším šasi, kde je num. blok od zbytku klávesnice odsazený). Až na tyto nedostatky je ale psaní příjemné, klávesnice je docela tichá, subjektivně by jen možná mohla mít nepatrně větší zdvih. V centrální části se sice trochu prohýbá, ale to není nic, co bychom už jinde neviděli.

S klávesnicí jsem relativně spokojený, touchpad je ale přesným opakem. Jedinými jeho přednostmi jsou dobrá velikost a zajímavý vzhled, to je bohužel vše. Multidotyková ploška je vyrobena z tenkého kovového (možná hliník?) plátku, který má sice jakousi strukturu, přesto se na něm prst trochu zadrhává. Po vzoru Apple se v Samsungu rozhodli odstranit všechna tlačítka a tiskne se tak spodní polovina touchpadu, kde jsou tlačítka pouze naznačena. To možná na potenciální kupce působí efektně, ale veškerá ergonomie jde vniveč. Nejhorší však je, že kursor má při pohybu docela velké zpoždění a touchpad je celkově nepřesný. Trefit se na odkaz na webu chce občas docela velkou dávku trpělivosti a když už se povede kursor správně umístit, nedá se na něj často napoprvé poslepu kliknout, protože touchpad vůbec nezareaguje. Nerad dělám jednoznačné závěry (snad půjde řadu z těchto věcí opravit novými ovladači), ale touchpad se opravdu příliš nepovedl a jeho použití tak doporučím jen v nouzi nejvyšší. Je prostě vidět, že ne vždy stačí zkopírovat pouze myšlenku - důležité je také její uvedení do praxe.

Přístroj obsahuje několik mechanických tlačítek, všechna jsou umístěna nad klávesnicí. Úplně vpravo je velké, modře podsvícené tlačítko zapnutí s jednoznačným piktogramem, nalevo jsou pak další čtyři. Jedno z nich má v sobě modrou informační LEDku a slouží k zapnutí/vypnutí všech bezdrátových adaptérů (selektivní výběr se dělá přes FN klávesy), ta zbývající pak ovládají hlasitost a úplnou deaktivaci všech zvuků (mute). Tlačítka jsou však příliš subtilní a špatně se mačkají.

Hlavní HW parametry

V Samsungu využili aktuální čipset Intel HM55 a do něj usadili procesor Intel Core i5-460M. Ten v hierarchii Intelu spadá do střední třídy, na tu nejvyšší se ale výkonově docela úspěšně dotahuje. CPU obsahuje dvě jádra na základní frekvenci 2,53 GHz, pomocí Hyper-Threadingu ale zvládne zpracovávat až čtyři aplikační vlákna současně. Při vysokém zatížení procesoru nastoupí Intel Turbo Boost a zvedne frekvenci až na 2,8 GHz, ve chvílích nečinnosti zase zafunguje EIST a sníží kmitočet na 1,33 GHz. Core i5-460M je vyroben zatím nejvyspělejším (běžně dostupným) 32nm procesem a obsahuje 3 MB vyrovnávací paměti, maximální TDP je standardních 35 W. Procesor podává ve všech oblastech velmi dobrý výkon a na nejnižší (dvoujádrové) Core i7 modely mu moc výkonu neschází, finanční úspora je však znatelná.

specifikace čipu

Samsung SF510 je osazen dnes již běžnými 4 GB DDR3 operační paměti (2 x 2 GB) na frekvenci 1066 MHz. Operační systém je v 64bit verzi, dá se tedy využít celá kapacita RAM a její velikost je tak naprosto dostačující.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 40 646
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 18 119

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 94 537
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 63 730

Cinebench 9.5

• Rendering (Single CPU): 592
• Rendering (Multiple CPU): 1223
• Multiprocessor Speedup: 2,07

Cinebench R10

• Rendering (Single CPU): 3702
• Rendering (Multiple CPU): 8179
• Multiprocessor Speedup: 2,21

Windows 7 – CPU a RAM

• Index dle počtu operací CPU za sekundu: 6,8
• Index dle počtu operací RAM za sekundu: 5,9
• HWiNFO32 (propustnost paměti): 5552MB/s

Pevný disk Hitachi má dnes asi nejpoužívanější velikost, tedy 500 GB. Rychlost otáčení ploten je 5400 otáček za minutu a vyrovnávací paměť má kapacitu 8 MB, připojení je realizováno přes SATA 3 Gb/s. Disk se s 7200 otáčkovými modely samozřejmě nemůže rovnat, ale v rámci těch s 5400 otáčkových podává lehce nadprůměrný výkon. Příjemné je, že disk je v šasi dobře usazen a sám o sobě je velmi tichý, nebudete o něm tedy téměř vědět.

Velký notebook dnes ještě 'musí' být osazen optickou mechanikou, v tomto případě je to standardní DVD Super-Multi, kterou si Samsung vyrobil ve spolupráci s Toshibou (TSST).

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 187,64MB/s
• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 66,8MB/s
• Průměrná přístupová doba: 18,3ms
• Windows 7 – Index přenosové rychlosti: 5,9

Přístroj obsahuje běžnou komunikační výbavu, tedy gigabitový Ethernet (Marvell Yukon), b/g/n Wi-Fi adaptér Broadcom a také Bluetooth v nejnovější revizi 3.0. Zpočátku mi vadilo, že se notebook pokaždé zapíná s aktivní Wi-Fi i Bluetooth, jak je ale vidět dále v kapitole 'BIOS a zabezpečení', výrobce na toto myslel a implementoval výborné řešení.

Další parametry naleznete v tabulce na konci článku.
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Displej a grafika

Osazený displej (LTN156AT18C01) si v Samsungu vyrábějí 'sami', jedná se však o naprosto běžný 15,6'' panel se slabým HD ready (1366 x 768) rozlišením a podsvícením pomocí LED. Jak se sluší na domácí notebook, displej je v lesklé úpravě, ale s odrazy to není tak hrozné - viděl jsem i lepší zrcadla. Obrazovka však trpí typickým neduhem TN panelů, tedy tragickými pozorovacími úhly, především tím vertikálním. Při vychýlení z ideální osy barvy velmi rychle invertují, nejhorší je to samozřejmě u tmavých odstínů. Barevné podání je poměrně dobré, výrobci často nedostatky TN panelů maskují přesycenými barvami, ty jsou zde ale docela přirozené. Svítivost je mezi LED displeji průměrná, dá se sice pracovat i venku, ale žádný zázrak to není. 15,6'' monitory s HD ready rozlišením jsou prostě low-end a nemají tak čím pozitivním překvapit.

V notebooku jsou dvě grafické karty - v pouzdře procesoru integrovaná Intel HD a dedikovaná NVIDIA GeForce 310M s 512 MB GDDR3 paměti a podporou DirectX 10.1. Logiku automatického přepínání mezi kartami zajišťuje NVIDIA Optimus, konkrétní grafiku si ale může uživatel zvolit také sám výběrem z kontextové nabídky. Ač má GeForce 310M k dispozici pouhých 16 unifikovaných shaderů, překvapila mě poměrně vysokým podaným výkonem, který je běžně o 25 procent nižší. Např. v 3DMark 06 je tato low-endová karta srovnatelná s Radeonem HD 5450 a na GeForce 320M jí moc nechybí. V nativním rozlišení tak není problém hrát ani novější hry, velmi dobrou akceleraci videa již považuji za samozřejmost.

specifikace grafického čipu

Testy 3D Mark

• 3DMark 01: nelze dokončit
• 3DMark 03: 10 411
• 3DMark 05: služba nedostupná ze strany Futuremark
• 3DMark 06: 3812

Windows 7 – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 4,3
• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 5,9

Cinebench 9.5

• Shading (CINEMA 4D): 619
• Shading (OpenGL Software Lighting): 1232
• Shading (OpenGL Hardware Lighting): 1519
• OpenGL Speedup: 2,45

Cinebench R10

• Shading (OpenGL Standard): 4507

Více o grafických kartách viz Grafické karty pro notebooky
Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.

Multimédia

Samsung SF510 má vestavěné dva reproduktory, jejich pozici jsem však odhalil až při poslechu. Nejsou totiž umístěné v těch několika místech, kde to bývá běžné, ale ve spodku šasi (a to úplně vzadu, až pod klouby displeje). Na měkké podložce je tak zvuk mírně utlumený, položením na rovný pevný podklad se zvuk zase zesílí. Nevím, jestli je to kvalitou měničů nebo jejich umístěním, ale produkovaný zvuk je nadprůměrný, a to jak hlasitostí, tak celkovým projevem. Basy jsou sice jen naznačeny, ale středy netrhají uši a dokonce jsou tu přítomny i docela jemné výšky. Ne že by byl poslech kdovíjaký zážitek, ale celkově je zvuk příjemný a poslouchatelný, což se o většině laptopů říct nedá.

Sluchátkový konektor umožňuje výstup zvuku v analogové podobě, přičemž se o jeho zpracování stará známý kodek RealTek ALC269. Druhá cesta vede skrz digitální HDMI, jež je pod taktovou Intelu.

Ve víku nemůže chybět webkamera, jejíž čip by měl umět rozlišení 1,3 Mpx. V obslužném softwaru Cyberlink YouCam, který má jinak docela dost nastavení, se mi však nepodařilo nastavit vyšší než VGA rozlišení (640 x 480). Při videohovorech se ale stejně toto rozlišení používá nejčastěji, především kvůli snímkové frekvenci. V tomto rozlišení je obraz docela kvalitní, pouze s velmi malým zpožděním, takže si kromě chybějící informační LED není nač stěžovat. Zapomenout nesmím ani na mikrofon - ten je ne zrovna ideálně umístěn v levém palmrestu, a tak je třeba dávat pozor, aby nebyl zakrytý rukou.

pro plnou velikost klikněte na obrázek

Chlazení a provozní hluk

Chlazení je tvořeno běžným okruhem, čerstvý vzduch je ventilátorem nasáván několika malými průduchy ve spodku základny, netradiční je ale (u multimediálů) umístění výdechu chlazení. Ten nalezl své místo v zadní zaoblené části základny, což byl velmi dobrý tah. Ať už je uživatel pravák či levák, neobtěžuje ho vyfukovaný vzduch a jeho aerodynamický hluk. Řešení výdechu chlazení má také velmi dobrý vliv na teplotu základny, alespoň tedy její vrchní části. Nejteplejší místo se tak nachází pod displejem, kde to samozřejmě vůbec nevadí. Chlazení je při nízkém zatížení téměř neslyšné, dokonce se dá nastavit, aby se notebook chladil pasivně. V zátěži se otáčky ventilátoru znatelně zvýší a v tomto režimu se dá zvukový projev označit za průměrný. S přístrojem se dá bez problému pracovat i na klíně, nenechte se proto zmást mírně vyšší teplotou spodku v zátěži. Tato teplota je opravdu až úplně vzadu uprostřed na ploše 5 x 5cm a nohou se tedy dotýkat nebude - zbytek základny je chladný. Zpracování této oblasti se tedy celkově povedlo a Samsung si zaslouží pochvalu.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 25°C
• levá strana pod klávesnicí = 27°C
• pravá strana pod klávesnicí = 24°C
• klávesnice vlevo = 30°C
• klávesnice vpravo = 25°C
• spodek maximum = 32°C (vzadu u výdechu ventilátoru)
• výdech chlazení = 30°C
• napájecí adaptér = 31°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 27°C
• levá strana pod klávesnicí = 29°C
• pravá strana pod klávesnicí = 25°C
• klávesnice vlevo = 34°C
• klávesnice vpravo = 27°C
• spodek maximum = 42°C (vzadu u výdechu ventilátoru)
• výdech chlazení = 48°C
• napájecí adaptér = 42°C

teplota okolí při měření: 21°C

Při editaci textového dokumentu se teploty HW drží příjemně nízko - u procesoru i grafiky přibližně 50°, disk měl velmi dobrých 30°C. Během hodinové zátěže, kdy na notebooku běžel 3DMark 03, se teploty samozřejmě zvýšily, stále jsou však v normě. Maximum naměřené na CPU i GPU bylo stejně jako v klidu téměř shodné, tedy 80, resp. 79°C, teplota pevného disku se nezměnila.

Baterie

Notebook dostal do vínku (po vzoru Apple pro uživatele nepřístupný) šestičlánkový akumulátor s mírně nadprůměrnou kapacitou 61Wh. Nemožnost uživatelsky baterii vyměnit vynahradil výrobce osazením dražšími články typu Lithium-Polymer, které oproti běžným Li-Ion slibují výrazně vyšší počet nabíjecích cyklů (Samsung uvádí 'až 1000 plných cyklů'). Na českém webu Samsungu nejsou informace o modelu SF510 zatím dostupné, americké stránky uvádějí výdrž na baterii až 7 hodin; nutno ovšem dodat, že americký model má slabší, a tudíž méně 'žravý' procesor. Hodnoty 7 hodin se mi tedy dosáhnout nepodařilo, při třetinovém jasu se notebook v redakčním testu* vypnul po 5 hodinách a 23 minutách, což je myslím i tak docela dobrý výsledek. Nějaké minuty by se možná daly nahnat ještě povypínáním některých zařízení přímo v BIOSu, ale to běžný uživatel stejně asi dělat nebude. Co se týče baterie, musím se zde zmínit ještě o jednoduchém, ale velmi užitečném prográmku Battery Life Extender (je možné nastavit ho i v BIOSu). Ten po vzoru některých businessových modelů umožňuje nastavit hranici, do které se bude akumulátor nabíjet. Pokud je tedy notebook převážně zapojený do zásuvky, stačí baterii jednou nabít na 100% a spustit zmíněnou aplikaci. Ta se postará o to, že nabíjení se spustí teprve až napětí poklesne pod 80% a baterie se tak nebude opotřebovávat nabíjením v důsledku nepatrného poklesu napětí (např. kvůli samovybíjení, nebo při pouhém přenesení zapnutého přístroje z jedné místnosti do druhé). K testovanému modelu je dodáván adaptér s výkonem 90 W, který baterii ve vypnutém notebooku nabije za poměrně dlouhých 160 minut. Adaptér má sice výkonovou rezervu, při vysoké zátěži se i tak nabíjení prodlouží.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nejnižším výkonovém vytížení = 12 W
• Celkový příkon při středním výkonovém vytížení = 21 W
• Celkový příkon při vysokém výkonovém vytížení = 60 W
• Celkový příkon při vysokém výkonovém vytížení + nabíjení = 90 W
• Celkový příkon vypnutého notebooku (nabíjení) = 40 W

BIOS a zabezpečení

Do upraveného BIOSu od AMI se vstupuje klávesou F2 ihned po zapnutí notebooku, přičemž na domácí přístroj umožňuje vcelku široké možnosti nastavení. Na záložce Advanced se dá vypnout Hyper-Threading a (spíše z firemních strojů známý) Execute Disable Bit, dále je možné nastavit AHCI mód, režim ventilátoru (nízký výkon nebo automatika) a USB Charge & Sleep. Zbývá ještě výše zmíněná volba šetření akumulátoru Battery Life Cycle Extension a povolení probuzení počítače aktivitou přicházející z USB portu, např. pohybem externí myší. Další důležitá záložka má všeříkající název Security a obsahuje volby klíčové pro bezpečnost - nastavení hesel administrátora, uživatele a především pevného disku. O záložce Boot bych se už ani nezmiňoval - priorita bootovacích zařízení se dá nastavit snad na každém stroji, zde jsou ale další zajímavé volby. Je možné vybrat spouštění se zapnutým/vypnutým numerickým blokem, povolit bootování ze sítě a především nastavit, jestli se má laptop spustit s bezdrátovými rozhraními vždy zapnutými, vždy vypnutými, nebo si pamatovat poslední stav před vypnutím.

SF510 je domácí stroj, a tak nemá smysl hledat zde věci, jako je třeba TPM modul. Zabezpečení je řešeno pomocí hesel v BIOSu (největší význam má heslo HDD), zbytek, jako je třeba šifrování disku, leží na bedrech OS, případně softwaru třetích stran.

Příslušenství

K notebooku žádné zvláštní příslušenství dodáváno není, zákazník tak dostane pouze několik papírových brožurek, vše ostatní včetně kompletního návodu je na pevném disku. Týká se to i zálohy předinstalovaného systému Windows 7 Home Premium v 64bitové verzi. Velmi potěšen jsem byl skutečností, že to výrobce nepřeháněl s bloatwarem a většina dodaných aplikací má pro uživatele pozitivní význam - např. Samsung Update Plus, který se stará o automatickou aktualizaci ovladačů a SW. Radost sice mírně zkazil jeden z nejotravnějších (legálních) programů, které znám, a sice trial verze Norton Internet Security, to však byla jen malá skvrnka v poměrně zdařilém výběru programů, především od samotného Samsungu.

Ceny a záruka

V České republice je prodávána jediná sestava - ta, která prošla testem. Samsung SF510-S01CZ s Intel Core i5-460M, Nvidia GeForce 310M, 4GB RAM, 500GB pevným diskem a Windows 7 Home Premium 64bit je nabízen za doporučenou koncovou cenu 17 500 Kč bez DPH (21 000 Kč s DPH). Záruka trvá standardních 24 měsíců i při nákupu na IČO, žádné její rozšíření k dispozici není.

Závěr

Samsung SF510 je opravdu pěkný kousek hardware a to je jeho největší, i když ne jediná, přednost. Výkon totiž za designem také příliš nezaostává a notebook tak poslouží i příležitostnému hráči, spíše ale hráčce - ženy jsou totiž ta hlavní skupina, které slonovinový Samsung učaroval. Na cestování tento stroj sice příliš vhodný není, ale v domácnosti (s externí myší) odvede dobrou službu. V každém případě se jedná o celkem povedený domácí multimediál, který je sice průměrný svými parametry, rozhodně však ne svým vzhledem.

Klady a zápory

+ tiché chlazení (při běžné práci)
+ nápaditý design

- touchpad
- měkké víko

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Naměřené výkony a grafy jsou dostupné ve výkonových testech.
Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru HWiNFO32.zip