RECENZE: Sony VAIO Fit multi-flip 13 - s překlápěcím displejem

21. 1. 2014 08:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Pokud jde o konstrukce konvertibilních notebooků, výrobci se předhání, kdo přijde s originálnějším řešením. Řada VAIO Flip přináší originální mechanismus překlápění displeje pro rychlé přecházení mezi režimem notebooku a tabletu. Testovaný model má úhlopříčku 13“, je lehký a pohání ho úsporné Core i7.

Základní popis

Výrobci se snaží tlačit všemožné konvertibilní notebooky ve velkém a cílí je jako exkluzivní zboží. Jde obvykle o řady s velkým důrazem na miniaturizaci, kvalitní materiály a obvykle také nadstandardní displeje. Tohle všechno splňuje i nový zástupce řady VAIO – VAIO Fit multi-flip PC ve 13" provedení.

Jde o nejmenšího ze tří souběžně představených modelů. Alternativou jsou k němu ještě 14 a 15,5" modely (VAIO Flip 14 a 15), které jsou tlustší a těžší, nicméně nabízí kompletní výbavu (rozlišení je u všech Full HD).

Vzhled počítače se Sony opravdu povedl. Základna je neskutečně tenká a vpředu se ještě ztenčuje. Hliníkové povrchy jsou kombinované s černými kompozity a tvrzeným sklem, takže už na dotyk poznáte, že nejde o zařízení z nejlevnější kategorie. Vzhled je tak nějak univerzální a hodí se jak do domácího, tak do pracovního prostředí.

K mechanickému zpracování nemám výhrady. Pokud však jde o odolnost, jsou zde znát ústupky ve jménu ztenčování, které jsem u větších variant nepozoroval. V případě základny je cítit kroucení, když otevřený notebook zvednete za její roh. Také při zatlačení na klávesnici dochází k mírnému prohýbání (při psaní to však není patrné). Víko je ovšem pevné akorát, takže při přenášení v zavřeném stavu dává oporu základně a notebook by v takovém případě neměl být náchylný k poškození při méně šetrném přenášení.

Víko lze vyklopit maximálně do úhlu 135° a v posledních asi dvaceti stupních jeho spodek mírně nazdvihne zadní část základny. V zadní části základny je velký mechanický přepínač, kterým lze displej odblokovat. Následně je možné displej překlopit dozadu. V obou krajních polohách jej drží magnet, aby se displej různě nenaklápěl, pokud není uzamčený.

Zprvu jsem měl u podobného řešení pochybnosti o jeho životnosti, ale zdá se být dobře zpracované. V ohybu je otočná část víka držena klouby i jakousi silnou gumou, která zabraňuje poškození datových vodičů k displeji. Výhradu mám k zámku víka. Pokud jej necháte při zavření notebooku odemčený, dojde během otevírání k otáčení víka, a tedy i drhnutí jeho spodní hrany o klávesnici. Uživatel by tedy měl při zavření víko raději vždy uzamknout, i kdyby jej po otevření chtěl opět překlopit do režimu tabletu.

Otevření jednou rukou není kvůli tužšímu kloubu možné.

Ve výbavě je zahrnuta základní sada rozhraní charakteristická pro podobně tenké notebooky. S výjimkou napájení (vlevo) jsou všechny konektory na pravém boku. Jde postupně o dvě USB 3.0, čtečku paměťových karet SD XC (karta se dovnitř vejde celá) a výstup HDMI v plné velikosti. Někomu by mohlo chybět kabelové připojení do sítě LAN a v korporátním sektoru nejspíš zamrzí absence výstupu VGA (za předpokladu, že se potřebujete připojovat na projektory). LAN se dá suplovat - existuje možnost dokoupení napájecího adaptéru s integrovaným Wi-Fi routerem.

V zavřeném stavu má notebook pouhých 325 x 223 x 15,5-18 mm. Váží jen 1,33 kg, což je výborná hodnota s ohledem na konvertibilní konstrukci a přítomnost všeho potřebného pro běžnou práci. Je to stroj jako stvořený k častému nošení.

Napájecí adaptér má výkon 39 W a váží spolu s třížilovým přívodním kabelem 262 g. Sony začalo u tenkých modelů používat nový konektor napájení, který bude pravděpodobně více imunní proti poškození, nicméně připojený kabel v konektoru příliš nedrží a při manipulaci se mi několikrát stalo, že kabel sám od sebe vypadl.

Klávesnice a ovládací prvky

Rozložení klávesnice je redukované o klávesy pro pohyb v dokumentech. Ty jsou dostupné pouze jako sekundární funkce Fn na kurzorových šipkách. V horní řadě jsou však dostupné i méně používané klávesy a horní řada F1-F12 je oddělena malými mezerami do bloků po čtyřech. Tyto mezery vypadají malé, ale pro hmatovou orientaci stačí. Mezerami je také oddělen blok kurzorových šipek.

Mechanika kláves je relativně mělká, ale má příjemný stisk a je tichá. Klávesy jsou přesné a psaní delších dokumentů přímo na notebooku je pohodlné.

Výhradu mám nakonec pouze k podsvícení kláves, které lze zapínat a vypínat pouze v programu VAIO Control Center (chybí rychlá klávesová zkratka). Přitom rychlé vypínání by bylo praktické, neboť přes den jsou bílé popisky na stříbrných klávesách prakticky nečitelné. Sám jsem si nakonec podsvícení úplně vypnul a zapínal jsem jej pouze v případě, že jsem chtěl pracovat v úplné tmě. Podsvícení stříbrných kláves bude vždy problematické, pokud nebude spojené se světelným senzorem, který jej přes den vypne.

Počítač je vybaven pouze třemi indikačními diodami. Běžně uvidíte pouze tu na klávese Caps Lock. Další dvě jsou schované na čelní hraně (pod přesahem hliníkového plátu) a jde o indikaci nabíjení baterie a zapnutí počítače.

Podpůrná tlačítka jsou přizpůsobena používání v režimu tabletu. Na zadní straně základny (tj. při použití tabletu na horní hraně) je dvoutlačítko pro regulaci hlasitosti. Na pravém boku je hlavní vypínač, který je poměrně tuhý a nemačká se příliš dobře.

Touchpad (ELAN) není přesně pod středem psací části klávesnice, místo toho je vycentrován mezi opěrky rukou, takže si na jeho roh budete při psaní nejspíš pokládat část pravé dlaně. Naštěstí zde fungují algoritmy, které podobné náhodné dotyky odfiltrují. Touchpad je relativně rychlý a přesný a podporuje všechna běžná gesta.

Tlačítko integrované v hladké ploše má dobrou tuhost stisku v celé spodní polovině a vydává pouze tlumené klapání. V kontextu dnešních beztlačítkových touchpadů je tento mírně nadprůměrný.

Dotyková plocha displeje reaguje jak na prsty (až deset současně), tak na přibalené dotykové pero. Digitizér pro snímání pera je použit z levnějšího spektra a jde o N-Trig, kterému chybí podpora rozšířeného rozhraní WinTab. Snímání přítlaku a sklonu je tedy možné jen v části profesionálních programů (u Adobe například až v Photoshopu pro Creative Cloud). Zjistěte si raději předem, zda váš program podporuje rozhraní od Microsoftu, které je jediné podporované tímto digitizérem.

Hlavní HW parametry

Uvnitř základny je menší základní deska, ke které je připájen úsporný dvoujádrový procesor Intel Core i7-4500U s výchozím taktem 1,8 GHz a režimem Turbo Boost až do 3,0 GHz. Jde o vyšší třídu úsporných procesorů poslední generace Intel Haswell, která se vyznačuje především nízkou energetickou náročností a mezním tepelným výkonem TDP pouze 15 W.

Na základní desce je připájena také operační paměť DDR3L-1600 o velikosti 8 GB. S pozdějším uživatelským rozšířením se nepočítá a měli byste zvážit, zda vám bude paměť stačit po celou dobu životnosti zařízení.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 60 838

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 16 550

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 120 830

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 51 221

Cinebench R10

• Rendering (Single CPU): 5654 CB-CPU

• Rendering (Multiple CPU): 8640 CB-CPU

• Multiprocessor Speedup: 1,53

Cinebench R11.5

• Rendering (Multiple CPU): 2,32 pts

Windows 8 – CPU a RAM

• Index dle počtu operací CPU za sekundu: 7,2

• Index dle počtu operací RAM za sekundu: 7,6

• HWiNFO32 (propustnost paměti): 12 022 MB/s

Při pohledu na výsledky testů renderingu si můžete povšimnout výkonu, který je nižší, než se očekává od úsporných Core i7. Může za to nastavení firmware, které upravuje výkon v závislosti na teplotě vnitřních komponent (podobně jako tomu bylo u řady VAIO Pro). Procesor svůj maximální výkon podává vždy jen chvíli, takže při krátkodobých zátěžích si ničeho nevšimnete. Jakmile dojde na dlouhodobou zátěž, je výkon nižší přibližně o 20 % (tedy na úrovni úsporných Core i5). Při zaměření podobného ultramobilního stroje to však nevnímám jako výrazný nedostatek.

V počítači je instalováno 128GB SSD od Samsungu, díky kterému je práce v operačním systému svižná a bez zbytečného čekání. Podávané výkony patří k průměru mezi SSD. Pouze rychlost sekvenčního zápisu je menší, což je dáno pravděpodobně menším počtem paměťových čipů, ze kterých je 128GB varianta složena.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 263 MB/s

• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 414 MB/s

• Průměrná přístupová doba: 0,1 ms

• Windows 8 – Index přenosové rychlosti: 8,1

Jedinou možností spojení se světem je kombinace bezdrátových technologií dvoupásmového Wi-Fi /n (2,4 i 5GHz) a Bluetooth 4.0 (oboje od Intelu). S kabelovým připojením do sítě se nepočítá a stejná je situace také v případě bezdrátových modemů. Pokud se potřebujete připojit pomocí LAN, tak existuje možnost připojení AC adaptéru s Wi-Fi routerem.

Displej a grafika

13“ displej má rozlišení Full HD a IPS matici. Jde o stejný displej, jaký Sony montuje do modelů VAIO Pro. Nabízí výborné pozorovací úhly a skvělý kontrast, díky kterému jsou barvy zářivě syté a černá opravdu černou. Bílá má pouze minimální nádech do žluté, což je charakteristické pro drtivou většinu IPS panelů, ale ničemu to nevadí. Menší body jsou v předinstalovaném operačním systému kompenzovány nastavení DPI na 125% (vše je tedy proti základu zvětšeno 1,25x). Nastavení barev lze měnit ve VAIO Control Center a Sony tuto funkci nazývá TRILUMINOS Display for mobile.

Podsvícení lze regulovat ve velkém rozsahu. Maximum je dobře použitelné při práci v prosvětlené kanceláři přes poledne. Minimum zas dobře poslouží při práci v úplné tmě. Na pohodlnou práci venku je displej příliš lesklý.

Parametry displeje udávané výrobcem

• Typ obrazovky: IPS

• Počet barev: 16 miliónů (8bit, DisplayPort)

• Pozorovací úhel: 178° horizontálně, 178° vertikálně

• Podsvícení: W-LED

Specifikace vychází z použitého displeje v našem konkrétním notebooku. Tím je Panasonic VVX13F009G00. Není však zaručeno, že v jiném kusu bude použit stejný displej od stejného výrobce.

Vykreslování řeší výhradně integrované grafické jádro Intel HD4400 s dynamicky přidělovanou sdílenou pamětí. Toto jádro podporuje moderní technologie jako DirectX 11.1 a OpenCL 1.2 a poradí si s akcelerací videa ve vysokém rozlišení (včetně 4K).

Externí monitor lze připojit prostřednictvím HDMI výstupu na pravém boku. Jde o verzi 1.4a, která by měla podporovat rozlišení až 2560x1440. Externí monitor lze připojit také bezdrátově pomocí technologie Intel WiDi.

Testy 3D Mark

• 3DMark 06 (1280x1024): 4016

• 3DMark 11: P757 (Graphics: 686, Physics: 2605)

Testy 3D Mark (2013)

• Ice Storm (DX9): 25 399 (Graphics: 26 606, Physic: 21 922)

• Cloud Gate (DX10): 3080 (Graphics: 3658, Physic: 1984)

• Fire Strike (DX11): 395 (Graphics: 435, Physic: 2789)

Windows 8 – grafika

• Index výkonu grafiky pro rozhraní Aero: 4,5

• Index výkonu grafiky pro 3D herní grafiku: 6,4

Cinebench (OpenGL)

• Cinebench R10: 7433 CB-GFX

• Cinebench R11.5: 21,97 fps

Aliens vs. Predator DirectX 11 Benchmark

• 1366x768: 11,1 fps

• 1920x1080: 7,3 fps

Díky zapojení operační paměti v režimu dual-channel je možné z integrované grafiky dostat maximum výkonu. 3D výkon postačuje k hraní méně a středně náročných her alespoň v rozlišení HD (1366x768).

Multimédia

Stereofonní reproduktory jsou umístěny na bocích základny. Mají nečekaně dobrý a čistý zvuk. O jeho vylepšení se stará softwarové rozšíření od Sony. Jsou v něm také dva uživatelské profily, díky kterým si můžete podání doladit přesně dle svých představ. Výsledek je na poměry tenkých notebooků nadstandardní kvalitou i hlasitostí.

Ve víku je integrovaná standardní webkamera průměrné kvality, jejíž aktivitu indikuje zelena dioda. Kde přesně je mikrofon ovšem netuším. Na spodku základny je ještě 8Mpix kamerka pro focení v režimu tabletu - má ostření a její kvalita je o poznání lepší (nicméně na mobilní telefony nedosahuje).

Chlazení a provozní hluk

Výdech vzduchu je umístěn na levém boku a o jeho průchod se stará jeden menší ventilátor. Ve výchozím nastavení se ventilátor roztáčí záhy po zapnutí a běží většinu času ne zrovna potichu, přestože notebook není výkonově zatěžován. Zvuk může být zejména v tiché místnosti nepříjemný kvůli svému pískavému projevu.

V zátěži se ventilátor zrychlí a s ním se zvýší i hladina produkovaného hluku. Ani v místnosti s běžným ruchem více lidí pak notebook není možné přeslechnout. Celkově tedy nejde o příliš tichý stroj.

Situaci částečně zachraňuje nastavení profilů chlazení v programu VAIO Control Center. Toto nastavení je oddělené od správy napájení v operačním systému, což považuji za zásadní chybu (běžný uživatel jej možná vůbec nenajde a nelze mít oddělené nastavení pro jednotlivé profily). Na výběr je výchozí nastavení, orientace na výkon a orientace na ticho. Při orientaci na výkon je ventilátor poměrně hlučný bez ohledu na zátěž, nicméně měl by umožnit procesoru využít více výkonu (což testy nepotvrdily).

Volbou orientace na ticho by měl být výkon procesoru omezen (ještě více než standardně), nicméně při kancelářské práci se ventilátor konečně začne vypínat (a většinou zůstane vypnutý). Z notebooku se tak stane dokonale tichý stroj. Kdybych nenašel tuto volbu, pravděpodobně bych musel být v závěru recenze ke chlazení mnohem kritičtější.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 25,2°C

• levá strana pod klávesnicí = 25,2°C

• pravá strana pod klávesnicí = 24,2°C

• klávesnice vlevo = 28,8°C

• klávesnice vpravo = 28,8°C

• spodek maximum = 30,1°C (vzadu uprostřed)

• výdech chlazení = 28,7°C

• napájecí adaptér = 27,2°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 25,4°C

• levá strana pod klávesnicí = 26,4°C

• pravá strana pod klávesnicí = 24,0°C

• klávesnice vlevo = 38,3°C

• klávesnice vpravo = 33,3°C

• spodek maximum = 46,4°C (vzadu uprostřed)

• výdech chlazení = 47,4°C

• napájecí adaptér = 35,7°C

teplota okolí při měření: 21°C

Ve výchozím nastavení se teploty drží vždy v přijatelných mezích. Bez ohledu na zátěž se klávesnice a opěrky rukou nezahřívají. Na spodku jsou teplejší místa patrná pouze vzadu uprostřed.

V případě kancelářské práce je notebook chladný a platí to i pro nastavení orientace chlazení na ticho.

Teploty procesory se při dlouhodobé zátěži pohybují okolo 70-75 °C.

Baterie

Uvnitř notebooku je poměrně malá Li-Pol baterie s kapacitou 36,2 Wh. Taková kapacita stačila v našem standardním redakčním testu* na 7 hodin a 8 minut provozu. Při on-line kancelářské práci s Wi-Fi a polovičním jasem displeje se výdrž pohybuje lehce pod úrovní šesti hodin, což je stále dobrá hodnota.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení = 7 W

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení (nabíjení) = 30 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení = 21 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení (nabíjení) = 29 W

• Celkový příkon vypnutého notebooku (nabíjení) = 37 W

Nabíjení baterie je rychlé pouze v případě, že je notebook vypnutý. V takovém případě se vybitá baterie nabije na 90 % za pouhou hodinu. V případě, že notebook zapnete, nabíjecí proudy se sníží na polovinu a vy si počkáte o hodinu déle.

BIOS a zabezpečení

Firmware počítače je InsydeH2O. Možnosti nastavení dává Sony minimální. Můžete pouze zapnout podporu virtualizace. V případě zabezpečení jsou možnosti omezeny na hesla BIOSu (zapnutí počítače, změna nastavení). Heslo pevného disku Sony záměrně u svých notebooků zakazuje.

Příslušenství

K notebooku dostanete napájecí adaptér, třížilový přívodní kabel, základní tištěnou dokumentaci, dotykové pero a pro něj jednu AAA baterii. Operační systém je spolu s obnovou umístěn na pevném disku.

Testovaná konfigurace je vybavena základní edicí Windows 8 v 64bit variantě a kromě zkušební verze antiviru zde najdete také velké množství programů od Sony.

Nad klávesnicí je malé tlačítko VAIO Assist, které slouží k řešení různých problémů s notebookem. Notebook s ním lze také zapnout a dojde k otevření obnovy pevného disku do původního nastavení. Mějte na paměti, že přístup k této funkci má u vypnutého notebooku kdokoli a disk může smazat, aniž by znal heslo ke kterémukoli uživateli v systému (řešením může být jen heslo BIOSu).

Ceny a záruka

Testovaná konfigurace vychází na 33 050,- Kč bez DPH (39 990,- Kč s DPH), k disposici bude i o téměř 8 000 Kč levnější konfigurace s Core i3 a 4GB RAM.

Závěr

13“ Sony VAIO Flip 13 je luxusní ultramobilní přístroj se zajímavou konvertibilní konstrukcí. Přestože je velmi tenký, může být používán jako notebook i jako tablet (včetně dotykového pera) a v obou případech jde o plnohodnotné řešení. Mezi jeho přednosti patří dobrá ergonomie (pohodlná klávesnice s touchpadem) spolu s pěkným displejem.

Někomu by mohla vadit trochu měkčí základna, u které se projevila snaha ušetřit každý milimetr a každý gram. Za skutečné nevýhody ovšem považuji pouze klávesnici, jejíž bílé podsvícení na stříbrném podkladu (bez možnosti rychlého vypínání) způsobuje přes den nečitelnost popisek, a hlučnější ventilátor se svištivým zvukem. Pro oba nedostatky je zde alespoň částečné řešení v programu VAIO Control Center, kde lze podsvícení vypnout a chlazení přepnout do tichého režimu, kdy za cenu nižšího výkonu má notebook snahu ventilátor vůbec nezapínat.

Pro koho je přístroj určen? Kromě technologických nadšenců hledajících nadstandardní miniaturizaci jde především o vyšší management a jednotlivce, kteří chtějí něco mobilního a reprezentativního.

Klady a zápory

+ Full HD IPS displej
+ pohodlná klávesnice/touchpad
+ nízká hmotnost
+ při kancelářské práci lze nastavit pasivní chlazení (tichý mód)

- ve výchozím nastavení hlučný ventilátor
- měkčí základna
- podsvícení kláves přes den spíše škodí (chybí možnost rychle zapnout/vypnout)

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru hwinfo.zip