RECENZE: HP ProBook 455 - kvalitní provedení v nižší třídě a duální grafika s AMD A10

3. 6. 2014 08:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

ProBook 400 je řada levných pracovních notebooků s dobrým mechanickým zpracováním, základním zabezpečením a matnou povrchovou úpravou. Na test jsme si vzali 15,6“ model 455, který je postaven na rychlejším z čtyřjádrových procesorů AMD a dokáže spojit síly integrované i dedikované grafiky pro vyšší herní výkon.

NOTEBOOK.cz je první v ČR, kdo přináší recenzi tohoto notebooku.

Základní popis

Business notebooky HP jsou v základním dělení ve třech řadách - 400 (levný základ bez dokování a vyšších rozlišení LCD), 600 (střední třída s plným dokováním na spodku) a 800 (tenké stroje s úspornými procesory a omezenějším dokováním zboku). První dvě řady mají označení ProBook, třetí se nazývá EliteBook. Trochu bokem k business notebookům jsou ještě pracovní stanice (workstation) nazývané ZBook, které jsou cenově postavené ještě výše.

V rámci nejlevnější řady 4xx jsou v nabídce pro ČR modely tří velikostí - 13“ ProBook 430, 15,6“ ProBooky 450 a 455 a 17,3 ProBook 470. Dělení u 15,6“ modelů dle poslední číslice závisí na použité procesorové platformě. Zatímco modely končící nulou mají uvnitř procesor od Intelu, ty končící pětkou jsou postaveny na platformě od AMD. Mechanicky, konektorovou výbavou a mnoha dalšími parametry jsou však oba typy shodné. My si do redakce vybrali pro test platformu od AMD, nicméně v testu budu zmiňovat i některé parametry Intelovských modelů a rozdíly mezi oběma.

ProBooky 450 a 455 používají unifikovaný vzhled napříč většinou pracovních notebooků od HP. Tento vzhled byl nasazen v poslední (loňské) generaci a snaží se z pracovních řad udělat štíhlejší a pro obyčejné lidi zajímavější stroje. Přesto tu je snaha zachovat praktičnost a netahat kdejaký moderní nesmysl do fungujícího konceptu. Uživatelé dražších storjů možná neocení, že vzhled hi-end a low-end modelů je nyní velmi podobný. HP sází na to, že rozdíl je především v dostupných funkcích.

Pokud jde o Probooky 400, za sebe mohu říct, že se mi nový vzhled líbí. Působí na mě uhlazenějším dojmem. Šedý povrch opěrek rukou a okolí základny je kovový a velmi příjemný na dotyk. Jako praktickou oceňuji také vnější pogumovanou stranu víka, která je tmavě šedá. Pokud si něco položíte na víko zavřeného notebooku při přenášení, má pogumovaný povrch lepší přilnavost (a je menší šance, že položené předměty z notebooku spadnou.

Základna má klínový tvar a vpředu je tenčí, což dává notebooku lepší sklon klávesnice. Navzdory snížení tloušťky (proti předchozí generaci) je základna velmi pevná. Netrpí prohýbáním, ani kroucením. Víko vykazuje určitou menší pružnost a při silném zatlačení dochází k vlnění barev na LCD, ale v rámci třídy je na tom stále nadstandardně dobře. Celkově stroj působí solidním dojmem, kdy se nemusíte bát častého přenášení.

Víko lze otevřít v úhlu jen asi 135°. Klouby mají optimální tuhost a kultivovaný chod. Potěší také možnost otevřít notebook pohodlně jedním prstem, aniž by se s víkem zvedala i základna.

S výjimkou rozšiřujících slotů pro karty ExpressCard, které postupně zmizely (skoro) ze všech pracovních notebooků má ProBook plnou výbavu. Vlevo je dvojice USB 3.0, LAN, napájení a dvojice obrazových výstupů (VGA a HDMI). Vpravo je další dvojice USB (ale jen 2.0), dvojice zvukových konektoru (oddělený vstup a výstup) a dvířka optické mechaniky. Navíc už je vpředu jen čtečka paměťových karet SD XC a MS/Pro (zasunutá SD karta přesahuje dva milimetry ze slotu). Nativní dokování zde není dostupné - to si HP ponechává až pro vyšší řady.

V případě výbavy mám výhrady pouze k rozmístění USB, která jsou na obou stranách v přední části, kde mohou připojená zařízení svými kabely překážet v manipulaci s myší.

S novým designem došlo také ke ztenčení přístroje o 3-5 mm. V zavřeném stavu má 374 x 255 x 27-30 mm a váží 2,44 kg, což je o 150 g méně než dříve. S takovou hmotností se řadí k průměru standardních 15,6“ notebooků.

Napájecí adaptér zůstal stejný a spolu s třížilovým přívodním kabelem váží 517 g.

Klávesnice a ovládací prvky

Tak jako vzhled má HP i rozložení kláves u pracovních notebooků podobné napříč modely. S výjimkou EliteBooků, kde kvůli tenkému profilu a konektorům po stranách nemůže být klávesnice až do krajů, mají pracovní HP v 15,6“ úhlopříčce plné rozložení s numerickým blokem. Klávesnice má pouze dva bloky - základní a numerický - ty jediné jsou od sebe odděleny mezerou. Ani kurzorové šipky, ani klávesy F1-F12 žádné mezery nemají a vše je vedle sebe tak natěsnané, že se nelze snadno orientovat po hmatu.

HP u pracovních modelů nezavádí výrazné změny rozložení, a tak jsou funkce F1-F12 přístupné bez držení Fn. Méně používané funkce jako SysRq a Break jsou dostupné v pravém horním rohu jako sekundární funkce s Fn.

Zatímco ve spotřebních modelech už dnes má podsvícenou klávesnici kde co, u pracovních notebooků je situace mnohem horší a podsvícení kláves si většinou výrobci ponechávají pro nejvyšší řady. ProBooky 400 a 600 tedy bez výjimky podsvícení nenabízí. V ceně ProBooku 455 to však ještě nelze brát jako velký nedostatek.

Mechanika kláves je mírně tužší, nicméně s přesným stiskem a relativně tichým chodem. Rychlé psaní je tedy v podstatě bezproblémové.

Co do indikačních prvků se ProBooky navzájem neliší. Nad klávesnicí jsou podsvícená tlačítka hlavního vypínače, vypínače bezdrátových funkcí a ztlumení zvuku (druhé a třetí s možností svítit bílé i oranžově). Na čelní hraně je pouze indikace práce pevného disku a vlevo u napájecího konektoru je dvoubarevná dioda, která hlásí nabíjení (a jeho blížící se konec).

Touchpad používá elektroniku Synaptics a má dvě velká samostatná tlačítka s příjemně měkkým a nehlučným stiskem. Elektronika snímá rychle a bez velkého zpoždění, takže k ní nemám výhrady. Díky zapuštění hladké dotykové plochy je možné v nastavení touchpadu zrušit funkci palm-check, která zneaktivňuje u většiny notebooků touchpad po nějakou dobu od stisku klávesy. Zde díky zapuštění obvykle k náhodným dotykům nedochází. Touchpad hodnotím jako nadprůměrný.

Úplné vypnutí touchpadu je možné poklepáním na levý horní roh, kde se rozsvítí oranžová dioda.

Hlavní HW parametry

Když už se dostane procesor od AMD k nám do redakce, obvykle to nebývá žádná velká výhra. Většinou jde o ty nejslabší procesory v noteboocích, kde jde primárně o nízkou cenu (E1 a A4). V testovaném ProBooku je ovšem procesor AMD A10-5750M, což je v rámci architektury Richland jeden z nejvýkonnějších procesorů pro notebooky, jaký AMD nabízí. Jde o čtyřjádrový procesor s mezním tepelným výkonem (TDP) 35 wattů a sdílenými FPU jednotkami mezi dvojicemi jader (nadneseně z hlediska některých výpočtů s plovoucí řádovou čárkou jde spíše o dvoujádrový procesor s hyperthreadingem). Výchozí takt 2,5 GHz se může navýšit režimem Turbo automaticky až na 3,5 GHz v případech, kdy nejsou využívána všechna jádra. Při nečinnosti se procesor naopak taktuje dolů na 1,4 GHz.

Z hlediska pokročilých technologií má procesor podporu jak akcelerace šifrování AES-NI, tak virtualizace (VTx).

V testované konfiguraci jsou oba standardní sloty pro moduly DDR3L-1600 obsazeny. Operační paměť má kapacitu 8 GB a je složena ze dvou 4GB modulů zapojených v režimu dual-channel. Maximálně lze osadit dvojici 8GB modulů, a získat tak 16 GB RAM.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 41094

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 25966

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 137598

• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 61427

Cinebench R10

• Rendering (Single CPU): 3376 CB-CPU

• Rendering (Multiple CPU): 8746 CB-CPU

• Multiprocessor Speedup: 2,59

Cinebench R11.5

• Rendering (Single CPU): 0,71 CB-CPU

• Rendering (Multiple CPU): 2,32 CB-CPU

• Multiprocessor Speedup: 3,27

RAM

• HWiNFO32 (propustnost paměti): 4376 MB/s

Přestože jde o jeden z nejvýkonnějších procesorů od AMD pro notebooky, výkonově útočí do segmentu někam mezi dvoujádrové (~35W TDP) procesory Intel Pentium 2020M (2,4GHz, IvyBridge) a Intel Core i3-4000M (2,4GHz, Haswell). Proti Pentiu je výkon při využití všech jader vyšší asi o čtvrtinu, tedy někde na úrovni přiškrcených úsporných Core i5. Při práci jednovláknových aplikacích je výkon naopak o čtvrtinu nižší. Procesor Core i3-4000M je výkonnější se všemi jádry o 15 %, na jedno jádro o polovinu.

Dnes se však často umísťují i do 15,6“ notebooků úsporné procesory s modelovým značením U (~15 W TDP), kde je v případě Celeronů, Pentií i Core i3 výkon nižší než v případě AMD A10. V případě procesorů Intel BayTrail je výkon dokonce místy méně než poloviční.

Ve výsledku je tedy výpočetní výkon postačující pro veškerou běžnou práci. Notebook jsem používal pro kancelářské úlohy a prohlížení webových stránek a nikdy jsem nepociťoval, že by procesor nestačil. Je sice pravda, že nejde o nejvýkonnější procesor v této třídě, ale třeba proti identické konfiguraci ProBooku 450 s Core i3-4000M lze ušetřit nezanedbatelné dva tisíce korun a nižší výpočetní výkon se snaží vyvážit vyšší grafický výkon díky výpomoci výkonnou integrovanou grafikou.

V testované konfiguraci je 2,5“ šachta obsazena 1TB pevným diskem s rychlostí ploten 5400 rpm. Tento pevný disk poskytuje průměrné přenosové rychlosti.

Z pravého boku může vyjíždět podavač standardní optické mechaniky DVD SuperMulti. Tuto mechaniku lze neoficiální cestou vyměnit za další pevný disk (SSD), pokud místo ní vložíte univerzální SATA adaptér za pár stovek. Veškerá elektronika notebooku je přístupná bez šroubováku po sejmutí spodního krytu (jsou zde dva posuvné zámky, které ho drží). Optickou mechaniku pak drží jediný šroubek.

• HWiNFO32 (měří přenosovou rychlost při čtení z cache): 123 MB/s

• HD Tach (měří skutečnou průměrnou přenosovou rychlost při čtení): 94,3 MB/s

• Průměrná přístupová doba: 17,30 ms

Možnosti spojení se světem se omezily na základ v podobě gigabitového ethernetu od Realteku a bezdrátové karty kombinující 2,4GHz Wifi-N a Bluetooth 4.0 (opět Realtek). Z hlediska příjmu bezdrátového signálu notebook nevybočuje z průměru.

Displej a grafika

15,6“ displej od AUO má základní rozlišení HD (1366x768) a matnou povrchovou úpravu. Kvalitativně jde pouze o základní displej, jaký lze najít i v těch nejlevnějších noteboocích stejné úhlopříčky. Kontrast nakonec není tak špatný jako u jiných HD panelů, ale kromě tradičně omezeného vertikálního pozorovacího úhlu mám výtku ještě k nádechu bílé barvy do žluto-zelené, což někomu nemusí být příjemné při delší kancelářské práci. Bohužel obrazově lepší notebookové displeje je dnes nutné hledat mezi panely s vyšším rozlišením, než je základ v dané úhlopříčce (tj. pro 15,6“ alespoň 1600x900 a pro 17,3“ alespoň 1920x1080).

Ve výchozím stavu měl notebook nastavený agresivní dynamický kontrast AMD VariBright, který výrazně degradoval jak barevnou hloubku, tak obrazovou kvalitu. Do jeho vypnutí byl nadstandardně špatný a vše působilo značně zašedle. Po vypnutí funkce VariBright (v Catalyst Control Center) problém naštěstí zmizel.

Maximální jas displeje je mírně nad průměrem pro HD panely a díky matné povrchové úpravě je dobře použitelný i v prosvětlených místech, případně v omezené míře také pro práci venku. Rozsah nastavení je dobrý a minimální jas je vhodný pro práci v úplné tmě.

Uvnitř procesoru AMD A10 se nachází poměrně schopná integrovaná grafika AMD Radeon HD5650G s 320 unifikovanými jednotkami a možností běhu jádra až na 725 MHz. Tato grafika má plnou podporu DirectX 11.1, OpenCL a akcelerace videa ve vysokém rozlišení. Z hlediska podporovaných technologií je na tom podobně jako dedikované Radeony.

Integrované grafice vypomáhá dedikovaný čip AMD Radeon HD8750M s 2 GB vlastní paměti (128bit, DDR3). Ten má pro změnu 384 unifikovaných jednotek a zvládá takty až 825 MHz pro jádro a 1000 MHz pro paměti.

Nenáročné úlohy zpracovává integrovaná grafika, zatímco dedikovaný čip se spouští pouze u programů, kde je vyšší výkon potřeba. Na rozdíl od přepínání grafik, které mají notebooky s procesory Intel, využilo AMD faktu, že obě grafiky jsou vnitřně velmi podobné. V případě aplikací psaných pro DirectX 10 a 11 se, pokud to jde, spojí obě grafiky pro dosažení maximálního výkonu (v případě OpenGL aplikací běží pouze dedikovaný čip). Tímto způsobem je možné dosáhnout vyššího výkonu, než má stejný grafický čip v noteboocích s procesory Intel.

Externí monitory lze připojit pomocí dvou výstupů na levém boku. Jde o analogové VGA a digitální HDMI 1.4a. Oba výstupy mohou pracovat současně v režimu rozšířené plochy, pokud je neaktivní interní displej.

Testy 3D Mark

• 3DMark 06 (1280x1024): 9397

• 3DMark 11: P2596 (Graphics: 2721, Physics: 2728)

Testy 3D Mark (2013)

• Ice Storm (DX9): 47750 (Graphics: 63777, Physics: 25406)

• Cloud Gate (DX10): 4368 (Graphics: 6355, Physics: 2086)

• Fire Strike (DX11): 558 (Graphics: 715, Physics: 2864)

Cinebench (OpenGL)

• Cinebench R10: 5531 CB-GFX

• Cinebench R11.5: 36,63 fps

SPEC viewperf 11 / 1280x1024 (fps)

• CATIA (catia-03): 4,40

• EnSight (ensight-04): 23,29

• LightWave 3D (lightwave-01): 17,62

• Maya (maya-02): 7,24

• Pro/ENGINEER (proe-05): 1,65

• SolidWorks (sw-03): 16,60

• Siemens Teamcenter Visualization Mockup (tcvis-02): 3,68

• Siemens NX (snx-01): 7,98

Crysis 3 (fps)

• 1280x720, nízké detaily, FXAA: 21 (min), 39 (max), 29,7 (průměr)

Aliens vs. Predator DirectX 11 Benchmark

• 1366x768: 40,9 fps

Herní výkon ve 3D se liší podle typu aplikace. V některých testech a hrách se dokážou obě grafiky spojit a výkon je místy o polovinu vyšší, než by měl samotný dedikovaný čip. Jakmile tento režim funguje, funguje obvykle dobře. Jsou však testy a hry, kde se nárůst výkonu buďto neprojeví vůbec, nebo v zanedbatelné míře. Spojení grafik je tedy spíše takovým příjemným bonusem, než něčím, na co byste měli spoléhat (ostatně tohle platí skoro pro všechny notebooky s kombinací dvou grafik).

V některých hrách může mírně snížit plynulost nižší výkon procesoru. Přesto však lze říct, že i náročnější hry si obvykle zahrajete v plném rozlišení displeje, byť se sníženými detaily. Nenáročný hráč si tedy přijde na své.

Multimedia

Stereofonní reproduktory jsou umístěny pod mřížkou za klávesnicí. Maximální hlasitost je nadprůměrná, ovšem od nějakých 75 % hlasitosti už začíná být zvuk výrazně zkreslený. Zvukové podání je spíše slabší průměr – zvuk působí zastřeně, bez hloubek a s omezenými nejvyššími frekvencemi.

Nad displejem má své standardní místo webkamera (základní kvality) spolu s duálním mikrofonem a silnou bílou LEDkou, která svítí, když je kamera aktivní.

Zabezpečení

Firmware počítače lze zabezpečit dlouhými hesly (start, nastavení) a lze v něm omezit přístup k jednotlivým integrovaným rozhraním. Notebook je v testované konfiguraci vybaven také čtečkou otisku prstů (Validity), kterou by mělo být možné použít i pro ověřování uživatele na úrovni firmware.

Vzhledem k tomu, že jde o nižší pracovní třídu, není počítač vybaven bezpečnostním čipem TPM.

Chlazení a provozní hluk

Ventilátor je umístěn v levém zadním rohu základny a chladič, který ofukuje, je s procesorem a grafickým čipem spojen jednou dlouhou heatpipe. Ventilátor se spíná při teplotě procesoru okolo 45°C a vypíná při 35°C, což je po pěti minutách v našich klimatických podmínkách již nedosažitelná hodnota, takže bez ohledu na napájení běží ventilátor prakticky pořád. V případě napájení z elektrické sítě je navíc v BIOSu zapnuta volba, aby se ventilátor nikdy nezastavoval.

Základní rychlost ventilátoru je okolo 2500 rpm, při které už je v tiché místnosti dobře slyšet a produkovaná hlučnost je vyšší než od plotnového disku. V takových situacích jde mezi notebooky o jeden z hlučnějších a především lidé citlivější na hluk by nemuseli být spokojení. V místnosti s běžným ruchem více lidí se hluk ventilátoru spolehlivě ztratí.

V zátěži se ventilátor postupně zrychlí a je slyšet i v běžném ruchu, ale zvukový projev není rušivý. V rámci třídy jde o průměr.

Nastavení ventilátoru lze (na vlastní nebezpečí) ovlivnit neoficiální utilitou HPFanControl, která umožňuje po malých krocích měnit rychlost od 1400 do 5000 rpm. Nastavení vyžaduje alespoň trochu zkušenějšího uživatele. Je velká škoda, že HP neudělalo už v základu nastavení tak, aby při klidových stavech běžel ventilátor v nejnižších otáčkách. Pak je totiž notebook nádherně tichý a o chlazení vůbec nevíte.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 33,4°C

• levá strana pod klávesnicí = 32,0°C

• pravá strana pod klávesnicí = 31,7°C

• klávesnice vlevo = 31,6°C

• klávesnice vpravo = 30,4°C

• spodek maximum = 35,4°C (levý přední roh)

• výdech chlazení = 30,8°C

• napájecí adaptér = 32,4°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 40,9°C

• levá strana pod klávesnicí = 35,1°C

• pravá strana pod klávesnicí = 30,0°C

• klávesnice vlevo = 41,9°C

• klávesnice vpravo = 36,6°C

• spodek maximum = 57,6°C (vpravo vzadu)

• výdech chlazení = 62,9°C

• napájecí adaptér = 54,2°C

teplota okolí při měření: 24°C

Při kancelářské práci je notebook na povrchu studený, místy na spodku jen vlažný. Dlouhodobá zátěž umí zahřát především část vlevo od klávesnice a spodek. Na spodku jsem dokonce po hodině intenzivní zátěže naměřil teploty blížící se k hranici 60°C, což je poměrně hodně. Není divu, když procesor šel teplotou místy až k 92°C.

Baterie

Uživatelsky vyměnitelná baterie je vložena do zadní části základny a má kapacitu 48 Wh. V našem standardním redakčním testu* s ní notebook vydržel 6 hodin a 5 minut provozu na jedno nabití. Při on-line kancelářské práci s Wifi a polovičním jasem se výdrž během testování průměrně pohybovala okolo čtyř hodin.

Příkon notebooku

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení = 15 W

• Celkový příkon při nízkém výkonovém vytížení (nabíjení) = 54 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení = 71 W

• Celkový příkon při maximálním výkonovém vytížení (nabíjení) = 94 W

• Celkový příkon vypnutého notebooku (nabíjení) = 38 W

Prázdnou baterii notebook nabije na 90 % za hodinu a půl.

BIOS

Firmware, který HP používá, podporuje chod v režimu BIOSu i EFI. Nastavení se skrývá pod klávesou F10 a je kompletně grafické s možností nepříliš pohodlného ovládání myší nebo touchpadem. Nabízí následující možnosti:

Boot

• hlášení chyb během bootu

• doba zobrazení startovacího menu (standardně 0)

• vlastní logo, přehrávání zvukových varování, zobrazování diagnostické URL při startu

• výběr zařízení k bootování (disky, optická mechanika, SD karta, disketa, USB, PXE, eSATA; UEFI boot mód, HP utility)

• výběr pořadí jednotlivých zařízení

• boot v režimu UEFI (nativní, hybridní a v režimu kompatibility)

• SecureBoot

Konfigurace zařízení

• vypnout emulaci USB zařízení (klávesnice, myš) ve starých OS

• vypnout neustálý běh ventilátoru s připojeným napájením

• nastavení režimu SATA řadiče (AHCI, IDE)

• povolení virtualizace (VTx)

• zákaz probouzení kvůli USB zařízením

• zapnout NumLock při startu OS

• zapnutí notebooku po připojení napájení

• vypnutí podpory přepínatelné

Nastavení vestavěných zařízení

• zobrazení stavu bezdrátového vysílače (na tlačítku)

• zákaz Bluetooth, LAN, přepínání LAN/WLAN

• probouzení ze sítě (vypnuto, pouze pro boot ze sítě, povoleno)

• deaktivace čtečky otisku prstů, optické mechaniky, integrované kamery, „Power Monitor Circuit“, „Boost Converteru“, zvukové karty, mikrofonu a interních reproduktorů

• probuzení po otevření víka (standardně vypnuto)

• zapnutí po otevření víka (standardně vypnuto)

• zákaz čtečky paměťových karet, USB, SmartCard

Nastavení úrovně zabezpečení

• možnost změnit u každého rozhraní přístupnost

Spouštění

• výběr, které dny se má počítač spouštět

• nastavení času spouštění (pro všechny dny stejný)

Příslušenství

V krabici s notebookem najdete pouze napájecí adaptér, třížilový přívodní kabel a základní tištěnou dokumentaci. Záloha tovární instalace operačního systému je uložena na samostatném oddílu pevného disku.

Na disku je předinstalovaný operační systém Windows 8.0 (64bit) s minimem bloatware. Přesto však musím říct, že některé z utilit při startu hodně „hrabou“ na disk a startovací doba je kvůli tomu delší, než bývá obvyklé.

Ceny a záruka

ProBook 455 v testované nejvyšší konfiguraci vyjde na 12 388,- Kč bez DPH (14 990,- Kč s DPH). V nabídce jsou i další konfigurace, které se liší především slabšími procesory a v některých případech absencí dedikovaného grafického čipu. Pokud vás ProBook 455 láká, doporučil bych právě testovanou konfiguraci. Slabší procesory A4 a A6 jsou totiž dvoujádrové a jednotlivá jádra u AMD nemají tak velký výkon.Lepší z nich má poloviční výkon proti A10, horší dokonce méně než poloviční (integrovaná grafika v nich je také slabší). S výhledem do budoucna už takové procesory nejsou příliš zajímavé. To už je lepší zvolit raději některou z variant založených na procesorech Intel (Core i3, Pentium).

Závěr

15,6“ notebook HP ProBook 455 spadá do nejvyhledávanější cenové kategorie. Je to univerzální stroj na pomezí domácího a pracovního nasazení v menší firmě. Pracovnímu nasazení jsou podřízeny praktické matné povrchy a některé funkce zabezpečení (včetně čtečky otisku prstů). Domácímu nasazení zas napomáhá dedikovaný grafický čip a procesor od AMD, který díky podobně stavěné integrované grafice může grafický výkon ještě navýšit.

Slabinou ProBooku je mírně hlučnější chlazení (pokročilí uživatelé mohou částečně řešit neoficiální utilitou). Nižší kvalita displeje je v této třídě bohužel poměrně častá a nedá se vnímat v kontextu konkurence tak negativně. HP ji však ve výchozím stavu ještě zvýraznilo zapnutím funkce AMD VariBright (jakýsi agresivní dynamický kontrast), kterou je nutné v zájmu vašich očí vypnout v AMD Catalyst Control Center. S výjimkou těchto dvou zádrhelů jde o nadprůměrně zpracovaný notebook, který potěší dobrou mechanikou klávesnice a pohodlným touchpadem.

Verze vybavené procesory AMD A10 přináší proti Intelovským ProBookům 450 vyšší grafický výkon ve hrách, které umí spojit integrovanou a dedikovanou grafiku. Výkon procesoru je blízko Pentia 2020M. Pokud už vás AMD varianty ProBook 455 lákají, doporučuji vynechat verze se slabšími procesory A4 a A6, u kterých je výkon poloviční.

Klady a zápory

+ dobré mechanické zpracování
+ touchpad
+ dobrý grafický výkon, pokud běží integrovaná a dedikovaná grafika současně

- nižší kvalita LCD (a ve výchozím stavu zapnutý silný dynamický kontrast)
- při kancelářské práci by mohl být ventilátor tišší (lze omezeně řešit HPFanControl)

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru hwinfo.zip