RECENZE: Lenovo B50-70 - levný pracovní základ v úhlopříčce 15,6“ s dokovacím konektorem

25. 11. 2014 08:00    Rubrika: Recenze    Autor: Jiří Zima

Nejnižší pracovní třída od Lenova začíná cenou ještě mnohem níž než nejlevnější ThinkPady. 15,6“ model B50 začíná v nejlevnějších konfiguracích někde u šesti tisíc korun a v lepších konfiguracích lehce nad deset už nabízí i rozhraní pro replikaci portů kompatibilní se stanicí One-Link. To je něco, co u podobně levných notebooků nemá nikdo jiný.

Základní popis

S pracovními notebooky má u Lenova většina lidí spojené pouze ThinkPady a dá se to pochopit. Když Lenovo začínalo s notebooky, odkoupilo divizi IBM a až po čase se pustilo i do vlastních strojů (vyráběných úplně bokem od ThinkPadů), které byly spíše multimediální/domácí povahy (později především IdeaPad). Až na určité prvky jsou IdeaPady (domácí stroje) a ThinkPady (pracovní stroje) v podstatě jak od dvou oddělených společností s oddělenými vývojovými centry i servisním zázemím. I mezi těmi ne-ThinkPadími notebooky se však už roky objevují různé levné pracovní alternativy pro méně náročné, které vyplňují skulinku v nabídce. Právě sem patří řada Lenovo B.

Model B50 je určen zákazníkům, kteří hledají jednoduchý pracovně vyhlížející notebook za co nejméně peněz. V rámci tohoto zaměření se výrobce v designu uchýlil k matným plastovým povrchům s jemným vzorkem, které jsou příjemné na dotyk a není na nich hned vidět každá nečistota. Pouze vnější strana víka je úplně hladká.

Tvary jsou ostře řezané, což v kombinaci s tenkým profilem vypadá dobře. Nečekejte zde žádnou extravaganci, spíše čistý minimalismus. Na Lenovu B50 je poznat, že jde o levný notebook, ale není to takové, že by vás to praštilo přes oči už z dálky.

Po mechanické stránce spadá B50 někam do středu nabídky levných strojů do patnácti tisíc. Základna se mírně prohýbá při zatlačení na klávesnici u písmene F, nicméně při psaní je pod prsty stabilní. Zvednutí otevřeného notebooku za roh základny je možné, ale byl bych s tím velmi opatrný, neboť zde je mírné prohnutí znát a dlouhodobě by to nejspíš plastům neudělalo dobře. Víko je naopak na poměry třídy chráněné celkem dobře. Při zatlačení na vnější stranu sice dochází k vlnění barev na displeji, ale chce to více tlaku, neboť je za displejem výztuha, která jej rozprostírá na větší plochu. S dobrým batohem (brašnou) a rozumným zacházením nevidím ani časté přenášení jako problém.

Počítač lze otevřít maximálně v úhlu pouhých 120°, což lidé vyššího vzrůstu při položení stroje na klín nejspíš neocení. Otevření víka jednou rukou je možné, ale musí se provádět pomaleji, aby se s víkem nezvedla i základna.

Většina konektorů je na levém boku. Jde o dvojici USB 3.0, LAN, obrazové výstupy (VGA a HDMI) a zdířku napájení rozšířenou také o replikační port One-Link. Na pravém boku je především optická mechanika a prostor okolo vyplňuje už jen třetí USB (pouze 2.0) a kombinovaný zvukový konektor. Výbavu završuje čtečka paměťových karet SD XC na čelní hraně (vložená karta z ní trčí pouze dva milimetry ven).

Konektor One-Link není u Lenova novinkou. Objevil se již úspěšně v řadě Edge a nabídl tak levnou alternativu ke klasickému dokovacímu konektoru na spodku. Stanice One-Link v základní verzi (která je zde jediná podporovaná), nabízí obrazový výstup, gigabitový Ethernet, zvukový vstup/výstup a několik portů USB 3.0 a USB 2.0. Samotný konektor v sobě kombinuje digitální obrazový výstup přímo z grafického čipu notebooku (žádné USB konverze), USB port, napájení a několik základních řídících signálů (pro tlačítko vypínače a indikační diodu). Z toho vyplývá, že zvukové a síťové schopnosti doku jsou řešené USB zařízeními (což však ničemu nevadí, neboť nepotřebují tak velké přenosové pásmo jako obraz, aby bylo USB brzdou). To hlavní, co však One-Link v konečném důsledku pro uživatele přináší, je možnost přinést si notebook do pracovny a jediným kabelem k němu připojit jak napájení, tak všechny externí periferie. Díky vyvedení hlavního vypínače pak není nutné notebook ani otevírat, když ho chcete zapnout.

Lenovo tentokrát stanici s notebookem neposlalo, nicméně při loňském testování s ThinkPadem E531 jsem nezaznamenal žádné obtíže. Měl bych také zmínit, že z hlediska intelovských variant je konektor OneLink dostupný pouze na konfiguracích B50-70. Nejlevnější konfigurace B50-30, které mají procesory Celeron/Pentium N (BayTrail), tento konektor nemají.

V zavřeném stavu má notebook rozměry 380 x 262 x 27-32 mm a váží pro tuto úhlopříčku obvyklých 2,36 kg. Napájecí adaptér má výkon 65 W a jde o stejný adaptér, jaký můžete dostat k ThinkPadům (sedí tedy i typ konektoru do notebooku). Dohromady s třížilovým přívodním kabelem váží adaptér dalších 342 g.

Klávesnice a ovládací prvky

Klávesnice má plné rozložení s numerickým blokem a nemá žádná zásadní specifika, na která by si bylo nutné zvyknout po přechodu z jiného notebooku s numerickým blokem. Hodí se zmínit, že numerický blok má mírně zúžené klávesy a že šipky nejsou hmatově odlišené od okolí. Možná právě špatné hledání šipek bez dívání mě na této klávesnici vadilo nejvíc. Časem si však člověk nejspíš zvykne.

Horní řada kláves má primárně multimediální funkce. Je tu však drobný ústupek pokročilejším uživatelům. Klávesa F5 funguje standardně a klávesa na místě F4 slouží k zavření okna (tedy stejně jako standardní Alt+F4). Pokud někdo chce původní chování s primárními funkcemi F1-F12, může si jej přepnout v nastavení firmware nebo v programu Lenovo Settings (pro změnu není vyžadován restart).

Mechanika kláves je velmi dobrá a na notebooku se bez většího zvykání dá psát rychle a pohodlně. K plné spokojenosti chybí snad jen podsvícení kláves.

Zámky klávesnice mají indikační diody přímo na příslušných klávesách. Z pohledu uživatele už pak svítí zelený hlavní vypínač. Po obvodu notebooku jsou však ukryty ještě tři další diody. Jedna je vlevo u napájecího konektoru a svítí při napájení ze sítě (bez ohledu na to, zda se nabíjí baterie). Další dvě jsou na zkosené přední hraně – jedna svítí po zapnutí a druhá při aktivitě pevného disku. Hrana je tak zkosená, že bez zvednutí předku notebooku na diody neuvidíte.

Dotyková plocha touchpadu je vystředěná pod psací část klávesnice a proti okolí je mírně zapuštěná. Má hladký povrch a prst po ní příjemně klouže. Na rozdíl od ThinkPadů drží Lenovo ve svých levných pracovních noteboocích oddělená tlačítka touchpadu – ta mají jistý stisk a jemně při něm klapou. Elektronika je v režii Synaptics, což znamená pouze malé zpoždění snímání a bezproblémovou podporu běžných gest v aplikacích.

Hlavní HW parametry

Na desce je připájený úsporný dvoujádrový procesor nižší třídy Core i3-4030U s výchozím taktem 1,9 GHz. Mezní tepelný výkon procesoru je 15 W, ale vzhledem k absenci technologie Turbo Boost se běžně na jeho hranici nedostanete.

Zespodu jsou snadno přístupné dva sloty pro paměťové moduly. V testované konfiguraci byl osazen pouze jeden, a to 8GB modulem DDR3L-1600. Přidáním druhého lze dosáhnout na maximálních 16 GB operační paměti.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 16 083
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 4398

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 35 553
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 15 026

Cinebench R10

• Rendering (Single CPU): 3631 CB-CPU
• Rendering (Multiple CPU): 6406 CB-CPU
• Multiprocessor Speedup: 1,76

Cinebench R11.5

• Rendering (Single CPU): 0,77 CB-CPU
• Rendering (Multiple CPU): 1,96 CB-CPU
• Multiprocessor Speedup: 2,54

RAM

• HWiNFO32 (propustnost paměti): 3829 MB/s

Výpočetním výkonem notebook plně postačuje na běžnou kancelářskou práci, procházení webových stránek i přehrávání videa ve vysokém rozlišení, aniž by se viditelně „zadýchaval“. Základní úsporná Core i5 mají vyšší výkon především v úlohách vytěžujících pouze jedno jádro (až 80 % navíc). Naopak při zátěži všech jader je jejich výkon vyšší jen asi o čtvrtinu.

Ve standardní 2,5“ šachtě je vložen 1TB pevný disk se dvěma plotnami a výškou 9,5 mm. Jeho plotny se točí rychlostí 5400 rpm a přenosovými rychlostmi spadá do průměru plotnových disků.

Z pravého boku lze vysunout podavač optické mechaniky DVD Super Multi. Mechanika je na spodku držena jedním šroubkem, což může dát pokročilejším uživatelům snadnou možnost výměny za neoriginální adaptér na druhý pevný disk.

• HD Tach (měření přenosové rychlosti při čtení z cache): 442,6 MB/s
• HD Tach (měření skutečné průměrné přenosové rychlosti při čtení): 92,6 MB/s
• Průměrná přístupová doba: 17,4 ms

Pro kabelové spojení s okolím je přítomen gigabitový řadič od Realteku. Karta od Qualcomm Atheros zajišťuje základní bezdrátovou konektivitu v podobě 2,4GHz Wi-Fi /n (1x1) a Bluetooth 4.0.

Displej a grafika

15,6“ matný displej má rozlišení HD (1366x768) a matici typu TN. Obrazovou kvalitou jde o základ, na který jsme u levných notebooků zvyklí, což se pozná zejména na nižším kontrastu, pobledlých barvách a omezeném vertikálním pozorovacím úhlu. Pozitivní u testovaného kusu bylo, že neměl výrazně odchýlenou teplotu bílé barvy, takže na základní kancelářskou práci je displej dostatečný.

Maximální jas odpovídá průměru základních HD displejů. Není tedy extra silný pro práci venku v létě při poledním slunci. Díky matné úpravě však je bez problému použitelný přes den třeba při cestách vlakem u okna. Minimální jas je vhodný pro práci v úplné tmě.

Parametry displeje udávané výrobcem

• Typ obrazovky: TN
• Počet barev: 262 tisíc
• Světlost: 220 cd/m^2
• Pozorovací úhel: 90° horizontálně, 50° vertikálně
• Kontrast: 400:1
• Odezva: 8 ms
• Podsvícení: W-LED

Specifikace vychází z použitého displeje v našem konkrétním notebooku. Tím je AUO B156XTN04.1. Není však zaručeno, že v jiném kusu bude použit stejný displej od stejného výrobce.

Vedle integrovaného grafického jádra v procesoru (Intel HD 4400) je na desce v testované konfiguraci přítomen dedikovaný grafický čip AMD Radeon R5 M230 s 2 GB vlastní paměti (64bit DDR3). Jde o čip té nejnižší třídy, která svými specifikacemi jen stěží přesahuje průměrná integrovaná jádra, nicméně pokud si nějaký program nerozumí dobře s integrovanou grafikou, může být tento Radeon záchranou.

Všechny obrazové výstupy jsou připojeny k integrované grafice a dedikovaný čip se zapíná pouze v případě potřeby na základě odděleného nastavení pro každý program samostatně. V ovládacím panelu AMD lze používání dedikované grafiky také úplně zakázat (například pro napájení z baterie).

Připojení externích monitorů je možné díky přítomnosti analogového VGA a digitálního HDMI. Oba tyto výstupy mohou pracovat současně v režimu rozšířené plochy, nicméně platí omezení na dva aktivní výstupy, takže interní displej v takovou chvíli musí být vypnutý.

Testy 3D Mark

• 3DMark 11: P1123 (Graphics: 1114, Physics: 1153)

Testy 3D Mark (2013) – AMD Radeon R5 M230

• Ice Storm (DX9): 38 439 (Graphics: 55 528, Physics: 18 506)
• Cloud Gate (DX10): 3535 (Graphics: 4686, Physics: 1901)
• Fire Strike (DX11): 682 (Graphics: 730, Physics: 2663)

Testy 3D Mark (2013) – Intel HD4400

• Fire Strike (DX11): 506 (-26 %) (Graphics: 593, Physics: 928)

Cinebench (OpenGL)

• Cinebench R10: 4557 CB-GFX
• Cinebench R11.5: 20,45 fps

Aliens vs. Predator DirectX 11 Benchmark

• 1366x768 (AMD Radeon R5 M230): 14,6 fps
• 1366x768 (AMD Radeon R5 M230): 11,9 (-19 %) fps

Výkon dedikovaného Radeonu je velmi nízký. Integrované jádro je pomalejší jen o 20-25 % a je potřeba zmínit, že jeho výkon je limitován osazením pouze jediného paměťového modulu. Pokud se vloží i druhý, zvýší se propustnost paměti a výkon se zvedne přibližně na úroveň tohoto Radeonu. V podstatě z toho vyplývá, že kdyby výrobce dal do notebooku raději 16 GB paměti (2x8GB) místo dedikovaného čipu, bude to užitečnější.

Výkon notebooku ve hrách postačuje pouze k hraní starších a méně náročných titulů. Náročné moderní AAA hry si na něm příliš nezahrajete.

Multimédia

Reprodukty jsou integrované do perforované části vzadu za klávesnicí. Jejich zvukový projev je spíše podprůměrný a zní velmi plechově. Nezachrání jej ani softwarové rozšíření Dolby, neboť si reproduktory příliš dobře neporadí ani s hloubkami, ani výškami.

Webkamera ve víku nabízí základní kvalitu, která je poslední roky u notebooků všude stejná. Pokud je aktivní, rozsvítí se u ní silná bílá dioda. Poblíž objektivu je také zdířka mikrofonu.

Chlazení a provozní hluk

Výdech chlazení je umístěn na levém boku a ventilátor se při kancelářské práci buďto nepouští vůbec, nebo nárazově na chvíli jednou za pár minut (v závislosti na výkonovém zatížení). Notebook mě svým projevem nerušil ani při práci v úplném tichu a nízké otáčky jsou hlučností podobné šumění použitého pevného disku (ten se mi zdá na poměry disků hlasitější).

V zátěži se otáčky mírně zvýší, ale stále nejsou rušivé ani v tiché místnosti. V běžném ruchu více lidí, zapnuté televize a podobně notebook pravděpodobně z hlediska hluku nebudete vnímat. Pouze při maximální zátěži se občas nárazově spustí nejvyšší otáčky, které mají mírně svištivý nádech. V konfiguraci s úsporným Core i3 jsou spíše výjimkou, ale je možné, že s Core i5 a jeho Turbo Boostem budou při plné zátěži mnohem častější. Přesto lze hodnotit notebook v rámci hlučnosti jako tišší, než je průměr třídy.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 30,7°C
• levá strana pod klávesnicí = 31,2°C
• pravá strana pod klávesnicí = 29,4°C
• klávesnice vlevo = 31,4°C
• klávesnice vpravo = 27,1°C
• spodek maximum = 31,9°C
• výdech chlazení = 34,2°C
• napájecí adaptér = 34,0°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 33,6°C
• levá strana pod klávesnicí = 34,2°C
• pravá strana pod klávesnicí = 29,5°C
• klávesnice vlevo = 36,7°C
• klávesnice vpravo = 32,3°C
• spodek maximum = 41,1°C (levý zadní roh)
• výdech chlazení = 39,7°C
• napájecí adaptér = 43,1°C

teplota okolí při měření: 23°C

Při kancelářské práci se povrch přístroje nijak nezahřívá. V zátěži je nějaké zahřívání patrné pouze okolo výdechu a v levé zadní části spodku základny. Klávesnice a další části, které přichází do kontaktu s rukama uživatele, však zůstávají v teplotách neomezujících pohodlí.

Baterie

Li-Ion baterie je uživatelsky vyměnitelná a vkládá se do zadní části základny. Se svými čtyřmi články má kapacitu pouhých 31,7 Wh, což v našem standardním redakčním testu* postačovalo pro 5 hodin a 30 minut provozu na jedno nabití. To jsou však naprosto ideální podmínky. Při on-line kancelářské práci s dvoutřetinovým jasem je reálná výdrž okolo 3 hodin a 20 minut, což už tak oslnivý výsledek v dnešní době není.

Nabíjení baterie 17 watty je pomalejší, než bývá zvykem a prázdnou baterii nabijete na 90 % přibližně za hodinu a půl.

BIOS a zabezpečení

Firmware InsydeH20 nabízí následující možnosti nastavení:

• vypnutí Wi-Fi
• nastavení režimu přepínatelné grafiky (softwarové řízení, pouze integrovaná)
• zapnutí pípání při připojení napájecího adaptéru
• zapnutí podpory virtualizace
• povolení flashování firmware starší verzí
• přepnutí primární funkce horní řady kláves (multimediální, F1-F12)

Firmware dokáže zavádět operační systém v režimu UEFI i BIOS a pro zabezpečení nabízí základní hesla (zapnutí notebooku, vstup do nastavení) a heslo pevného disku.

Příslušenství

K notebooku je přibalen pouze napájecí adaptér (65 W), třížilový přívodní kabel a základní informace v tištěné podobě. Systém Windows 8.1 je předinstalovaný na pevném disku, kde je také jeho obnova do továrního nastavení. Spustit ji lze přímo z disku.

Tovární instalace obsahuje základní porci bloatware včetně zkušební verze antiviru.

Ceny a záruka

V rámci modelu B50-70 je testovaná konfigurace jednou z nižších a stojí 11 975,- Kč bez DPH (14 490,- Kč s DPH). Další konfigurace se liší především absencí dedikovaného grafického čipu, různými procesory (Pentium U až Core i5) a u nejvyšších se vyskytuje také Full HD (1920x1080) TN displej.

Pod označením B50 lze najít také řadu levnějších konfigurací. Jde o model B50-30, který je postaven na podstatně pomalejší platformě BayTrail (jádro podobné Atomu z tabletů).

Záruku dává výrobce dvouletou, případně pouze roční při nákupu na firmu. Nejbližší centrální servis je aktuálně až v Německu. Přeprava kurýrem v rámci reklamace je ovšem bezplatná.

Závěr

15,6“ Lenovo B50-70 je na první pohled klasický levný univerzální notebook pro méně náročné. Při ceně mezi deseti a patnácti tisíci korun však nabízí něco, co spousta jeho konkurentů nemá – dokovací port One-Link. Ve chvíli, kdy hledáte levný kancelářský stroj s matným provedením, který by bylo možné připojit jediným kabelem k napájení a všem externím periferiím, je B50-70 jednou z mála možností, což jej dělá velmi zajímavým.

V ostatních parametrech B50-70 nijak nevyniká, má obyčejný základní TN displej, plastové provedení a poměrně malou baterii (což se podepisuje na výdrži). Na druhou stranu má klávesnici s velmi dobrou mechanikou, praktické matné provedení s hrubším vzorkem a docela dobře vypadá. Když se k tomu připočte možnost dokování, může jít o levnou alternativu k plně pracovním notebookům.

Klady a zápory

+ dokovací rozhraní One-Link
+ pohodlná klávesnice

- místy měkčí provedení
- malá baterie (pouze 32 Wh)

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 3% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru hwinfo32.zip