RECENZE: DELL Latitude 5480 - 14“ pracovní notebook, čtyřjádrové procesory, výdrž na baterii

31. 3. 2017 06:26    Rubrika: Recenze    Autor: J Z

Střední pracovní třída od DELLu nabízí něco, na co většina výrobců rezignovala. Obsahuje totiž 14“ model, který v kompaktním těle nabízí kombinaci čtyřjádrových procesorů i5/i7, IPS displeje, rychlého SSD a plné konektorové výbavy. Navzdory procesorům s 45W TDP však nabízí i velmi dlouhou výdrž na baterii.

Základní popis

Řada Latitude je už od konce milénia tím hlavním, co DELL nabízí do firemního sektoru. V aktuálním portfoliu je rozdělena na tři skupiny, které se odlišují prvním číslem v modelovém značení – 3 pro small-business (živnostníci, malé firmy), 5 pro řadové pracovníky větších firem a 7 pro management a vyšší pozice větších firem. Zatímco trojka jde především za nízkou cenou, mezi pětkou a sedmičkou je značný rozdíl ve výsledném zacílení. Pětka totiž nabídne v poměrně kompaktním notebooku nejen plnou výbavu, ale i plný výkon. Sedmička je místo toho hlavně o maximální mobilitě – tedy co nejtenčím a nejlehčím stroji.

Před číselným značením už u všech modelů Latitude zmizelo písmeno E. Značilo kompatibilitu s dokovacími stanicemi E-Dock a celá nová generace již počítá s dokováním přes rozhraní ThunderBolt a USB-C, přes které jde notebook i nabíjet (není tedy potřeba žádný další kabel).

Vzhled notebooku zůstal prakticky stejný, přestože je uvnitř úplně jiná základní deska s jiným rozložením konektorů. DELL po posledním redesignu vsadil na nenápadné černé provedení. Tímto notebookem tedy neznalé okolí příliš neoslníte. Použité povrchy jsou však praktické. Jsou matné a není na nich vidět každý otisk.

Mechanické provedení je na špičkové úrovni. Základna se nekroutí při zvednutí za roh a ani se jen tak neprohne při silném mačkání na klávesnici. Víko je taktéž velmi pevné a ani při silném tlaku na vnější stranu nedochází k barevným defektům na displeji. Konstrukce počítače je navržena tak, aby snesla i drsné zacházení, a mezi pracovními notebooky patří k jedněm z nejlepších.

Víko počítače lze otevřít s trochou šikovnosti jednou rukou a maximální úhel otevření je plných 180°.

Vzhledem ke klasické konstrukci kloubů bylo možné osadit konektory i na zadní straně notebooku, čehož výrobce také využil. Najdete tam konektor počítačové sítě LAN, výstup HDMI, jedno USB 3.0, konektor napájení a u vybraných konfigurací také slot pro karty SIM. Na levém boku jsou čtečky SmartCard a SD XC (karta se vejde do čtečky celá), další USB 3.0 a rozhraní kombinující USB-C a Thunderbolt 3.0. Pravý bok výbavu zakončuje třetím USB 3.0, kombinovaným zvukovým konektorem a klasickým obrazovým výstupem VGA, který už je dnes pomalu minoritní záležitostí.

Takto rozsáhlou výbavu jsem už dlouho v testovaném notebooku neviděl a nemám k ní žádných výhrad.

Rozměry počítače přitom nejsou vůbec špatné. V zavřeném stavu jde o 333 x 228 x 23-24 mm a provozní hmotnost 1,83 kg je plně použitelná pro každodenní nošení. Podobnou hmotnost mají pracovní notebooky střední třídy s plnou výbavou i v případě, že jsou osazeny pouze úspornými dvoujádrovými procesory.

Dodávaný napájecí adaptér má výkon 90 W a dohromady s třížilovým přívodním kabelem znamená dalších 394 g.

Klávesnice a ovládací prvky

V jedné z posledních generací, DELL přešel na nové rozložení klávesnice, ze kterého vyřadil dedikované klávesy Home a End (ty jsou nyní dostupné přes Fn na kurzorových šipkách). Zejména tuto změnu vnímám jako člověk pracující často v textovém editoru velmi negativně. V dalších ohledech je rozložení více méně standardní. Chybí snad jen klávesa kontextové nabídky, kterou nahrazuje Fn v kombinaci s pravým Ctrl. Příjemné je řešení zástupného numerického bloku, u kterého aktivuje psaní číslic pouhým držením Fn (další režimy lze volit v nastavení firmware).

Klávesy mají mírně prohnutý tvar a mechanika má přesný stisk a hlubší chod. Psaní bylo poměrně komfortní, ale z nějakého důvodu jsem si na klávesnici musel chvíli zvykat. Psaní působí, jako by byly klávesy o něco menší než na jiných noteboocích, i když to tak pravděpodobně není.

Bílé podsvícení kláves se zapíná zkratkou Fn+F10 a nabízí dva stupně intenzity. Při nižším jasu bliká (PWM) na frekvenci 66 Hz. Pod úhlem alespoň 45° už dochází na některých místech k prosvítání diod v mezerách mezi klávesami, což může být pro někoho rušivé. Sám jsem ho kvůli tomu v noci raději nepoužíval.

Indikaci zapnutí (uspání) počítače řeší silná bílá dioda v hlavním vypínači, která umí být ve tmě poměrně nepříjemná. Nabíjení je indikováno bíle svítícím úzkým pruhem na přední straně základny. Za velmi rušivý považuji bílý svítící kroužek na koncovce napájecího adaptéru. Svítí tak intenzivně, že ho pravděpodobně přelepíte, pokud budete chtít spát ve stejné místnosti, jako nabíjíte notebook. V DELLu mají neobyčejně rádi silné LEDky, bohužel.

Řada Latitude u klasických pracovních notebooků kombinuje touchpad a trackpoint. Elektroniku dodává i v této generaci společnost Alps a velká dotyková plocha touchpadu je mírně zapuštěná. Pod touchpadem jsou dvě samostatná tlačítka a nad ním tři pro trackpoint. Všechna mají příjemně měkký a tichý stisk.

Trackpoint má plochou čepičku s klouzavým povrchem, nicméně jeho citlivost se dá nastavit tak, aby se s ním dobře pracovalo. S touchpadem je situace o něco horší kvůli viditelnému zpoždění pohybu kurzoru za prstem. V posledních letech se touchpady výrazně zlepšily, pokud jde o přesnost a reakce. Není to však případ tohoto, který se ovládá stejně jako na generacích notebooků Latitude před deseti lety.

Velkou výhradu mám k posouvání stránek pomocí pohybu trackpointu v kombinaci se stisknutým prostředním tlačítkem. Funkce se aktivuje jen někdy (je nutné počkat dvě sekundy od stisknutí tlačítka) a stránky se posouvají trhaně a s nepravidelnou rychlostí. Tento problém lze vyřešit jedině smazáním ovladače od DELLu a instalací generického přímo od Alps (který je z mého pohledu asi ve všem lepší).

Hlavní HW parametry

Základní desky pro Latitude 5480 se dělí na dva typy. První je navržený pro úsporné dvoujádrové procesory Core (TDP 15 W). Druhý se naopak kombinuje s výkonnými čtyřjádrovými procesory Core i5/i7 s TDP 45 W. Testovaná varianta má druhý typ základní desky a konkrétně jde o Intel Core i5-7440HQ se základním taktem 2,8 GHz (TurboBoost do 3,8 GHz). Od čtyřjádrových Core i7 se tento procesor liší absencí funkce HyperThreading.

Na základní desce jsou přístupné dva sloty kompatibilní s moduly DDR4-2400. V testovaném kusu byla zvolena kombinace dvou 8GB modulů pro celkových 16 GB RAM. Maximálně je podporováno 32 GB při použití dvojice 16GB modulů.

Přístup ke slotům získáte po odšroubování spodního krytu. Mimo jiné se tím snadno dostanete také k výměně pevného disku (resp. SSD) a celému chlazení.

Single-Thread mód (zatíženo jen jedno jádro)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 89659
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 19396

Multi-Thread mód (zatížena obě jádra)

• Test výpočtů s pevnou řádovou čárkou: 278133
• Test výpočtů s pohyblivou řádovou čárkou: 69286

Cinebench R11.5

• Rendering (Single CPU): 1,71 pts
• Rendering (Multiple CPU): 6,52 pts
• Multiprocessor Speedup: 3,81

Cinebench R15

• Rendering (Single CPU): 144 cb
• Rendering (Multiple CPU): 558 cb
• Multiprocessor Speedup: 3,88

RAM

• HWiNFO32 (propustnost paměti): 16825 MB/s

Procesor v zátěži zvládá stabilně držet TurboBoost všech jader na frekvenci 3,4 GHz, což je velmi dobrý výsledek. Možná i díky tomu se výkon pohybuje velmi blízko čtyřjádrových Core i7 (HQ) minulé generace. Tento procesor plně postačuje i pro výpočetně náročné činnosti a dvoujádrové úsporné Core i7 (U) překonává o 66 %, pokud aplikace využívá všechna jádra.

U variant základních desek s dedikovanou grafikou je možné vložit jen M.2 SSD. Klasický 2,5“ disk se vejde pouze do konfigurací s integrovanou grafikou (i tak kombinace disku a SSD není možná). Testovaný kus byl vybaven 512GB M.2 SSD připojeným přímo na PCIe. Výkon je o něco vyšší než u SSD připojených na SATA, ale v rámci PCIe modelů patří k těm slabším. Oproti SATA variantám nabízí pouze rychlejší sekvenční čtení.

• HD Tach (měření skutečné průměrné přenosové rychlosti při čtení): 679,0 MB/s
• Průměrná přístupová doba: 0,1 ms

Notebook je vybaven kombinací gigabitového ethernetu (Intel) a bezdrátové karty s Wi-Fi/AC a Bluetooth (Intel). Volitelně je možné získat kartu podporující Intel WiGig pro bezdrátové dokování nebo bezdrátový modem (3G/LTE).

Displej a grafika

14,0“ displej má matnou povrchovou úpravu a v testované konfiguraci má rozlišení Full-HD (1920x1080). Jde o typ IPS s velmi dobrým vyvážením bílé a příjemnými barvami. Pod větším úhlem skokově dochází ke ztmavení obrazu, což je pro displeje od LG typické. Celkově jej hodnotím jako výbornou volbu pro kancelářskou práci i základní multimédia (sledování filmů). Po kalibraci může sloužit i na základní grafické úpravy, ale pak je potřeba mít na paměti, že displej komunikuje s grafickým čipem pouze v rozlišení 6 bitů na jeden barvový kanál.

Svítivost displeje je nadprůměrná a notebook lze používat s určitými omezeními i v létě venku na slunci. V tomto ročním období se zatím nevyskytuje příliš důvodů použít maximální jas. Rozsah nastavení je velmi dobrý a potěšující je také fakt, že podsvícení k regulaci nepoužívá PWM na nízké frekvenci – je tedy při delší práci šetrný k očím. Dle měření běží PWM na vysoké frekvenci 20 kHz ve všech jasech kromě maximálního.

Většina těchto pracovních notebooků se ve 14“ verzi dodává jen s integrovaným grafickým jádrem v procesoru (Intel HD630). Testovaný kus však je konfigurován s (přepínatelným) dedikovaným grafickým čipem, což je NVIDIA GeForce 930MX. Čip je postaven ještě na jádře Maxwell a obsahuje 384 shaderů. Připojena je k němu 2GB paměť DDR3 a její šířka sběrnice 64 bitů tento čip jednoznačně předurčuje do nižší třídy. Fakticky jde o lehce přetaktovaný čip GeForce 930M, který je výkonově téměř na úrovni GeForce 940M (která se liší také jen o něco vyššími frekvencemi jádra).

K připojení externího monitoru je na výběr hned ze tří konektorů. Vedle analogové klasiky v podobě VGA a digitálního HDMI lze monitor připojit také na konektor typu USB-C. Právě přes třetí jmenovaný lze řetězit i více monitorů současně a rozlišení UHD (3840x2160) si můžete dopřát s obnovovací frekvencí 60 Hz. Implementace HDMI v tomto notebooku zvládá při stejném rozlišení maximálně 30 Hz.

Testy 3D Mark

• 3DMark 11: P2475 (Graphics: 2324, Physics: 6107)
• Fire Strike (DX11): 1382 (Graphics: 1557, Physics: 7494)

Cinebench (OpenGL)

• Cinebench R11.5: 34,97 fps
• Cinebench R15: 49,92 fps

SPEC viewperf 11 / 1280x1024 (fps)

• CATIA (catia-03): 12,47
• EnSight (ensight-04): 17,37
• LightWave 3D (lightwave-01): 23,82
• Maya (maya-02): 11,70
• Pro/ENGINEER (proe-05): 2,53
• SolidWorks (sw-03): 10,17
• Siemens Teamcenter Visualization Mockup (tcvis-02): 1,51
• Siemens NX (snx-01): 4,79

Aliens vs. Predator DirectX 11 Benchmark

• 1366x768: 30,7 fps
• 1920x1080: 17,1 fps

Výkon grafiky plně odpovídá nižší třídě dedikovaných čipů a integrované řešení je slabší jen o 25 %. Konfigurace s dedikovanou grafikou má smysl pouze v případě, že nějaký specifický program s integrovanou není kompatibilní.

Multimedia

Stereofonní reproduktory jsou zabudované ve zkosené čelní straně a mají nečekaně dobrý zvuk. Vlastně asi nejlepší, jaký jsem kdy u pracovního notebooku slyšel. Mezi kancelářskými stroji jde o výjimku a ani mnohé herně-multimediální notebooky neumí hrát tak dobře. Zvuk působí plně a vyváženě. O vylepšení zvuku se stará softwarové rozšíření MaxxAudio Pro, které podporuje oddělené profily pro interní reproduktory a připojená sluchátka.

Vestavěná webkamera nabízí základní kvalitu zobrazení. Potěší však její snaha o plynulé snímání v horších světelných podmínkách. Aktivitu kamery indikuje bílá dioda vedle objektivu. Okolo objektivu můžete najít také otvory duálního mikrofonu se schopností potlačit okolní ruchy.

Zabezpečení

Základní deska je vybavena čipem TPM 2.0 pro bezpečné uchování šifrovacích klíčů. Způsoby zabezpečení jsou rozšířeny nad rámec standardních hesel v BIOSu (ta zde podporují speciální znaky a délku 30 znaků). V testované konfiguraci je notebook vybaven čtečkou bezpečnostních karet SmartCard (včetně bezkontaktních), čtečkou otisků prstů a IR kamerou, která v kombinaci s Windows 10 dokáže rozpoznat váš obličej i ve velmi špatných světelných podmínkách. Všechny tyto způsoby lze použít pro přihlášení do uživatelského profilu.

IR kamera (se snímačem vedle standardní webkamery) mě velmi mile překvapila úspěšností při rozpoznávání i ve špatných světelných podmínkách. Testoval jsem řadu notebooků, které podobnou funkci zajišťovaly standardní webkamerou, a výsledek byl většinou otřesný i na světle. Zde už se jedná o skutečně funkční řešení. Mohlo by časem jít o praktický doplněk hlavně u tabletů, kde je přece jen otrava zadávat standardní hesla nebo PINy přes obrazovku.

Chlazení a provozní hluk

Při kancelářské práci zůstává ventilátor většinou vypnutý. Občasného roztočení v nejnižších otáčkách si pravděpodobně většinou ani nevšimnete a notebook lze označit za velmi tichý. Zátěž jednoho jádra se obejde bez výrazného zrychlování ventilátoru. Až u plné zátěže procesoru na všech jádrech se ventilátor zesílí tak, že je bezpečně rozeznatelný i v místnosti s běžným ruchem více lidí. Projev ventilátoru je však nečekaně dobrý a neobsahuje rušivé parazitní zvuky (pískání, klapání).

V porovnání s jinými notebooky vybavenými čtyřjádrovými procesory Core i5/i7 si vede Latitude 5480 skvěle. Je až s podivem, že přítomnost procesoru s TDP 45 W neznamenala žádné kompromisy v provozní hlučnosti.

hodina provozu - mírná zátěž

• touchpad = 30,8°C
• levá strana pod klávesnicí = 33,0°C
• pravá strana pod klávesnicí = 32,7°C
• klávesnice vlevo = 32,5°C
• klávesnice vpravo = 31,8°C
• spodek maximum = 35,4°C (vzadu uprostřed)
• výdech chlazení = 34,2°C
• napájecí adaptér = 31,2°C

hodina provozu - vysoká zátěž

• touchpad = 28,8°C
• levá strana pod klávesnicí = 30,6°C
• pravá strana pod klávesnicí = 27,5°C
• klávesnice vlevo = 39,4°C
• klávesnice vpravo = 38,1°C
• spodek maximum = 50,4°C (vzadu uprostřed)
• výdech chlazení = 55,4°C
• napájecí adaptér = 44,3°C

teplota okolí při měření: 25°C

Notebook se během kancelářské práce téměř nezahřívá. Nějaké teplo je cítit na spodku v zadní části uprostřed, ale i ta nejteplejší místa jsou maximálně vlažná. V zátěži je to jiné. Spodek se výrazně zahřívá v zadní části a hodně tepla je cítit okolo výdechu ventilace. Klávesnice je sice teplejší, ale přímo horká není.

Baterie

Testovaná konfigurace je vybavena největší z dostupných baterií. Má kapacitu 67 Wh a notebook s ní vydržel v našem standardním* redakčním testu výborných 16 hodin a 63 minut. Na notebook s čtyřjádrovým procesorem je to neuvěřitelný výsledek. Víc než kapacita baterie za to může výborná optimalizace počítače z hlediska spotřeby. V klidovém stavu je totiž odběr z baterie jen 3 watty, a to jde o celý počítač s třetinovým jasem displeje a zapnutou Wi-Fi. Jiné notebooky v podobné konfiguraci nejdou spotřebou pod 5-7 wattů (v nejlepším případě).

Reálně jsem se při on-line kancelářské práci bez omezování a s komfortním nastavením jasu displeje pohyboval okolo hranice deseti hodin. Při náročnějších činnostech nárazově zaměstnávajících jedno jádro procesoru klesá výdrž klidně k pěti hodinám a plná zátěž baterii vybije za necelé dvě hodiny – to je ovšem daň za vysoký výkon procesoru s 45W TDP.

V programu DELL Power Manager je možné nastavit chování nabíjecí elektroniky. Lze přepnout na režim Express Charge, který se snaží nabít baterii na 80 % za jednu hodinu. Standardní režim ji nabije na 90 % za necelé dvě hodiny a je pro baterii pochopitelně šetrnější.

Dále lze nastavit ručně hranice nabíjení – tedy pod jakou procentuální hodnotou nabití má dojít k započetí nabíjení a do jaké hodnoty se má nabíjet.

BIOS

Počítač je vybaven firmwarem od DELLu s nezvykle rozsáhlými možnostmi nastavení. Z hlavních možností stojí za zmínku konfigurace portů, nastavení zavádění systému ze sítě (PXE, BIOS/UEFI), nastavení SATA řadiče (vypnutý, AHCI, RAID pro Intel Rapid Restore), deaktivace jednotlivých diskových portů (SATA 0, 1, 3 a M.2 PCIe), nastavení procesoru (vypnutí TurboBoost, SpeedStep, řízení C-State), vypnutí USB portů, nastavení režimu Thunderbolt (úplné vypnutí, aktivace pre-boot modulů, nastavení zabezpečení) a nastavení doby pro vypnutí podsvícení klávesnice (odděleně pro napájení ze sítě a z baterie; lze nastavit, že se nevypne nikdy)

Operační systém lze zavádět v režimu BIOS i UEFI včetně volitelného SecureBoot.

Příslušenství

V krabici najdete standardně pouze notebook, napájecí adaptér, třížilový přívodní kabel a základní tištěnou dokumentaci. Počítač byl v testované konfiguraci vybaven operačním systémem Windows 10 Pro a obnova systému do továrního stavu je uložena na SSD.

Instalace od výrobce je čistá a neobsahuje hromady zbytečností.

Ceny a záruka

V běžném prodeji jsou dostupné pouze konfigurace Latitude 5480 vybavené dvoujádrovými úspornými procesory. Není mi jasné proč, a co jsem se ptal, rozdíl cen dvoujádrových a čtyřjádrových modelů je malý. Čtyřjádrové konfigurace je nicméně možné získat přes partnery DELLu a testovaná konfigurace na přání s i5, 16 GB RAM, 512GB SSD, dedikovanou grafikou, portem Thunderbolt, čtečkou SmartCard a IR kamerou vychází na 40 000,- Kč bez DPH (48 400,- Kč s DPH).

V základu je k notebooku nabízena tříletá záruka typu on-site NBD. Tedy s opravou u zákazníka a reakcí do druhého pracovního dne. Záruku lze rozšířit až na pět let a za příplatek je možné získat pojištění proti náhodnému poškození.

Závěr

DELL Latitude 5480 je takřka ideální pracovní notebook pro ty, kteří chtějí kompaktní provedení bez kompromisů ve výbavě a výkonu. Testovaný notebook patří do téměř vyhynulé kategorie 14“ pracovních modelů vybavených plnohodnotnými čtyřjádrovými procesory. Když se k tomu připočte výkonné PCIe SSD a rozsáhlá konektorová výbava od moderního Thunderboltu 3.0 až po stařičké VGA, jde o nekompromisní stroj, který může naplnit očekávání i velmi náročných uživatelů.

Mezi nevýhody bych zařadil rozložení klávesnice, ve kterém chybí dedikované klávesy pro Home a End. Při práci ve tmě má notebook několik vlastností, které ji mohou znepříjemnit. Lépe by se určitě dalo vyřešit podsvícení klávesnice, aby pod různými úhly nedocházelo k prosvítání diod mezi klávesami. Podsvícení můžete vypnout, ale intenzivní bíle svítící vypínač vedle klávesnice můžete leda přelepit. Podobně otravná je také bíle svítící koncovka napájecího zdroje – nápad to možná není úplně špatný, ale pro hledání koncovky ve tmě by stačila klidně čtvrtinová intenzita svícení.

O bezchybný notebook ve výsledku nejde, ale klady zde výrazně převyšují a v rámci současné nabídky patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co lze sehnat.

Klady a zápory

+ extrémní výdrž na baterii s čtyřjádrovým procesorem
+ plná konektorová výbava
+ Full-HD IPS displej
+ kvalitní reproduktory
+ tiché chlazení

- horší odezva touchpadu
- chybějící klávesy Home/End
- výrazně svítící bílé prvky (vypínač, koncovka zdroje)

* Test výdrže baterie se provádí krátkým zápisem na HDD každých 30sec. Po celou dobu činnosti je zapnutý displej notebooku. Takováto zátěž přibližně odpovídá souvislé práci s běžnými dokumenty (čtení a tvorba dopisů, tabulek atp.). Test je vždy ukončen při 5% energie baterie, kdy dojde k bezpečnému vypnutí notebooku. Stejný způsob zátěže je používán na všechny notebooky testované v redakci NOTEBOOK.cz.

Podrobnější parametry pořízené programem HWiNFO32 naleznete v souboru hwinfo32.zip