Reproduktory v notebooku - navěky slabé místo?
4. 10. 2006 07:00 Rubrika: Technologie Autor: Jakub Pavlis
Reproduktory v notebooku. Kapitola, většinou (bohužel) opomíjená, často i v recenzích obtížně popsatelná. Těžko a obtížně se hodnotí jakékoli objektivní údaje, obvykle zůstane u autorova subjektivního názoru na kvalitu a hlasitost přednesu. Vzhledem k použitým komponentám se není čemu divit - pojďme se na ně tedy podívat blíže.
Na přednesu zvuku nás obvykle zajímají právě jen dvě kategorie, které jsou zmiňovány v úvodu a které jsou velmi subjektivní. Chceme zvuk „kvalitní“ a dostatečně hlasitý. A to může znamenat cokoliv. Posluchač jazzu či klasiky bude vyžadovat vyrovnaný zvuk ve všech pásmech, hledat těžko popsatelnou „čistotu“ a „brilantnost“. Naopak příznivec taneční hudby nebude mít nikdy dost basů a na hlasitosti se s prvním jmenovaným také shodnout nemusí. Výrobci ozvučovací techniky, a nejde ani zdaleka jen o notebooky, ale i nejdražší hi-fi značky, jsou postaveni před tento problém. Výrobce značkových reproduktorů může nabídnout odlišné sestavy s velmi rozdílným designem a konstrukcí, aby jednotlivým požadavkům vyhověl. Výrobce notebooků má však ozvučení svého výrobku velmi nízko na seznamu priorit, notebook slouží primárně jinému účelu a jeho „vnitřnosti“jsou mnohem spíše uzpůsobeny odvodu tepla než akustického signálu.
Nejprve bude dobré podívat se na konstrukci reproboxu a reproduktoru jako takového, abychom si mohli následně ukázat, proč se notebookem vyluzovaný zvuk tak často popisuje jako plastový, neživý, syntetický a prostě nepříliš kvalitní.
Reprobox B&W Nautilus – čtyřpásmová modla hi-fi světa
Nejčastěji se dnes používají přímovyzařující elektrodynamické reproduktory s dřevěnou či plastovou ozvučnicí. Konstrukce reproduktoru je vlastně velmi jednoduchá. Základem je koš, tedy konstrukce, který drží membránu, statický magnet a pohyblivou cívku. A zde se již dostáváme k základním kvalitativním rozdílům, které mohou být dány, jako u všeho, zpracováním nebo použitým materiálem. U košů to je nejčastěji nějaká kovová slitina, často mosazi. Nejlevnější koše jsou dělány z tvrzeného plastu. Naopak jste-li majitelem hliníkového koše, můžete si blahopřát, protože hliník patří k materiálům, které špatně přenáší vibrace – a to je u koše důležité, protože jinak vám může reproduktor různě drnčet či chrastit.
Membrána má za úkol vytvářet samotný zvuk. Kmitá ve svém ukotvení a tím vybuzuje zvukové vlny. Měla by být pevná, ale pružná a také velmi lehká. Nejčastěji se používá zpevněný papír, kvalitnější reproduktory mohou být z kovové fólie nebo moderních materiálů jako například karbonových či skleněných vláken nebo kevlaru. Ke koši je cívka uchycena zvlněným okrajem, obvykle z pryže nebo jiného pružného materiálu, který dává vůli pro kmitání.
Nakonec nám zbývá samotný zdroj pohybu, je jím pevný stálý magnet a vodivá cívka, do které se přivádí zvukový signál v podobě elektrického proudu. V magnetickém poli pak sama zmagnetizovaná cívka kmitá a pohybuje membránou. Magnet bývá nejčastěji keramický, cívka měděná, někdy i hliníková.
Reproduktor sám sice zvuk vyvine, k jeho kvalitnímu vyzáření do prostoru je ale zapotřebí ještě jedna důležitá věc, a to je ozvučnice. Jí je v podstatě, a to zejména u nejnižších basových frekvencí, celá plocha reproboxu a také jeho objem. Nelze se proto divit, že kvalitní reproboxy pro poslech hi-fi audia jsou nejčastěji sloupové a mají povrch až v řádu metrů čtverečních, podobně i s objemem. A můžete si vzpomenout na „hradby“ beden za slavnými muzikanty během velkých pódiových vystoupení.
Schéma konstrukce reproduktoru
Ještě než porovnáme dosud uvedené se situací v notebooku, musíme udělat kratičkou odbočku do fyziky, totiž k akustice. Člověk v nejlepší zvukové kondici slyší zvuk zhruba v rozmezí 20 Hz – 20 kHz, obvykle však, zejména ve výškách, o něco méně, se stárnutím výšky také rapidně ubývají. Navíc lidské ucho nemá rovnoměrné rozpoznávání všech frekvencí, zejména středové frekvence vnímá mnohem citlivěji než ostatní, naopak basové frekvence nevnímáme jen zvukovodem, ale prakticky celým tělem, zejména rozechvěním lebky. Reproduktory zase při určité velikosti, váze kmitací cívky a tuhosti membrány nemají rovnoměrný ozev ve všech frekvencích, proto se staví pro hi-fi vícepásmové soustavy (nejkvalitnější reproboxy mívají i 4 pásma – basy, středy, vyšší středy a výšky, pro každé pásmo vlastní reproduktor, pro basy někdy i více než jeden).
Další věc je hlasitost, tedy fyzikálně úbytek signálu vzhledem ke vzdálenosti. To je nejmarkantnější opět u basů, které vyžadují větší průměry membrán (buď jedinou velkou – např. u aparátů pro basovou kytaru 15\xB4\xB4=cca 38 cm, nebo více menších – tamtéž 4 repro po 10\xB4\xB4) aby udržely kvalitní signál na velkou vzdálenost. Na víc je třeba si uvědomit, že basové frekvence se vlivem délky svých vln málo odráží, takže zvuk nám jakoby mizí. I proto mají subwoofery výrazně větší výkony než ostatní reproboxy v sestavách. Malá odrazivost dlouhých vln (tedy basů) má ještě jeden následek – zdroj zvuku dokáže lidské ucho jen těžko lokalizovat, proto je u 5.1 nebo 7.1 sestav celkem jedno, kam je v pokoji umístíte. A proto se také mohou dávat na spodní stranu velkých DTR notebooků (kde to umožňuje i konstrukce šasi). Basový signál bez velkého tlumení projde šasi počítače i deskou stolu, odrazí se nejdříve od podlahy:-)
Subwoofer má všesměrové vyzařování, proto jeho reproduktor může být otočen k zemi
Teď už si konečně můžeme vzít do ruky notebook a porovnat dosud uvedené s možnostmi tohoto specifického zařízeni. Prvním faktem může být jednoznačně to, že notebook není zařízení určené primárně k reprodukci zvuku, není k ní nijak zvlášť přihlíženo při konstrukci (spíše naopak) a pokud chcete kvalitní zvuk, máte k dispozici zvukový výstup.
V notebooku málokdy zbude dost místa pro reproduktor. Nejde ani tak o plochu, a tedy průměr reproduktoru, ale o jeho hloubku. Konstrukčně není možné vytvářet příliš ploché reproduktory (s malým úhlem sklonu membrány), navíc se to velmi silně a nepříznivě projevuje na zvukových vlastnostech. Proto není pouhým mýtem, že starší - a podstatně mohutnější - laptopy mívaly lepší zvuk... Dnes máme zase mobilnější a krásnější notebooky.
Vzhledem k tomu, že nedostatek místa nikdy neumožní osadit reproduktory dostatečného výkonu, a ani není možnost v notebooku instalovat odpovídající zesilovače (zejména kvůli tepelným ztrátám a energetické náročnosti při provozu na baterie), nemůže mít notebook nikdy dostatečnou hlasitost. I proto si uživatelé zvykli na potřebu externí amplifikace zvuku.
A nakonec, všichni si zvykli, tak proč se snažit, když naopak lze ušetřit? Přesto jsou i výrobci, kteří našli v tomto segmentu marketingový potenciál. Například u notebooků Toshiba se setkáváme s oznámením, že využívají reproduktory firmy Harman/Kardon, což je renomované jméno právě z oblasti hi-fi, kde se s jeho výrobky setkáte ve vyšší střední či hi-end oblasti. A taková firma si jistě nebude chtít kazit jméno špatným zvukem v notebooku, a proto s vývojem technologií můžeme očekávat zase nějaký ten krůček vpřed alespoň u značkových nebo hi-end notebooků. Přesto nejlepším doporučením může být jedině – pořiďtě si kvalitní AV reciever na doma a kvalitní sluchátka na cesty :-)
