Asus XG Station - externí 3D výkon

27. 2. 2008 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Náročné 3D hry na levnějším a nebo mobilním přístroji jsou zatím utopií - hi-endové grafiky se montují obvykle jen do poměrně drahých a velkých notebooků. Možná se ale zanedlouho dočkáme změny: u Asusu se rýsuje univerzální řešení, jak externě připojit libovolnou grafickou kartu k běžnému notebooku. Na výhody, nevýhody, parametry i ukryté háčky se podíváme v tomto článku.

Asus XG Station - externí 3D výkon

Už v lednu roku 2007 představil Asus velmi zajímavou novinku – externí grafické řešení s PCI-Express slotem, který by byl propojitelný s notebookem přes ExpressCard slot. Přestože jde o první počin svého druhu (pravda, např. Matrox také vyrábí externí řešení, ale tam jde spíše o možnost připojovat více monitorů než o 3D výkon, navíc používá optické propojení), teprve po roce začínají z Asusu prosakovat zprávy, že XG Station je připraven k prodeji. Dlouhé zdržení prý způsobilo především důkladné ladění kompatibility jak pro ATI/AMD, tak pro NVIDIA karty. Asus zřejmě nechce, aby případnými problémy (s kompatibilitou, ovladači atd.) zákazníky odradil a zavřel si tak dveře na velmi zajímavý trh.

První věc, kterou je třeba říci, je fakt, že XG Station není grafická karta v plném významu, proto také používám raději slovo „řešení“. V podstatě to je „pouze“ krabička, která převádí PCI-Express sběrnici z ExpressCard slotu do běžné podoby – tedy stejné, jakou využívají desktopy. Proto také nelze v případě XG Stationu hovořit o výkonu, sám o sobě žádný nepodává, pouze o omezeních, se kterými se bude muset standardní desktopová grafická karta vyrovnat.

Nejprve si ujasněme, co je to ExpressCard slot – je to kombinace PCI-Express x1 (1 linka) a USB 2.0. Vzhledem k tomu, že prakticky veškeré dnešní grafické karty používají PCI-Express sběrnici, bylo nasnadě využít tohoto „venkovního“ vyústění. Je zde ovšem jeden zásadní háček. Obvykle jsou karty připojovány na sběrnici PCI-E x16 (16 vyhrazených linek), což znamená, že teoretická maximální propustnost dosahuje 4 GB za sekundu v každém směru (celkově 8 GB/s), zatímco běžná PCI-E x1 má propustnost 2,5 GB/s (5 GB/s obousměrně). A navíc se jedná pouze o teoretická maxima a skutečná rychlost je vždy o něco nižší.

Jak již jsme si řekli, uvnitř XG Stationu je PCI-Express slot, podle některých informací dokonce zdvojený, aby bylo možné používat karty v CrossFire nebo SLI, což mi ovšem vzhledem k omezení datové propustnosti přijde poměrně zbytečné. Jakou konkrétní kartu osadíte, by mělo být jedno.

V roce 2007 předváděl Asus XG Station se svou kartou EN7900GS (čip NVIDIA 7900GS, 256 MB DDR3) a proti integrovanému čipu Intel 945GM zvýšil výkon 3D akcelerace devětkrát.

Další technologií, kterou návrháři do XG Stationu dodali, je zvuková karta s podporou Dolby Headhpone – simulací 5.1 kanálového zvuku přes sluchátka (nebo jakýkoli 2.0 systém). A nakonec funguje i jako mini USB hub – jsou zde dva USB 2.0 konektory.

Co se týče designu, vychází přední panel XG Station z desktopového interface OC Gear, má tedy velký LED displej, jeden ovládací knoflík a tlačítko Power. Ovládat je možno frekvenci GPU, a to v reálném čase, na displeji se objeví i informace o hlasitosti a stavu Dolby, frekvenci a teplotě GPU, aktuální framerate (FPS) a rychlosti otáček ventilátoru. Na bočních stranách je pak dvojice audiojacků a dvojice USB 2.0 portů (které se ovšem dělí o jediný USB port z ExpressCard slotu) na straně pravé a dva DVI výstupy, konektor pro PCI-Express kabel a pochopitelně konektor napájení na levé.

V blízké době by měla XG Station být k dispozici OEM výrobcům, kteří do ní boudou umisťovat své grafické karty, dostupnost samotné grafické stanice „bez obsahu“ pro koncové uživatele ani její cena zatím není známa.

Závěrem bych chtěl shrnout, že XG Station je velmi nápaditý a přece logický produkt, který naplno využívá možností ExpressCard sběrnice. Otázkou zůstává především kompatibilita s kartami různých výrobců, ale třeba také hlučnost a nakonec i cena. Výhodami jsou především mobilita a „steroidy“ pro hraní náročnějších her i na absolutně low-endovém stroji (jehož cena se dnes může i s dvoujádrovým procesorem blížit ceně stolní dedikované top karty :-D).