Obrazovky notebooků - část 1: parametry

13. 10. 2010 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Bořek Kuzník

Kvalita a typ LCD notebooku je jedním z hlavních aspektů, který rozhoduje o celkové použitelnosti a ergonomii celého zařízení. Přesto se neprávem často jedná o jednu z nejpřehlíženějších součástí. V dnešním článku si představíme jednotlivé vlastnosti panelů a příště se zaměříme na jednotlivé typy a na rozdíl mezi nimi.

Když zatím pomineme technologii jako takovou, tak si monitory můžeme základně rozdělit podle velikosti, rozlišení a poměru stran. Podle poměrů stran už dnes nemá smysl moc vybírat, jelikož jak již jsme nedávno psali, všichni výrobci panelů přešli na širokoúhlý formát 16:9 a ze standardních zařízení dnes žádné (až na výjimky v bussines sektoru) nedisponuje monitorem formátu 16:10 nebo 4:3. Širokoúhlý display má výhodu především pro výrobce LCD panelů (vyšší výtěžnost), pro uživatele přináší možnost i do 15“ řešení vtěsnat numerickou klávesnici a zároveň je vhodnější pro sledování filmů. Na druhou stranu má i negativa v podobě horšího využití v některých programech, při prohlížení internetu a v důsledku i v celkovém zvětšování rozměrů notebooků.

Co se týká konkrétního rozlišení a velikosti, dnes je nejrozšířenější monitor o úhlopříčce 15,6 palců při rozlišení 1366x768 bodů. Jakékoliv větší rozlišení Vám poté umožní monitor „zjemnit“ a vtěsnat tak více informací do zobrazovací plochy. "Optimální rozlišení" neexistuje, jelikož pro někoho je menší rozlišení výhodou - informace na monitoru jsou lépe čitelné, práce s počítačem tak méně namáhá zrak. V případě 3D her je u vyššího rozlišení také zapotřebí vyšší výkon grafické karty díky "nutnosti" hrát v nativním rozlišení displeje, kde nedochází k deformaci obrazu. Nejvhodnější je daný poměr velikosti a rozlišení před koupí notebooku vyzkoušet a ujasnit si, nač bude používán.

Zde je na srovnání vidět že v některých aplikacích je starý formát 16:10 s rozlišením 1440x900 pixelů „vetší“ než širokoúhlé 15,6“ řešení v základním rozlišení, ovšem písmo je znatelně menší, což nemusí nutně všem vyhovovat. Kompletní přehled používaných úhlopříček, rozlišení a z toho plynoucí drobnosti či čitelnosti textu najdete v našem dřívějším článku "DPI u displejů aneb více nemusí být vždy lépe".

Posledním aspektem, který vidíme na první pohled, je rozdíl v krycí vrstvě monitoru. Dnes valná většina výrobců používá vrstvu lesklou a matné displaye byly odsunuty do třídy profesionálních notebooků. Lesklý monitor má větší kontrast, podá obraz jasněji a ostřeji, zatím co matný display není tak „hezký“, ale na sluníčku nebo i při silnějším osvětlení nezrcadlí jiné zdroje světla.

Nejen vlastnosti monitoru, kterých si můžeme všimnout na první pohled, dělají výsledný obraz. Je důležité se při výběru monitoru zaměřit i na další parametry, které skoro každý výrobce udává.

Mezi ně patří doba odezvy, která se měří v milisekundách. Hodně zjednodušeně se jedná o čas, za který je schopen jeden pixel změnit barvu z bílé na černou a zpět zase na bílou. Dále se občas udává hodnota „fall“ a „rise“. U „rise“ se jedná o dobu potřebnou k úplnému rozsvícení pixelu a u „fall“ zase k pohasnutí. Logické je, že čím jsou tyto hodnoty nižší, tak jde teoreticky o lepší výsledek, ale v praxi to už tak bohužel není. V praxi se změna stavu černá-bílá neděje moc často a častěji nastává změna barvy z jednoho odstínu na odstín druhý. Takže výrobci přišli s měřením odezvy systémem grey to grey, což je systém, kdy se měří přechod z nejsvětlejší šedé na šedou nejtmavší a zpět. Tuto odezvu udávají výrobci u svých zařízení v poslední době nejčastěji, jelikož vypadá o dost lépe než odezva black to white.

Dlouhá doba odezvy se v praxi projevuje drobným rozmazáním obrazu v místech, kde dochází k rychlým změnám, takže je nutno si uvědomit, jak bude monitor používán. Pokud se bude jednat o kancelářské aplikace, stačí doba odezvy i kolem 20 ms, ale u náročného hraní her je nutno použít panel s dobou odezvy pod 6 ms, jinak hrozí, že se obraz bude nepříjemně rozmazávat a dělat „duchy“.

U LCD monitoru dále nesmíme zapomenout na fyzikální vlastnost, která nám ovlivní použitelnost celého monitoru. Mluvím teď o pozorovacích úhlech, které jsou důležité, jelikož každý panel při pohledu ze strany (či podhledu nebo pohledu shora) ztrácí kontrast a obraz se kazí. Nejpatrnější je to u starých TN panelů, kde při podívání se zespodu nebo ze shora barvy rychle tmavnou a světlají. U tohoto parametru je matoucí to, že výrobci udávají úhly sice vysoké, ale u těchto údajů se jedná jen o údaj, který značí do kterého úhlu je monitor čitelný. Bohužel o tom, že třeba již při menším úhlu barvy tmavnou nebo světlají, se povětšinou mlčí. Na pozorovací úhel má největší vliv technologie, kterou monitor používá a na které se podíváme v další části článku.

Další důležitou vlastností LCD monitoru je kontrast, který je důležitý pro práci za zvýšeného osvětlení. Tato hodnota udává poměr svítivosti mezi černou a bílou barvou, ale bohužel reálné hodnoty jsou mnohdy až 5 krát menší, než udávají výrobci, jelikož tato měření probíhají v laboratořích a pouze na jednom pixelu. Čím větší kontrast, tím lépe, jelikož jednotlivé body tolik nesplývají a obraz je ostřejší.

Když už se zmiňuji o kontrastu, tak dalším aspektem hojně udávaným je dynamický kontrast, který je však pouze jen klasický kontrast celého monitoru, vylepšený podsvícením – světlé obrazy jsou měřené s podsvícením na maximum, u tmavých obrazů je podsvícení omezeno. Zde se objevují mnohdy opravdu vysoká čísla, ale je nutné si uvědomit, že tato metoda funguje hlavně u her a filmů, takže při klasické práci to nijak nepomáhá, dokonce u grafiky to může i vadit.

Hodně podobnou vlastností je také celkový jas, který se udává v cd/m2. Tento aspekt se změří jednoduše - nechá se zobrazit na všech pixelech bílá barva a změří se svítivost. Displeje s nízkým jasem jsou špatně čitelné za silnějšího okolního světla. Příliš vysoký jas ale není nejlepší, pokud nelze příliš ztlumit, jelikož se může stát, že černá barva bude silným podsvícením spíše připomínat šedou.

Jako poslední aspekt jsem si nechal technologii podsvícení panelů - dnes je po letech stagnace toto téma aktuální, jelikož se hojně začínají používat LED (diody). LED umožnily zvýšení intenzity podsvícení, výrobu tenčích LCD panelů a současně snížení spotřeby oproti LCD panelům s ustupujícími tenkými zářivkami (CCFL). Navíc jejich barva je jasně bílá, což přispívá k lepšímu podání barev a tyto monitory nemají problém s podáním barevného prostoru Adobe RGB, což je pro klasické CCFL skoro nemožné.

CCFL trubice se skoro neliší od těch, které používáme například v kuchyni. U těchto trubic je důležité, aby jejich barva byla co nejbělejší (kolem 6000k) a aby rozptyl světla byl co nejrovnoměrnější. Množství trubic závisí na výrobci – většinou se používá 1, maximálně 2, ale v desktopových profesionálních monitorech jich můžeme nalézt i 12.

V dnešním díle jsme si představili jednotlivé vlastnosti současných LCD monitorů. Příště se podíváme na konkrétní technologie zobrazování jako např. TN nebo IPS a mnoho jiných, se kterými se můžeme běžně setkat.