Ultra Wide Band - osobní síť už i v reálu
16. 11. 2011 07:00 Rubrika: Technologie Autor: Jakub Pavlis
Na trhu se po dlouhé době objevil první zajímavý kousek hardwaru, konkrétně bezdrátový USB hub, který využívá technologii UWB. Jak co nejefektivněji a bez vynaložení velké energie přenést co nejvíce dat na krátké vzdálenosti, co postavit proti populárnímu, ale stárnoucímu Bluetooth? Odpověď hledejte v článku.
Japonská společnost Y-E Data oznámila, že v nejbližší době uvede na trh bezdrátový USB hub. Slibuje rychlost až 480 Mb/s a dosah kolem 10 metrů, k provozu stačí Windows XP a nabídne 4 USB porty. Tisková zpráva, kterou lze na webu této společnosti najít, je opravdu stručná a na fakta skoupá. Dokonce není ani uvedena specifikace portů, ale vzhledem k tomu, že rychlost celého hubu je na úrovni jediného USB 2.0, bylo by příliš optimistické očekávat novější standard.
Set sestává ze samotného hubu z průhledného plastu a relativně malé USB klíčenky s vysílačem. Zde je jedno úzké hrdlo – připojení přes obyčejný USB port. Druhé je samozřejmě v samotné technologii bezdrátového přenosu dat, a na tu se nyní podíváme pozorněji.
Bezdrátový přenos dat je vlastně docela nová technologie a stále má svá úskalí, především v rychlosti a šíři přenosu. Například stále nemáme možnost bezproblémově posílat obraz a zvuk v DVD kvalitě do projektorů a ozvučení bez obtěžujících kabelů. UWB má docela blízko k tomu věc posunout o notná kus dále.
UWB k přenosu informace používá frekvenční pásmo širší než 500 MHz. Obvykle bývá vysílání chápáno jako pulsní s tím, že frekvence pulsů může být od jednotek MHz až po vysokofrekvenční s maximem na 2 GHz. Pulsy jsou velice krátké (do 1,5 nm) a jsou jich řádově miliardy. V používání pulsů je také hlavní rozdíl oproti běžnému radiovému vysílání. To využívá úrovňovou, frekvenční a/nebo fázovou modulaci sinusové nosné vlny, zatímco UWB vysílá krátké rychlé pulsy, které zabírají velice široké pásmo. Modulace principiálně není potřebná, ale lze používat poziční nebo časovou (lze určit „doba letu“ pro jednotlivé frekvence v pulsu).
Častým problémem v dnešních radiokomunikacích je hledání vhodných volných frekvencí. UWB má výhodu i nevýhodu v tom, že používá pásmo běžně používané i jinými radiovými technologiemi, což je ovšem vyřešeno jednak pulsní technologií, jednak minimálním dosahem a tedy také výkonem UWB vysílačů. Podle amerických studií z počátku tisíciletí je dokonce rušení např. GPS signálu vysíláním UWB zařízení nižší, než šum vznikající ve zdrojích počítačů nebo bílé elektrotechniky (pračky, ledničky apod.).
Velikou výhodou jsou pro UWB jednak minimální energetické nároky, druhak obrovská šíře kanálu při relativně nízkém odstupu od šumu, který je vyžadován při použití složitých modulačních postupů.
Použití UWB technologie je velice široké, i když zatím dost zaostává za předpoklady z minulých let. To je ale spíše tím, že řada technologií předbíhá dobu a existují, i když pro ně ještě nejsou zákazníci. Myslím, že UWB je právě tento případ, lidem stačí Bluetooth a jsou zvyklí stále připojovat VGA kabel od projektoru, všechno to jsou vyzkoušené a robustní technologie, proč se tedy hnát za tím nejnovějším a utrácet za věci, které vlastně umí jen to samé, co už máme, i když to dělají chytřeji? Čas této technologie ale určitě přijde, i díky její univerzálnosti. Umožní rychlé a pohodlnější sdílení dat mezi mobily, počítá se s ní pro bezdrátový přenos videa, tisk fotografií přímo z aparátu, díky přesnosti a minimu potřebné energie se uplatní v citlivém prostředí nemocnic. A již dnes je UWB součástí různých vyhledávacích systémů.
