AMD E1-1200 - Zacate jako konkurence Atomům

12. 9. 2012 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

AMD představilo inovovaný procesor řady E se dvěma jádry, nejčastějšími konkurenty zřejmě budou procesory Atom od Intelu. Ale AMD má jednu základní výhodu, tou je použití podstatně výkonnějšího grafického řešení, byť se to promítá i na celkovém TDP. Co bude úspěšnější, lepší výdrž na baterie nebo grafické schopnosti?

Procesor AMD E1-1200 je další inovací v oblasti pro malá a přenosná zařízení, což je ta část trhu, na kterou se AMD chce soustředit, neboť na poli výkonných procesorů nedokázalo Intelu konkurovat již několik let a vývojových generací. A má značnou výhodu oproti Intelu ve vlastnictví hlubokého know-how okolo grafických čipů, které celkem logicky co nejvíce využívá a často na to slyší i výrobci tabletůnebo notebooků a podobných přístrojů. Nevýhodou je jednoznačně nutnost spoléhat se na externí výrobce, neboť AMD nemá vlastní standardní výrobní továrny, kterými Intel disponuje, a to ještě v nejvyšší kvalitě. Na otevřeném trhu je stále ještě nedostatek výrobních kapacit s technologií 28 nm, přičemž Intel dokáže skoro všechnu poptávku uspokojit jen z vlastních továren ve 22nm kvalitě. A to ani nemluvím o tom, že AMD dostupné 28nm kapacity raději využívá pro výrobu grafických karet, kde urputně soupeří se společností NVIDIA, zatímco i dnešní model CPU nechává klidně vyrábět 40nm procesem, neboť v této části trhu je přeci jen klidněji.

Ale pojďme se podívat na nějaké základní specifikace. AMD má jádra označená kódovými jmény, ta použitá jsou známa jako Bobcat z generace Zacate. Jádra jsou zde dvě a jsou taktována na 1400 MHz. Každé jádro má i 128 kB L1 paměti a 512 kB L2 vyrovnávací paměti. Nesdílení L2 paměti a nepřítomnost dalšího stupně vede k pomalejší výměně dat, pokud jednotlivá jádra počítají části společné úlohy, naopak výhodou je, že každé jádro samo o sobě má vždy předpokládané množství paměti, pro které je optimalizováno. Zpracovat samozřejmě umí každé jádro pouze jedno aplikační vlákno, u malých a jednoduchých APU to bohužel jinak nejde. Velkou výhodou oproti Atomům je ale schopnost počítat úlohy ve vlákně mimo přirozené pořadí (out-of order), takže při srovnatelných frekvencí bude jádro Bobcat výkonnější než Atom. Vedle samozřejmé x86 sady pracuje E1 s instrukčními sadami MMX a SSE od revize 1 až po 4A. APU také podporuje hardwarovou virtualizaci technologií AMD-V a 64bitové výpočty.

Že AMD nemá pro své CPU a APU přístup k nejmodernějším výrobním technologiím jsme si řekli už výše, musí se spokojit s 40 nm. Intel ve skutečnosti u přímých konkurentů používá stále nejčastěji 32nm technologii, ale pořád je vpředu. AMD na to doplácí jak nižším absolutním výkonem, protože nemůže taktovat své procesory dost vysoko, tak vysokou TDP (18 W), které vyšším taktům brání. Takovým nejpřirozenějším konkurentem nejspíše může být Intel Atom D2550, který má také dvě jádra, ale je taktován už na 1866 MHz a nedostatek v out-of-order výpočtech zase dohání technologií Hyper-Threading. Tohle všechno si může dovolit díky 32nm technologii a ještě si udrží TDP na 10 W. Představte si APU od AMD vyrobené třeba 28nm procesem...

Co se týče paměťového systému, jehož řadič je samozřejmě součástí APU, není nad čím jásat, ale ve stejné pozici jsou prakticky všechny nízkovýkonné procesory. Podporováno je pouze jednojádrové zapojení DDR3 pamětí do frekvence 1066 MHz. Škoda je to především proto, že integrované grafiky dokážou z dvoukanálového zapojení získat často přes 20 i 25% výkonu navíc, to zde ale čekat nelze.

AMD E1-1200 se vzdalo nejnižší spotřeby a už jsme mluvili o důvodech ve výrobním procesu, ale hlavním důvodem je poměrně výkonné grafické jádro AMD Radeon HD 7310, které vychází z předchůdce se shodným názvem, ale modelovým číslem 6310. Je stále založeno na architektuře Terascale 2, obsahuje 80 unifikovaných programovatelných shaderů taktovaných stejně jako celé jádro na 500 MHz. O paměti není třeba mluvit, je samozřejmě sdílená. Grafika podporuje DirectX 11 Shader Model 5.0. Svými vlastnostmi se zhruba vyrovnává třeba NVIDIA Ion 2 a o něco zaostává za plnohodnotnými Intel HD Grapics z generace Sandy Bridge, ale dost výrazně předbíhá Intel GMA 4500 MHD, grafická jádra Atomů (GMA 3650) v syntetických testech překoná více než třikrát.

A výsledky výpočetní části v testech? Porovnáme s procesorem Intel Atom N2800 (představen na samém závěru loňského roku, 1860 MHz, 1MB L2 cache, 32nm výroba, TDP 6,5 W):

3DMark 06 CPU: 861,3 (965) bodů
Super Pi 2M: 126 (174,8) sec
Cinebench R10: Rendering Single 32Bit: 912 (648) bodů
Cinebench R10: Rendering Multiple CPUs 32Bit: 1654 (1829) bodů
Windows 7 Experience Index: Processor: 3,5 (3,3) bodů

Myslím, že AMD našlo správný přístup v šikovném mixu konkurenceschopných výpočtových jader a ve své třídě špičkových grafických jader. Pokud se budou dobře hýbat prodeje, bude i dost peněz na vývoj stále zajímavějších nástupců současných APU a kdo ví, třeba se za čas bude chtít AMD znovu vracet do již vyklizených pozic. Já osobně bych si to rozhodně přál, konkurence mezi výrobci je vždy to nejlepší pro zákazníka.