Filtry soukromí - jak mít obrazovku jen pro sebe

18. 4. 2012 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Touha po soukromí narůstá právě tak, jako možnosti jeho porušování. Ochrana dat již není zdaleka jen firemní doménou a když máme možnost používat biometrická zabezpečení, volně dostupné šifrovací programy pro HDD, anonymizéry nebo vytvářet Tor sítě, bylo by hloupé, kdyby nám někdo naše tajemství prostě odečetl z obrazovky. Naštěstí není problém pořídit si filtry soukromí, a to nejen pro počítače, ale i tablety nebo telefony. Jak fungují a kdy jsou vhodné? Od toho tu máme dnešní článek.

Filtry soukromí (angl. Privacy Filters) jsou dnes jednoduché, lehké a dostupné silnější fólie, které omezují pozorovací úhly na poměrně úzké, ale pro jediného uživatele dostatečné pásmo. Okolí vidí jen černou nebo u novějších filtrů zlatou plochu. Existují samozřejmě v několika druzích jak podle technologické pokročilosti, tak způsobu použití. Jejich hlavním cílem je samozřejmě omezit náhodné i záměrné pohledy okolí na Vaši obrazovku. Zdaleka už nejde jen o obchodní tajemství nebo zabezpečení financí, na cestách často vyřizujeme i osobní korespondenci, používáme sociální sítě a konečně – do našeho soukromí nikomu nic není, ani ze zvědavosti ne. Jde o princip.

Filtry omezující pozorovací úhly nejsou samozřejmě žádnou novinkou, velice dlouhou historii za sebou mají v bankovnictví a medicíně, nejčastěji se s nimi lze potkat u bankomatových monitorů, kde chrání vaše PIN a vlastně jakákoli zadání (pokud vám zkušený zloděj neodečítá rovnou z prstů, čemuž zabránit lze, případně nestojí za rohem s ocelovou tyčí, čemuž se už brání hůře).

Z hlediska způsobů uchycení známe tři základní způsoby – první tvoří uchycení rámové, kdy je folie (někdy zpevněná sklem) zasazena do rámu a ten je pověšen na monitor. Výhodou je snadné odstranění filtru, třeba když chcete data na obrazovce konzultovat s kolegou. Nevýhodou hmotnost a fakt, že se hodí jen pro stolní sestavy. Dnes jde spíše o okrajovou záležitost. Druhý a třetí způsob řeší uchycení bezrámově. Jednak lze fólie připevňovat k rámečkům displeje, takže neomezí dokonce ani zavírání notebooků. Tento způsob je vhodný pro všechny displeje s alespoň minimálním rámem, filtry se vyrábí ve velikostech od 8,9'' po cca 30'', jejich nevýhodou je obtížnější manipulace při sundavání filtru. Poslední, třetí způsob, je vhodný především pro přístroje s displejem v jedné rovině s povrchem – typicky se jedná o mobilní telefony, smartphony a tablety. Zde se filtr jednoduše přilepí. Nevýhoda je jasná, odstranění je obzvláště obtížné a přestože moderní adheziva obvykle nezanechávají na displeji žádné stopy nebo čmouhy, po několika málo sundání ztrácí své přilnavé schopnosti.

Pozorní čtenáři mohou hned namítnout, že instalace filtru přilepením prakticky likviduje možnost sdílet záměrně obrazovku s kýmkoli jiným. Ale není tomu tak zcela, a tímto problémem se dostáváme ke konstrukci filtrů.

Je poměrně jednoduchá. Filtr má sendvičovou konstrukci o třech či čtyřech vrstvách. Bráno směrem pohledu plní první vrstva především ochrannou funkci, dnes obvykle zároveň i funkci eliminace odlesků (antireflexní). Druhá vrstva je tvořena vertikálními mikrolamelami, nebo chcete-li žaluziemi, které jsou ve středu filtru přesně kolmé k displeji a směrem ke stranám se mírně sklápějí ke středu, čímž účinně snižují pozorovací úhel na celkových cca 60°, kdo by chtěl vidět na obrazovku s vámi, musel by mít hlavu ve 30° úhlu od té vaší, tedy asi tak ucho na uchu, tvář na tváři. Třetí vrstva je přilnavá a antistatické, aby dokonale přiléhala na obrazovku. Případnou čtvrté souvrství tvoří lepidlo a krycí fólie.

Protože jsou však běžně lamely pouze vertikální, při „otočení“ obrazu (u tabletů a telefonů) je obraz omezen pouze pozorovacími úhly použitého displeje. Filtry s novější technologií určené pro notebooky a větší displeje již dnes řeší i horizontální úhly, obvykle pouze na horní straně, opět jde jen o šikovně umístěné lamely.

Je jasné, že položením dalších vrstev filtru na displej se některé optické vlastnosti naopak snižují. Především je zapotřebí správně filtr nainstalovat, každopádně dochází k mírnému snížení kontrastu a jasu. Snížení kontrastu obvykle u nasazení, pro nějž jsou filtry vyvíjeny, nevadí, pro profesionálního grafika či střihače ovšem mohou představovat komplikaci. Snížení jasu zdaleka tak problematické nebývá, s příchodem LED podsvícení není u většiny notebooků nutné trvale využívat nejvyšší stupeň, podle praktické zkušenosti je pro stejný subjektivní dojem potřeba zvýšit jas po nasazení filtru zhruba o jeden či dva stupně.

Výhodami kromě zvýšení soukromí jsou dodatečná ochrana displeje, především proti poškrábání, již zmiňovaný antireflexní efekt a také odstínění extrémně dlouhých (ELF) a velmi dlouhých (VLF) vln elektrického pole, nebo části elektromagnetického záření telefonních přístrojů, které může mít negativní vliv na lidské zdraví.

Ceny filtrů nejsou nijak horentní, ale samozřejmě musíte zvážit všechny okolnosti jejich používání. Orientačně se pohybují mezi 700 až 3000 Kč bez DPH podle velikosti a určení u modelů pro notebooky a velkoplošné displeje, Například na širokoúhlou 15'' obrazovku notebooku to bude zhruba 1100 Kč bez DPH, filtr pro iPhone lze na internetu koupit již za ceny mírně přes 300 Kč bez DPH.