Bezdrátové nabíjení - zdatný konkurent kabelů

13. 8. 2014 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jan Konvalina

Na skončeném veletrhu CES byl ukázán prototyp bezdrátové nabíječky, která je schopná napájet téměř cokoliv. Samotný princip bezdrátového nabíjení není žádná novinka a standard Qi je s námi už dlouho, nová technologie se však vyznačuje tím, že je schopná dodat energii na větší vzdálenost a dokonce i přes překážky.

Bezdrátové nabíjení - zdatný konkurent kabelů

Princip bezdrátového nabíjení je s námi už více jak 100 let. Objevil ho Michael Faraday v roce 1831, ale do spotřební elektroniky se dostává teprve v současnosti. Nedávno se Wireless Power Consortium, ve kterém jsou významné společnosti vyrábějící spotřební elektroniku jako LG nebo Motorola dohodlo na sjednocení všech typů do jednoho standardu Qi. Energie se přenáší díky elektromagnetické indukci. K tomu stačí dvě cívky v dostatečné blízkosti, kdy se první napájí střídavým proudem a kolem ní se vytváří elektromagnetické pole. Pokud je v tomto poli další cívka, na ní se proud indukuje, ten už stačí pouze usměrnit a poslat do akumulátoru.


Princip je tedy poměrně snadný, ale má nějaká negativa. Cívky musí být u sebe co nejblíže, s rostoucí vzdáleností velmi rychle klesá účinnost. Maximální dosah indukce je zhruba 4cm. Se stejně velkými, a v těsné blízkosti umístěnými cívkami se dá dosáhnout až 90 procentní účinnosti, většinou se však pohybuje kolem 70 procent. Případné zařízení tedy musí být po celou dobu nabíjení položeno na podložce. Praktické je to v případě, že máte na pracovním stole jedno místo, kam odkládáte telefon nebo tablet a ten se zároveň nabíjí. Dell využil indukční nabíjení u svého modelu Latitude Z, ke kterému bylo možné dokoupit nabíjecí stojan, kam stačilo notebook položit a šlo na něm i zároveň pracovat.

Indukční princip má však zásadní nedostatek a to, že mezi nabíječkou a zařízením nesmí být překážka nebo větší vzdálenost. Tento nedostatek by mělo odstranit nabíjení pomocí elektromagnetické rezonance. Princip je podobný opět jsou třeba dvě cívky, které jsou naladěny na stejnou hodnotu rezonance (frekvenci) a energie se přenáší od vysílače k přijímači, podobně jako například Wi-Fi signál. Rázem se tak z bezdrátového nabíjení stává použitelnější vynález. Nejen že dokáže přenést o mnoho více energie - není problém napájet třeba žárovku, nebo televizi - ale stačí být v dosahu vysílače, typicky v místnosti a zařízení se bude nabíjet. Dosah pro menší odběry je 3-5 metrů, náročnější zařízení musí být blíže, ale moci si vzít na pohovku s sebou notebook bez nutnosti kabelů je lákavé.


Bezdrátové nabíjení by mohlo přinést několik pozitiv. Telefony tablety a notebooky by se obešly bez často zranitelných konektorů. Jedna nabíječka by mohla nabíjet více značek přístrojů a i více najednou. Téměř nehrozí úraz elektrickým proudem. Prostě by stačilo přijít do místnosti a už by se nabíjelo. Negativ je méně, kromě nižší účinnosti a vyšší spotřeby elektrického proudu, je stále otázka, zda toto poměrně silné záření není zdraví škodlivé. Už dávno se zjistilo, že třeba kabely u vedení vysokého napětí působí na zdraví negativně, nabíjení by také mohlo. Pokud se však podaří technologii dotáhnout do konce a neobjeví se dětské nemoci, třeba se dočkáme konce otravných a těžkých nabíječek k notebookům.


| Diskuse | Technologie
Sdílej: