Intel Bay Trail-M v Pentiích a Celeronech – na hraně matení zákazníka

21. 5. 2014 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Nářků nad přeznačováním grafických karet jste už mohli přečíst dost a dost. Že budu muset v podobném tónu lamentovat nad druhdy slavným jménem Pentií jsem snad mohl očekávat, ale stejně mě to překvapilo více než nepříjemně. O co vlastně jde?

Vydejme se nejprve na malý technologicko-historický exkurz. Název Pentium Intel zvolil v roce 1993 pro svou novou generaci x86 procesorů, důvodem změny byly především možnosti trademarkové ochrany – typová čísla (… 286, 386,486) chránit nešlo. V době vydání šlo o nejlepší produkt ve své třídě a exkluzivita Pentií se udržela po celá 90. léta a značka z nich čerpá dodnes. To Celerony přišly na trh až v roce 1998 a od začátku to byla low-endová třída, která zpřístupňovala za nižší cenu starší nebo „osekané“ technologie Pentií. Z tohoto pohledu se pozice značky nijak zvlášť nezměnila.

Doba běžela a v druhé polovině druhého tisíciletí přišla obliba slabých mini notebooků. Původní záměr snad byl vytvořit zařízení pro třetí svět, jednoduché, nenáročné na cenu i obsluhu, které by lidem v technologicky méně pokročilých oblastech světa zpřístupnilo svět IT a především internetu tak, aby mohli čerpat z nepřehledné studnice lidského poznání. Vzletný záměr (i slova) se sice tak úplně nenaplnil, ale přinesl snahu vytvořit energeticky nenáročný, byť nevýkonný procesor, který by byl levný. A tak vznikla značka Intel Atom. Móda mini notebooků rychle opadla, ale přišly tablety s podobnými nároky a rozpoutal se souboj mezi x86 architekturou a ARM procesory. Ten se vede dál, byť Intel je, řekl bych, v ofenzivě.

Po celou dobu ovšem byly jasně rozdělené role – Atom pro jednoduchá a jasně odlišitelná zařízení. Celerony a Pentia jako low-end a procesory Core pro plnohodnotné nasazení. A jasný rozdíl byl v technologiích i celé architektuře obou skupin procesorů.

V poslední době se však politika Intelu změnila. Vsází se především na to, že uživatelé při své typické práci málokdy doopravdy využívají plný potenciál výkonu procesorů, takže třeba v generaci Haswell garantovaný výkon oproti Sandy a Ivy Bridge jakoby poklesl – garantované jsou jen nízké takty a při potřebě vysokého výkonu zafunguje technologie Turbo Boost, která pokryje krátké výkonové špičky. Dlouhodobý vysoký výkon už ale může být (zejména u úsporných U variant, které jsou stále oblíbenější) problém. A v podobném duchu se nám objevil další kompromis a hra s názvy.

Intel totiž začal do low-endových notebooků nabízet vedle dalších písmenných řad i procesory Celeron N a Pentium N. Jde samozřejmě o přístroje v nejnižší cenové hladině (pod 10 000 Kč), které se občas prodávají i po supermarketech a nespecializovaných obchodech. Zacílení je tedy především na nezkušené uživatele, kteří hledají něco jednoduchého na základní činnost. Zejména značku Pentium často vnímají jako „prima procesor, vždyť to má tradici přes 20 let...“ A dosud měli v podstatě pravdu.

Výrobci grafických procesorů rádi přeznačují své starší čipy tak, aby s novou generací nabídli ucelenou řadu produktů v novém brandu. Velice často se tak potkáme s novými technologiemi jen u nejvyšších modelů, loňská vyšší střední je najednou letošní nižší střední.. a nebo se jen trochu poladí ovladače a symbolicky zvednou takty. A v podstatě stejně se do toho tentokráte pouští Intel.

Celerony N i Pentia N jsou totiž radikálně jiné procesory, než cokoli jiného, co nese stejnou značku. Totiž vlastně jen přeznačené Atomy, ke kterým byly přidány univerzální sběrnice typu SATA nebo PCI-Express, které jsou navíc poměrně dost energeticky náročné a trochu smazávají rozdíl mezi Atomy a ULV verzemi porocesorů odvozených od architektury procesorů Core.

Pojďme se podívat na situaci v nabídce. Intel pod architekturou Bay Trail-M nabízí skupinu procesorů Celeron N ( dvoujádrové 2805, 2806 s TDP 4,3 W, 2815, 2820 s TDP 7,5 W a čtyřjádrové 2910, 2920 s TDP 7,5 W ) a Pentia N (3510,3520 3530 s TDP 7,5 W) a další by měla uvést během tohoto čtvrtletí. Modely se liší vlastně jen nastavením frekvencí, proto se nadále budeme zabývat pouze modely Celeron N2810 a Pentium N3510 jako typickými představiteli, výkony ostatních jsou v přímé úměře k navýšení taktů (řádově o cca 300 MHz mezi sousedními modely).

Oba procesory jsou vyráběny 22nm procesem a založeny na architektuře Silvermont, která byla na trhu představena v roce 2013. Jde o tzv. Architekturu SoC (System on Chip), kombinuje tedy všechny potřebné součástky do jediného čipu. A ty najdeme v produktech od mobilních telefonů přes servery (NAS apod.), tablety a multimediální systémy v automobilech až po (bohužel) notebooky (i s 15'' obrazovkou). Jak bylo řečeno, vyskytují se ve dvoujádrových a čtyřjádrových konfiguracích, ovšem nepodporují Hyper-Threading, počet jader se tak rovná počtu aplikačních vláken, která procesor dokáže najednou zpracovat. Frekvence se pohybují od zoufalých 1,46 GHz přes 2 GHz u obou námi vybraných procesorů až po 2,16 GHz u oznámeného Pentia N3540.

Další zajímavostí je, že procesory nepodporují Turbo Boost technologii (ta je vyhrazena procesorům Core), ale přetaktovat se většina z nich umí, Intel pro to používá pojem Burst Frequency a na svém webu ji uvádí v základních popiscích (s označením „up to“, tedy „až“, ovšem garantována je pouze základní frekvence).

Čipy obsahují grafické jádro Intel HD 7. generace, které podporuje DirectX 11, OpenGL 4.0 a OpenCL 1.1. Standardně jsou taktovány na 313 MHz, umožňují přetaktování, které se pohybuje od 667 – 894 MHz podle modelu.

Toshiba Satellite C-50. A proč je tu? Dočtete se v závěru článku...

Posud jako by bylo všechno v pořádku. TDP je stejné bez ohledu na způsob popisu nebo druh produktu, Stejné číslo znamená stejnou spotřebu bez ohledu na to, jde-li o Přejmenovaný Atom nebo plnohodnotné čtyřjádrové Core i7QM. Lidé jsou ovšem často zvyklí hodnotit výkon podle počtu jader a frekvence. A co nám řeknou benchmarky?

Pro srovnání jsem vybral další procesory s následujícími vlastnostmi:

Intel Celeron N2810 – 2 jádra, 2 vlákna, 2 GHz, TDP 7,5 W, doporučená cena 107 dolarů
Intel Pentium N3540 – 4 jádra, 4 vlákna, 2 GHz, TDP 7,5 W, doporučená cena 161 dolarů
Intel Celeron 1017U – 2 jádra, 2 vlákna, 1,6 GHz, TDP 17 W, doporučená cena 75 dolarů
Intel Pentium 3556U – 2 jádra, 2 vlákna, 1,7 GHz, TDP 15 W doporučená cena nestanovena
Intel Core i5-4200U – 2 jádra, 4 vlákna, 1,6 (2,6 TB) GHz, TDP 15 W doporučená cena 281 dolarů

3DMark06 (body)
Intel Celeron N2810 – 1043
Intel Pentium N3540 – 2003
Intel Celeron 1017U – 1719
Intel Pentium 3556U – 1939
Intel Core i5-4200U – 1939

Cinebench R10 Multi 32 (body)
Intel Celeron N2810 – 1474
Intel Pentium N3540 – 3669,5
Intel Celeron 1017U – 4155
Intel Pentium 3556U – 4854
Intel Core i5-4200U – 4854

Cinebench R10 Single 32 (body)
Intel Celeron N2810 – 993
Intel Pentium N3540 – 1040
Intel Celeron 1017U – 2201
Intel Pentium 3556U – 2515
Intel Core i5-4200U – 2515

WinRAR (kB/s)
Intel Celeron N2810 – 680
Intel Pentium N3540 –
Intel Celeron 1017U – 1150
Intel Pentium 3556U – 1190
Intel Core i5-4200U – 2573

A na závěr širší ukázka výkonů procesorů podle Cinebench R11,5 od našeho redaktora Jiřího Zimy (notebookblog.cz)

Na webových blozích a fórech jde snadno najít rozhořčení, co že to ten Intel dělá se značkami Pentium a Celeron. Za vyšší cenu (minimálně proti Celeronům Y) dostanete mnohem horší procesor s nižším výkonem, který nedokáže smysluplně utáhnout ani prohlížení náročnější webové stránky s puštěnou písničkou na youtube ve druhém okně. Jedinou výhodu, které „atomové“ Celerony N a Pentia N nabízí, je nejnižší možné TDP, v praxi se však osazují do notebooků, kde výrobci šetří úplně na všem – i na kapacitě baterie, takže výrazně vyšších časů výdrže stejně nedosáhnete. Pokud nevěříte, vygooglujte si nabídku třeba notebooků Toshiba Satellite C50 – snadno si koupíte notebook s Pentiem N, který bude dražší, ale méně výkonný než totožná sestava s Celeronem Y. To pokud podlehnete magickému účinku slov Quad Core...