Intel Core i7-5700HQ – plnou silou aneb čtyřjádrový Broadwell s TDP 47 W

15. 7. 2015 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Architektura Broadwell je už starý známý, ale na plnonapěťové varianty se čekalo déle, než kde kdo předpokládal. Co vedlo Intel k takovému zdržení a jak na tom nové procesory jsou? Pojďme se na ně podívat v dnešním článku.

15W Broadwelly slavily velice úspěšný vstup na trh, snížily TDP, zvýšily výkon, pro spoustu lidí se nízkonapěťový procesor stal něčím normálním a naopak plnonapěťové varianty jakousi přerostlou zbytečností. Jiní výkonu potřebují mnohem více, ať už jde o hráče nebo profesionály čekající na nové pracovní stanice podle hesla více, dále, rychleji... Ovšem ukázalo se, že architektura i výrobní proces, ten ve výsledku více, lépe vyhovují právě nízkonapěťovým procesorům, kdyžto plnonapěťové varianty vykazovaly neustálé problémy, především s produkovaným teplem, což vedlo k odsouvání data vydání.

Architektura Broadwell je posledním krokem Intelu podle jejich tick-tock strategie, jedná se o tick, tedy jen mírnou optimalizaci předchozího Haswellu, ovšem s přechodem na nový, 14nm výrobní proces. Mezigeneračně (Haswell – Broadwell) nedošlo k nijak zásadnímu zvýšení výkonu, snížení TDP je svým způsobem jediným praktickým bonusem. Jenže to je u plnonopěťové varianty celkem nepodstatné – TDP vlastně nikoho moc nezajímá, ale jak prodat procesor, který je novější, minimálně během uvedení dražší, když v kategorii, která jako jediná doopravdy spotřebitele zajímá, tedy výkonu, nenabídne dohromady nic lepšího?

Intel ladil a piloval, každopádně výsledky opravdu nejsou nijak zvlášť povzbudivé. Výkony se zvýšily jen nepatrně, technologický postup je oproti Haswellu minimální. Pokud Vám nezáleží na ceně, je samozřejmě Broadwell o něco maličko výhodnější, ale Haswelly stále dávají více než dobrý smysl.

Na vrcholu nabídky Intelu dnes tedy stojí čtyřjádrové modely Core i7, my si představíme jeden z nejvýkonnějších – Core i7-5700HQ. Je to, jak značí písmeno Q v názvu, čtyřjádrový procesor s podporou jak technologie Hyper-Threading, kdy každé jádro zvládá paralelně počítat dvě aplikační vlákna, tak i Turbo Boost, která umožňuje krátkodobě přetaktovat procesor ze základní frekvence 2,7 GHz až na 3,5 GHz, přičemž doba výdrže v Turbo Boost módu záleží jednak na počtu vytížených jader, jednak návrhu chlazení každého jednotlivého notebooku. Naopak pro potřeby šetření se umí procesor podtaktovat, potom může být TDP jen 35 W, ovšem i výkon je odpovídajícím způsobem snížen. Jedno nebo dvě jádra procesoru se navíc mohou v případě nevytížení úplně vypnout, dochází tak k další úspoře. Vyrovnávací paměť v procesoru je třístupňová, L1 má 256 kB, L2 1024 kB a L3 celkem 6144 kB. Lze si tedy povšimnout, že oproti nízkonapěťovým variantám jsou L1 a L2 paměti zdvojnásobeny, L3 pak zvýšena o 2 MB, tedy o 33%.

Intel Core i7-5700HQ je plně 64bitový s podporou instrukcí SSE (1, 2, 3, 3S, 4.1, 4.2), x86-64 a AVX. Přidány byly instrukce AES-NI, které umožňují mnohem lepší hardwarovou podporu kryptografických funkcí, projevit by se měly zejména na práci se šifrovanými disky kde opět poklesnou latence.

Důležitou součástí je i dvoukanálový paměťový řadič, který zvládne obhospodařovat 32 GB paměti LPDDR3-1866 a DDR3L-1600, ve většině notebooku si ovšem počkáte na příchod 16GB modulů. Které se zatím nenabízí. Dvoukanálové zapojení je především výhodné kvůli integrovanému grafickému řešení, které takto může rychleji načítat data z pamětí. Pod 47 W TDP se schová i integrovaný čipset a VRM (Voltage Regulator Module – určuje napětí na jednotlivých částech procesoru).

Připraveno je i integrované grafické jádro Intel HD 5600. To má 24 shaderů (v intelovském názvosloví exekučních jednotek), jejichž takt se bude pohybovat mezi 300 a 1050 MHz podle toho, co TDP dovolí. Výkonem přebíjí haswellovského předchůdce až o 20%, důvodem jsou zejména 4 exekuční jednotky oproti HD 4600 navíc. Stále je však pomalejší než dedikované low-end karty jako NVIDIA GeForce 920M. Z výstupů jsou nativně podporovány DisplayPort 1.2 a HDMI 1.4a.

Co se týče TDP, 47W je normou pro čtyřjádrové procesory od Intelu a stejné bylo i u generace Haswell, lze tedy nárůst výkonu snadno porovnat.

V rámci výkonových testů nabízím srovnání s procesorem Intel Core i7-5600U (2 jádra, 2,6-3,2 GHz, 15 W TDP) jako druhým a Intel Core i7-4800MQ (4 jádra, 2,7-3,7 GHz, 47 W TDP), tedy až na Turbo Boost frekvenci se stejnými hodnotami jako novější Broadwell, jako třetím v pořadí:

Cinebench R15 Single: 144,5 / 130 / 142 bodů (více je lépe)
Cinebench R15 Multi: 722 / 301 / 663 bodů (více je lépe)
3DMark 2013 (Fire Strike): 10 549 / 4950 / 9552 bodů (více je lépe)
TrueCrypt AES Mean 100 MB: 4,1 / 1,9 / 4,1 GB/s (více je lépe)
X264 HD Benchmark 4.0 Pass 1: 156,2 / 102 / 160,1 fps (více je lépe)
Super Pi Mod 1.5 XS 1M 11 / 12 / 10 s (méně je lépe, zatěžuje pouze jedno jádro)

Výsledky benchmarků dokazují, že zvýšení efektivity jader novým výrobním postupem je spíše kosmetická záležitost, ve většině testů je sice Broadwell maličko lepší, ale Intel zjevně kladl důraz jinam. Hlavní nárůst výkonu vidíme v oblasti grafické, myslím, že je tedy logickým závěrem, že co Intel získal zvýšením efektivity přechodem na 14nm proces, „utratil“ investicí do 4 dalších exekučních jednotek grafického jádra.

Pokud jste s koupí nového notebooku vyčkávali až dosud, Broadwell určitě není špatná volba, zejména pokud se zajímáte o vysokovýkonné čtyřjádrové řešení a na penězích nesejde. Pokud ale vážíte každou korunu nebo máte jasně ohraničený rozpočet, s klidným srdcem mohu doporučit zlevňované sestavy s Haswellem, osobně bych raději ušetřené peníze věnoval na náhradu HDD za SSD, případně připlatil za větší kapacitu SSD nebo třeba lepší grafickou kartu. Broadwell dává smysl možná tehdy, když požadujete řešení pouze s integrovanou kartou, kde je posun proti Haswellu již dosti znatelný.