Internet věcí – víc než jen myšlenka do budoucnosti

22. 4. 2015 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Dnes už je to jasné. Internet věcí už je a do budoucna bude stále rozsáhlejší, propojenější a komplexnější. Co si pod tím ale vlastně představit? Náš článek vám nabídne několik pohledu na celou tuto problematiku včetně nastínění několika technických problémů.

Internet věcí (Internet of Things, IoT) je v poslední době často diskutovanou věcí. Ne každý si ovšem hned pod tímto pojmem dokáže něco představit. Pojďme si ho tedy trochu definovat. Internet byl na počátku především množství propojených obrazovek, klávesnic, zkrátka počítačů. Ale především s rozvojem chytrých telefonů a sociálních sítí začali lidé používat internet mnohem mobilněji a pro stále větší škálu činností. Internet už není místo jen pro komunikaci, ukládání dat a informací. Vznikají naše virtuální životy, internet se vetřel i do takových míst, jako je sportování, topení v bytech nebo řízení dopravy. A čím dál více věcí lze snadno zařídit na dálku pomocí internetu. A to je internet věcí.

Kde jaká věc kolem nás má v sobě nějaká čidla zaznamenávající kde co od polohy, světla, zvuku po teplotu... Každé moderní auto má v sobě na šedesát čidel, mobilní telefon deset. Čidla jsou levné, jednoduché obvody, které jdou s minimálními náklady přidat prakticky kamkoli, kde za nimi dosáhne nějaké minimální elektrické připojení. Proč je tedy všechna nepropojit a nevyužívat výměny informací? A to je internet věcí.

Ne snad že bych chtěl vytvářet nějakou taxonomii, ale pro potřeby našeho článku jsem si rozdělil internet věcí na takové tři okruhy – nositelnou elektroniku, internet v bytě a internet ve městě a krajině.

Nositelná elektronika je na vzestupu. Nevím, jestli napsat, že ji očekává boom, ani uvedení Apple Watch asi nezpůsobí revoluci, která se kdysi povedla třeba iPhonu. Ale nositelná elektronika se objevuje stále častěji – bezdrátová sluchátka a bezdrátové bateriové reproduktory, různé fitness doplňky od měřičů tepové frekvence po fitness náramky a běžecké hodinky, tachometry a GPS navigace pro cyklisty... Už je jen krůček k tomu, aby měřič tepové frekvence nehlídal jen náš sportovní výkon, ale také našeho dědečka se slabým srdcem a hypertenzí. A to jako nositelnou elektroniku nezmiňuje mobily, to je svět sám pro sebe a umí toho opravdu hodně.

Internet v bytě je podstatně méně rozvinutá záležitost, také méně viditelná a dražší. Ale dálkové řízení vytápěni je čím dál častější a běžnější, chystají se dálkově ovládané LED žárovky, inteligentní osvětlovací systém je sice drahý, ale běžně dostupný. A pokud vám dopere pračka, dnes na vás nejspíše zapípá – ale jaký by byl problém, aby vám poslala trochu víc informací přes nějaký komunikační program, řekněme Facebook? Lednička, která si pamatuje, co v ní je a co v ní není – a dá vám to vědět i do práce, takže cestou domů snadno dokoupíte, co zrovna chybí. Sen celé řady lidí, i když tohle je trochu vzdálenější budoucnost – největší problém je ale s tím, jak ledničce pohodlně a rychle říct, co do ní dávám a co si z ní beru, ostatní jsou technikálie vyřešené už dnes.

A nakonec krajina a město. S prostorem prošpikovaným kamerami máme všichni bohaté, a občas různě dobré, zkušenosti. Dost možná máte na svém mobilu předplacenou službu aktuálních dopravních informací k navigaci. Podél dálnic jsou tabule s teploměry, mýtné brány a proměnné elektronické značky. Je spousta veřejných Wi-Fi sítí, které snadno mohou sledovat, kolik je k nim aktuálně připojeno zařízení.

A teď si představte, že úplně všechny tyhle věci propojíte. To je internet věcí. Přináší s sebou ovšem dva zásadní okruhy otázek. Jak to udělat? To je ta snazší, na kterou odpovídají technici a inženýři malých start-upů i velkých nadnárodních IT gigantů. A co si se všemi těmi daty o lidech a místech kolem nás počít? Otázka svým způsobem morální a na tu si budeme muset odpovědět dříve nebo později všichni.

Pojďme se nejprve podívat na otázky technického charakteru. Hardwarově není vlastně moc o čem mluvit. Wi-Fi sítě jsou prakticky všude a mohou být snadno rozšířeny, vysokorychlostní sítě jsou v rychlém vývoji, stejně tak pomalejší sítě, ale s mnohem větším dosahem, pro jejichž signál nebudou problémem ani zdi budov, ani stametrové (a kilometrové) vzdálenosti. Moje domácí Wi-Fi by bezesporu zvládla obsloužit veškeré mé domácí spotřebiče kromě mokka konvičky (ta není na elektřinu), a to mám jednoduché zařízení za dvě stokoruny z druhé ruky. Pro menší vzdálenosti a datové toky tu je Bluetooth 4.2, který vyžaduje tak málo energie, že zařízení s knoflíkovou baterií vydrží komunikovat roky. A rychle se rozšiřují technologie pasivních čipů, které získávají energii z elektromagnetického záření – i tak vzdálené technologie jako bezdrátové dobíjení akumulátorů a bezdotykové debetní a kreditní karty to umí, není tedy technický problém posunout tyto technologie dál.

Větším problémem je řešení softwarové. Velká řada naprosto nejrůznějších věcí, které spolu mají komunikovat, potřebují společnou platformu, aby si datově navzájem „rozuměly“. V dnešní době již samozřejmě existují řešení, problémem je, že se schyluje k válce standardů, což pro uživatele nemusí být právě nejjednodušší – i když konkurence může přinést i pozitiva. V krátkosti lze shrnout, že AllSeen Alliance jako starší, sdružující firmy jako Cisco, LG, Microsoft, Qualcomm, Sharp a další se dostala do sporu s jinými giganty vedenými  Intelem Samsungem, Dellem a Broadcomem, kteří si kvůli nesouhlasu s řadou způsobů řešení a také časovým harmonogramem založili vlastní Open Interconnect Consortium (OIC). A k tomu máme už některá proprietární dnešní řešení, které ani s jednou aliancí nejsou kompatibilní. Tu se jedná především o proprietární systémy výrobců zábavní elektroniky (propojování televizí, počítačů, NAS a podobných věcí je už docela daleko a u řady výrobců by šlo snadno rozšířit o další aplikace, a tedy i spotřebiče).

V současnosti tak spolu soupeří dva standardy – AllSeen Alliance se svým AllJoyn a OIC s IoTivity.Je dost možné, že se standardy časem sjednotí, ale spíše nás čeká situace, kdy vzniknou dva silní hráči a teprve vývoj na trhu ukáže, který ze standardů se prosadí -a pokud na začátku investujete do toho neúspěšného, může být později náročné svůj domácí systém rozšiřovat, případně ho budete muset opustit a nakoupit znovu, ale u konkurence.

Velké otázky může ovšem vyvolávat i etická stránka věci. Data na internetu jsou zranitelná, i při bezdrátovém přenosu to tak je – a počítá se, že stále více dat bude na internetu a dostanou se na něj právě bezdrátovou cestou. Jak je všechny zpracovat, ochránit a komu k nim vlastně povolit přístup? Už dnes o sobě dáváme, a ne vždy tak úplně vědomě, na internet spoustu dat – jistě, tweet nebo status na facebook dáváme sami, ale kolikrát i jen zapomeneme vypnout určování polohy na internetu, i když o ně vlastně nestojíme? A tušíte, kolika aplikacím jste oprávnění přístupu k určování polohy udělili? A kolik aplikací v mobilu může k datovému připojení..? A do budoucna na netu najdeme i to, v kolik chodíte spát (rozsvěcování a zhasínání žárovek a aplikace k šetření energie), co jíte a kde nakupujete... Kolik dat vlastně doopravdy na internetu věcí chceme sdílet?