Intel Core m3-6Y30 – základní supermobilní SoC čip od Intel

18. 5. 2016 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Core mX zatím není nejznámější ani nejrozšířenější značkou mezi procesory, ale ukrývají se pod ní nejmobilnější kousky z dílny Intelu s TDP 4,5 W. Najdeme je nejčastěji v tabletech a zařízeních 2v1, rozhodli se pro něj i velikáni jako Apple a Microsoft.

Intel nutně potřeboval obsadit prostory v nejmobilnějších zařízeních, aby předešel ztrátě celého odvětví trhu ve prospěch ARM procesorů. Vytvořil tedy značku Core mX, které má navazovat na úspěch procesorů Core iX a dát trochu zapomenout na nepříliš dobrou pověst procesorů Atom, které byly známy především svým nízkým výkonem a nepříliš dobrým poměrem výkon/příkon, takže levným ARMům konkurovaly jen stěží. Intel zvládl nepříjemně „provařit“ i druhdy špičkové značky jako Pentium a Celeron jejich variantami N postavenými právě na nepovedených Atomech. Jako správná cesta se ukázalo co nejvíce odlehčit pokročilejší architekturu, než se snažit vytvořit něco podobně jednoduchého, jako je architektura ARM procesorů. Díky výbornému poměru výkonu a spotřeby u posledních generací běžných CPU tak Intel mohl jít především cestou snižování frekvencí a omezením další výbavy, například zpomalením paměťového řadiče nebo nižším počtem shaderů v grafickém jádru.

Procesor Intel Core m3-6Y30 najdeme například v aktuálním MacBooku 12...

Mezi procesory třídy mX se používá podobné číselné označení výkonnosti čipů jako u „ičkových“ procesorů, nicméně fyzické odlišnosti jsou jen minimální, vlastně jen v nastavení základní a Turbo Boost frekvence jádra výpočetního i grafického. Procesor m3-6Y30 pochází z generace Skylake, která je v rámci Intelu tzv. tockem, tedy přechodem na novou architekturu při zachování stávající výrobní technologie, tedy 14 nm. Obvykle se od nové architektury očekával především výrazně vyšší výkon, zatímco při přechodu na menší výrobní proces spíše úspory na energiích, dnes ovšem každý „krok“ znamená jen obtížný zápas o každý výkonový bod a rozdíly mezi generacemi nejsou tak velké.

...ve kterém je chlazen zcela pasivně.

Nejprve si ale projděme specifikace aktuálního procesoru. Intel Core m3-6Y30 je dvoujádrový procesor s podporou technologie Hyper-Threading, v systému se tedy tváří jako čtyřjádrová jednotka, každé fyzické jádro zvládá počítat dvě programová vlákna. Oficiálně byl vydán v září 2015. Jádra jsou vyrobena 14nm technologií, což je ta nejpokročilejší, ovšem AMD připravuje nejprve grafické karty a později i procesory na této úrovní – vyrábět je bude FinFET technologií u GlobalFounderies. NVIDIA již dokonce svoje grafické karty s 16nm procesem od TSCM vydala, ovšem na výrobu Teger a podobných čipů si ještě nějakou chvíli počkáme. Cache paměť je tříúrovňová, L1 má 128 kB, L2 512 kB a nejčastěji uváděná, tedy L3, 4 MB. Základní frekvence procesoru je 900 MHz a Turbo Boost frekvence může dosáhnout až 2200 MHz. TDP procesoru činí 4,5 W, podle požadavku výrobce zařízení může být TDP ještě sníženo na 3,5 W pro delší výdrž na baterie a menší produkci tepla, případně obvody vydrží až 7 W TDP, zde je ovšem potřeba počítat alespoň s nejzákladnějším nuceným chlazením. Pohyby s TDP mají poměrně velký dopad na výkon, zejména ve výdrži v přetaktovaném stavu.

Procesor disponuje dvoukanálovým paměťovým řadičem pro paměti DDR3L-1600 a LPDDR3-1866, zejména při osazení dvou modulů můžete dosáhnout zajímavých výsledků ve výkonu, hlavně u grafické části procesoru. Na druhou stranu – paměti, i nízkonapěťové, produkují relativně hodně tepla a výrobci raději použijí jeden kapacitnější modul než dva menší.

V procesoru je integrováno grafické jádro Intel HD Graphics 515, což je sice výrazně oslabená a modifikovaná, ale stále „střední třída“ mezi intelovskými grafikami, interně s označením GT2. Disponuje 24 exekučními jednotkami a až 128bitovou paměťovou sběrnicí – šířka sběrnice závisí na osazených pamětech a asi by bylo lépe ji uvádět jako 2x 64bitů. Při jednokanálovém zapojení se chová jako 64bitová, při dvoukanálovém se šířka zdvojnásobí, což má také poměrně velký dopad na výkon. Výsledky herních testů jsou i přes to tristní, slušně si z moderních her zahrajete jen ty nejméně náročné, jako Fifa 15, Sims 4, Dirt Rally nebo World of Warships, ovšem jen na nejnižší detaily a při HD ready a nižších rozlišeních.

Do srovnání výkonu jsem se rozhodl zařadit vedle aktuálně popsaného procesoru Core i3-6100U (2,3 GHz, 3 MB L3 cache, 15 W TDP). Pořadí hodnot respektuje uvedené pořadí procesorů:

• Octane V2: 18 576 / 24 139 bodů
• Cinebench R15 CPU Single 64bit: 88 / 97 bodů
• Cinebench R15 CPU Multi 64bit: 205 / 247 bodů
• Geekbench 3 Multi 64bit: 4800 / 4826 bodů
• Geekbench 3 Single 64bit: 2318 / 2191 bodů
• 3DMark 2013 Fire Strike Standard Physics: 3156 / 3752 bodů
• 3DMark 2013 Cloud Gate Standard Physics: 2146 / 2667 bodů
• TrueCrypt AES Mean 100 MB: 1,2 / 1,4 GB/s
• X264 HD 4.0 Pass 2: 13,3 / 16 fps
• Cinebench R10 Rendering Single 32bit: 3319 / 3714 bodů
• Cinebench R10 Rendering Multi 32bit: 7174 / 8413 bodů

V následujících testech je méně lépe:
• Super Pi Mod 1.5 XS 32M: 970 / 8376 sekund
• wPrime 2.0x - 1024m: 793 / 657 sekund

Použít se jej rozhodli i inženýři Asusu pro svůj malý ZenBook UX305

V porovnání s procesorem s TDP nastaveném na trojnásobnou úroveň sice nedokázal „mkový“ procesor ani jednou dosáhnout lepšího bodového skóre, ale vzhledem ke stejné architektuře je to pochopitelné. Důležité je, ža se výkonem většímu kolegovi blíží a i v tabletech můžete při procházení webu a běžné kancelářské práci počítat s plynulým přísunem výkonu. Nešťastná je snad jen situace s dekompresí videa ve vysokém rozlišení, kde čipu notně dochází dech. Výrobci i uživatelé si zvykli na zcela tiché subnotebooky a tablety, což je pochopitelné. U tabletu i funkčně důležité, ale pokud objevíte subnotebook s nuceným chlazením a tímto procesorem, našli jste poklad – větráček se nejspíše nebude spínat nijak často a nebude obzvláště hlučný, ale procesor ze sebe dostane to nejlepší a výkonem opravdu atakuje hranice dosud vymezené pro plnohodnotné, byť nízkonapěťové čipy.