Intel Core m5-6Y54 – Skylake se 4,5 W TDP
3. 2. 2016 08:00 Rubrika: Technologie Autor: Jakub Pavlis
Intel rozčlenil své nejmobilnější procesory se značkou Core m do tříd úplně stejně jako své procesory Core i. Pojďme se podívat, jak si představuje budoucnost nízkonapěťové střední třídy, jaké nabídne technologie a výkon.
Zatímco u BMW „m“ na zádi pochází ze slova Motorsport a znamená obří výkon a lepší jízdní vlastnosti, u Intelu pochází zkratka ze slova Mobile a i když možná lepší jízdní, rozuměj přenosné, vlastnosti má, výkon vyšší nebude, nebo... S procesory Core m to totiž není tak jednoduché. Jsou vyprojektované s nejnižším možným TDP, ale disponují také Turbo Boostem, hodně tedy záleží na chlazení. Jejich jádra krátkodobě mohou podávat výkon téměř stejně velký jako procesory Core iU s trojnásobným TDP, ovšem rychle dojde k tzv. throttlingu, tedy snižování výkonu procesoru pomocí snížení pracovní frekvence kvůli nižší produkci tepla a možnosti se ochladit. Navíc emkové procesory bývají osazovány do přístrojů s pasivním chlazením, takže na při vyšší zátěži budete na throttling narážet častěji a bude trvat déle.
Procesor m5-6Y54 pochází z generace Skylake, která je v rámci Intelu tzv. tockem, tedy přechodem na novou architekturu při zachování stávající výrobní technologie, tedy 14 nm. Obvykle se od nové architektury očekával především výrazně vyšší výkon, zatímco při přechodu na menší výrobní proces spíše úspory na energiích, dnes ovšem každý „krok“ znamená jen obtížný zápas o každý výkonový bod a rozdíly mezi generacemi nejsou tak velké. Přesto oproti srovnání Broadwellu a Skylaku v kategoriích procesorů s 15 W TDP z toho generační přínos „trpaslíků“ pod 5 W tDP vychází lépe.
Nejprve si ale projděme specifikace aktuálního procesoru. Intel Core m5-6Y54 je dvoujádrový procesor s podporou technologie Hyper-Threading, v systému se tedy tváří jako čtyřjádrová jednotka, každé fyzické jádro zvládá počítat dvě programová vlákna. Oficiálně byl vydán v říjnu 2015. Jádra jsou vyrobena 14nm technologií, což je ta nejpokročilejší na otevřeném trhu a prozatím jí disponuje pouze Intel ve svých vlastních továrnách, všechna konkurence je o generaci pozadu. Cache paměť je tříúrovňová, L1 má 128 kB, L2 512 kB a nejčastěji uváděná, tedy L3 4 MB. Základní frekvence procesoru je 1100 MHz a Turbo Boost frekvence může dosáhnout až 2600 MHz. TDP procesoru činí 4,5 W, podle požadavku výrobce zařízení může být TDP ještě sníženo na 3,5 W pro delší výdrž na baterie a menší produkci tepla, případně obvody vydrží až 7 W TDP, zde je ovšem potřeba počítat alespoň s nejzákladnějším nuceným chlazením. Pohyby s TDP mají poměrně velký dopad na výkon, zejména ve výdrži v přetaktovaném stavu.
Procesor disponuje dvoukanálovým paměťovým řadičem pro paměti DDR3L-1600 a LPDDR3-1866, zejména při osazení dvou modulů můžete dosáhnout zajímavých výsledků ve výkonu, hlavně u grafické části procesoru. Na druhou stranu – paměti, i nízkonapěťové, produkují relativně hodně tepla a výrobci raději použijí jeden kapacitnější modul než dva menší.
V procesoru je integrováno grafické jádro Intel HD Graphics 515, což je sice výrazně oslabená a modifikovaná, ale stále „střední třída“ mezi intelovskými grafikami, interně s označením GT2. Disponuje 24 exekučními jednotkami a až 128bitovou paměťovou sběrnicí – šířka sběrnice závisí na osazených pamětech a asi by bylo lépe ji uvádět jako 2x 64bitů. Při jednokanálovém zapojení se chová jako 64bitová, při dvoukanálovém se šířka zdvojnásobí, což má také poměrně velký dopad na výkon. Výsledky herních testů jsou i přes to tristní, slušně si z moderních her zahrajete jen ty nejméně náročné, jako Fifa 15, Sims 4, Dirt Rally nebo World of Warships, ovšem jen na nejnižší detaily a při HD ready a nižších rozlišeních.
Do srovnání výkonu jsem se rozhodl zařadit vedle aktuálně popsaného procesoru jednoho z nejsilnějších zástupců generace Broadwell, Core M 5Y70, který má totožné velikosti pamětí, základní frekvenci (v Turbo Boostu je taktován o 100 MHz níže) a TDP a „středněnapěťové“ procesory pro zajímavost a srovnání zastupuje oblíbený Core i5-6200U (2,3 – 2,8 GHz, 3 MB L3 cache, 15 W TDP). Pořadí hodnot respektuje uvedené pořadí procesorů:
• Octane V2: 26 885 / 17 477 / 27 580 bodů
• Cinebench R15 CPU Single 64bit: 99 / 90,5 / 114 bodů
• Cinebench R15 CPU Multi 64bit: 200 / 181 / 287 bodů
• Geekbench 3 Multi 64bit: 5538 / - / 5998 bodů
• Geekbench 3 Single 64bit: 2779 / - / 2841 bodů
• 3DMark 2013 Fire Strike Standard Physics: 3118 / 2631 / 4361 bodů
• 3DMark 2013 Cloud Gate Standard Physics: 2094 / 2224,5 / 3101 bodů
• TrueCrypt AES Mean 100 MB: 1,5 / 1,6 / 1,7 GB/s
• X264 HD 4.0 Pass 2: 12,3 / 11,6 / 19 fps
• Cinebench R10 Rendering Single 32bit: 3690 / 3853 / 4392 bodů
• Cinebench R10 Rendering Multi 32bit: 6340 / 6773 / 9880 bodů
V následujících testech je méně lépe:
• Super Pi Mod 1.5 XS 32M: 726 / 687,4 / 726 sekund
• wPrime 2.0x - 1024m: - / 837 / 533,2 sekund
U procesorů s TDP 4,5 W je asi jednodušší mluvit o jasném pokroku vpřed, u moderních benchmarků je posun jednoznačný a starší Broadwelly mají mírně lepší skóre jen u starých Cinebenchů. I v počítání čísla pí na 32 milionů desetinných čísel, které hezky ukazuje hrubý výpočetní výkon u „opravdového počítání“ je Skylake výrazně lepší. A vůbec největší kus cesty ušel Intel ve vývoji grafik, tam má ale obecně větší pole působnosti a oproti konkurenci (AMD a NVIDIA) trochu ztrátu. A hlavně kvůli grafické části bych se přiklonil k investici do Skylake, rozdíly za ty peníze stojí.