AMD A9-9420 - Stoney Ridge se s Intelem měřit nemůže

6. 9. 2017 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Že jste dlouho nezahlédli v notebooku procesor AMD? Odpověď je jednoduchá a skrývá se ve specifikacích procesorů jako je dnešní A9. A dokud AMD neuvede mobilní Ryzeny, situace se příliš nezmění.

Mobilní procesory AMD stále trpí stejným problémem. Zastaralou výrobní technologií. Firma může cizelovat a optimalizovat jak chce, ale s 28 nm poloviční výrobní proces prostě nepředběhnete. A přestože grafická jádra jsou srovnatelná a často i lepší než ta od Intelu, obecný výpočetní výkon zaostává a spotřeba se nesnižuje. A výrobci notebooků i vývojáři softwaru počítají spíše s tím, co nabízí Intel. Tedy více výkonu nebo nižší spotřebu. A když pak v notebooku pouze vyměníte základní desku s procesorem a paměťmi, jako to stále ještě u několika modelů dělá třeba HP, výsledný produkt je horší skoro ve všech ohledech. A vzhledem k tomu, že cena procesoru ve výsledném notebooku nepředstavuje zase tak obří částku, ani cena celého notebooku neklesá nějak závratně rychle. A procesory generace Stoney Ridge s tím asi nic nezmohou.

Zásadní problém je, jak bylo naznačeno výše, stále stejný - výrobní řešení. Oproti předchůdcům s kódovým jménem Carrizo nebo aktuálnímu souputníkovi Bristol Ridge se vůbec nic nezměnilo, stále je používán 28nm proces a dodavatelem jsou Global Founderies. Při výrobě využívají specifický SHP proces, který byl vyvinut speciálně pro AMD, ovšem už pro předchozí generace jejich čipů.

Stoney Ridge jsou sedmou generací APU, tedy procesorů sloučených s grafickými jádry a paměťovými řadiči do jednoho čipu. Jde o slabší variantu procesorů Bristol Ridge, které hlavně v zájmu vyššího výkonu jednojádrových aplikací přišly o dvě jádra, takže celková konfigurace jsou 2 výpočetní jádra, 3 grafická jádra a jednokanálový paměťový řadič.

Jádra procesoru mají stále kódové jméno Excavator (volně přeloženo „bagr“) a jsou vlastně pátou generací rozvíjející architekturu Bulldozer. Oproti starším Carrizo čipům v konstrukci k výrazným změnám nedošlo - výpočetní část obsahuje jeden moduly se dvěma integrovanými jádry (tj. těmi, co pracují v celočíselné matematice) a jednu jednotku pro výpočet s plovoucí desetinnou čárkou (Floating-Point Unit). L1 vyrovnávací paměť má 32 KB pro každé jádro, tedy 64 KB celkem. L2 paměť je společná a má hodnotu 1 MB. Základní frekvence činí 2900 MHz, v turbo módu může být jedno jádro taktováno až na 3500 MHz.

Hlavní nárůst výkonu je realizován přes vyšší takty a agresivnější chování Turbo modu, navíc díky limitovanému počtu jader mohou lépe využít TDP. To má základní hodnotu 25 W, lze ho omezit i pro menší spotřebu až na 10 W. Výsledkem snižování ovšem bude celkem časté omezení maximálního výkonu procesoru (menší používání turbo módu).

AMD A9-9420 je plně 64bitový s podporou instrukcí SSE (1, 2, 3, 3S, 4.1, 4.2, 4A), x86-64, AES, AVX a FMA4.

Důležitou součástí je i paměťový řadič, který konečně zvládne obhospodařovat DDR4 paměti do frekvence 2133 MHz. Velkou slabinou je ovšem fakt, že jde o jednokanálový řadič. Maximum použité paměti je tedy 16 GB. Nejde ani tak o kapacitu, byť 16GB moduly jsou zatím přeci jen dražší, ale o nižší propustnost. Nejvíce tím bude trpět integrované grafické jádro Radeon R5, přestože jinak má celkem zajímavé parametry.

Radeon R5 (Stoney Ridge) znamená 192 shaderů ve třech jádrech a takt 800 MHz. Má pouze 64bitovou paměťovou sběrnici počítáno na kanál (při dvoukanálovém (double-channel) zapojení se sběrnice chová jako 128bitová), procesor má jednokanálový paměťový řadič, takže úzké hrdlo bude jednoznačně zde. Je postaven na architektuře GCN 1.2, tedy třetí generaci GCN, podporuje DirectX 12.0 a speciální API Mantle, které by mělo dost výrazně zrychlovat optimalizované hry. Výkonem se blíží Intelu HD 5500, což byly jádra procesorů generace Broadwell.

Stejně jako předchozí generace, i Bristol Ridge procesory podporují HSA 1.0 (Heteronymous System Architecture), která sjednocuje standardy pro konvenční a grafická data, jejich výměna mezi jednotlivými typy jader (skalárními a paralelními, tedy „běžnými“ a grafickými) by měla být snazší a rychlejší. V tuhle chvíli není příliš softwaru, který by HSA využíval, ale i Intel na její implementaci pracuje, takže budoucnost je více-méně zaručená. Výhody budou především tam, kde software vyžaduje hodně komunikace mezi oběma typy jader – tedy například i ve hrách.

V rámci výkonových testů nabízím srovnání AMD A9-9420 a Intel Core i3-7100U (2 jádra Kaby Lake, 2,5 GHz, 15 W TDP) jako druhým v pořadí:

• Octane V2: 18 818 / 24 098 bodů (více je lépe)
• Cinebench R15 Single: 80 / 90 bodů (více je lépe)
• Cinebench R15 Multi: 131 / 256 bodů (více je lépe)
• Cinebench R11.5 Single 64: 1 / 1 bodů (více je lépe)
• Cinebench R11.5 Multi 64: 1,6 / 2,9 bodů (více je lépe)
• 3DMark Fire Strike Physics: 2155 / 3885 bodů (více je lépe)
• 3DMark 11 PP: 1672,5 / 3521,5 bodů (více je lépe)
• Super Pi Mod 1.5 XS 32M: 866,2 / 764,9 sekund (méně je lépe)
• wPrime 2.0 1024m: 710,1 / 639,8 s (méně je lépe)

Procesory Ryzen zaznamenaly poměrně úspěšný start na trhu, dokázaly Intel i trochu vyděsit, zejména kvůli levným cenám procesorů s vysokým počtem jader, které jsou vhodné i pro výkonné sestavy pro hraní her apod. Intel kvůli AMD musel měnit výrobní plány i cenovou politiku, alespoň částečně. Ovšem v mobilní části trhu podobné změny čekat nemůžeme a čím déle bude AMD vydání nových jednotek trvat, tím spíše se na ně Intel dobře připraví. Stejně ale můžeme doufat, že i sem přinese konkurence svěží vítr a lepší procesory za lepší ceny.