Intel Core i7-8650U – špička v nízkonapěťových procesorech pro notebooky

14. 12. 2017 09:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Rozdíly mezi Core i5 a Core i7 se v nejnovější generaci Kaby Lake Refresh poněkud setřely – čtyři jádra fyzická, osm virtuálních, tedy Hyper-Threading i Turboboost. Rozdíly tak zůstávají v L3 cache paměti a frekvencích. Vyplatí se nové Core i7?

Že se nová Kaby Lake Refresh oproti starším generacím opravdu vyplatí, pokud potřebujete pro práci výkon, netřeba diskutovat. Zdvojnásobení fyzických jader i s vyrovnávací pamětí se prostě pozná a mezigeneračně opravdu výkon stoupl v řádů desítek procent. Samozřejmě se člověk musí zamyslet, kdy tak velký paralelní výkon využije, ale změna k lepšímu to prostě je. Co ovšem intergeneračně, o kolik je dnes lepší Core i7 než Core i5? Vyplatí se při nákupu nového notebooku příplatek za vyšší model, nebo je to vlastně zbytečnost? Pojďme se na to podívat.

Co se týče technologického mezigeneračního posunu, mluví se u všech Core iXU o dvou základních posunech – technologie Speed Shiftu, která řádí vytěžování a taktování jader, je mnohem hbitější a agresivnější. Může si to dovolit, protože druhý pokrok byl v optimalizaci výrobního procesu. Pořád mluvíme o 14 nm a FinFET transistorech, ovšem s přesnější a efektivnější výrobou, která umožnila zvýšit frekvence při stejné spotřebě a tepelném vyzařování. Díky tomu mohl Intel přidat jádra, i když musel dost stáhnout základní taktování. Výsledkem jsou ovšem pořád podobné údaje u TDP, Intel je ostatně omezen poptávkou svých odběratelů, kteří mají nějak dimenzované chlazení u svých notebooků. Základem je tedy stále 15 W s tím, že u Core i7je možné TDP konfigurovat v rozmezí 10 – 25 W (u Core i5 je možno jít až na pouhých 7,5 W).

Co by nemělo zapadnout je také nárůst vyrovnávací paměti. Intel neskrblil a zvětšil cache přesně na dvojnásobek. L1 na 256 KB, L2 na 1 MB a L3 na 8 MB. Při vytížení všech jader to tak bude postačovat a ani při vysoké paralelizaci výpočtů se procesor nedostane „na sucho“. Ovšem všechny 4 jádra se využívají spíše méně často. A při vytížení menšího počtu jader mají tato více paměti – příjemné.

Druhou stránkou věci je, že základní takt procesoru je poměrně nízko, začíná se na 1,9 GHz. To je v porovnání s předchozími generacemi dost málo(Core i7-7600 mělo 2,8 GHz), ale je to garantovaný takt při vytížení všech procesorů. Naopak při zatížení jediného jádra se mohou frekvence vyšplhat až na 4,2 GHz (přímý předchůdce měl 3,9 GHz.).

Architektura jako taková se nezměnila již od generace Skylake, takže třeba podpora instrukcí se několik let nehýbe, ale ono také není aktuálně úplně kam. Takže i Intel Core i7-8650U je plně 64bitový s podporou instrukcí SSE (1, 2, 3, 3S, 4.1, 4.2), x86-64 a AVX 2.0. Stejně jako u předchůdců nechybí instrukce AES-NI, které umožňují mnohem lepší hardwarovou podporu kryptografických funkcí, projevit by se měly zejména na práci se šifrovanými disky, kde opět poklesnou latence, Intel TSX-NI pro lepší škálování paralelního výkonu a Secure Key. Samozřejmostí je i podpora obvyklých virtualizačních funkcí (VT-d i VT-x včetně EPT). Procesory Core i7 podporují i technologii vPro!

Důležitou součástí je i dvoukanálový paměťový řadič, který zvládne obhospodařovat 32 GB paměti DDR4-2133, je i zpětně kompatibilní s LPDDR3-2133. Dvoukanálové zapojení je především výhodné kvůli integrovanému grafickému řešení, které takto může rychleji načítat data z pamětí.

Připraveno je i integrované grafické jádro Intel UHD Graphics 620 (verze GT2), pro Intel 9,5. generace. Jádro je v podstatě stejné jako u dvoujádrových procesorů, pouze Turbo frekvence se o 100 MHz vylepšila. Jádro by také mohlo těžit z větší procesorové cache paměti. Má 24 shaderů (v intelovském názvosloví exekučních jednotek), jejichž takt se bude pohybovat mezi 300 a 1150 MHz (takže je v Turbo modu o 50 MHz rychlejší než v procesorech Core i5) podle toho, co TDP dovolí. Výkon bude záležet i na osazené systémové paměti. V případě DDR4 pamětí v dvoukanálovém zapojení by integrovaný čip měl stačit prakticky na jakékoli 3D hry v základním rozlišení a se sníženými detaily. Samo o sobě může jádro soutěžit třeba s NVIDIA GeForce 930M, která je založena na jádře Maxwell a má TDP 25 W, kartu GeForce 920M se starším Keplerem převálcovává na plné čáře. Z výstupů jsou nativně podporovány DisplayPort 1.2 a eDP 1.3 a HDMI 1.4a. Podpora HDMI 2.0 je možná pouze konverzí přes DisplayPort.

V rámci výkonových testů nabízím srovnání s procesorem Intel Core i5-8250U (4 jádra, 1,6-3,4 GHz, 6 MB L3, 15 W TDP) jako druhým v pořadí:

• Cinebench R15 Single: 176 / 145 bodů (více je lépe)
• Cinebench R15 Multi: 589,5 / 543 bodů (více je lépe)
• Cinebench R11.5 Single: 2 / 1,7 bodů (více je lépe)
• Cinebench R11.5 Multi: 7,2 / 5,9 bodů (více je lépe)
• Octane V2: 42 822 / 34 150 bodů (více je lépe)
• X264 HD 4:0 Pass 2: 40,5 / 32 fps (více je lépe)
• 3DMark 2013 (Fire Strike) SP: 10 541 / 8381 bodů (více je lépe)
• 3DMark 2013 (Cloud Gate) SP: 7416 / 5874 bodů (více je lépe)
• 3DMark 2013 (Ice Storm) SP: 41 248 / 36 744 bodů (více je lépe)
• TrueCrypt AES Mean 100 MB: 4,2 / 4 GB/s (více je lépe)
• Super Pi mod 1.5 XS 32M: 505 / 611 s (méně je lépe)

Nové Core i7 jsou nezpochybnitelným vládcem svého segmentu... tedy pokud jde o Intely. AMD do pořadí určitě také s chutí promluví. Rozdíl mezi Core i7 a Core i5 je měřitelný a odpovídá rozdílům minulých generací. Jestli vám to stojí za nemalý příplatek už si ovšem musíte zvážit sami.