Nakolik se mění mravy pod vlivem mobilních technologií?

30. 6. 2011 19:46    Rubrika: Tiskové zprávy

„Mobilní etiketa“ – jsme stále ve fázi hledání

TISKOVÁ ZPRÁVA - v původním znění

• Vadí? Nevadí? Společnost Intel v rozsáhlém průzkumu zkoumala, nakolik se mění mravy Evropanů a jiných národů pod vlivem mobilních technologií.
• Češi se v některých ohledech odlišují: chatování u večeře nám nevadí, tolerujeme kuřáky a mnohem větším hříchem je pro nás dloubání se v nose než přehlížení druhého člověka, když si hrajeme s počítačem.
• Respondenti z šestnácti zemí se všeobecně shodli, že nejhorším prohřeškem proti slušnému chování při zacházení s mobilními technologiem je psaní SMS při řízení auta, hlasité telefonování na veřejnosti a příliš hlasité vyzváněcí tóny.
Proviňujete se proti etiketě? Zde nemáme na mysli výběr správného příboru nebo oslovování lidí nesprávným titulem, nýbrž užívání mobilních technologií v různých společenských situacích. Všichni se tím občas proviníme – hovoříme příliš hlasitě do mobilního telefonu, věnujeme se více svému notebooku než lidem kolem sebe. Nejnovější nezávislý průzkum, který pro společnost Intel v šestnácti zemích Afriky, Blízkého východu a Evropy včetně České republiky vypracovala výzkumná agentura Redshift Research , ukazuje, že normy společenského chování se pod vlivem technologií značně proměňují. Na základě odpovědí rozsáhlého vzorku více než 12 tisíc respondentů lze prohlásit, že míra tolerance k užívání mobilních technologií sice stoupá, ale stále se s nimi společensky sžíváme a leckdy v oblasti „mobilní etikety“ tápeme.

Antropoložka Genevieve Bellová, Intel Fellow a ředitelka divize Interaction and Experience Research při Intel Labs, k výsledkům uvedla: „Výsledky průzkumu jasně ukázaly, že přestože je používání mobilních zařízení v našich zemích natolik rozšířené, doposud jsme jim nedokázali v našich životech najít uspokojivé místo. Když se podíváme na data průzkumu a začneme chápat frustrace – a v některých případech i zmatky – týkající se používání mobilních zařízení, dojde nám, že se stále nacházíme v rané fázi hledání způsobu, jak tato zařízení vřadit do našeho světa. Tento způsob společenské regulace, společenské normy a etiketa se obvykle budují během mnoha let a několika generací.“

Dloubání se v nose? Vadí! Ignorovat druhého kvůli hraní na počítači? Nevadí….

Celkově si většina respondentů (61 %) myslí, že by měla existovat jistá pravidla, která by řídila používání mobilních zařízení na veřejnosti. S tímto tvrzením se také ztotožnily bezmála tři čtvrtiny z jednoho tisíce dotazovaných Čechů, což nás staví na třetí místo ze sledovaných šestnácti zemí.

Nejznámější domácí autorita v oblasti etikety a společenského chování Ladislav Špaček na toto volání po novém kodexu chování odpovídá: „Tím, že někdo napíše pravidlo, se společnost nezmění. Bude zapotřebí vyčkat, až se utvářející se norma usadí a vžije a většina ji začne respektovat. Jsme dnes zvyklí mít všechno hned, ale u etikety se nám to tak rychle nepodaří.“ Podle Ladislava Špačka mnoho lidí zatím neví, jak reagovat na projevy mobilní neohleduplnosti nebo arogance: „Je to nová forma sice starých jevů, ale v elektronické podobě s nimi nemáme zažitou zkušenost, abychom na ně dokázali jednoznačně reagovat,“ říká známý expert přes etiketu, kterého v průzkumu nepřekvapilo, že české respondenty mnohem více než jiné národy pohoršovaly „tradiční zlozvyky“.

Dloubání se v nose či okusování nehtů je pro většinu z nás mnohem horší prohřešek, než když ignorujeme druhého, protože si právě hrajeme s mobilním zařízením. „Svědčí to jen o hloubce zakořenění některých pravidel. Dloubání se v nose je ve slušné společnosti ,zapovězeno‘ stovky let, s mobilní etiketou máme zkušenost nezralou a neusazenou,“ analyzuje Ladislav Špaček do očí bijící nepoměr mezi infantilními nezralými projevy chování a překvapivou tolerancí k těm, kteří kvůli mobilu či počítači přehlížejí druhé. Na odpovědích respondentů z ČR se podle Ladislava Špačka v oblasti mobilní etikety rovněž podepisuje, že nadprůměrně sdílíme vášeň pro nové technologie a že jsou u nás ve srovnání s tradičnějšími kulturami méně usazeny konvence a normy chování.

Čechy podle dat průzkumu ještě více než ostatní přitahuje možnost být neustále ve spojení s živou komunitou, být neustále v obraze, mít přehled. Náš emocionální vztah k mobilním přístrojům je bez ohledu na národnost tak silný, že bychom ho dokonce mohli nazvat závislostí: většina z nás by se raději na týden vzdala čokolády nebo sladkostí, než abychom byli bez svého milovaného přístroje. Mobilní technologie se stala nedílnou součástí našeho veřejného profilu a mobilní přístroje často fungují jako symboly našeho společenského postavení (s tímto názorem se ztotožnilo 54 % respondentů, myslí si to 51 % Čechů).

K večeři mobilní zařízení nebrat, tvrdí Evropané. U svíčkové nám mobilní zařízení nevadí, dávají najevo Češi

Přesto naše tolerance vůči používání mobilních zařízení má své hranice a některé z nich nejsme ochotni překračovat. Pro 15 z 16 dotazovaných zemí je tou nedotknutelnou situací večeře – podle respondentů průzkumu se nehodí používat mobilní zařízení u stolu. Tou jedinou výjimkou jsme my.

Pro Ladislava Špačka je odpověď na tuto otázku potvrzením jeho zkušenosti, že stolování je nejslabším článkem etikety české společnosti. „Jsme stále zvyklí naložit si svíčkovou se šesti, během deseti minut ji naházet do sebe a pak si sednout do obýváku a dvě hodiny se bavit. Všechny ostatní národy – právě Francouzi a Italové, ale i Španělé, Arabové nebo Číňané – sedí ty dvě hodiny u jídelního stolu, dávají si několik menších a pestřejších chodů, baví se. Účelem stolování pro ně není (jen) se najíst, ale pobavit se, společensky prožít dvě tři hodiny. Pro nás má sedění u stolu jediný důvod – najíst se, proto nám vůbec nevadí, že lidé u stolu nekonverzují, dokonce si hrají s notebookem nebo mobilem,“ kriticky poznamenává Ladislav Špaček.

Z pragmatičtějšího hlediska respondenti průzkumu poukazují na používání přístrojů, které může vést k nebezpečným situacím – 67 procent z nich uvedlo psaní textových zpráv při řízení. Tato čísla ještě stoupala, když byly podobné otázky položeny v Severní Americe, kde obavu o bezpečnost vyjádřilo plných 73 procent dotázaných. Dosti značná část respondentů v regionu EMEA (33 %) měla v těchto záležitostech tak vyhraněný názor, že si dokonce dokázali představit zákaz mobilních zařízení na veřejných místech, především kvůli tomu, že 67 % dotazovaných fyzicky ruší hlasitá konverzace přes mobilní telefon. Domnění, že když mobil existuje, může se s ním telefonovat kdekoli a kdykoli, je věc, která velmi vadí i Ladislavu Špačkovi. „Jsou místa a situace, kdy telefon musíme vypnout nebo ztlumit, například v kině a divadle, při stolování, v obchodě, ve škole, na svatbě, na hřbitově. Je trapné řešit na veřejnosti osobní záležitosti, proto i na ulici nebo v tramvaji řekneme jen to nejnutnější a podrobnosti si necháme, až budeme v soukromí. Málokdo si taky uvědomuje, že do mobilu mluvíme hlasitěji, než když mluvíme s člověkem tváří v tvář. Sami jsme pak překvapeni, když se celá tramvaj na nás otočí, protože ani nevnímáme, jak nahlas jsme řešili rodinné problémy za účasti všech spolucestujících.“