Jak na výběr notebooku 2 - hardware a výkon

5. 12. 2007 07:00    Rubrika: Ostatní    Autor: Branislav Brna

Ve druhém díle našeho seriálu zaměřeného na výběr notebooku se podíváme na nejdůležitější výkonnostní komponenty, které byste při výběru něměli opomenout. Povíme si k čemu slouží a jak se mezi nimi orientovat.

Poznámka: V minulém díle jsme se podívali na základní parametry, podle jakých by měl kupující vybírat nový notebook – jeho předpokládané nasazení, ergonomii a také kvalitu.

Dnes se podíváme na hardware současných notebooků. Následující průvodce si neklade za úkol adresně vybírat konkrétní komponenty či zavalit čtenáře tunami detailních specifikací, ale poukázat na nejdůležitější vlastnosti nejdůležitějších komponent, na které byste se měli při výběru notebooku zaměřit, a ukázat, podle čeho se v nich orientovat.

Srdce notebooku - procesor

Jeden z dílů, které určují celkové směrování notebooku, a také prvek určující platformu notebooku - neboli na jakém typu hardwaru bude notebook postaven. Majoritním výrobcem a také aktuálním technologickým lídrem dnes je Intel (procesory Core 2 Duo, Celeron M, Pentium Dual-Core a další), jeho sekundantem je AMD (Turion 64 X2 Dual-Core Mobile Technology, Turion 64 Mobile Technology a Mobile AMD Sempron) a v omezené míře také VIA (C7-M), která si však spíše hraje na vlastním pískovišti a na našem trhu se s ní setkáte pouze u UMPC.

Popis jednotlivých modelů procesorů a jejich technologií by sám o sobě vydal na samotný článek, a proto jenom dodáváme, že jsou děleny výkonově do několika tříd – úsporné, Low-end, Mainstream a High-end. V praxi to však vypadá tak, že na standardní práci dostačuje jakýkoliv z dnes nabízených CPU, v případě náročnějšího softwaru (mezi který můžeme směle zařadit Windows Vista) se rozhodně vyplatí dvoujádrový procesor se schopností paralelně plnohodnotně zpracovávat dvě úlohy najednou. Dvoujádrovým procesorem naštěstí dnes disponují ve velké míře i ty nejlevnější notebooky, což je příjemné zjištění. Poslední v současnosti nabízené jednojádrové procesory jsou například Intel Celeron M (který navíc ani nedisponuje technologiemi pro šetření baterie), AMD Mobile Sempron a nebo VIA C7-M, s ohledem do budoucna však investici do nich nelze doporučit. Výjimku ze standardních řad udělejte tehdy, pokud potřebujete notebook s extrémní výdrží provozu na baterie (tedy více jak 4 hod.) nebo s minimalistickými rozměry. Potom se budete poohlížet po notebooku s nízkonapěťovým (a tak z hlediska vyzařovaného tepla i spotřeby minimalistickým) procesorem.

Intel již před několika lety přišel na fakt, že výhodnější než prodat zákazníkovi pouze procesor, je prodat mu co nejvíce komponent a současně mu zaručit, že klíčové komponenty notebooku jsou 100% kompatibilní a dohromady funkční – na svět tak přišla sada Centrino, sestávející z procesoru (dnes Intel Core 2 Duo), čipové sady (ve většině případů GM965 či PM965) a bezdrátové síťové karty (Intel Wireless WiFi Link 4965AGN, mohou být i jiné – ale samozřejmě od Intelu). Dnes aktuální je Centrino ve své čtvrté generaci s oficiálním názvem Intel Centrino Duo (určené pro běžné uživatele) a Centrino Pro (s funkcemi pro velké podniky).

V případě AMD se zákazník ucelené platformy od jednoho výrobce nedočká, jsou však zde "AMD validované" sety tří 100% interoperabilních komponent (zde se jedná o procesor, typ operační paměti a bezdrátovou síťovou kartu). Z tohoto hlediska jsme se sice dočkali omlazení platformy (zde zvané Kite), která však bohužel na technologicky ujednocenou softwarovou podporou a mocným marketingem nadupané Centrino nestačí, a tak se tento rok v podání AMD nesl spíše v duchu slev. Díky tomu však lze například koupit velmi levný notebook s výkonným dvoujádrovým procesorem, jehož výkonnostní ekvivalent postavený na platformě Intel je podstatně dražší.

Hlavní vlastnosti, které by vás při výběru procesoru měli zajímat, je jeho frekvence, velikost vyrovnávací paměti, rychlost jeho sběrnice a v neposlední řade také jakým výrobním procesem byl vyroben, ke kterému se taktéž váže jeho TDP (ztrátové teplo) a spotřeba.

Procesor v notebooku je vyměnitelná součástka, avšak rozhodně není jeho výměna natolik snadná jako u desktopového PC, a je tak vhodné se v případě upgradu obrátit na servis. Uživatel si sám nesmí procesor měnit z důvodu ztráty záruky. Možnosti rozšíření CPU jsou však beztak dosti omezené, protože lze měnit pouze procesory se stejnou paticí (= v rámci jedné generace), podobným produkovaným teplem (chlazení notebooku bývá dimenzováno na určité maximální odvody) a podporované BIOSem základní desky (což je poněkud problematické, protože z mnoha důvodů se výrobci notebooků nehrnou do zpřístupňování jiných procesorů, než s jakými byla daná modelová řada notebooků v prodeji).

Grafická karta

Pro řadu potencionálních majitelů notebooků představuje výběr grafické karty jedno z nejožehavějších témat. Ono se není taky ani čemu divit, protože tato součástka rozhoduje například tom, zdali bude na notebooku možné hrát i novější 3D hry (případně jiné na 3D náročné aplikace), nebo ne. Když se pak přidá ještě taková maličkost jako prakticky nulová možnost jejího upgradu (rozhraní MXM či AXIOM se zatím pořád příliš neujala a každý výrobce notebooku si dělá svou verzi chlazení pro konkrétní grafickou kartu), stojí většina herně laděných uživatelů před opravdovým dilematem.

Základní premisa spojená s výběrem grafické karty je jednoduchá, protože nabízí pouze dvě možná řešení – integrované a dedikované. Zatímco grafické jádro integrované přímo v čipsetu vám ušetří řádově tisíce korun a z baterie si ukrojí opravdové minimum, nad jeho výkonem v 3D aplikacích už pak jenom zapláčete. Naopak dedikové grafické subsystémy nabízejí o poznání vyšší výkony v 3D, menší zátěž pro jiné komponenty notebooku (CPU, RAM) ovšem už zdaleka nejsou tak přátelské k vaší peněžence a k celkové výdrži notebooku. Jako jediný možný kompromis s výdrží je kombinace dedikované a integrované grafické karty, mezi kterými je možné dle potřeby přepínat (AMD připravuje integraci této technologie do své budoucí platformy Puma), avšak ta není z cenových důvodů prakticky vůbec rozšířená.

Segment mobilních grafických řešení je po vzoru desktopových grafických karet momentálně rozdělen mezi tři výrobce – Intel, NVIDIA, AMD (ATI). NVIDIA a AMD se již tradičně předhánějí v tom, kdo bude mít tu nejvýkonnější kartu a nabízejí tak jediné dedikované karty (aktuální jsou řada NVIDIA GeForce 8x00M či AMD Mobility Radeon HD 2x00), oba výrobci však nabízejí i integrovaná řešení (aktuálně např. NVIDIA GeForce 7000M či ATI Radeon Xpress X1250, mnohými prodejci chybně vydávaný za dedikované řešení). Řešení z dílen Intelu jsou pak zase naopak čistě integrovaného a zvláště pak úspornějšího charakteru (Mobile Intel Graphics Media Accelerator X3100). Za zmínku stojí fakt, že integrované grafiky Intelu najdeme ve třech noteboocích ze čtyř, ve zbytku potom integrované řešení konkurence či dedikovanou grafiku.

V případě dedikovaných grafických karet opět existuje podobně jako u procesorů dělení karet podle výkonu a taky ceny na tři kategorie, konkrétně tedy opět – Low-end, Mainstream a High-end. Ačkoliv je výkon i low-endových dedikovaných karet (např. GeForce 8400M a Mobility Radeon HD 2300) především v novějších 3D hrách podstatně vyšší, než u integrovaných řešení, na smysluplné hraní nových titulů stejně nestačí a hráč se s nimi dostane do podobné situace, jako s aktuálními integrovanými grafikami.

Pokud plánujete na notebooku často hrát hry, musíte vzít potaz taktéž nativní rozlišení LCD, kterým notebook disponuje, a podle toho vybrat i dostatečně výkonnou grafickou kartu, se kterou bude možné v takovémto rozlišení i hrát – jinak bude obraz přepočítaný a "máznutý".

3D Mark 06 na integrované grafice, dedikovaném low-endu, mainstreamu a high-endu

Jak si tedy vybrat?

• Chci výkon – dedikovaná grafická karta z kategorie high-end nebo lepší mainstream

• Chci mobilitu, nízkou cenu nebo mě nezajímají 3D aplikace – integrované grafické řešení

• Chci kompromis – dedikovaná grafická karta z kategorie mainstream nebo low-end

Nutno podotknout, že pokud uživatel neuvažuje o žádných 3D aplikacích (hry, 3D modelování apod.), tak pro něj dedikovaná grafická karta nemá smysl – i 3D rozhraní Windows Vista zvládají současné integrované grafiky bez problémů (výjimkou může být použití 3D rozhraní při více připojených monitorech současně). Je ale zapotřebí brát v potaz, že v případě nově vzniklé potřeby nelze dedikovanou 3D grafickou kartu do notebooku přidat.

RAM - kolik je dost?

Operační paměti, jak se alibisticky říká, není nikdy dost (Billova slavná věta "640 KB musí stačit každému" je dnes již poněkud out of date) a s příchodem Windows Vista tohle rčení dostalo nový rozměr. Na druhou stranu byl to právě tento operační systém, díky kterému se již standardně do nových notebooků montuje 1 GB a více RAM. Další dobrou zprávou je, že jde její velikost poměrně jednoduše rozšířit (upgradovat) pouhým dokoupením paměťového modulu. Bohužel někteří výrobci tuto možnost trochu ztěžují instalováním dvou menších pamětních modulů do dual channel režimu, což má sice pozitivní vliv na výkon, ale po případném upgradu (většina notebooků disponuje pouze dvěma sloty) Vám pak zase zbude paměťový modul či moduly, které pravděpodobně nevyužijete.

Rozhodující faktor mající vliv na výkon počítače je u paměti jednoznačně kapacita – seberychlejší paměti budou hry nebo i práci tragicky brzdit, pokud budou mít malou kapacitu. Pro běžnou práci ve Windows Vista je základem použitelnosti 1 GB, pod touto hodnotou se připravte na utrpení spojené s neustálým chodem pomalého pevného disku na maximální vytížení, kam se bude systém snažit "přelít" část dat pro provoz, co se nevejde do RAM. Doporučená hodnota kapacity paměti činí 2 GB, pro nadšence a hráče potom ještě více (pozor však se stropem 3GB u většiny 32-bitových operačních systémů).

Po výkonnostní stránce se situace sjednotila na DDR2 SoDIMM modulech s efektivní frekvencí 667 (či někdy ještě 533) MHz. Nutno konstatovat, že výkonnostní rozdíl mezi těmito frekvencemi, případně mezi zapojením do režimu DualChannel při běžné práci vůbec nepoznáte, ocení jej zejména nadšenci či hráči 3D her, kde jsou veliké datové toky (paradoxně je přínos paměťové propustnosti největší u 3D her při použití integrované grafické karty, což je slovní spojení jdoucí k sobě dohromady asi jako "Trabant a vysoký výkon").

Pevný disk

Jednou z nejvíce zanedbávaných položek při výběru notebooku je paradoxně pevný disk, jehož výkon při práci s notebookem využívá každý uživatel. Na pevném disku (harddisku) jsou uložena veškerá data, systém a programy a přitom je nejpomalejší z důležitých součástí počítače, a tak každé zvýšení výkonu pevného disku je znát v podobě pružnější odezvy systému i aplikací. I přesto je důležitost pevného disku hromadně přehlížena a hledí se většinou pouze na jeho jedinou jednoduše měřitelnou veličinu, kterou je kapacita (na to konto dlužno říct, že výkony většiny pevných disků jsou velmi podobné).

Pevné disky jsou s námi ve své původní podobě s pár malými změnami již dlouhou dobu. V průběhu let jsme se dočkali jejich přechodu na rychlejší SATA rozhraní a díky technologii kolmého zápisu také rapidního navýšení jejich kapacity (a drobného zvýšení výkonu). Tento rok se však poprvé začali objevovat notebooky vybavené místo standardního pevného disku s pohyblivými částmi tzv. Solid State Drive (SSD) úložním prostorem, které mají oproti standardním HDD několik výhod (podstatně vyšší výkon, odolnost vůči otřesům a současně nižší spotřeba. Bohužel cenově jsou tyto disky ještě pořád poměrně nedostupné (samotné 32GB SSD stojí více než celý levnější notebook s 160GB běžným diskem), avšak díky jejich značným přínosům jim zcela jistě patří budoucnost.

Při výběru disku tak doporučujeme zaměřit se kromě na kapacitu i na rychlost otáček(rpm) – řada disků velmi vysokou kapacitou (>200 GB) se totiž poněkud vleče díky 4200ot./min oproti standardním 5400ot./min či dokonce 7200ot./min u high-endových disků. Za povšimnutí taktéž stojí, že celá řada thin-light notebooků používá z prostorových a energetických důvodů 1,8" disky, které jsou velmi úsporné a... pomalé.

Pevný disk je spolu s operační pamětí nejsnáze vyměnitelnou komponentou notebooku, ačkoliv pro jeho uživatelskou výměnu nemají výrobci a jejich záruční podmínky ve většině případů příliš veliké pochopení. Kromě některých ultralehkých notebooků disponují všechny notebooky standardizovaným 2,5" diskem, odlišnost může nastat pouze v přípojném rozhraní. Všechny současné notebooky disponují rozhraním SATA, starší notebooky rozhraním PATA (označováno také jako IDE). Obě rozhraní se nedají z mechanických ani elektrotechnických důvodů zaměnit.

Shrnutí aneb kde jsou odpovědi

Výběr toho správného notebooku záleží na čistě osobních preferencích a nedá se tak říct, co je jednoznačně nejlepší řešení. Zcela jednoznačně však lze doporučit, aby se budoucí uživatel/kupující notebooku rozhodoval v první řadě podle ergonomických a kvalitativních faktorů a až poté podle výkonu. S trochou nadsázky lze říct, že sebelepší 15,4" notebook s hmotností 3 kg bude k ničemu člověku, který hodlá velmi často cestovat a notebook převážet, podobně jako bude k ničemu nadupaný notebook se super poměrem cena/výkon, který stráví velkou část svého života v servisu.