Notebooky a jejich displeje v roce 2009

1. 4. 2009 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: František Doupal

Displej je z hlediska ergonomie a celkové kvality používání notebooku jednou z nejdůležitějších součástí každého notebooku. Právě displej totiž může podstatně ovlivnit každodenní používání přenosného počítače daleko více, než tabulkové parametry výkonnostních komponent. Jaké displeje jsou k disposici na současném trhu a čím se liší?

Displej bývá při výběru notebooku často neprávem opomíjenou součástí. Většina uživatelů se spíše zajímá o procesor, operační paměť nebo třeba grafickou kartu. Přitom ale displej při každodenním používání ovlivňuje práci mnohem více než „o pár megahertz“ rychlejší procesor nebo větší pevný disk. Displej je velmi důležitý při interakci uživatel – počítač, a proto se i jemu vyplatí věnovat při výběru přenosného počítače alespoň základní pozornost a uvědomit si, na co počítač plánuji používat.

Mezi základní aspekty každého displeje patří především jeho úhlopříčka, potom také použitý povrch, zvolené podsvícení a poměr stran (potažmo rozlišení). Úhlopříčka displeje určuje (a omezuje) velikost celého notebooku, proto je její výběr většinou předem dán potřebami uživatele – zda chce notebook často přenášet (malá úhlopříčka) či používat jako pracovní stanici s omezenou mobilitou (velká úhlopříčka).

Povrch displeje – lesklý nebo matný?

Na toto téma se také vedlo, vede a jistě povede mnoho diskusí, a proto je jasné, že každý z těchto dvou typů povrchů displejů má spoustu svých vášnivých obhájců i odpůrců. Pojďme se proto podívat, na jaké činnosti se jaký povrch hodí lépe a nastínit si základní výhody a nevýhody.

Matný povrch
Je pravdou, že notebooků s matným povrchem v dnešní době poměrně rychle ubývá, přesto se mezi některými lidmi může jednat o velmi vyžadovanou vlastnost.

Displeje s matným povrchem se vyznačují zejména lepší čitelností na slunci, nebo přesněji řečeno, na světle (kde se lesklé displeje často změní v zrcadlo, ve kterém uživatel velmi dobře vidí sám sebe, ale hůře samotný obraz displeje). Displeje s matným povrchem také bývají méně náchylné na znečištění. Vhodnější jsou také pro delší práci s počítačem, protože tolik nenamáhají oči.

Mezi nevýhody displejů s matným povrchem pak patří (oproti lesklým displejům) méně věrné podání barev a o něco méně ostré zobrazení.

Lesklý povrch
Displeje s lesklým povrchem v dnešní době potkáváme u většiny notebooků. V kategorii notebooků multimediálních pak zcela bezvýhradně. Od matných LCD se liší zejména větším kontrastem a ostřejším obrazem.

Nevýhodou pak může být horší čitelnost displeje na slunci či venku (z důvodů vysokých odlesků) a také větší námaha pro oči při dlouhodobější práci s počítačem.

Klasické nebo LED podsvícení?

Klasické podsvícení prostřednictvím CCFL (fluorescenční lampy se studenou katodou)
Jedná se o zatím nejběžnější způsob podsvětlení displejů u notebooků, i když je poměrně rychle nahrazován modernější technologií, která pracuje s LED diodami.

Pro podsvícení se používá světelných lamp, které jsou uloženy pod displejem. Samozřejmě platí, že čím kvalitnější jsou lampy a jejich světlovodič, tím kvalitnější je podsvícení. Největší důraz je samozřejmě kladen na rovnoměrné podsvícení celé plochy displeje a na to, aby byla „bílá skutečně bílá.“ U většiny notebooků je použita jedna lampa, najdou se ale i výjimky, kde se výrobce uchýlil k použití většího počtu. Jednou z takových výjimek je Acer Aspire 9810, u kterého jich je použito hned šest. Negativní vlastností světelných lamp je jejich životnost – po určitém čase používání totiž klesá jejich svítivost.

Podsvícení využívající LED diod
LED podsvícení je trendem poslední doby a ve stále větší míře vytlačuje podsvícení využívajících světelných lamp, oproti kterým přináší několik výhod. Navíc již není pouze výsadou těch nejdražších přenosných počítačů, ale začíná se prosazovat i u notebooků v cenové hladině kolem 20 tisíc Kč. Využívá se také u populárních mininotebooků.

Jaké tedy přinášejí vysoce svítivé LED diody výhody? Z pohledu notebooků se jedná zejména o menší nároky na prostor (podsvětlovací systém nepotřebuje pro svoji funkci invertor pro výrobu vysokého napětí), takže může být celý panel s LCD opravdu velmi tenký. Displeje tak zároveň nejsou tolik náchylné na mechanické poškození, takže jim teoreticky tolik nevadí např. ohýbání – které ale stejně vadí elektronice displeje. Podstatnou výhodou je nižší spotřeba elektrické energie (udávaná spotřeba je zhruba poloviční), což již je znatelné. Displej se totiž na celkové spotřebě notebooku podílí zhruba 50%. Kromě toho ale nabídnou také oproti většině notebooků s klasickým podsvícením také věrnější podání barev a větší rovnoměrnost rozložení světla. A pokud vezmeme v potaz i ekologii, na kterou výrobci i zákazníci poslední dobou také hodně slyší, pak vězte, že jsou lépe recyklovatelné (oproti katodovým lampám) a neobsahují rtuť.

Nevýhodou zatím stále zůstává o něco vyšší cena než u světelných lamp, ale s pokročilejšími technologiemi a větším rozšířením v poslední době padá i tato bariéra.

Více se LED podsvícením zabýval článek LED podsvícení - revoluce v LCD?

Displeje s transreflexní vrstvou
Poněkud stranou zůstávají notebooky s displeji vybavenými transreflexní vrstvou. Ta umožňuje otočit a použít pro vlastní podsvícení dopadající sluneční světlo. Na trhu jich je velmi málo (osazeny jsou jím některé notebooky Toshiba a Panasonic řady Toughbook), pro některé uživatele ale mohou být tou pravou volbou.

Své uplatnění naleznou tedy tam, kde je zapotřebí s notebookem pracovat venku. Vlastností těchto displejů je totiž čitelnost i na přímém denním světle a ne pouze v budovách, což je pro většinu notebooků nesplnitelné. Pokud je světlo v prostředí dostatečné, je dokonce zcela možné vypnout i vlastní podsvícení LCD a šetřit energii.
Daní za výbornou čitelnost jsou méně věrné barvy a nižší kontrast v prostředí, kde se naopak tolik světla nevyskytuje.

Zástupcem notebooků s transreflexní vrstou je Toshiba Portégé R500, na kterou jsme se podrobněji podívali v článku Toshiba Portégé R500 - venku jako doma.

Poměr stran (4:3 → 16:10 → 16:9)

Snad vůbec nejžhavějším trendem posledních dní je stále častější používání displejů s „filmovým“ poměrem stran 16:9. Co však skutečně přináší?

Displeje s poměrem stran 4:3
Éra displejů s poměrem stran 4:3 se dá již označit „za mrtvou“. Na nových noteboocích se s tímto poměrem stran již nesetkáte.

Výhodou těchto displejů bylo zobrazení více informací pod sebou současně, takže si své využití nacházely zejména při práci s textem, vhodnější byly také pro programování a různé podobné činnosti – koneckonců i většina internetu světa je koncipována vertikálně.

Displeje s poměrem stran 16:10
V současnosti nejrozšířenější skupina displejů se chlubí právě poměrem stran 16:10. Před několika lety s ním začaly přicházet multimediálně orientované notebooky a postupem času ho přijaly i všechny ostatní, včetně velmi konzervativních pracovních počítačů.

Displeje s poměrem stran 16:10 jsou vhodné pro práci s multimédii či pro hraní her. Výhodou může být (při dostatečném rozlišení) dále také zobrazení více stránek v textovém editoru vedle sebe či zobrazení v poslední době populárních přídavných panelů po stranách obrazovky (je zde např. možné také zobrazit IM klienta apod.).

Možné výhody širokoúhlého poměru se snažil najít náš článek Jak využít widescreen?

Displeje s poměrem stran 16:9
Poslední dobou se začíná prosazovat „ještě více širokoúhlý“ formát 16:9. Jeho charakteristiky je možné více-méně přebrat z charakteristik displejů s poměrem stran 16:10 ke kterým je nutné přičíst, že displej je ještě o něco „větší na šířku“ a menší na „výšku.“ Výhodou je tedy pohodlná práce v horizontálně orientovaných programech a činnostech, nevýhodou pak např. velmi častá nutnost rolování internetových stránek, které jsou často přizpůsobeny vertikálnímu zobrazení a text zobrazují pouze v úzkém pruhu.

Proč to vše?
Odpověď je jednoduchá – peníze. Výtěžnost výroby LCD panelů totiž roste, pokud mají displeje obdélníkový tvar. Při stejných výrobních nákladech tak dokáže výrobce LCD vyprodukovat tím více panelů, čím mají panely více tvar obdélníku. Za současným trendem širokoúhlých displejů tak není možné hledat ani tak výrobce notebooků či tlak filmuchtivých zákazníků, ale výrobce samotných LCD panelů.

Co náš čeká v budoucnu – OLED?

Hudbou ne příliš vzdálené budoucnosti jsou panely s technologií OLED (Organic light-emitting diode). Tato technologie využívá organických elektroluminiscenčních diod a je známá již od roku 1987. V současné době se s ní můžeme setkat např. u mobilních telefonů, MP3 přehrávačů a jiné podobné (zatím povětšinou drobné) elektroniky.

Výhodami OLED technologie je velmi nízká spotřeba (OLED displeje nepotřebují žádné podsvícení, diody samy vyzařují světlo) a velmi malá šířka takových displejů. Kladem je také velmi jasný a stabilní obraz. Oproti stávajícím LCD displejům nabídnou vyšší kontrast a lepší odezvu.

Oproti současným LCD technologiím je také mnohem jednodušší výroba, díky které bude časem možné OLED displeje vyrábět velmi levně. Mezi další dobré vlastnosti patří flexibilita použití – displeje by totiž časem mělo být možné i tvarovat – nebude se muset jednat o „placku“, ale bude možné je i prohnout či jinak tvarovat.

Zdroj: Wikipedia