AMD Enduro - přijde bezproblémové přepínání grafických karet od AMD?

10. 10. 2012 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Přepínání grafických karet za chodu je jednou z důležitých moderních technologií, které umožňují uchovávat notebookům jak dobrý výkon, tak prodloužení chodu na baterie. Během posledních let jsme se ovšem mohli setkat v laptopech především s řešením Optimus od NVIDIA. Kam se podělo AMD? A proč došlo ke změně označení z PowerXpress na Enduro?

Přepínání mezi integrovaným a dedikovaným grafickým čipem není až tak stará událost, ale zvykli jsme si na to velice rychle. Je to pohodlné, automatické a člověk se nemusí o nic starat, dokonce snad jedinou změnou třeba u mého notebooku je nevelká změna hlučnosti chlazení. Když se ale ne chvilku zamyslíte, dojde vám, že tohle vlastně říkají téměř výhradně uživatelé kombinací čipsetu a procesoru od Intelu a grafiky od NVIDIA. Ono i pojmenování Optimus je už dneska poměrně známé, sem tam i mezi laiky, ovšem na PowerXpress si vzpomene málokdo.

Když se trošku ohlédneme do minulosti, zjistíme, že do běžných notebooků se technologie přepínání grafických čipů dostala teprve někdy kolem začátku roku 2010 a od té doby urazila dost velký kus cesty. V té době se obě hlavní společnosti, NVIDIA i AMD/ATI předbíhali v rychlosti inovací a nejen každá nová generace či řada hardwaru, ale i driverů přinášela viditelná zlepšení. Nejprve byla potřeba speciální podpora a zvláštní součástka přímo od výrobce notebooků, poté přišla potřeba pouhého restartování přístroje, pak stačilo jen vydržet krátký restart grafických ovladačů a součástek projevující se zablikáním obrazovky a dnes nepozorujeme nic, jen se zvýší TDP notebooků a obvykle se chlazení rozběhne o něco rychleji.

AMD představila technologii PowerXpress v roce 2008 a pak samozřejmě nějakou dobu trvalo, než se dostala do praktického nasazení a ještě o chvíli déle, než jsme ji mohli nacházet v dostupných noteboocích. Ve verzích 2.0 a 3.0 již nebyl nutný ani restart. Na rozdíl od NVIDIA se však pro verzi 4.0 rozhodli vytvořit nové marketingové pojmenování Dynamic Switchable Graphics (DSG) a pro verzi 5.0 na začátku tohoto roku vynalezli název Enduro. Je jasné, že při takové nekonzistenci pojmenování je těžké udržet v zákazníkovi povědomí o technologii a stavět tak silnou značku. Navíc NVIDIA se svým jednoduchým a pozitivním pojmenováním nejde proti ničemu, kdežto AMD s pojmenováním popisným (DSG podle přesné funkce) tak trochu měnit musela, neboť u poslední generace nejde o „přepínání“, ale o „připínání“, tedy přidání výkonu dedikované karty k integrovanému jádru. To je mimochodem podobná cesta, jakou kráčí Optimus, který také neustále využívá obrazových výstupů v integrované kartě a dedikovaná „pouze“ počítá.

Velkým rozdílem mezi Endurem a Optimem je také podpora konkurenčního hardware. Zatímco NVIDIA od samého začátku musí spolupracovat s integrovanými kartami a čipsety od Intelu, AMD má určitou výhodu (ale i nevýhodu) v tom, že má i vlastní procesory (APU). NVIDIA se tak zaměřila mnohem víc na kompatibilitu, AMD to mělo jednodušší co do vývoje, obtíží se stal spíše fakt, že do výkonnějších notebooků, kde má další dedikovaná karta smysl, postupně přestává CPU nabízet a jejich APU se zaměřují na mobilnější zařízení, kde stačí velmi dobrá integrovaná řešení založená právě na dedikovaných kartách. Pro AMD tak nebyl zdaleka problém vytvořit technologii Hybrid CrossFire X, která dokáže místo pouhého přepínání využít výkonu obou čipů.

Nejzásadnějším problémem AMD je v současné době poměrně překvapivě kvalita podpory technologie Enduro v ovladačích. První notebooky s Endurem (pro AMD interně PowerXpress 5.0 a později 5.5) se objevili už na konci prvního kvartálu tohoto roku, ale vykazovali dost zvláštní a nepříjemnou chybu, kterou navíc AMD dosud plně nevyřešilo, byť už aktualizovali ovladače. Jde o fakt, že dedikovaná karta často neběží (zejména ve hrách) v plném vytížení a pokud chcete získat více fps snížením detailů, karta sníží svůj výkon a zároveň nezvýší vytížení, takže jste na tom stále stejně – bez ohledu na nastavení detailů běží hra na nízké fps.

Jinak na oblasti driverů AMD dost zapracovalo, i když existuje ještě jeden celkem výrazný problém při spolupráci s procesory Intel. Není možné plně přepnout veškeré výpočty jen na dedikovanou kartu, a to kvůli tomu, že některé aplikace od Intelu (prvořadě některé ovladače) spuštěné na dedikované grafice se hroutí, což vede k pádu celého systému. Ostatně je to zřejmě i důvod, proč Optimus dělá totéž – využívá vždy alespoň pro část práce integrované Intel HD karty v procesorech.

Vzhledem k tomu, jak přistupuje AMD ke svým driverům, očekává řada uživatelů starších přepínatelných systémů s určitými obavami příchod Windows 8 s jistými obavami. Pro PowerXpress do generace 3.0 se očekává pouze univerzální driver v OS, u novějších je možná podpora od AMD nebo alespoň OEM výrobců.

Několik úprav proběhlo i v rámci hardwarových požadavků, byť se jedná o velmi drobné optimalizace. Předně jde o to, že dedikované grafické karty v neaktivním režimu nadále nevyžadují napájení PCI-e sběrnice, což znamená snížení odběru energie o 100 mW na praktickou nulu. Snížení je zcela viditelné a dopad na dobu výdrže baterie bude sotva v řádu minut, ale je hezké vidět pozornost i vůči takovýmto detailům.

Celkově lze říci, že samotné grafické karty od AMD jsou zcela konkurenceschopné a mají mnoho co nabídnout. Zajímavá je možnost spřáhnout firemní APU a GPU pomocí technologie Dual Graphics (přejmenovaný Hybrid CrossFire). Bohužel AMD rezignovalo na nejvýkonnější procesory, takže pokud chcete opravdový herní notebook, jste odkázáni na kombinaci Intel a AMD GPU, která dosud trochu pokulhává, a to vyloženě vinou neschopnosti AMD dodat kvalitní a optimalizované ovladače a pravidelně a rychle je aktualizovat. Pokud v příštích týdnech (či měsících) přijdou odladěné Catalysty, mohlo by AMD zase prodávat více výkoných grafických karet, na nich mít větší tržby i marže a reinvestovat do dalšího vývoje tak, aby se o něm neustále nepsalo jak v oblasti CPU, tak GPU jako „o té druhé firmě“.