WiGig – je bezdrátové HD opravdu o něco blíže?

9. 4. 2015 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

O technologii WiGig, což je jen marketingové označení pro standard bezdrátového přenosu dat 802.11 ad, se proslýchá už nějaký ten pátek, vždyť na stránkách našeho serveru jsme o něm psali už koncem roku 2012. Kam se za dva a půl roku vývoj posunul a kdy a zda se můžeme těšit na jeho použití v praxi, to je tématem dnešního článku.

Nejprve stručné shrnutí. WiGig, jak už je jasnější z jejího zařazení do standardů IEEE, bude mít blízko k Wi-Fi, z určitého pohledu je to pouze její rozšíření, bude mít ovšem zásadní dopady na hardwarové prostředky i způsoby používání nebo přenosové rychlosti. Více o technických podrobnostech si můžete přečíst v našem článku.

Zatímco starší Wi-Fi standardy pracují v pásmu 2,4 a 5 GHz, WiGig míří rovnou do nelicensovaného pásma 60 GHz. Výrazně kratší vlny mají oproti delším poněkud rozdílné vlastnosti – mnohem vyšší přenosové rychlosti, ale mnohem horší prostupnost fyzickými překážkami (např. zdmi) a krátký dosah (do cca 20) metrů. Díky malým rozměrům mohou používat velice malé antény, a těch tedy může být mnohem víc – a to znamená možnost větší směrovosti signálu. To se zase projeví na menším šumu, vždyť na současných volných frekvencích máte krom spousty soukromých i veřejných Wi-Fi hotspotů i ovladače garážových vrat, chůvičky a kde co dalšího.

Velké přeplnění spektra na dosud využívaných frekvencích tedy zpomaluje přenos dat i na nejnovějších a teoreticky velmi rychlých Wi-Fi zařízeních (standard n a ac). Ale způsob, jakým používáme bezdrátové sítě, se mění. Na jedné straně chceme stále více dat, rychlosti, dosahu. Na druhé straně stále přidáváme nová a nová zařízení, která mají bezdrátového internetu využívat – pomalu vzniká „internet věcí“, kdy spolu mají komunikovat nejrůznější domácí spotřebiče, multimediální elektronika, nositelná elektronika.

WiGig nenastupuje jako samostatná technologie, která by měla vytlačit ostatní. Naopak se počítá s vysokou implementací do Wi-Fi a zpětnou kompatibilitou. Počítá se tedy s nasazováním tri-band adaptérů, které v rámci jediného WiGig standardu využijí všech výhod, které ta která technologie nabízí. Vysoce směrový signál WiGig bude zajišťovat rychlý internet v místech, kde se pohybujete nejvíce – v kancelářích nebo doma v obývacím pokoji či pracovně. Ve vzdálenějších částech domu, bytu či pracoviště, kde obvykle nejste tak často, ale pořád nějaký signál potřebujete, bude k dispozici běžná Wi-Fi. Sice to nebude na streamování Full HD videa, ale na vše ostatní ano.

V současné době je k dispozici WiGig ve specifikaci 1.1. Teoretické maximum přenosové rychlosti je na 7 Gbps, tedy více než 10x rychlejší oproti standardu Wi-Fi n. Obsahuje rozšířenou podporu MAC adresování, možnosti už na fyzické vrstvě střídat režimy vysokého výkonu a úspory energie a podporu beamformingu, tedy „zaostřování“ signálu pomocí změny fáze signálu na jednotlivých prvcích antény. Zajímavější je možná protokolová vrstva, protože WiGig umožní komunikaci široké vrstvě zařízení včetně HD monitorů a podobné „nepočítačové“ elektroniky. V ní dnes najdeme podporu pro řadu „drátových“ protokolů včetně DsiplayPortu a USB 2.0 a 3.0. Výhledově by tedy mohl WiGig nahradit celou řadu konektorů. První na řadě nejspíš bude RJ45, tedy síťový konektor, který u vysoce mobilních zařízení (tablety, mini notebooky) nebývá osazován už dnes.

V praxi najdeme zatím jen málo zařízení podporujících WiGig, pokud dáte na stránkách velkých českých obchodů vyhledávat pojem Wi-Fi, vypadnou vám dvě tři stránky výsledků, pod pojmem WiGig nebo Wi-Fi ad ani jediný. Přesto ve světě už tyto přístroje vznikají, například Dell má už od roku 2013 běžně fungující Wi-Gig dokovací stanici pro notebooky Latitude, existují i funkční hotspoty. A to je mimochodem další věc, která by se měla změnit.

Hotspot 2.0 je iniciativa založená na standardu 802.11 u, ovšem mohla by bát implementována do Wi-Gig ještě před jeho masovým rozšířením. Měla by řešit především pohodlí a bezpečnost při používání veřejných bezdrátových sítí. Když dneska na veřejnosti zapnete Wi-Fi, rychle se vám ukazatel zaplní ikonkami i desítek sítí. Ovšem většina z nich bude zamčená a u těch otevřených nikdy netušíte, co vás v nich vlastně čeká – často se přes ně k internetu prostě nepřipojíte, jindy po vás budou chtít zaplacení či registraci přes okno prohlížeče a pokud máte hodně větší smůlu, pokusí se odposlechnout vaši komunikaci nebo nějakým malware ublížit.

Hotspot 2.0 by měl rozšířit informace o sítích, které sami o sobě podávají, už v tomto okamžiku. Tedy zda jsou otevřené a nabízejí připojení k internetu, či zda budou vyžadovat registraci nebo platbu. Uživatelé se tak budou moci rozhodnout a zvolit nejlépe vyhovující připojení mnohem rychleji.

WigGig není jediný směr vývoje bezdrátových sítí. Vedle něj vznikají i standardy 802.11 af, který by měly naopak pracovat na mnohem nižších frekvencích – 54 a 790 MHz – a nabízet při přijatelné rychlosti (24 Mbps) dosah v rámci kilometrů pro venkovní sítě, a standard 802.11 ah známý jako Low Power Wi-Fi, který bude nabízet velice malé přenosové rychlosti výměnou za naprosto minimální energetickou náročnost. Nepočítá se přímo s jeho používáním uživateli, ale měl by sloužit pro přenos dat z různých čidel a zařízení v tzv. „internetu věcí“.

A protože jsme dnes psali o bezdrátových sítí, dovolím si na konec jednu drobnou anekdotu: Víte, podle čeho si jachtař vybírá, kam půjde na kávu? Podle toho, z které kavárny mu dosáhne na loď nejsilnější zaheslovaný signál.