WiGig – je bezdrátové HD opravdu o něco blíže?

9. 4. 2015 08:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

O technologii WiGig, což je jen marketingové označení pro standard bezdrátového přenosu dat 802.11 ad, se proslýchá už nějaký ten pátek, vždyť na stránkách našeho serveru jsme o něm psali už koncem roku 2012. Kam se za dva a půl roku vývoj posunul a kdy a zda se můžeme těšit na jeho použití v praxi, to je tématem dnešního článku.

WiGig – je bezdrátové HD opravdu o něco blíže?

Nejprve stručné shrnutí. WiGig, jak už je jasnější z jejího zařazení do standardů IEEE, bude mít blízko k Wi-Fi, z určitého pohledu je to pouze její rozšíření, bude mít ovšem zásadní dopady na hardwarové prostředky i způsoby používání nebo přenosové rychlosti. Více o technických podrobnostech si můžete přečíst v našem článku.

Zatímco starší Wi-Fi standardy pracují v pásmu 2,4 a 5 GHz, WiGig míří rovnou do nelicensovaného pásma 60 GHz. Výrazně kratší vlny mají oproti delším poněkud rozdílné vlastnosti – mnohem vyšší přenosové rychlosti, ale mnohem horší prostupnost fyzickými překážkami (např. zdmi) a krátký dosah (do cca 20) metrů. Díky malým rozměrům mohou používat velice malé antény, a těch tedy může být mnohem víc – a to znamená možnost větší směrovosti signálu. To se zase projeví na menším šumu, vždyť na současných volných frekvencích máte krom spousty soukromých i veřejných Wi-Fi hotspotů i ovladače garážových vrat, chůvičky a kde co dalšího.


Velké přeplnění spektra na dosud využívaných frekvencích tedy zpomaluje přenos dat i na nejnovějších a teoreticky velmi rychlých Wi-Fi zařízeních (standard n a ac). Ale způsob, jakým používáme bezdrátové sítě, se mění. Na jedné straně chceme stále více dat, rychlosti, dosahu. Na druhé straně stále přidáváme nová a nová zařízení, která mají bezdrátového internetu využívat – pomalu vzniká „internet věcí“, kdy spolu mají komunikovat nejrůznější domácí spotřebiče, multimediální elektronika, nositelná elektronika.

WiGig nenastupuje jako samostatná technologie, která by měla vytlačit ostatní. Naopak se počítá s vysokou implementací do Wi-Fi a zpětnou kompatibilitou. Počítá se tedy s nasazováním tri-band adaptérů, které v rámci jediného WiGig standardu využijí všech výhod, které ta která technologie nabízí. Vysoce směrový signál WiGig bude zajišťovat rychlý internet v místech, kde se pohybujete nejvíce – v kancelářích nebo doma v obývacím pokoji či pracovně. Ve vzdálenějších částech domu, bytu či pracoviště, kde obvykle nejste tak často, ale pořád nějaký signál potřebujete, bude k dispozici běžná Wi-Fi. Sice to nebude na streamování Full HD videa, ale na vše ostatní ano.

Starší logo bylo nahrazeno novějším, aktuální vidíte pod nadpisem článku.
Starší logo bylo nahrazeno novějším, aktuální vidíte pod nadpisem článku.

V současné době je k dispozici WiGig ve specifikaci 1.1. Teoretické maximum přenosové rychlosti je na 7 Gbps, tedy více než 10x rychlejší oproti standardu Wi-Fi n. Obsahuje rozšířenou podporu MAC adresování, možnosti už na fyzické vrstvě střídat režimy vysokého výkonu a úspory energie a podporu beamformingu, tedy „zaostřování“ signálu pomocí změny fáze signálu na jednotlivých prvcích antény. Zajímavější je možná protokolová vrstva, protože WiGig umožní komunikaci široké vrstvě zařízení včetně HD monitorů a podobné „nepočítačové“ elektroniky. V ní dnes najdeme podporu pro řadu „drátových“ protokolů včetně DsiplayPortu a USB 2.0 a 3.0. Výhledově by tedy mohl WiGig nahradit celou řadu konektorů. První na řadě nejspíš bude RJ45, tedy síťový konektor, který u vysoce mobilních zařízení (tablety, mini notebooky) nebývá osazován už dnes.


V praxi najdeme zatím jen málo zařízení podporujících WiGig, pokud dáte na stránkách velkých českých obchodů vyhledávat pojem Wi-Fi, vypadnou vám dvě tři stránky výsledků, pod pojmem WiGig nebo Wi-Fi ad ani jediný. Přesto ve světě už tyto přístroje vznikají, například Dell má už od roku 2013 běžně fungující Wi-Gig dokovací stanici pro notebooky Latitude, existují i funkční hotspoty. A to je mimochodem další věc, která by se měla změnit.

Hotspot 2.0 je iniciativa založená na standardu 802.11 u, ovšem mohla by bát implementována do Wi-Gig ještě před jeho masovým rozšířením. Měla by řešit především pohodlí a bezpečnost při používání veřejných bezdrátových sítí. Když dneska na veřejnosti zapnete Wi-Fi, rychle se vám ukazatel zaplní ikonkami i desítek sítí. Ovšem většina z nich bude zamčená a u těch otevřených nikdy netušíte, co vás v nich vlastně čeká – často se přes ně k internetu prostě nepřipojíte, jindy po vás budou chtít zaplacení či registraci přes okno prohlížeče a pokud máte hodně větší smůlu, pokusí se odposlechnout vaši komunikaci nebo nějakým malware ublížit.


Hotspot 2.0 by měl rozšířit informace o sítích, které sami o sobě podávají, už v tomto okamžiku. Tedy zda jsou otevřené a nabízejí připojení k internetu, či zda budou vyžadovat registraci nebo platbu. Uživatelé se tak budou moci rozhodnout a zvolit nejlépe vyhovující připojení mnohem rychleji.

WigGig není jediný směr vývoje bezdrátových sítí. Vedle něj vznikají i standardy 802.11 af, který by měly naopak pracovat na mnohem nižších frekvencích – 54 a 790 MHz – a nabízet při přijatelné rychlosti (24 Mbps) dosah v rámci kilometrů pro venkovní sítě, a standard 802.11 ah známý jako Low Power Wi-Fi, který bude nabízet velice malé přenosové rychlosti výměnou za naprosto minimální energetickou náročnost. Nepočítá se přímo s jeho používáním uživateli, ale měl by sloužit pro přenos dat z různých čidel a zařízení v tzv. „internetu věcí“.

A protože jsme dnes psali o bezdrátových sítí, dovolím si na konec jednu drobnou anekdotu: Víte, podle čeho si jachtař vybírá, kam půjde na kávu? Podle toho, z které kavárny mu dosáhne na loď nejsilnější zaheslovaný signál.


| Diskuse | Technologie
Sdílej: