Výběr notebooku v roce 2008 - 2. výkon a výbava
20. 8. 2008 07:00 Rubrika: Ostatní Autor: František Doupal
V druhé části našeho průvodce výběrem notebooků se podíváme na výběr vhodného hardware. Vedle hlavních komponent, mezi které patří procesor, pevný disk a grafická karta, se podíváme také na první pohled méně důležité vlastnosti, které však mohou při běžném používání hrát velmi důležitou roli.
V první části článku ("Výběr notebooku v roce 2008 - 1. účel a ergonomie") jsme pohovořili o tom, že při výběru notebooku je velmi důležité si rozmyslet, co přesně po něm budeme požadovat. Na základě toho se rozhodneme o kategorii notebooku (mobilní, výkonný atd.), od čehož se bude odvíjet výběr vhodných hardwarových komponent, kterými by náš notebook měl být vybaven. A právě tím se bude zabývat 2. část našeho článku.
Mozek notebooku - procesor
Volbě procesoru přikládá velké množství uživatelů značný význam. Faktem ale je, že velké většině z nich bude stačit některý z dvoujádrových procesorů taktovaných zhruba na 1,6 - 2 GHz. Takovýto procesor dnes stačí na běh operačního systému Windows Vista a současný provoz několika různých aplikací i na starší hry.
O silnějších procesorech (tedy modelech s frekvencí vyšší než jsou 2 GHz) se vyplatí uvažovat jen v případech, kdy plánujete na notebooku provádět výpočetně náročné operace - tedy například rendering videa či hraní moderních her.
Na opačnou stranu výkonnostního spektra se pak řadí dvě skupiny procesorů. První skupinou jsou modely s přídomkem “low voltage” - tedy nízkonapěťové. Ty jsou používány převážně u mobilních počítačů, kde prim nehraje vysoký výkon, ale naopak schopnost dlouhé práce při běhu na baterii a mobilita. Výkon takovýchto procesorů bývá ale někdy již opravdu poměrně nízký a pro některé uživatele by již mohl znamenat jistá omezení.
Druhou skupinu takovýchto procesorů jsou staré jednojádrové procesory, dnes nejčastěji Intel Celeron, které se dnes již používají jen v těch opravdu nejlevnějších počítačích a s jejichž používáním jsou již spojena určitá omezení. Například pro provoz náročnějšího operačního systému Windows Vista již nemusejí zcela dostačovat, stejně tak na náročnější aplikace, o hrách nemá cenu snad ani hovořit. Jejich nevýhodou je také to, že se na rozdíl od modernějších procesorů nedokáží podtaktovat, a produkují proto více tepla a mají vyšší spotřebu.
Protože je procesor v notebooku v praxi jen obtížně vyměnitelnou komponentou (po delším čase se starší procesory špatně se shání, jsou stále relativně drahé, 100% kompatibilita se starším notebookem není zaručena a výměna znamená větší hardwarový zásah do notebooku), je lepší na to při výběru vhodného modelu myslet a raději si ponechat určitou výkonovou rezervu, než později litovat pomalých reakcí náročnějších programů.
Srovnání výkonu procesorů na základě různých testů můžete najít na našich stránkách ve výkonových testech.
Grafická karta
Další oblast, na kterou se hodí známé pořekadlo "Dvakrát měř, jednou řež". Je velmi dobré si totiž rozmyslet, zda budete po svém notebooku požadovat 3D výkon nebo dlouhou výdrž při práci na baterie. Tyto dvě vlastnosti se totiž navzájem velmi často vylučují - viz níže - a především: na rozdíl od procesoru, paměti či disku je volba grafické karty většinou neměnná, protože ta bývá integrována přímo na základní desce notebooku.
Pokud platí první bod, tedy záleží vám více na výkonu než na výdrži, rozhodně se vyplatí volit z dedikovaných grafických karet. Těch je na trhu celá řada a lze je rozdělit do několika základních kategorií. Mezi nejlevnější, a tedy nejméně výkonné a také nejméně "žravé", patří např. NVIDIA GeForce 8400M nebo ATI Mobility Radeon HD3400, které jsou sice stále řádově výkonnější než integrovaná grafická jádra, na druhou stranu postačí maximálně na několik let staré herní tituly. Takovéto grafické karty tak najdeme jak v levnějších běžných noteboocích, tak třeba i v drahých subnoteboocích.
Do střední třídy, která už poskytne relativně rozumný výkon i na graficky náročnější operace či méně náročné hraní, se dá zařadit např. NVIDIA GeForce 8600M GT nebo ATI Mobility Radeon řady HD3600. Takovéto grafické karty již nalezneme spíše v 15,4" noteboocích kvůli jejich většímu šasi a lepšímu chlazení.
Do nejvyšší třídy grafických karet pro notebooky, která už je vhodná i pro hraní her, patří např. NVIDIA GeForce řady 9800 či 8800 GTS nebo konkurenční ATI Radeony řady 3800, ty však nalezneme pouze u některých hi-endových 17" DTR. Pokud toužíte po opravdu ultimátním grafickém výkonu v notebooku, je vhodné se poohlédnout po modelu se dvěma integrovanými kartami v zapojení SLI. Nenechte se ale oklamat, to že notebook nabízí dvě grafické karty ještě neznamená, že nutně bude výkonnější než notebook s jednou opravdu špičkovou kartou. V tomto případě je dobré dát si na výběr varianty grafické karty dobrý pozor.
V případě druhém, tedy pokud vám záleží na dlouhé výdrži na baterie a nebo nízké ceně notebooku, je vhodnější volit z integrovaných grafických řešení. Přestože u mnoha uživatelů vzbuzují nedůvěru, současné integrované grafické karty nabízejí dostatek výkonu na všechny běžné činnosti. Jádra typu Intel GMA X3100 (a nástupce X4500) nebo konkurenční NVIDIA GeForce 7100 či nový ATI Radeon HD3200 se za svůj výkon rozhodně nemusejí stydět. Při pohledu na různé srovnávací benchmarky sice může vypadat vzniklý bodový rozdíl oproti dedikovaným kartám hrozivě, ale v běžném provozu ho většina uživatelů sotva pozná. Kromě určitých specifických aplikací (3D modelování, hardwarová akcelerace komprese videa či používání Windows Vista na více monitorech s velikým rozlišením) a především 3D her (vyjma několik let starých) bude jejich výkon naprosto dostatečný.
Výše jsem zmínil, že se u většiny modelů vylučuje požadavek na vysoký výkon a zároveň dlouhou výdrž při běhu na baterie. V poslední době se ale objevuje technologická novinka, díky které se blýská na lepší časy. Jedná se o funkci, která systému umožní automaticky přepínat mezi integrovaným jádrem a výkonnou dedikovanou kartou podle potřebného výkonu nebo nastalé situace. (Poznámka: podobná funkce se už u některých počítačů již vyskytla - např. některých Sony Vaio - tam ale bylo nutné při přepínání grafické karty restartovat celý počítač, což zde odpadá).
Modelový příklad: na stole, kde je počítač připojen do sítě, bude v počítači aktivní výkonná dedikovaná grafická karta (např. ATI Radeon HD3600). Po odpojení síťového adaptéru systém automaticky přejde na integrované řešení (např. Radeon HD3200). Tím dojde k úspoře drahocenné energie a prodloužení výdrže až o několik hodin. Tyto technologie jsou součástí jak nové platformy Intel Centrino 2, tak i AMD Puma. Pravdou je, že notebooků s těmito schopnostmi je v současnosti jen velmi málo; s každým dalším týdnem jich ale (snad) bude přibývat.
Pro srovnání výkonu grafických karet se můžete podívat na našich stránkách do výkonových testeů.
Datové úložiště - pevné disky vs. SSD
Začněme léty prověřenou klasickou - tedy klasickými pevnými disky (HDD). Dnešním standardem i v těch nejlevnějších přístrojích jsou pevné disky připojené přes rozhraní SATA točící se rychlostí 5400 ot./s, vyrovnávací paměť má hodnotu 8 MB a jejich kapacita je v současné době od “minimálních” 80 GB až po 320 GB, které byly u notebooků v poměrně nedávné době ještě snad ani nemyslitelné - to v závislosti na ceně. Pokud chcete větší výkon, podívejte se po disku se 7200 ot./s, ty nejsou většinou běžnou součástí základní výbavy, u mnoha počítačů je ale naleznete ve volitelné výbavě.
HDD s menší kapacitou (pod 80 GB), či nižšími otáčkami (4200 ot./s.) najdeme dnes jen v ultra mobilních počítačích, ale i tak jsou poměrně vzácné. Takovéto disky většinou nabízejí menší výkon (často totiž mají rozměr 1,8”) a v současné době jsou v těchto přístrojích nahrazovány zcela novou technologií - úložištěm na bázi flash paměti - SSD.
Co nám SSD nabízí? Je toho poměrně dost - především velmi nízkou spotřebu, téměř nulovou přístupovou dobu a mechanickou odolnost - neobsahují totiž žádné pohyblivé části, a tak jim nevadí pohyb počítače a otřesy. Díky tomu jsou ve srovnání s klasickými HDD mnohem odolnější. Až doposud se to vše poslouchalo velmi příjemně, SSD má ale také několik nevýhod. Mezi ty patří hlavně vysoká cena a nízké kapacity. Obojí se ale zlepšuje a v následujících měsících bude situace stále lepší. Až donedávna byla maximální velikost SSD úložiště 64 GB, dnes se již objevují v reálném prodeji první modely s kapacitou 128 GB. Také ceny byly v porovnání s běžnou technologií astronomické - za model s SSD diskem se připlácely někdy i desítky tisíc Kč.
Jednou z výhod pevného disku jako komponenty je, že jeho výměna patří spolu s výměnou RAM k nejsnadnějším hardwarovým zásahům do notebooku. Jistou potíž zde představuje především fakt, že pevný disk slouží jako úložiště dat - která tak bude nejspíš zapotřebí dostat na nový kus. Možností je více, od čisté instalace, obnovy systému z recovery médií až po překlonování obsahu disku.
Operační paměť
Než se dostaneme k samotným kapacitám, řekněme si něco o typech pamětí, které se v současné době používají. Dnes nejrozšířenější typ je jednoznačně DDR2 (frekvence typicky 667 MHz). Ten používá převážná většina nabízených počítačů. Nově se na trh ale začínají dostávat i notebooky s DDR3 paměťovými moduly. Ty se oproti staršímu typu mohou pochlubit vyššími frekvencemi (a tedy vyšším výkonem) a nižší spotřebou. V současné době jsou ale dosti drahé a se staršími DDR2 se tedy budeme určitě ještě nějakou dobu setkávat.
V konečném efektu je s výjimkou velmi specifických aplikací daleko důležitější kapacita před frekvencí paměti. A jaká je optimální velikost operační paměti? Při současných “směšně nízkých” cenách snad nelze doporučit množství menší než jsou 2 GB. S menším množstvím se dnes u nových notebooků setkáte již jen poměrně zřídka, a to jen u těch nejlevnějších notebooků. Na druhou stranu, pokud plánujete provoz staršího operačního systému Windows XP či nějaké linuxové distribuce, bude to bohatě stačit. Pro Windows Vista jsou tedy vhodné minimálně 2 GB i pro běžnou práci, doporučujeme však více. V potaz je nutné brát ale omezení 32bitových systémů, které využijí jen 3 GB paměti. Proto poměrně logicky se tak nabízí dnes stále se častěji objevující netypická hodnota 3 GB dosažená kombinací 1 GB a 2 GB paměťových modulů.
Množství osazené paměti se v dnešní době opravdu může řídit heslem “čím více, tím lépe.” Operační paměť je naštěstí jednou z mála oblastí výbavy, kterou lze i u notebooků poměrně bezbolestně (a nyní i levně) kdykoli v budoucnu upgradovat.
Drobnosti, aneb co by se mohlo také hodit
V předchozích odstavcích jsme si tedy shrnuli nejdůležitější parametry, kterým byste měli při výběru notebooku věnovat pozornost. Kromě toho existuje ale i celá řada dalších, na první pohled méně významných funkcí a vlastností, které by se někdy později (ale klidně hned od začátku) mohly hodit a jejichž pozdější shánění a dokupování (pokud je to vůbec možné) např. v podobě různého USB příslušenství by nás mohlo stát mnoho času i peněz, nehledě na to, že toto řešení většinou nebude tak elegantní a použitelné, jako když je vše “schováno” hezky v těle počítače.
Pokud vybíráte multimediální notebook, případně náhradu za stolní počítač, nabízejí dnešní notebooky několik velmi zajímavých funkcí. Hodit by se mohl například integrovaný televizní DVB-T tuner, případně dálkové ovládání. Webová kamera je dnes u většiny takovýchto notebooků již samozřejmostí. Nemusíte se bát ani v případě, že hledáte notebook s (na notebooky) kvalitním zvukovým přednesem, některé modely obsahují např. i subwoofer. Je ale jasné, že kvalitní reprosoustavě se ani takovýto zvuk vyrovnat nemůže. Chybět by neměla ani čtečka paměťových karet. V poslední době se také začínají objevovat modely s optickou mechanikou nové generace Blu-ray. Pokud jste fanouškem filmů, upřete svůj zrak sem.
Pokud sháníte notebook spíše pro pracovní nasazení, určitě budete klást důraz na zabezpečení. Proto by v takovém počítači neměla chybět čtečka otisků prstů doplněná o TPM čip, případně disk s možností šifrovat ukládaná data.
Pro připojení dalších zařízení se bude hodit několik portů USB, pokud plánujete připojovat videokameru, pohlídejte si přítomnost FireWire portu. Pro připojení externího pevného disku určitě oceníte eSATA konektor. Pro zařízení typu GSM modulů, případně různé televizní tunery apod. využijete buď starší PCMCIA, případně novější ExpressCard slot.
Pokud budete chtít notebook připojit k LCD displeji či televizi a audiosoustavě, určitě trvejte na přítomnosti DVI-D konektoru, případně HDMI nebo moderního DisplayPortu. Obstarožní konektory VGA a TV-OUT současným nárokům již nestačí.
A pro často cestující uživatele s potřebou mobilního připojení k internetu jsou zde notebooky s integrovaným 3G modulem, do kterých stačí pouze vložit SIM kartu od některého z mobilních operátorů a ultimativní mobilní zařízení je na světě.
Závěr
V závěru bych ještě jednou zdůraznil, že je před samotnou koupí počítače "více než velmi dobré" si dobře promyslet, co po něm budete požadovat a kolik peněz do toho hodláte investovat. Je totiž zbytečné si posléze stěžovat, že notebook s “nabušenou” herní grafickou kartou nevydrží při práci na baterii ani hodinu, případně že na miniaturním notebooku s úsporným procesorem se video převádí “dva dny”.
Vyplatí se také zvážit, zda nebude lepší investovat o něco vyšší částku za lepší hardware a ponechat si tak určitou výkonovou rezervu, než pak následně zjistit, že by se “ta lepší grafika” nebo “větší disk” přeci jen hodily; stejně tak pokud se budeme s notebookem často vracet do kanceláře či domova a připojovat k němu řadu periferií (LCD, klávesnici, myš...), měl by disponovat možností dokování.
