Intel HM67 a UM67 Express - mainstream čipsety pro každou příležitost

7. 9. 2011 07:00    Rubrika: Technologie    Autor: Jakub Pavlis

Samozřejmě, že performance čipsety od Intelu mají řadu technologií navíc, ovšem velká část z nich běžnému uživateli nic neříká, k ničemu neposlouží a vlastně jen zvyšuje cenu notebooku. Ví to i výrobci, a proto používají i mainstreamové čipsety. A s nimi je to jako v té pohádce, na první pohled jsou to docela obyčejné čipsety, ale na ten druhý se podíváme uvnitř článku.

Abych to shrnul méně poetickými slovy, v článku Intel QM67 a QS67 Express - čipsety pro Sandy Bridge jsme se zabývali „performance“ čipsety, tedy těmi, které obsahují nejvíce technologií a měly by být nejvýkonnější. Dnes se podíváme na jejich „mainstream“ verze, tedy ty, kterým z jistého pohledu nejzajímavější, ale také méně požadované funkce výrobce nenadělil. Rozdíl mezi oběma čipsety je jen velmi malý. HM67 je klasický čipset určený především do středních a větších notebooků, řekněme od těch s úhlopříčkou displeje 15 a více palců. UM67 je verze s mírně sníženou spotřebou a chybějící technologií Intel Extreme Tuning Utility, která umožňuje více ovlivnit nastavení čipsetu a na něm závislých součástek.

Tak jako jejich výkonní bratři, i tyto oba čipsety mají velikost 25 x 25 mm, shodné jsou i TDP, které pro standardní čipset HM činí 3,9 W a pro low voltage variantu pouze 3,4 W. Vyrobeny jsou jako všechny součástky Sandy Bridge kolekce 32nm procesem. Ceny jsou srovnatelné či mírně nižší než u vyšších modelů, HM čip je za 48 dolarů (při odběru 1000 ks) stejně jako QM varianta, levnější low power UM57 stojí za stejných podmínek 50 dolarů, čímž lze oproti QS čipu 4 dolary ušetřit. (ceny odpovídají oficiálním ceníkovým cenám Intelu ohlášeným při uvedení na trh a mohou oscilovat na základě poptávky, bonity odběratele, počtu kusů a řady dalších vlivů).

Hlavní odlišností od „performance“ modelů je chybějící technologie vPro, o níž jste se mohli dočíst zde, a menší prostor pro firmware (z 5MB snížený na pouhý 1,5 MB), což může vést k méně odladěným ovladačům a tedy nižšímu výkonu (jak může ilustrovat rozdíl v kvalitě ovladačů grafických karet NVIDIA). Čipset UM67 je, vyjma již zmiňované Intel Extreme Tuning Utility, připraven i o řadič RAID (diskových polí), což je ovšem vzhledem k jeho určení do menších a přenosnějších přístrojů pochopitelné. Oba čipsety postrádají i podporu pro AMT (Active Management Technology), která představuje platformu pro zabezpečenou vzdálenou správu. I to je technologie, kterou ocení především v korporátním sektoru a obvykle jen u luxusnějších business přístrojů a výkonných pracovních stanic.

Posledním rozdílem je podpora procesorů. Zatímco výkonové čipsety jsou určeny pouze pro Core iX (i3, i5, i7) druhé generace, „consumer“ varianty pohodlně obslouží jak výše jmenované, tak i procesory řad Celeron a Pentium.

Pro zopakování si technologií, které dnes Intel svým zákazníkům nabízí, přidávám stručný přehled:

Direct Media Interface (DMI)
DMI je přítomna již nějakou dobu, je to základní sběrnice, která spojuje čipset s procesorem. Běžně používá frekvenci 1066 MHz a zdařile konkuruje HyperTransportu od AMD. Používá plně isochronního přenosu signálu a umožňuje přenášet data s různou prioritou.
Flexible Display Interconnect (FDI)
Propojuje grafický čip v procesoru s obrazovým rozhraním v čipsetu, kde dochází k jejich „zakódování“ pro příslušný výstup a odeslání na ten správný (např. HDMI nebo VGA).
Display Interface
Obrazové rozhraní podporuje výstupy pro DisplayPort 1.1a včetně Embedded varianty, HDMI 1.4a, SDVO a DVI digitálně, RAMDAC jsou pro analogový externí VGA a digitální LVDS (výstup sloužící k napojení displeje osazeného přímo v notebooku). Toto rozhraní se stará i o ochranu digitálního obsahu a spravuje kodeky pro HDMI a DisplayPort. Pokud výrobce notebooku osadí potřebné konektory, mohou teoreticky běžet až tři displeje – interní, jeden analogový a jeden digitální.
Intel Wireless Display
Technologie zcela nová a doposud málo nabízená by měla nahradit nebo alespoň konkurovat digitálním obrazovým rozhraním při použití s moderními TV, stačí použít na straně TV jednoduchý reciever/adaptér. Tato technologie má v sobě určitě velký potenciál prostor pro vývoj.
PCI Express Interface
Čipset umožní používat až 8 PCI-E portů ve dvou skupinách, první skupina umožňuje slučovat maximálně dvojici linek (4 x 1 nebo 2 x 2), druhá taktéž a přidává i možnost sloučit všechny čtyři linky do jedné, což je používáno u výkonných dedikovaných grafických karet. Oproti desktopové verzi už ale QM/S67 nepodporuje staré rozhraní PCI.
Serial ATA Controller
Celkem procesor „utáhne“ 6 SATA portů, dva až do rychlosti 6 GB/s, další čtyři pouze do 3 GB/s. Hardwarově podporuje AHCI mód, přepnout lze i do I/O kompatibilního.
USB Controller
Jak bylo již mnohokráte i na stránkách NOTEBOOK.cz uvedeno, Intel se rozhodl prozatím (a možná nadobro) nepodporovat USB 3.0 standard, zřejmě ve prospěch svého optického připojení Thunderbolt. K dispozici je tak 14 USB 2.0 Hi-Speed, pokud vám tedy vadí, že na vašem notebooku jsou jen 3 konektory, máte právo se ozvat (třeba kritickým příspěvkem na našem fóru). Je samozřejmé, že několik USB zmizí „uvnitř“ notebooku (napojení Bluetooth adaptéru, ExpressCard apod.), ale pokud zbývá místo po bocích notebooku, jde jen o „inženýrský“ problém.
Gigabit Ethernet Controller
Umožňuje integrovat 10/100/1000 Mb/s LAN adaptér fungující ve Full i Half Duplexu, takže nesouhlaste s pouhým Fast Ethernetem, rozdíl v ceně je naprosto zanedbatelný i u nejlevnějších notebooků.
High Definition Audio Controler
V dnešních noteboocích se používají většinou pouze dva (dnes často i jeden sloučený) audiokonektory, takže prostorový zvuk lze velice často vyvést z počítače pouze prostřednictvím grafické karty. Dedikované grafiky mají dost místa na jeden specializovaný čip a data posílají přes HDMI, u řešení integrovaného v čipu procesoru je ovšem každý milimetr čtvereční přímo kontinentální rozloha, proto se o zvuk analogový i digitální dokáže postarat i čipset. Na jednu stranu ohromující čísla (vzorkování 192 kHz při hloubce samplu 32 bitů, 7.1 prostorový zvuk), na druhé straně je fakt, že pokud se chcete zabývat hudbou profesionálně, nezbývá než pořídit externí řešení (stále nejoblíbenější a nejlepší především kvůli možnosti perfektně odstínit od magnetického šumu). Pro přehrávání hudby, filmů nebo her ovšem poslouží výborně.

Jak je vidno, oproti "performance" čipsetům některé vlastnosti ubyly, ovšem výrobci používají čipsety, které perfektně sedí k ostatnímu hardwaru, a tak se uživatel dnes nemusí o tuto součástku nijak starat.